Katedrála v Chartres Katedrála v Chartres, známá také jako katedrála Notre-Dame de Chartres, je katolický kostel v Chartres ve Francii, asi 80 km jihozápadně od Paříže. Je sídlem biskupa z Chartres. Katedrála byla převážně postavena v letech 1194 až 1220 a stojí na místě nejméně pěti katedrál, které toto místo zaujímaly od doby, kdy byla diecéze Chartres vytvořena jako biskupské sídlo ve 4. století. Je jedním z nejznámějších a nejvlivnějších příkladů vrcholné gotiky a klasické gotické architektury. Stojí na románských základech, zatímco její severní věž je novější (1507–1513) a je postavena v ozdobnějším plaménkovém slohu. Dlouho byla proslulá jako "jedna z nejkrásnějších a historicky nejvýznamnějších katedrál v celé Evropě". V roce 1979 byla organizací UNESCO zapsána na seznam světového dědictví, která ji označila za "vrchol francouzského gotického umění" a "mistrovské dílo". Katedrála je dobře zachovalá a dobře restaurovaná: většina původních vitrážových oken zůstala neporušená, zatímco architektura zaznamenala od počátku 13. století jen drobné změny. Vnější část budovy dominují mohutné opěrné pilíře, které umožnily architektům výrazně zvětšit velikost oken, zatímco západní konec dominují dvě kontrastní věže – 105 metrů vysoká prostá pyramida dokončená kolem roku 1160 a 113 metrů vysoká plaménková věž z počátku 16. století na vrcholu starší věže. Stejně pozoruhodné jsou tři velké fasády, z nichž každá je ozdobena stovkami vyřezávaných postav ilustrujících klíčová teologická témata a příběhy. Katedrála je od 12. století důležitým cílem poutníků. Přitahuje velké množství křesťanských poutníků, z nichž mnozí přicházejí uctívat její slavnou relikvii, Sancta Camisa, která je považována za tuniku, kterou nosila Panna Maria při Kristově narození, stejně jako velké množství světských turistů, kteří přicházejí obdivovat architekturu a umění katedrály. Černá Madona, která je uvnitř uctívána, byla korunována papežem Piem IX. 31. května 1855.
Facebook Twitter