Arabové Arabové jsou etnická skupina žijící převážně v arabském světě na Blízkém východě a v severní Africe. V různých částech světa žije také významná arabská diaspora. Arabové žijí v oblasti Úrodného půlměsíce už tisíce let. V 9. století před naším letopočtem o nich Asyřané psali jako o obyvatelích Levanty, Mezopotámie a Arábie. V celém starověkém Blízkém východě Arabové založili vlivné civilizace, například Dilmun, Gerrhu a Magan, které hrály důležitou roli v obchodu mezi Mezopotámií a Středomořím. K dalším významným arabským kmenům patřili Midianité, Ád a Samud, kteří jsou zmíněni v Bibli a Koránu. Amorejci, kteří pravděpodobně pocházeli z Arábie, se objevili kolem roku 2100 před naším letopočtem v Levantě a Mezopotámii. Kolem roku 1300 před naším letopočtem se Edomité usadili v jižní Levantě vedle Moabu. Později, v roce 900 před naším letopočtem, měli Kedarité blízké vztahy s kanaánskými a aramejskými státy v okolí a jejich území se rozkládalo od Dolního Egypta až po jižní Levantu. Od roku 1200 před naším letopočtem do roku 110 před naším letopočtem vznikla v Arábii mocná arabská království jako Saba, Lihyan, Minaean, Qataban, Hadramaut, Awsan a Himjar. Podle abrahámovské tradice jsou Arabové potomky Abrahama prostřednictvím jeho syna Izmaela. V klasickém starověku založili Nabatejci své království s hlavním městem Petrou v roce 300 před naším letopočtem. V roce 271 našeho letopočtu zahrnovala Palmyránská říše s hlavním městem Palmýrou pod vedením královny Zenobie Sýrii Palestinu, Arábii Petrejskou a Egypt a také velké části Anatolie. Arabští Iturejci obývali Libanon, Sýrii a severní Palestinu (Galileu) v helénistickém a římském období. Osroéné a Hatra byla arabská království v Horní Mezopotámii kolem roku 200 našeho letopočtu. V roce 164 našeho letopočtu uznali Sásánovci Araby jako "Arbayistan", což znamená "země Arabů", protože byli součástí Adiabény v Horní Mezopotámii. Arabští Emesenci vládli od roku 46 před naším letopočtem v Emese (Homs) v Sýrii. V pozdní antice byli Tanukhidé, Salihidové, Lakhmidové, Kindové a Ghassanidové dominantními arabskými kmeny v Levantě, Mezopotámii a Arábii a většinou přijali křesťanství. Ve středověku podnítil islám rozsáhlé arabské sjednocení, které vedlo k významné arabské migraci z východu do severní Afriky pod vládou arabských říší, jako byly Rášídúnský, Umajjovský, Abbásovský a Fátimovský chalífát, což nakonec vedlo k úpadku Byzantské a Sásánovské říše. V době svého největšího rozkvětu se arabská území rozkládala od jižní Francie po západní Čínu a tvořila jednu z největších říší v dějinách. Velké arabské povstání na počátku 20. století pomohlo rozložit Osmanskou říši a nakonec vedlo k vytvoření Arabské ligy 22. března 1945, jejíž charta podporovala princip "jednotné arabské vlasti". Arabové od Maroka po Irák mají společné pouto založené na etnicitě, jazyku, kultuře, historii, identitě, předcích, nacionalismu, geografii, jednotě a politice, které dává tomuto regionu jedinečnou identitu a odlišuje ho od jiných částí muslimského světa. Mají také své vlastní zvyky, literaturu, hudbu, tanec, média, jídlo, oblečení, společnost, sport, architekturu, umění a mytologii. Arabové významně ovlivnili a přispěli k lidskému pokroku v mnoha oblastech, včetně vědy, technologie, filozofie, etiky, literatury, politiky, obchodu, umění, hudby, komedie, divadla, filmu, architektury, jídla, medicíny a náboženství. Před islámem většina Arabů následovala polyteistické semitské náboženství, zatímco některé kmeny přijaly judaismus nebo křesťanství a několik jedinců, známých jako hanífové, následovalo formu monoteismu. V současné době je asi 93 % Arabů muslimové, zatímco zbytek tvoří především arabští křesťané a také arabské skupiny Drúzů a bahá'í.
Facebook Twitter