Čínská kanadská kuchyně (francouzsky: Cuisine chinoise canadienne) je kuchyně odvozená z čínské kuchyně, kterou vyvinuli čínští Kanaďané. Byla první formou komerčně dostupného čínského jídla v Kanadě. Tento styl vaření vynalezli raní kantonský přistěhovalci, kteří přizpůsobili tradiční čínské recepty západním chutím a dostupným ingrediencím a vyvinuli se podobným způsobem jako americká čínská kuchyně.
Historie
První čínští přistěhovalci přišli do Kanady v polovině 19. století a usadili se ve městech jako Victoria, Vancouver a Toronto. S sebou si přinesli svou vlastní kuchyni, která se však musela přizpůsobit místním surovinám a chutím.
Raní čínští Kanaďané pracovali především jako dělníci na železnici a v dolech. Jejich strava byla často jednoduchá a sestávalo z rýže, zeleniny a masa. V průběhu času se však začali učit vařit západní jídla a začleňovat je do své vlastní kuchyně.
V 20. století se čínská kanadská kuchyně stala populárnější, protože se stále více Číňanů přistěhovalo do Kanady. Čínské restaurace se otevřely ve městech po celé zemi a čínská jídla se začala objevovat v nabídce běžných restaurací.
Dnes je čínská kanadská kuchyně oblíbenou součástí kanadské kulinářské scény. Je to fúze čínských a západních chutí a surovin a je známá svou rozmanitostí a chutí.
Charakteristika
Čínská kanadská kuchyně se vyznačuje použitím čerstvých surovin, jednoduchých chutí a důrazem na texturu. Mezi běžné přísady patří rýže, nudle, zelenina, maso a mořské plody.
Nejoblíbenějšími čínsko-kanadskými pokrmy jsou:
Chop suey: Smažené jídlo z masa, zeleniny a omáčky.
Kuře kung pao: Kuřecí maso smažené s arašídy a chilli papričkami.
Hovězí chow mein: Smažené nudle s hovězím masem a zeleninou.
Smažená rýže: Smažená rýže s vejci, zeleninou a masem nebo mořskými plody.
Jarní závitky: Smažené závitky plněné masem, zeleninou a nudlemi.
Regionální variace
Čínská kanadská kuchyně se liší v závislosti na regionu. V západní Kanadě je například oblíbenější kantonská kuchyně, zatímco ve východní Kanadě je oblíbenější sichuanská kuchyně.
V některých regionech Kanady se vyvinuly jedinečné čínsko-kanadské pokrmy. Například v Torontu je oblíbeným pokrmem peameal bacon, který je vyroben z vepřové kýty solené a obalené kukuřičnou moukou.
Vliv na kanadskou kuchyni
Čínská kanadská kuchyně měla významný vliv na kanadskou kuchyni jako celek. Mnoho čínsko-kanadských pokrmů se stalo oblíbenými i u nečínských Kanaďanů a některé se dokonce staly součástí kanadské národní kuchyně.
Například smažená rýže je nyní běžným pokrmem v kanadských restauracích a domácnostech. A jarní závitky se často podávají jako předkrm na večírcích a oslavách.
Čínská kanadská kuchyně je důležitou součástí kanadské kulinářské scény. Je to fúze čínských a západních chutí a surovin a je známá svou rozmanitostí a chutí.
Čínsko-indonéská kuchyně (indonésky: Masakan Tionghoa-Indonesia, zjednodušená čínština: 印尼中华料理; tradiční čínština: 印尼中華料理; pchin-jin: yìnní zhōnghuá liàolǐ; Pe̍h-ōe-jī: Ìn-nî Tiong-hôa Liāu-lí) se vyznačuje kombinací čínské kuchyně s místním indonéským stylem. Čínští Indonésané, většinou potomci etnických Hokkienů a Hakků, přinesli své dědictví čínské kuchyně a upravili některá jídla přidáním indonéských ingrediencí, jako je kecap manis (sladká sójová omáčka), palmový cukr, arašídová omáčka, chilli, santan (kokosové mléko) a místní koření, aby vytvořili hybridní čínsko-indonéskou kuchyni. Některá jídla a koláče mají stejný styl jako v Malajsii a Singapuru, známý jako nyonya kuchyně podle Peranakanů.
Čínská kuchyně byla do Indonésie zavedena čínskými přistěhovalci v 15. století. Čínští přistěhovalci si s sebou přinesli své vlastní kulinářské tradice a ingredience a postupně je přizpůsobili místním indonéským chutím. V důsledku toho se čínsko-indonéská kuchyně vyvinula do jedinečné kuchyně, která kombinuje prvky čínské i indonéské kuchyně.
Čínsko-indonéská kuchyně je charakteristická svou širokou škálou chutí, od sladké a slané až po kyselou a pikantní. Mezi běžné ingredience patří rýže, nudle, maso, mořské plody, zelenina a koření. Některá z nejznámějších čínsko-indonéských jídel zahrnují nasi goreng (smažená rýže), mie goreng (smažené nudle), bakso (masové kuličky), siomay (rybí kuličky) a lumpia (jarní závitky).
