Trestní řízení je proces rozhodování v trestní věci. Přestože se trestní řízení v jednotlivých jurisdikcích výrazně liší, proces obvykle začíná formálním obviněním z trestného činu, přičemž obžalovaný je buď propuštěn na kauci, nebo uvězněn, a končí odsouzením nebo osvobozením obžalovaného. Trestní řízení může mít buď formu inkvizičního, nebo sporného trestního řízení.
Inkviziční trestní řízení je typ trestního řízení, ve kterém soudce hraje aktivní roli při vyšetřování případu a rozhodování o vině či nevině obžalovaného. Soudce má pravomoc povolat svědky, nařídit prohlídky a zabavení a vyslýchat obžalovaného. Obžalovaný nemá právo na právního zástupce a soudce může obžalovaného odsoudit, i když se nepřizná k vině.
Sporné trestní řízení je typ trestního řízení, ve kterém obě strany (státní zástupce a obžalovaný) mají možnost předložit důkazy a argumentovat ve prospěch svého případu. Soudce působí jako nestranný rozhodčí, který rozhoduje o tom, zda obžalovaný je vinen či nevinen. Obžalovaný má právo na právního zástupce a soudce nemůže obžalovaného odsoudit, pokud se nepřizná k vině nebo není usvědčen mimo jakoukoli přiměřenou pochybnost.
Většina zemí světa používá určitou formu sporného trestního řízení. V některých zemích, například ve Francii a Německu, však inkviziční trestní řízení stále hraje významnou roli.
Práva obžalovaného jsou důležitou součástí trestního řízení. Tato práva zajišťují, že obžalovaní jsou spravedlivě zacházeni a že jejich práva nejsou porušována. Mezi základní práva obžalovaných patří:
Právo na spravedlivý proces
Právo na právního zástupce
Právo nebýt vystaven dvojímu nebezpečí
Právo proti sebeobviňování
Právo na předvolání svědků
Právo na konfrontaci se svědky
Právo na odvolání
Spravedlivý proces je proces, který je nestranný a spravedlivý. Obžalovaný má právo na spravedlivý proces, což znamená, že:
Soudce musí být nestranný a nesmí mít žádný zájem na výsledku případu.
Obžalovaný musí mít možnost předložit důkazy a argumentovat ve prospěch svého případu.
Státní zástupce musí prokázat vinu obžalovaného mimo jakoukoli přiměřenou pochybnost.
Právo na právního zástupce je jedním z nejdůležitějších práv obžalovaných. Právní zástupce může obžalovanému pomoci pochopit jeho práva, připravit jeho obhajobu a zastupovat jej u soudu.
Právo nebýt vystaven dvojímu nebezpečí znamená, že obžalovaný nemůže být dvakrát souzen za stejný trestný čin. Pokud je obžalovaný osvobozen, nemůže být znovu souzen za stejný trestný čin, i když se objeví nové důkazy.
Právo proti sebeobviňování znamená, že obžalovaný nemůže být nucen svědčit proti sobě. Obžalovaný má právo mlčet a nelze mu držet proti němu, pokud nevypovídá.
Právo na předvolání svědků znamená, že obžalovaný má právo předvolat svědky, kteří svědčí v jeho prospěch. Obžalovaný má také právo vyslýchat svědky, kteří svědčí proti němu.
Právo na konfrontaci se svědky znamená, že obžalovaný má právo být konfrontován se svědky, kteří svědčí proti němu. Obžalovaný má právo vyslýchat svědky a zpochybňovat jejich výpovědi.
Právo na odvolání znamená, že obžalovaný má právo odvolat se proti svému odsouzení. Odvolání je přezkum rozhodnutí nižšího soudu vyšším soudem.
Trestní řízení je složitý proces, který se může lišit v závislosti na jurisdikci. Je však důležité si uvědomit, že obžalovaní mají určitá základní práva, která musí být chráněna. Tato práva zajišťují, že obžalovaní jsou spravedlivě zacházeni a že jejich práva nejsou porušována.