Italská republika (italsky: Repubblica Italiana) byla krátkodobá (1802–1805) republika na severu Itálie. Prezidentem byl Napoleon Bonaparte a hlavním městem Milán. Historie Italská republika vznikla 26. ledna 1802 jako nástupce Cisalpinské republiky. Bonaparte se stal prezidentem a jeho viceprezidentem byl Francesco Melzi d'Eril. Republika byla úzce spojena s Francií a stala se sesterskou republikou. Území Italská republika zahrnovala území dnešního severního a středního Itálie, včetně Piemont, Lombardie, Emilia-Romagna a Toskánska. Vláda Republika byla řízena prezidentem, který byl jmenován na deset let. Prezident měl pravomoc jmenovat a odvolávat vládu a velet armádě. Zákonodárným orgánem byl Zákonodárný sbor, který byl volen na tříleté období. Ekonomika Ekonomika Italské republiky byla založena na zemědělství, obchodu a průmyslu. Hlavními produkty byly pšenice, kukuřice, víno a olivový olej. Republika měla také rozvinutý textilní průmysl. Armáda Armáda Italské republiky byla součástí francouzské armády. Byla rozdělena na tři divize a měla asi 40 000 vojáků. Náboženství Oficiálním náboženstvím Italské republiky byl římský katolicismus. Republika však zaručovala náboženskou svobodu. Kultura Italská republika byla centrem italské kultury. V Miláně se nacházela jedna z nejvýznamnějších operních scén v Evropě, La Scala. Republika byla také domovem mnoha umělců, spisovatelů a vědců. Zánik Italská republika zanikla 17. března 1805, kdy se Napoleon Bonaparte prohlásil králem Itálie. Království Itálie bylo součástí francouzské říše a trvalo až do roku 1814.
Facebook Twitter