Digitální správa práv (DRM) je správa zákonného přístupu k digitálnímu obsahu. Různé nástroje nebo technologická ochranná opatření (TPM) [1], jako jsou technologie kontroly přístupu, mohou omezit používání proprietárního hardwaru a děl chráněných autorským právem. [2] Technologie DRM řídí používání, úpravu a distribuci děl chráněných autorským právem (např. software, multimediální obsah) a systémů, které tyto zásady vynucují v zařízeních. [3] Technologie DRM zahrnují licenční smlouvy [4] a šifrování. [5] Zákony v mnoha zemích kriminalizují obcházení DRM, komunikaci o takovém obcházení a vytváření a distribuci nástrojů používaných pro takové obcházení. Takové zákony jsou součástí amerického zákona o digitálním tisíciletí autorských práv (DMCA) [6] a směrnice Evropské unie o informační společnosti [7] – přičemž francouzský DADVSI je příkladem členského státu Evropské unie, který tuto směrnici implementuje. [8] Držitelé autorských práv tvrdí, že technologie DRM jsou nezbytné k ochraně duševního vlastnictví, stejně jako fyzické zámky chrání osobní majetek před krádeží. [1] Například mohou držitelům autorských práv pomoci udržet uměleckou kontrolu [9] a podporovat modality licencí, jako je pronájem. [10] Průmysloví uživatelé (tj. průmysl) rozšířili používání technologií DRM na různé hardwarové produkty, jako jsou kávovary Keurig [11] [12], žárovky Philips [13] [14], nabíječky pro mobilní zařízení [15] [16] [17] a traktory John Deere [18]. Například společnosti vyrábějící traktory se snaží zabránit zemědělcům v provádění oprav prostřednictvím DRM. [19] DRM je kontroverzní. Neexistují žádné důkazy o tom, že DRM dokáže zabránit porušování autorských práv, někteří oprávnění zákazníci si stěžují na způsobené nepříjemnosti a existuje podezření na potlačování inovací a konkurence. [20] Navíc se díla mohou stát trvale nepřístupnými, pokud se schéma DRM změní nebo pokud bude přerušena požadovaná služba. [21] Technologie DRM byly kritizovány za to, že omezují jednotlivce v legálním kopírování nebo používání obsahu, například na základě doktríny fair use nebo vytvářením záložních kopií. DRM je běžně používán zábavním průmyslem (např. vydavateli zvuku a videa). [22] Mnoho internetových obchodů, jako je OverDrive, používá technologie DRM, stejně jako provozovatelé kabelových a satelitních služeb. Apple odstranil technologii DRM z iTunes kolem roku 2009. [23] Typické DRM také brání půjčování materiálů prostřednictvím knihovny nebo přístupu k dílům ve veřejné doméně. [1]
Facebook Twitter