Antická řecká architektura
Antická řecká architektura je architektura starověkého Řecka, která se vyvinula v období od 9. století př. n. l. do 1. století n. l. na řecké pevnině, Peloponésu, v Egejském moři a v koloniích v Anatolii a Itálii. Nejstarší dochované architektonické díla pocházejí zhruba z roku 600 př. n. l.
Antická řecká architektura je nejznámější svými chrámy, které se nacházejí po celém regionu, přičemž Parthenón je považován za prvotní příklad, jak tomu bylo i ve starověku. Většina pozůstatků je ve stavu velmi neúplných ruin, ale některé přežily podstatně neporušené, většinou mimo moderní Řecko. Druhým důležitým typem budovy, který se dochoval po celém helénském světě, je divadlo pod širým nebem, jehož nejstarší pochází zhruba z let 525–480 př. n. l. Dalšími architektonickými formami, které jsou stále patrné, jsou průchozí brána (propylon), veřejné náměstí (agora) obklopené sloupořadím (stoa), budova městské rady (buleuterion), veřejný památník, monumentální hrobka (mauzoleum) a stadion.
Antická řecká architektura se vyznačuje vysoce formalizovanými charakteristikami, a to jak ve struktuře, tak v dekoraci. To platí zejména v případě chrámů, kde se každá budova jeví jako sochařské dílo v krajině, nejčastěji umístěné na vyvýšeném místě, aby byla elegance jejích proporcí a účinky světla na její povrchy viditelné ze všech úhlů. Nikolaus Pevsner hovoří o „plastickém tvaru [řeckého] chrámu [...], který je nám představen s fyzickou přítomností intenzivnější, živější než u jakékoli pozdější budovy“. Formální slovník antické řecké architektury, zejména rozdělení architektonického stylu do tří definovaných řádů: dórského, iónského a korintského, měl mít hluboký vliv na západní architekturu pozdějších období.
Architektura starověkého Říma vycházela z řecké architektury a její vliv v Itálii přetrvával až do současnosti. Od renesance udržovaly oživení klasicismu naživu nejen přesné formy a uspořádané detaily řecké architektury, ale také její pojetí architektonické krásy založené na rovnováze a proporcích. Následovaly a úzce se přizpůsobovaly antickým řeckým stylům po sobě jdoucí styly neoklasicistní architektury a řeckého obrození.
Část série o historii řeckého umění
Řecká doba bronzová
Kykladské umění
Mínojské umění
Mykénské umění
Starověké Řecko
Archaické řecké umění
Starověké řecké umění
Starověká řecká architektura
Starověká řecká keramika
Starověké řecké sochařství
Helénistické umění
viz také: Řecko-buddhistické umění
Středověké Řecko
Byzantské umění
Byzantský ikonoklasmus
Makedonské umění
Postbyzantské Řecko
Krétská škola
Jónská škola
Moderní Řecko
Moderní řecké umění
Moderní řecká architektura
Mnichovská škola
Současné řecké umění