Pozdní křída (100,5–66 Ma) je mladší ze dvou epoch, na které se dělí křídové období v geologické časové stupnici. Horninové vrstvy z této epochy tvoří svrchní křídovou sérii. Křída je pojmenována po creta, latinském slově pro bílý vápenec známý jako křída. Křída severní Francie a bílé útesy jihovýchodní Anglie pocházejí z období křídy.
Stratigrafie
Pozdní křída je rozdělena do 12 věků:
Maastrichtský věk (72,1–66 Ma)
Campanský věk (83,6–72,1 Ma)
Santonský věk (86,3–83,6 Ma)
Coniacký věk (89,8–86,3 Ma)
Turonský věk (93,9–89,8 Ma)
Cenomanský věk (100,5–93,9 Ma)
Albský věk (113,0–100,5 Ma)
Aptský věk (125,0–113,0 Ma)
Barrémský věk (129,4–125,0 Ma)
Hauterský věk (132,9–129,4 Ma)
Valanginský věk (139,8–132,9 Ma)
Berriasijský věk (145,5–139,8 Ma)
Paleogeografie
Během pozdní křídy se superkontinent Pangea nadále rozpadal a oceány Atlantský a Indický se rozšiřovaly. Severní Amerika a Jižní Amerika se oddělily a vytvořily Atlantský oceán. Indie se srazila s Asií a vytvořila Himálaje.
Klima v pozdní křídě bylo obecně teplé a vlhké. Úroveň moře byla vysoká a velká část světa byla pokryta mělkými moři. V důsledku toho byly běžné karbonátové usazeniny, jako je vápenec a křída.
Paleontologie
Pozdní křída byla obdobím velké evoluční diverzity. Objevily se první ptáci, savci a kvetoucí rostliny. Dinosauři byli dominantní skupinou suchozemských živočichů a v oceánech žili obří mořští plazi, jako byli mosasauři a plesiosauři.
Na konci pozdní křídy došlo k události hromadného vymírání, která vyhladila dinosaury a mnoho dalších druhů. Tato událost je známá jako křídovo-paleogenní vymírání a je pravděpodobně způsobena dopadem asteroidu nebo komety.
Hospodářský význam
Pozdní křídové horniny jsou důležitým zdrojem ropy a zemního plynu. Křída se také těží pro použití jako stavební materiál a jako zdroj vápna.