Venečtina je vymřelý indoevropský jazyk, který byl pravděpodobně příbuzný italickým jazykům. Hovořili jím Veneti v severovýchodní Itálii (Veneto a Furlánsko) a v části dnešního Slovinska, mezi deltou Pádu a jižním okrajem Alp, v oblasti spojené s kulturou Este.
Jazyk je doložen více než 300 krátkými nápisy pocházejícími z období od 6. do 1. století př. n. l. Jeho mluvčí jsou ztotožňováni se starověkým lidem, které Římané nazývali Veneti a Řekové Enetoi. Jazyk vymřel kolem 1. století n. l., když se místní obyvatelé asimilovali do římské říše.
Nápisy věnující dary bohyni Reitii jsou jedním z hlavních zdrojů znalostí venečtiny.
Klasifikace
Klasifikace venečtiny je obtížná, protože je známa pouze z omezeného počtu krátkých nápisů. Někteří lingvisté ji řadí k italickým jazykům, zatímco jiní ji považují za para-keltský jazyk.
Příbuznost s italickými jazyky
Venečtina vykazuje některé podobnosti s italickými jazyky, jako je latina, faliskština a oskština. Například:
Používání přípony -o pro označení maskulinního rodu podstatných jmen
Používání přípony -a pro označení ženského rodu podstatných jmen
Používání přípony -i pro označení množného čísla podstatných jmen
Používání přípony -m pro označení akuzativu podstatných jmen
Používání přípony -s pro označení genitivu podstatných jmen
Příbuznost s keltskými jazyky
Venečtina vykazuje také některé podobnosti s keltskými jazyky, jako je irština, velština a bretonština. Například:
Používání přípony -on pro označení zdrobnělin
Používání přípony -is pro označení přítomného času sloves
Používání přípony -t pro označení minulého času sloves
Používání předložky a- pro označení směru
Používání předložky in- pro označení místa
Písmo
Venečtina byla zapisována staroitalským písmem, které je příbuzné latinskému písmu. Písmo se skládalo z 26 písmen, včetně 5 samohlásek a 21 souhlásek.
Nápisy
Nejstarší známý venečtinský nápis pochází z 6. století př. n. l. a byl nalezen v Este. Nápisy byly nalezeny po celém území, které obývali Veneti, včetně Padovy, Vicenzy, Verony a Aquileie.
Nápisy jsou většinou krátké a obsahují jména osob, místa a bohů. Některé nápisy jsou věnovány bohům, zatímco jiné jsou obchodní nebo právní povahy.
Slovní zásoba
Slovní zásoba venečtiny je známa především z nápisů. Jazyk obsahoval mnoho slov, která jsou příbuzná slovům v italických a keltských jazycích. Například:
pater (otec)
mater (matka)
frater (bratr)
soror (sestra)
filius (syn)
filia (dcera)
domus (dům)
ager (pole)
equus (kůň)
bos (kráva)
ovis (ovce)
Gramatika
Gramatika venečtiny je známa pouze z omezeného počtu nápisů. Jazyk měl čtyři pády: nominativ, akuzativ, genitiv a dativ. Slovesa se skloňovala podle času, způsobu a osoby.
Výslovnost
Výslovnost venečtiny není známa s jistotou. Předpokládá se však, že jazyk měl přízvuk na předposlední slabice.
Zánik
Venečtina vymřela kolem 1. století n. l., když se místní obyvatelé asimilovali do římské říše. Jazyk byl nahrazen latinou, která se stala úředním jazykem říše.