Smlouva Smlouva je formální, právně závazná písemná dohoda mezi subjekty mezinárodního práva. Obvykle ji uzavírají suverénní státy, ale může ji uzavřít i mezinárodní organizace, jednotlivci, obchodní subjekty a další právnické osoby. Smlouva může být také označována jako mezinárodní dohoda, protokol, pakt, úmluva, dohoda nebo výměna dopisů. Za smlouvy podle mezinárodního práva jsou však považovány pouze dokumenty, které jsou pro strany právně závazné. Smlouvy se liší na základě závazků (míra, do jaké jsou státy vázány pravidly), přesnosti (míra, do jaké jsou pravidla jednoznačná) a delegace (míra, do jaké mají třetí strany pravomoc vykládat, uplatňovat a vytvářet pravidla). Smlouvy patří k nejstarším projevům mezinárodních vztahů, přičemž prvním známým příkladem je hraniční dohoda mezi sumerskými městskými státy Lagaš a Umma kolem roku 3100 před naším letopočtem. Mezinárodní dohody byly nějakou formou používány většinou hlavních civilizací a v raném novověku jejich propracovanost i počet rostly. V 19. století se vývoj v diplomacii, zahraniční politice a mezinárodním právu projevil v rozšířeném používání smluv. Vídeňská úmluva o smluvách z roku 1969 tyto praktiky kodifikovala a stanovila pokyny a pravidla pro vytváření, vyjednávání, výklad a ukončování smluv a pro řešení sporů a tvrzených porušení. Smlouvy jsou v zásadě obdobou smluv v tom, že stanoví práva a závazné povinnosti stran. Liší se výrazně formou, obsahem a složitostí a upravují širokou škálu záležitostí, jako je bezpečnost, obchod, životní prostředí a lidská práva. Smlouvy mohou být dvoustranné (mezi dvěma zeměmi) nebo vícestranné (s účastí více než dvou zemí). Mohou být také použity ke zřízení mezinárodních institucí, jako je Mezinárodní trestní soud a Organizace spojených národů, pro které často poskytují řídící rámec. Smlouvy slouží jako primární zdroje mezinárodního práva a od počátku 20. století kodifikovaly nebo stanovily většinu mezinárodních právních zásad. Bez ohledu na Úmluvu o smlouvách a zvykové mezinárodní právo nejsou smlouvy povinny dodržovat žádný standardní formulář. Přesto musí všechny platné smlouvy dodržovat právní zásadu pacta sunt servanda (latinsky: „dohody musí být dodržovány“), podle které se strany zavazují plnit své povinnosti a dodržovat své dohody v dobré víře. Smlouva může být také neplatná a tím nevymahatelná, pokud porušuje kogentní normu (jus cogens), jako je povolení agresivní války nebo zločinů proti lidskosti.
Facebook Twitter