Strojírenství je obor zabýva se studiem fyzikálních strojů, které mohou zahrnovat sílu a pohyb. Je to odvětví strojírení, které spojuje fyzikální a matematické principy s vědou o materiálech, aby navrhovalo, analyzovalo, vyrábelo a udržovalo mechanické systémy. [1] Je to jeden z nejstarších a nejširších oborů strojírenstv*
í.
Strojírenství vyžaduje pochopení základních oblastí, včetně mechaniky, dynamiky, termodynamiky, vědy o materiálech, konstrukcí, strukturální analýzy a elektřiny. Kromě těchto základních principů používají strojní inženýři nástroje, jako je počítačem podporované navrhování (CAD), počítačem podporovaná výroba (CAM) a řízení životního cyklu výrobků k navrhování a analýze výrobních závodů, průmyslového vybavení a strojů, vytápěcích a chladicích systémů, dopravních systémů, letadel, lod, robotů, lékařských zařízení, zbraní a dalšího. [2] [3]
Strojírenství se vynořilo jako obor během průmyslové revoluce v Evropě v 18. století; jeho vývoj však můžeme vysledovat o několik tisíc letí zpět po celém světě. V 19. století vedly pokroky ve fyzike k rozvoji vědeckého strojírenství. Tento obor zažil značné pokroky; dnešní strojní inženýři se zabývají vývojem v takových oblastech, jako jsou kompozity, mechatronika a nanotechnologie. Překrývá se také s leteckým strojírenstvím, hutnickým strojírenstvím, pozemním stavitelstvím, stavebním strojírenstvím, elektrotechnikou, výrobním strojírenstvím, chemickým strojírenstvím, průmyslovým strojírenstvím a dalšími strojírenskými obory v různ*
ém rozsahu.
Strojní inženýři mohou pracovat také v oblasti biomedicínského strojírenství, a to konkrétně v oboru biomechaniky, transportních jevů, biomechatroniky, bionanotechnologie a modelování biologických systémů.