Francouzská zámořská území (francouzsky France d'outre-mer) tvoří 13 francouzských území spravovaných mimo Evropu, většinou pozůstatky francouzské koloniální říše, které zůstaly součástí francouzského státu pod různými statuty po dekolonizaci. Některé, ale ne všechny, jsou součástí Evropské unie. „Francouzská zámoří“ je kolektivní název; ačkoli se ve Francii běžně používá, není to samo o sobě administrativní označení. Namísto toho má pět zámořských regionů přesně stejný administrativní status jako metropolitní regiony; pět zámořských kolektivit je poloautonomních; a Nová Kaledonie je autonomní území. Francouzská zámoří zahrnují ostrovní území v Atlantském, Tichém a Indickém oceánu, Francouzskou Guyanu na jihoamerickém kontinentu a několik periantarktických ostrovů, jakož i nárok na Antarktidu. S výjimkou okresu Adélie Land, kde je francouzská suverenita de jure účinná podle francouzského práva, ale kde je výlučný francouzský nárok na tuto část Antarktidy zmrazen Antarktickou smlouvou (podepsanou v roce 1959), pokrývají francouzská zámoří rozlohu 120 396 km2 (46 485 čtverečních mil) [5] a tvoří 18,0 % rozlohy území Francouzské republiky. [6] Její výlučná ekonomická zóna (EEZ) o rozloze 9 825 538 km2 (3 793 661 čtverečních mil) tvoří 96,7 % EEZ Francouzské republiky. [7] Mimo Evropu v současnosti existují čtyři široké třídy zámořské francouzské územní správy: zámořské departementy/regiony, zámořské kolectivity, sui generis území Nové Kaledonie a neobydlená území. Z právního a správního hlediska mají tyto čtyři třídy různý právní status a úroveň autonomie, ačkoli všechna trvale obydlená území mají zastoupení v Národním shromáždění a Senátu Francie, které tvoří francouzský parlament. V lednu 2024 žilo v zámořské Francii 2 834 000 lidí. [8] Většina těchto obyvatel jsou občané Francie a občané Evropské unie. Díky tomu mohou volit ve francouzských a evropských volbách.
Facebook Twitter