Čínsko-indonéská kuchyně je oblíbená po celé Indonésii a najdete ji v restauracích, pouličních stáncích a domácnostech. Je také oblíbená v jiných částech jihovýchodní Asie, jako je Malajsie, Singapur a Thajsko.
Zde je několik příkladů čínsko-indonéských jídel:
Nasi goreng (smažená rýže) je jedním z nejznámějších indonéských jídel. Vyrábí se z vařené rýže, která se smaží s masem, mořskými plody, zeleninou a kořením.
Mie goreng (smažené nudle) je další oblíbené indonéské jídlo. Vyrábí se z vařených nudlí, které se smaží s masem, mořskými plody, zeleninou a kořením.
Bakso (masové kuličky) jsou indonéské masové kuličky, které se vyrábějí z mletého hovězího nebo vepřového masa. Obvykle se podávají v polévce nebo s nudlemi.
Siomay (rybí kuličky) jsou indonéské rybí kuličky, které se vyrábějí z mletého rybího masa. Obvykle se podávají s arašídovou omáčkou.
Lumpia (jarní závitky) jsou indonéské jarní závitky, které se vyrábějí z rýžového papíru plněného masem, mořskými plody, zeleninou a kořením. Obvykle se smaží nebo vaří v páře.
Čínsko-indonéská kuchyně je chutná a rozmanitá kuchyně, která si získala oblibu po celém světě. Je to skvělá volba pro ty, kteří hledají autentické indonéské jídlo.
Řecko-americká kuchyně
Řecko-americká kuchyně je kuchyní Řeků-Američanů a jejich potomků, kteří modifikovali řeckou kuchyni pod vlivem americké kultury a migračních vzorců Řeků do Spojených států.
Když se imigranti z různých oblastí Řecka usazovali v různých regionech Spojených států a stali se „Řeky-Američany“, přinesli si s sebou různé tradice jídel a receptů, které byly zvlášť spojovány s jejich regionálními kořeny v Řecku, a přesto byly obohaceny o charakteristiky jejich nového domova v Americe. Mnohá z těchto jídel a receptů se stala novými oblíbenými pokrmy pro městské obyvatelstvo a později i pro Američany po celé zemi.
Řecko-americká kuchyně je obzvláště prominentní v oblastech s koncentrovanými řeckými komunitami, jako je Astoria, Queens a Tarpon Springs, Florida.
Vliv řecké kuchyně
Řecká kuchyně má dlouhou a bohatou historii a Řekové-Američané si mnoho aspektů své tradiční kuchyně přinesli do Spojených států. Mezi charakteristické rysy řecké kuchyně patří:
Použití olivového oleje: Olivový olej je základem řecké kuchyně a používá se při vaření, salátových dresincích a marinádách.
Čerstvé suroviny: Řecká kuchyně klade důraz na čerstvé suroviny, jako je zelenina, ovoce, maso a ryby.
Bylinky a koření: Řekové používají ve své kuchyni širokou škálu bylinek a koření, jako je oregano, tymián, máta, rozmarýn a bobkový list.
Grilované maso: Grilování je oblíbenou metodou přípravy masa v Řecku a Řekové-Američané si tuto tradici přinesli do Spojených států.
Mořské plody: Řecko je obklopeno mořem, takže mořské plody hrají v řecké kuchyni významnou roli.
Vliv americké kultury
Řekové-Američané také přijali některé aspekty americké kultury do své kuchyně. Patří mezi ně:
Použití mléčných výrobků: Řekové-Američané používají ve své kuchyni více mléčných výrobků, jako je mléko, sýr a máslo, než tradiční Řekové.
Sladké pokrmy: Řekové-Američané přijali některé sladké pokrmy, jako jsou koláče a sušenky, do své kuchyně.
Rychlé občerstvení: Řekové-Američané také přijali některá rychlá občerstvení, jako jsou hamburgery a hranolky, do své kuchyně.
Unikátní vlastnosti řecko-americké kuchyně
Řecko-americká kuchyně je jedinečnou směsí řeckých a amerických vlivů. Mezi některé z jejích charakteristických rysů patří:
Široká škála jídel: Řecko-americká kuchyně nabízí širokou škálu jídel, od tradičních řeckých pokrmů, jako je musaka a pastitsio, až po americká jídla, jako jsou hamburgery a hranolky.
Použití řeckých surovin: Řekové-Američané často používají ve své kuchyni řecké suroviny, jako je olivový olej, feta sýr a oregano.
Americké techniky vaření: Řekové-Američané používají ve své kuchyni některé americké techniky vaření, jako je grilování a smažení.
Kreativní kombinace: Řekové-Američané jsou známí svou kreativitou v kuchyni a často kombinují řecké a americké přísady a techniky vaření, aby vytvořili jedinečná jídla.
Oblíbená řecko-americká jídla
Mezi některá z nejoblíbenějších řecko-amerických jídel patří:
Gyros: Gyros je sendvič z pita chleba plněný grilovaným masem, rajčaty, cibulí a tzatziki omáčkou.
