Hutchinsova komise (oficiálně Komise pro svobodu tisku) byla vytvořena během druhé světové války, kdy Henry Luce (vydavatel časopisů Time a Life) požádal Roberta Hutchinse (prezidenta Chicagské univerzity), aby sestavil komisi, která by prozkoumala řádnou funkci médií v moderní demokracii. Jeden vědec považuje komisi za reakci na kritiku ze strany veřejnosti a vlády ohledně vlastnictví médií. [1] Jiný ji vidí především jako produkt Lucovy intelektuální zvědavosti. [2] Hutchins a Luce společně vybrali členy komise. Konečnou skupinu tvořilo dvanáct významných amerických intelektuálů a Hutchins jako předseda. [3] Přestože všichni členové byli uznávanými intelektuály s vynikající pověstí, žádný z nich nebyl novinářem. Hutchins si myslel, že komise bude otevřenější, pokud nebude obsahovat žádné novináře, ale nepřátelé komise, zejména v tisku, to využili k napadení jejích pověření. [4] Po čtyřletém jednání komise ve své závěrečné zprávě A Free and Responsible Press (Svobodný a odpovědný tisk), publikované v roce 1947, dospěla k tomuto závěru: tisk hraje důležitou roli ve vývoji a stabilitě moderní společnosti, a proto je nezbytné, aby se masmédia zavázala ke společenské odpovědnosti. Podle této teorie společenské odpovědnosti má tisk morální povinnost zvažovat celkové potřeby společnosti při rozhodování v oblasti žurnalistiky, aby bylo dosaženo největšího dobra. Přestože již po desetiletí existovaly novinářské "etické kodexy", někteří vědci považovali zprávu komise za mezník; věřili, že se jedná o zásadní potvrzení role moderních médií v demokratické společnosti. Teorie společenské odpovědnosti se zrodila v době (krátce po smrti Franklina Roosevelta), kdy byli velcí a mocní vydavatelé nepopulární u veřejnosti a kdy veřejnost velmi podezřívala motivace a cíle tisku. Tisk se rozrostl do neohrabaného a mocného subjektu a kritika čtvrté moci byla rozšířená. Kritici tvrdili, že média mají monopolistické tendence, že korporátním vlastníkům nezáleží na právech nebo zájmech lidí, kteří se od nich liší, a že komercializace vede k pokleslé kultuře a nebezpečně sobecké politice. Teorie společenské odpovědnosti proto navrhuje, aby média vzala na sebe povýšení společenských standardů a poskytla občanům informace, které potřebují k tomu, aby se mohli sami řídit. Je v nejlepším zájmu médií, aby tak činila; pokud tak neučiní, varují sociální teoretici, veřejnost bude požadovat, aby vláda média regulovala. [5] Někteří vědci (mezi nimi John C. Nerone) spekulovali, zda novinářská nestrannost a vyváženost existovaly již před zprávou komise. Byly závěry komise pouze "úpravou" liberalismu vyvolanou vnímanými obchodními požadavky? Libertariáni (kteří dávají přednost individuální svobodě a snaží se minimalizovat moc státu) jsou vůči teorii společenské odpovědnosti opatrní; věří, že odpovědnost znamená zodpovědnost, zodpovědnost znamená zásah vlády a zásah vlády jde na úkor svobody. Komise skutečně poznamenala, že pokračující zneužívání moci tisku by si vyžádalo regulaci.
Facebook Twitter