Efekt Sagnaca Efekt Sagnaca, známý také jako Sagnacova interference, je jev pozorovaný v interferometrii, který je vyvolán rotací. Efekt Sagnaca se projevuje v uspořádání zvaném kruhový interferometr nebo Sagnacův interferometr. Svazek světla se rozdělí a dva paprsky jsou vedeny po stejné dráze, ale v opačných směrech. Po návratu do vstupního bodu se oba světelné paprsky nechají vyjít z kruhu a podstoupí interferenci. Relativní fáze dvou vystupujících paprsků a tedy i poloha interferenčních proužků jsou posunuty podle úhlové rychlosti přístroje. Jinými slovy, když je interferometr v klidu vzhledem k nerotujícímu rámu, světlo potřebuje stejný čas k projití kruhem v obou směrech. Když se však interferometrický systém roztočí, jeden světelný paprsek má delší dráhu, kterou musí urazit než druhý, aby dokončil jeden oběh mechanického rámu, a tak trvá déle, což má za následek fázový rozdíl mezi oběma paprsky. Georges Sagnac tento experiment uspořádal v roce 1913 ve snaze dokázat existenci éteru, který Einsteinova teorie speciální relativity činí nadbytečným. [1] [2] Mechanický gyroskop uložený v kardanických závěsech zůstává po roztočení směřovat stejným směrem, a tak jej lze použít jako rotační referenci pro inerciální navigační systém. S vývojem takzvaných laserových gyroskopů a vláknových optických gyroskopů založených na Sagnacově efektu mohou být objemné mechanické gyroskopy nahrazeny gyroskopy bez pohyblivých částí v mnoha moderních inerciálních navigačních systémech. Konvenční gyroskop se spoléhá na princip zachování momentu hybnosti, zatímco citlivost kruhového interferometru na rotaci vyplývá z invariance rychlosti světla pro všechny inerciální vztažné soustavy.
Facebook Twitter