Říšský stav (latinsky
Status Imperii
, německy
Reichsstand
, množné číslo
Reichsstände
) byla v rámci Svaté říše římské říšská bezprostřednost s právem účasti a hlasu na říšském sněmu (Reichstag). Panovníci těchto stavů vykonávali rozsáhlá práva a výsady a byli tzv.
immediátní
, což znamená, že nad nimi byla pouze autorita císaře Svaté říše římské. Mohli tak vládnout svým územím s velkou mírou autonomie.
Systém říšských stavů nahradil původní členění Německa na kmenová vévodství v raném středověku. Stará karolínská kmenová vévodství byla zachována jako hlavní celky Německa za vlády sálské dynastie, ale během raného vrcholného středověku za vlády Hohenštaufů se stala čím dál tím víc přežitkem a nakonec je roku 1180 zrušil Fridrich Barbarossa ve prospěch početnějších teritoriálních celků.
Od roku 1489 se říšské stavy zastoupené na sněmu dělily do tří kurií, sboru kurfiřtů (Kurfürstenkollegium/den Kurfürstenrat), sboru říšských knížat (Reichsfürstenrat) a sboru říšských měst. Hrabata a šlechtici nebyli na sněmu přestože měli status bezprostřednosti přímo zastoupeni, ale sdružovali se do tzv. lavic (Grafenbänke) s jedním hlasem pro každou lavici. Říšští rytíři měli status bezprostřednosti, ale na sněmu zastoupeni nebyli.
Složení říšských stavů
Říšské stavy se dělily na dvě hlavní skupiny:
Duchovní stavové (geistliche Reichsstände): arcibiskupové, biskupové, opati a abatyše říšských klášterů.
Světští stavové (weltliche Reichsstände): vévodové, knížata, hrabata, svobodní páni a říšská města.
Práva a povinnosti říšských stavů
Říšské stavy měly rozsáhlá práva a výsady, mezi které patřilo:
Právo účasti a hlasu na říšském sněmu
Právo ražení mincí
Právo vybírat daně
Právo uzavírat smlouvy
Právo vést válku a uzavírat mír
Právo vykonávat soudní pravomoc
Říšské stavy měly také povinnosti vůči říši, mezi které patřilo:
Placení daní
Poskytování vojenské pomoci
Účast na říšských sněmech
Zrušení říšských stavů
Říšské stavy byly zrušeny v roce 1806, kdy byla Svatá říše římská rozpuštěna. Jejich území byla začleněna do nových státních útvarů, jako byl např. Německý spolek.