Gramatické vlastnosti
Podstatná jména
Živost
Živost je gramatický a sémantický rys, který existuje v některých jazycích a vyjadřuje, jak živý nebo neživý je referent podstatného jména. Živost je široce rozšířená a je jedním z nejzákladnějších principů v jazycích po celém světě. Je to rozlišení, které se získává již ve věku šesti měsíců. [1]
Pojmy živosti se neustále mění a přesahují jednoduchou binární opozici živé/neživé; mnoho jazyků funguje na základě hierarchické obecné stupnice živosti, která řadí živost jako „záležitost gradace“. [2] Typicky (s určitou variací v pořadí a v tom, kde se nachází hranice pro živost) stupnice řadí lidi nad zvířata, pak rostliny, přírodní síly, konkrétní objekty a abstraktní objekty, v tomto pořadí. Pokud jde o lidi, tato stupnice obsahuje hierarchii osob, která řadí zájmena první a druhé osoby nad zájmeno třetí osoby, což je částečně důsledek empatie, která zahrnuje mluvčího a jeho partnera v rozhovoru. [2]
Pády
Pád je gramatická kategorie, která vyjadřuje syntaktickou funkci podstatného jména ve větě. Český jazyk má sedm pádů:
Nominativ (1. pád) – označuje podmět věty
Genitiv (2. pád) – označuje vlastnictví, původ, část celku atd.
Dativ (3. pád) – označuje příjemce, cíl, prospěch atd.
Akuzativ (4. pád) – označuje přímý předmět věty
Vokativ (5. pád) – označuje oslovení
Lokál (6. pád) – označuje místo, čas, způsob atd.
Instrumentál (7. pád) – označuje nástroj, prostředek, způsob atd.
Dativní konstrukce
Dativní konstrukce je syntaktická konstrukce, ve které dativ hraje klíčovou roli. V češtině existuje několik typů dativních konstrukcí:
Dativ vlastnictví – vyjadřuje vlastnictví, např. „kniha Petrovi“ (Petrova kniha)
Dativ cíle – vyjadřuje cíl, např. „jdu domů“ (jdu domů)
Dativ prospěchu – vyjadřuje prospěch, např. „dám ti knihu“ (dám ti knihu)
Dativní posun
Dativní posun je syntaktický jev, který nastává, když se dativ přesune z nižší pozice ve větě do vyšší pozice. V češtině se dativní posun vyskytuje v několika typech vět:
Věty s neslovesným predikátem – např. „Petrovi je zima“ (Petrovi je zima)
Věty s existenciálním slovesem – např. „je mi zima“ (je mi zima)
Věty s reflexivním zájmenem – např. „umývám se“ (umývám se)
Excentrický subjekt
Excentrický subjekt je syntaktická konstrukce, ve které subjekt věty není vyjádřen podstatným jménem v nominativu. V češtině existuje několik typů excentrických subjektů:
Infinitivní subjekt – např. „spát je zdravé“ (spát je zdravé)
Větný subjekt – např. „že prší, je špatné“ (že prší, je špatné)
Zájmenný subjekt – např. „on se směje“ (on se směje)
Měřítkové slovo
Měřítkové slovo je slovo, které vyjadřuje množství nebo míru. V češtině existuje několik typů měřítkových slov:
Číslovky – např. „dva“, „tři“, „čtyři“
Zástupná zájmena – např. „několik“, „málo“, „mnoho“
Podstatná jména s měřítkovým významem – např. „kus“, „litr“, „metr“
Konstrukční stav
Konstrukční stav je syntaktická konstrukce, ve které se podstatné jméno používá bez přípony. V češtině se konstrukční stav používá v několika typech výrazů:
Výrazy s číslovkou – např. „dva psi“ (dva psi)
Výrazy s měřítkovým slovem – např. „litr mléka“ (litr mléka)
Výrazy s genitivem – např. „kniha Petra“ (Petrova kniha)
Počitatelnost
Počitatelnost je gramatická vlastnost, která vyjadřuje, zda lze podstatné jméno počítat. V češtině existují tři typy počitatelnosti:
