Učení je proces získávání nových poznatků, dovedností, hodnot, postojů a preferencí. Schopnost učit se mají lidé, zvířata a některé stroje. Existují také důkazy o určité formě učení u některých rostlin. Některé učení je okamžité, vyvolané jedinou událostí (např. spálení se o horká kamna), ale mnoho dovedností a znalostí se hromadí z opakovaných zkušeností. Změny vyvolané učením často trvají celý život a je těžké rozlišit naučený materiál, který se zdá být „ztracený“, od toho, který nelze vyvolat. Lidské učení začíná při narození (může dokonce začít dříve v souvislosti s potřebou embrya interagovat s prostředím dělohy a zároveň mít v něm svobodu) a pokračuje až do smrti jako důsledek neustálých interakcí mezi lidmi a jejich prostředím. Povaha a procesy spojené s učením se studují v mnoha zavedených oborech (včetně pedagogické psychologie, neuropsychologie, experimentální psychologie, kognitivních věd a pedagogiky), jakož i ve vznikajících oblastech znalostí (např. se společným zájmem o téma učení z bezpečnostních událostí, jako jsou incidenty/nehody, nebo v kolaborativních systémech učícího se zdraví). Výzkum v těchto oborech vedl k identifikaci různých druhů učení. Například učení může nastat jako výsledek návyku, klasického podmiňování, operantního podmiňování nebo jako výsledek složitějších činností, jako je hra, kterou lze pozorovat pouze u relativně inteligentních zvířat. Učení může probíhat vědomě nebo bez vědomého uvědomění. Učení, že se averzivní události nelze vyhnout nebo jí uniknout, může vést ke stavu nazývanému naučená bezmocnost. Existují důkazy o lidském behaviorálním učení prenatálně, přičemž návyk byl pozorován již 32 týdnů těhotenství, což naznačuje, že centrální nervový systém je dostatečně vyvinutý a připravený na učení a paměť, které nastává velmi brzy ve vývoji. Hru chápe několik teoretiků jako formu učení. Děti experimentují se světem, učí se pravidla a učí se interagovat prostřednictvím hry. Lev Vygotskij souhlasí s tím, že hra je pro vývoj dětí zásadní, protože prostřednictvím vzdělávacích her dávají svému prostředí smysl. Pro Vygotského je však hra první formou učení jazyka a komunikace a stádiem, kdy dítě začíná chápat pravidla a symboly. To vedlo k názoru, že učení v organismech vždy souvisí se semiotikou a je často spojováno s reprezentačními systémy/činnostmi.
Facebook Twitter