Zákon o státní příslušnosti Zákon o státní příslušnosti (Staatsangehörigkeitsgesetz) je německý zákon, který upravuje podmínky, za kterých je osoba státním příslušníkem Německa. Hlavním zákonem upravujícím tyto požadavky je Zákon o státní příslušnosti, který vstoupil v platnost 1. ledna 1914. Německo je členským státem Evropské unie (EU) a všichni němečtí státní příslušníci jsou občany EU. Mají automatické a trvalé povolení k pobytu a práci v jakékoli zemi EU nebo Evropského sdružení volného obchodu (EFTA) a mohou volit ve volbách do Evropského parlamentu. Každá osoba narozená německému rodiči v manželství je obvykle německým státním příslušníkem od narození, bez ohledu na místo narození. Děti nesezdaných párů, ve kterých je pouze otec Němec, musí být legitimizovány, aby získaly německou státní příslušnost. Německou státní příslušnost mohou při narození získat také osoby narozené v Německu dvěma cizím rodičům, pokud alespoň jeden z rodičů žije v zemi osm let a má nárok na trvalý pobyt v zemi (tj. každá osoba s povolením k pobytu nebo občanství jiné země EU nebo Švýcarska). Zahraniční státní příslušníci mohou získat německé občanství po pobytu v Německu po dobu nejméně osmi let a prokázání znalosti německého jazyka. Ačkoli se od kandidátů na naturalizaci mimo EU/Švýcarsko očekává, že se vzdají své předchozí státní příslušnosti, většině z nich je povoleno si svůj starý status ponechat. Německo se skládá z území, které bylo historicky součástí Svaté říše římské a Německého spolku, který byl rozdělen do mnoha malých německých států, jejichž obyvatelé měli občanství své lokality. V průběhu 19. století se různé německé státy ubíraly k integraci do jediné entity, která vyvrcholila sjednocením Německa v roce 1871. Německé občanství bylo obecně drženo na základě toho, že je člověk občanem německého státu, a státní občanství zůstalo důležitým pojmem v německém právu až do přechodu země k nacistické vládě. V letech 1933 až 1945 byl každý, koho stát považoval za "nežádoucí" (zejména Židé a političtí disidenti), zbaven svých občanských a politických práv a byl cílem denaturalizace. Každý, kdo byl v té době zbaven německého občanství z politických, rasových nebo náboženských důvodů, stejně jako jeho přímí potomci, má nárok na získání německého občanství kdykoli. Po skončení druhé světové války bylo Německo rozděleno na Západní Německo a Východní Německo. Zatímco Západní Německo nadále prosazovalo stávající předválečné právní předpisy o státní příslušnosti a prohlašovalo všechny východní Němce za své občany, Východní Německo přijalo v roce 1967 samostatný zákon o státní příslušnosti, který zůstal v platnosti až do znovusjednocení Německa v roce 1990.
Facebook Twitter