Křesťanizace (nebo christianizace) je termín pro specifický typ změny, ke které dochází, když se někdo nebo něco konvertuje ke křesťanství. Křesťanizace se většinou šíří prostřednictvím misí individuálními konverzemi, ale v některých případech byla také výsledkem nátlaku vlád nebo vojenských vůdců. Křesťanizace je také termín používaný k označení konverze dříve nekřesťanských praktik, prostor a míst křesťanským účelům a jménům. Zatřetí se tento termín používá k popisu změn, které přirozeně vznikají v národě, když se dostatečný počet jedinců konvertuje nebo když sekulární vůdci tyto změny vyžadují. Křesťanizace národa je trvalý proces. [1] [2] Začalo to v Římské říši, když se z prvních následovníků Ježíše stali potulní kazatelé v reakci na příkaz zaznamenaný v Matoušovi 28:19 (někdy nazývaný Velké poslání), aby šli do všech národů světa a kázali dobrou zprávu evangelia Ježíše. [3] Křesťanizace se šířila Římskou říší a do jejích okolních národů v prvních třech stoletích. Proces křesťanizace Římské říše nebyl nikdy dokončen a Arménie se v roce 301 stala prvním národem, který označil křesťanství za své státní náboženství. Po roce 479 se křesťanizace šířila prostřednictvím misí na sever do západní Evropy. Ve vrcholném a pozdním středověku byla křesťanizace nástrojem při vytváření nových národů v tom, co se stalo východní Evropou, a při šíření gramotnosti. V moderní době se křesťanizace spojila s kolonialismem, na kterém se misionáři téměř rovnoměrně podíleli a proti kterému vystupovali. V postkoloniální éře došlo k dramatickému růstu v Číně i v mnoha bývalých koloniálních zemích v Africe. Křesťanizace se stala různorodým, pluralistickým, globálním fenoménem největšího náboženství na světě.
Facebook Twitter