Dharma a buddhismus Dharma je indické náboženství nebo filosofická tradice založena na učení připisovaném Buddhovi. Vzešlo na východní Gangské pláni jako šramanské hnutí v 5. století př. n. l. a postupně se rozšířilo po velké části Asie po Hedvábné stezce. Je to čtvrté největší světové náboženství s více než 520 miliony následovníků (buddhistů), kteří představují sedm procent světové populace. Buddhova ústřední učení zdůrazňuje cíl dosažení osvobození od dukkhy (často překládané jako "utrpení" nebo "nespokojenost"), jejíž zdrojem je podle Buddhy lpění nebo ulpívání. Schválil střední cestu, cestu rozvoje, která se vyhne extrémnímu asketismu a hédonismu. Shrnutí této cesty je vyjádřeno v ušlechtilé osmidílné stezce, kultivaci mysli, která podle Buddhy vede k probuzení a plné osvobození prostřednictvím dodržování buddhistické etiky a meditace. Mezi další běžně dodržované praktiky patří: klášterní život, "hledání útočiště" ve třech klenotech: Buddha, dharma a sanghan; a kultivace dokonalosti (paramita). Buddhistické školy se liší ve své interpretaci cest k osvobození (marga) a relativní důležitosti a "kanoničnost" přidělená k textům, a jejich konkrétní nauky a praktiky. Dva hlavní existující větve buddhismu jsou obecně uznávány vědci: théraváda (doslova "škola starších") a mahájána (doslova "velké vozidlo"). Tradice théraváda zdůrazňuje dosažení nirvány (doslova "vyhasnutí") jako prostředku k překonání individuálního já a ukončení cyklu smrti a znovuzrození (samsáry), zatímco tradice mahájána zdůrazňuje ideál bódhisatty, ve kterém člověk pracuje na osvobození všech bytoстей. Buddhistický kánon je rozsáhlý s mnoha odlišnými textovými sbírkami v různých jazycích (například sanskrtu, páli, tibetštině a čínštině). Větev théraváda má rozšířené následovnictví na Srí Lance a v jihovýchodní Asii, konkrétně v Barmě, Thajsku, Laosu a Kampučii. Větev mahájána, která zahrnuje tradice zen, čisté země, ničiren, tien-tchaj, tchaj-šan a šingon, je převážně praktikována v Nepálu, Bhútán, Číně, Malajsii, Vietnamu, Tchaj-wanu, Koreji a Japonsku. Kromě toho může být vadžrajána (doslova "nezničitelné vozidlo"), soubor učení připisovaný indickým učedníkům, považována za samostatnou větev nebo tradici v mahájáně. Tibetský buddhismus, který zachovává vadžrajánská učení z osmého století v Indii, je praktikován v himálajských státech a v Mongolsku. Až do počátků druhého tisíciletí byl buddhismus rozšířen na indickém subkontinentu; měl také do určité míry oporu jinde v Asii, konkrétně v Afghánistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu.
Facebook Twitter