Maurové Maurové jsou historický termín používaný pro různé skupiny muslimů. Termín Maurové poprvé použili křesťanští Evropané k označení muslimských obyvatel Maghrebu, al-Andalusu (Iberský poloostrov), Sicílie a Malty ve středověku. Maurové nejsou jednotný, odlišný nebo sebeurčený národ. Encyklopedie Britannica z roku 1911 poznamenala, že termín nemá žádnou skutečnou etnologickou hodnotu. Evropané středověku a raného novověku tento název různě používali pro Araby, Berbery a muslimské Evropany. Tento termín byl v Evropě používán také v širším smyslu pro označení muslimů obecně, zejména těch arabského nebo berberského původu, ať už žili v al-Andalusu nebo v severní Africe. Během koloniální éry Portugalci zavedli jména "cejlonští Maurové" a "indičtí Maurové" v jižní Asii a na Srí Lance a bengálští muslimové byli také nazýváni Maurové. Na Filipínách se dlouhodobá muslimská komunita, která předchází příchodu Španělů, nyní sebeidentifikuje jako "lidé Moro", exonym zavedený španělskými kolonizátory kvůli jejich muslimské víře. V roce 711 vedly umajjovské vojsko převážně složené z Maurů ze severní Afriky dobytí Hispánie. Iberský poloostrov pak začal být v klasické arabštině známý jako al-Andalus, který ve svém vrcholu zahrnoval většinu Septimánie a dnešního Španělska a Portugalska. V roce 827 Maurové obsadili Mazaru na Sicílii a vyvinuli ji jako přístav. Nakonec pokračovali v konsolidaci zbytku ostrova. Rozdíly v náboženství a kultuře vedly k staletému konfliktu s křesťanskými královstvími Evropy, která se snažila získat zpět kontrolu nad muslimskými oblastmi; tento konflikt byl označován jako reconquista. V roce 1224 byli muslimové vyhnáni ze Sicílie do osady Lucera, kterou evropští křesťané zničili v roce 1300. Pád Granady v roce 1492 znamenal konec muslimské vlády ve Španělsku, i když muslimská menšina přetrvávala až do svého vyhnání v roce 1609.
Facebook Twitter