Tithonské období
Tithonské období je poslední období pozdní jury a zároveň nejvyšší stupeň svrchní jury. Trvalo od 149,2 ±0,7 Ma do 145,0 ± 4 Ma (před miliony let). Předcházelo mu období kimmridžské a následovalo berrias (součást křídy).
Etymologie
Název tithon pochází z řecké mytologie, konkrétně od Titóna, milence bohyně Eós. Titón byl proměněn ve cvrčka a jeho jméno se stalo synonymem pro stáří. Název období tithon odkazuje na jeho postavení jako posledního období jury.
Geologická charakteristika
Tithonské období se vyznačuje rozšířením mělkého moře, které pokrývalo velkou část Evropy a Severní Ameriky. V této době se také začaly formovat první křídové pánve. Klima bylo teplé a vlhké, s nízkými hladinami kyslíku v oceánech.
Fauna a flóra
Tithonské období bylo svědkem rozkvětu dinosaurů, zejména sauropodů a stegosaurů. Také se objevili první ptáci a savci. V oceánech dominovali amoniti, belemniti a ryby. Flóra byla charakteristická kapradinami, cykasy a jehličnany.
Stratigrafie
Tithonské období je rozděleno do tří podstupňů:
Spodní tithon (149,2 ±0,7 Ma - 146,2 ± 3,1 Ma)
Střední tithon (146,2 ± 3,1 Ma - 143,5 ± 2,9 Ma)
Vrchní tithon (143,5 ± 2,9 Ma - 145,0 ± 4 Ma)
Hranice
Spodní hranice tithonského období je definována prvním výskytem amonitového rodu Gravesia. Horní hranice není formálně definována, ale obvykle se považuje za základ magnetické polarity chronozóny M18r.
Regionální rozšíření
Tithonské sedimenty se nacházejí po celém světě, včetně Evropy, Severní Ameriky, Jižní Ameriky, Afriky a Asie. V České republice se tithonské sedimenty nacházejí v oblasti Brněnského masivu a v Moravskoslezských Beskydech.
Význam
Tithonské období bylo důležitým obdobím v historii Země. Bylo svědkem rozkvětu dinosaurů a vzniku prvních ptáků a savců. Také se v této době začaly formovat první křídové pánve.