Držení ve právu
Držení je v právu faktický stav, kdy má osoba věc pod svou kontrolou a má úmysl ji ovládat. Stejně jako vlastnictví je držení věcí obvykle regulováno státem v rámci práva věcí. Ve všech případech musí mít osoba, která něco drží, úmysl věc držet. Osoba může mít ve svém držení určitý majetek (i když držení ne vždy znamená vlastnictví).
Získání držení
Držení lze získat různými způsoby, například:
Tradicí (předáním věci)
Okupací (fyzickým převzetím věci)
Akcesí (spojením věci s jinou věcí)
Derivací (získáním držení od osoby, která již věc držela)
Typy držení
Existují dva hlavní typy držení:
Držení ve vlastním jménu (osoba má úmysl držet věc pro sebe)
Držení pro jiného (osoba drží věc pro někoho jiného, například pro vlastníka)
Ochrana držení
Držení je chráněno zákonem. Osoba, která je neoprávněně zbavena držení, má právo domáhat se jeho obnovení. Existují různé právní prostředky k ochraně držení, například:
Žaloba na vydání věci
Interdikt (soudní příkaz, který zakazuje narušování držení)
Sebeobrana (osoba může použít přiměřenou sílu k ochraně svého držení)
Držení a vlastnictví
Držení a vlastnictví jsou dva odlišné pojmy. Osoba může držet věc, aniž by ji vlastnila, a naopak. Například nájemce drží pronajatou věc, ale vlastníkem je pronajímatel.
Ztráta držení
Držení lze ztratit různými způsoby, například:
Dobrovolným opuštěním (osoba se úmyslně vzdá držení věci)
Nedobrovolným opuštěním (osoba je zbavena držení proti své vůli)
Zničením věci
Smrtí držitele
Význam držení
Držení má v právu řadu důsledků, například:
Důkaz vlastnictví (držení věci je důkazem toho, že osoba je jejím vlastníkem)
Promlčení (osoba, která drží věc po určitou dobu, může získat vlastnické právo)
Ochrana před neoprávněným zásahem (osoba, která drží věc, má právo zabránit jiným v jejím narušování)