Historická území (nebo historické oblasti) jsou geografické oblasti, které v určitém období historie měly kulturní, etnický, jazykový nebo politický základ, bez ohledu na pozdější hranice. [1] Existují některé historické oblasti, které lze považovat za „aktivní“, například Morava, která je součástí České republiky, je uznávanou součástí země i historickou oblastí. Používají se jako vymezení pro studium a analýzu společenského vývoje kultur specifických pro dané období bez jakéhokoli odkazu na současné politické, ekonomické nebo sociální organizace. Základním principem, který tomuto pohledu podléhá, je, že existují starší politické a mentální struktury, které mají větší vliv na prostorově-sociální identitu jedinců, než si současný svět, vázaný na a často oslepený vlastním světonázorem, uvědomuje – např. zaměření na národní stát. [2] Definice regionů se liší [3] a regiony mohou zahrnovat makroregiony, jako je Evropa, území tradičních suverénních států nebo menší mikroregionální oblasti. Geografická blízkost je obecně nezbytným předpokladem pro vznik regionální identity. [3] V Evropě jsou regionální identity často odvozeny z období stěhování národů, ale pro současnou éru jsou také často spojeny s územními transformacemi, které následovaly po první světové válce a po studené válce. [4] Některé regiony jsou zcela vynalezené, jako například Střední východ, který v roce 1902 zpopularizoval vojenský stratég Alfred Thayer Mahan, aby označil oblast Perského zálivu. [5]
Facebook Twitter