Regiony Španělska Autonomní společenství (španělsky: comunidad autónoma, baskicky: autonomia erkidegoa, katalánsky: comunitat autònoma, galicijsky: comunidade autónoma, okcitánsky: comunautat autonòma, aragonsky: comunidat autonoma, astursky: comunidá autónoma) jsou první podnárodní úrovní politického a správního dělení Španělska. Vznikla v souladu se španělskou ústavou z roku 1978 s cílem zaručit omezenou autonomii národností a regionů, které Španělsko tvoří. [1] [2] Existuje 17 autonomních společenství a dvě autonomní města (Ceuta a Melilla), která jsou společně známa jako „autonomie“ nebo regiony. [dolnorímská 1] Obě autonomní města mají právo stát se autonomními společenstvími. Autonomní společenství uplatňují své právo na samosprávu v mezích stanovených ústavou a organickými zákony známými jako statuty autonomie, [dolnorímská 2] které obecně definují pravomoci, které přebírají. Každý statut stanoví delegované pravomoci (španělsky: competencia) pro každou komunitu; obvykle ty komunity se silnějším místním nacionalismem mají více pravomocí a tento typ devoluce byl nazýván asymetrický, což je celkově považováno za výhodné, schopné reagovat na rozmanitost. [3] Přestože ústava nestanoví povinný rámec zákonodárné komory, všechna autonomní společenství zvolila jednokomorový systém. Všechny tyto vlády mají zákonodárnou a výkonnou moc, ale nikoli soudní. Historie Počátky autonomních společenství sahají do 19. století, kdy se různé regiony Španělska začaly domáhat větší autonomie. V roce 1873 byla vyhlášena První španělská republika a některým regionům, jako je Katalánsko a Baskicko, byla udělena autonomie. Republika však byla krátkodobá a autonomie těchto regionů byla zrušena. Po občanské válce ve Španělsku v letech 1936-1939 byl francouzský diktátor Francisco Franco, který potlačil všechny formy autonomie. Po Francově smrti v roce 1975 se Španělsko vrátilo k demokracii a byla vypracována nová ústava, která uznala právo regionů na autonomii. První autonomní společenství byla vytvořena v roce 1979 a od té doby se jejich počet postupně zvyšoval. Poslední dvě autonomní společenství, Kastilie-La Mancha a Madrid, byla vytvořena v roce 1983. Struktura Autonomní společenství jsou rozdělena do provincií, které jsou dále rozděleny do obcí. Každé autonomní společenství má svůj vlastní parlament, vládu a soudní systém. Pravomoci autonomních společenství se liší v závislosti na jejich statutu autonomie. Obecně platí, že mají pravomoci v oblastech, jako je vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče a životní prostředí. Politika Autonomní společenství jsou řízena různými politickými stranami. Největšími stranami jsou Lidová strana (PP), Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) a Podemos. V některých autonomních společenstvích existují také regionální strany, jako je Katalánské republikánské levicové uskupení (ERC) v Katalánsku a Baskická nacionalistická strana (PNV) v Baskicku. Ekonomika Autonomní společenství mají různou ekonomickou úroveň. Nejbohatšími autonomními společenstvími jsou Madrid, Katalánsko a Baskicko. Nejméně rozvinutými autonomními společenstvími jsou Extremadura a Andalusie. Kultura Autonomní společenství mají bohatou a různorodou kulturu. Každé autonomní společenství má svůj vlastní jazyk, kulturu a tradice. Nejznámějšími autonomními společenstvími pro jejich kulturu jsou Katalánsko, Baskicko a Andalusie. Budoucnost Budoucnost autonomních společenství je nejistá. Některá autonomní společenství, jako je Katalánsko a Baskicko, se snaží o větší autonomii, zatímco jiná autonomní společenství, jako je Madrid, se snaží o větší centralizaci. Je možné, že v budoucnu dojde k dalšímu rozdělení Španělska na autonomní společenství nebo že některá autonomní společenství se stanou nezávislými státy.
Facebook Twitter