Lexikální inovace je pojem z lingvistiky, konkrétně z oblasti lexikální sémantiky. Zahrnuje používání neologismů nebo nových významů (tzv. sémantické rozšíření) za účelem zavedení nových termínů do lexika jazyka. [1] Nejčastěji se s tím setkáváme v technických oborech, kde nové koncepty vyžadují pojmenování, což často vede ke vzniku odborného žargonu. Například v sociologii nebo filozofii dochází v průběhu času ke zvyšující se technickosti terminologie pro různé koncepty v angličtině. Mnoho nových termínů nebo významů v jazyce vzniká jako výsledek překladu ze zdrojového jazyka, ve kterém byly určité koncepty poprvé zavedeny (např. z Platónovy staré řečtiny do latiny nebo z Kantovy němčiny do angličtiny). Lexikální inovace je důležitým procesem, který umožňuje jazykům přizpůsobovat se měnícím se potřebám jejich uživatelů. Nové technologie, vědecké objevy a společenské změny vedou k neustálému vytváření nových konceptů, které je třeba pojmenovat. Lexikální inovace zajišťuje, že jazyky mají prostředky k vyjádření těchto nových konceptů a k jejich sdělování ostatním. Existuje několik různých způsobů, jak mohou vznikat nové lexikální položky. Jedním ze způsobů je odvozování, při kterém se k již existujícímu slovu přidává předpona nebo přípona, aby se vytvořil nový termín. Například slovo "odpovědnost" vzniklo přidáním předpony "od-" ke slovu "povinnost". Dalším způsobem je skládání, při kterém se dvě nebo více slov spojí dohromady, aby vytvořily nový termín. Například slovo "automobil" vzniklo spojením slov "auto" a "mobil". Nové lexikální položky mohou vznikat také prostřednictvím výpůjček z jiných jazyků. Například slovo "laser" je výpůjčkou z anglického jazyka. Výpůjčky se často používají k pojmenování nových konceptů, které nemají ekvivalent v cílovém jazyce. Lexikální inovace je nezbytným procesem pro udržení vitality jazyka. Umožňuje jazykům přizpůsobovat se měnícím se potřebám jejich uživatelů a vyjadřovat nové koncepty a myšlenky.
Facebook Twitter