Počítatelná podstatná jména – např. „pes“ (pes), „kniha“ (kniha)
Nepočítatelná podstatná jména – např. „voda“ (voda), „mléko“ (mléko)
Kolektivní podstatná jména – např. „rodina“ (rodina), „třída“ (třída)
Určitost
Určitost je gramatická vlastnost, která vyjadřuje, zda je podstatné jméno určité nebo neurčité. V češtině existují dva typy určitosti:
Určitá podstatná jména – např. „kniha“ (kniha), „pes“ (pes)
Neurčitá podstatná jména – např. „nějaká kniha“ (nějaká kniha), „nějaký pes“ (nějaký pes)
Rod
Rod je gramatická kategorie, která vyjadřuje přirozené pohlaví referenta podstatného jména. V češtině existují tři rody:
Mužský rod – např. „muž“ (muž), „pes“ (pes)
Ženský rod – např. „žena“ (žena), „kniha“ (kniha)
Střední rod – např. „dítě“ (dítě), „auto“ (auto)
Genitivní konstrukce
Genitivní konstrukce je syntaktická konstrukce, ve které genitiv hraje klíčovou roli. V češtině existuje několik typů genitivních konstrukcí:
Genitiv vlastnictví – např. „kniha Petra“ (Petrova kniha)
Genitiv původu – např. „dům z cihel“ (dům z cihel)
Genitiv části celku – např. „kus chleba“ (kus chleba)
Sufix
Sufix je morfém, který se připojuje k základu slova a mění jeho význam nebo gramatickou funkci. V češtině existuje mnoho typů sufixů:
Sufixy, které mění význam slova – např. „-ík“ (zdrobnělina), „-ka“ (zdrobnělina)
Sufixy, které mění gramatickou funkci slova – např. „-ů“ (genitiv množného čísla), „-ům“ (dativ množného čísla)
Skupiny podstatných jmen
Skupiny podstatných jmen jsou skupiny podstatných jmen, která sdílejí určité gramatické vlastnosti. V češtině existuje několik skupin podstatných jmen:
Skupina tvrdá – např. „žena“ (žena), „kniha“ (kniha)
Skupina měkká – např. „muž“ (muž), „pes“ (pes)
Skupina smíšená – např. „dítě“ (dítě), „auto“ (auto)
Číslo
Číslo je gramatická kategorie, která vyjadřuje počet referentů podstatného jména. V češtině existují tři čísla:
Singulár (jednotné číslo) – např. „pes“ (pes), „kniha“ (kniha)
Plurál (množné číslo) – např. „psi“ (psi), „knihy“ (knihy)
Duál (dvojné číslo) – např. „dva psi“ (dva psi), „dvě knihy“ (dvě knihy)
Singulativ
Singulativ je sufix, který se připojuje k podstatnému jménu v plurálu a vytváří podstatné jméno v singuláru. V češtině existuje několik typů singulativů:
Singulativ -e – např. „psi“ (psi) → „pes“ (pes)
Singulativ -o – např. „knihy“ (knihy) → „kniha“ (kniha)
Plurativ
Plurativ je sufix, který se připojuje k podstatnému jménu v singuláru a vytváří podstatné jméno v plurálu. V češtině existuje několik typů plurativů:
Plurativ -i – např. „pes“ (pes) → „psi“ (psi)
Plurativ -ové – např. „kniha“ (kniha) → „knihy“ (knihy)
Specifičnost
Specifičnost je gramatická vlastnost, která vyjadřuje, zda je podstatné jméno specifické nebo obecné. V češtině existují dva typy specificity:
Specifická podstatná jména – např. „kniha“ (kniha), „pes“ (pes)
Obecná podstatná jména – např. „kniha“ (knihy), „pes“ (psi)
Univerzální mlýnek
Univerzální mlýnek je gramatická konstrukce, která umožňuje vyjádřit obecný význam pomocí podstatného jména v singuláru. V češtině existuje několik typů univerzálních mlýnků:
Univerzální mlýnek s podstatným jménem v singuláru – např. „pes“ (psi)
Univerzální mlýnek s podstatným jménem v plurálu – např. „knihy“ (knihy)