Souvlaki: Souvlaki je grilované maso na špízu, obvykle podávané s pita chlebem, rýží a zeleninou.
Musaka: Musaka je zapečené jídlo z lilku, mletého masa a bešamelové omáčky.
Pastitsio: Pastitsio je zapečené jídlo z těstovin, mletého masa a bešamelové omáčky.
Spanakopita: Spanakopita je pečivo plněné špenátem a sýrem feta.
Baklava: Baklava je sladké pečivo z filo těsta, ořechů a medu.
Závěr
Řecko-americká kuchyně je jedinečnou a dynamickou kuchyní, která odráží kulturní výměnu mezi Řeckem a Spojenými státy. Řekové-Američané si zachovali mnoho aspektů své tradiční kuchyně, ale také přijali některé aspekty americké kultury do své kuchyně. Výsledkem je pestrá a chutná kuchyně, která se těší popularitě u lidí všech kultur.
Indonésko-indická kuchyně (indonésky: Masakan India-Indonesia) se vyznačuje smícháním indické kuchyně s místním indonéským stylem. Tato kuchyně sestává z úprav autentických pokrmů z Indie a také z originálních výtvorů inspirovaných rozmanitou indonéskou stravovací kulturou. Indický vliv lze v Indonésii pozorovat již od 4. století. Po rozšíření islámu do Indonésie a obchodování se do indonéské kuchyně dostaly muslimské indické i arabské vlivy. Příklady zahrnují indický biryani, murtabak, kari a paratha, které ovlivnily acehskou, minangkabau, malajskou, palembangskou, betawijskou a jávskou kuchyni.
Historie
Indický vliv na indonéskou kuchyni sahá až do 4. století, kdy hinduističtí a buddhističtí obchodníci z Indie začali obchodovat s Indonésií. Přinesli s sebou své vlastní koření a kuchařské techniky, které byly přijaty a začleněny do místní kuchyně.
S příchodem islámu do Indonésie ve 13. století se indický vliv dále zesílil. Muslimští obchodníci z Indie a Arábie přinesli nové přísady a techniky vaření, které ještě více obohatily indonéskou kuchyni.
V 16. století se Holanďané zmocnili Indonésie a jejich přítomnost měla také vliv na indonésko-indickou kuchyni. Holanďané zavedli nové plodiny, jako je brambory a kukuřice, které byly přijaty do indonéské kuchyně a používány v indonésko-indických pokrmech.
Ingredience
Indonésko-indická kuchyně používá širokou škálu ingrediencí, včetně:
Koření: Kurkuma, koriandr, kmín, zázvor, česnek, chilli papričky
Bylinky: Listy kari, máta, koriandr
Zelenina: Cibule, rajčata, brambory, mrkev, fazole
Maso: Kuře, hovězí, jehněčí, ryby
Mořské plody: Krevety, mušle, ryby
Mléčné výrobky: Jogurt, smetana
Ořechy a semena: Kešu oříšky, mandle, sezamová semínka
Pokrmy
Indonésko-indická kuchyně nabízí širokou škálu pokrmů, včetně:
Předkrmy: Samosy, pakory, kebaby
Hlavní jídla: Biryani, murtabak, kari, paratha
Polévky: Dhal, sambar
Dezerty: Gulab jamun, rasmalai
Příprava
Indonésko-indická kuchyně používá různé techniky vaření, včetně:
Smažení: Smažení na pánvi, smažení v hlubokém tuku
Dušení: Dušení v hrnci nebo na pánvi
Pečení: Pečení v troubě nebo na grilu
Vaření: Vaření ve vodě nebo vývaru
Chuť
Indonésko-indická kuchyně je známá svými výraznými a komplexními chutěmi. Pokrmy jsou často kořeněné, aromatické a pikantní.
Vliv na indonéskou kuchyni
Indický vliv na indonéskou kuchyni je patrný v celé zemi. Indické koření, bylinky a techniky vaření byly přijaty do mnoha regionálních indonéských kuchyní. Například indické kari je běžným pokrmem v Acehu, na Sumatře a na Jávě.
Indonésko-indická kuchyně je oblíbená v Indonésii i v zahraničí. Její jedinečná kombinace indických a indonéských chutí z ní dělá lahodnou a uspokojivou volbu pro milovníky jídla.
Anglo-indická kuchyně
Anglo-indická kuchyně je kuchyně, která se vyvinula během britské nadvlády v Indii. Tato kuchyně představila anglickému patru jídla jako kari, čatní, kedgeree, mulligatawny a pish pash.
Anglo-indickou kuchyni podrobně zdokumentoval anglický plukovník Arthur Robert Kenney-Herbert, který psal pod pseudonymem "Wyvern" v roce 1885, aby poradil manželkám britských úředníků, co mají nařídit svým indickým kuchařům vařit. Mnoho z jejích zvyklostí je popsáno v "úžasném" anglo-indickém slovníku Hobson-Jobson z roku 1886. V poslední době byla kuchyně analyzována Jennifer Brennan v roce 1990 a Davidem Burtonem v roce 1993.
Historie
Anglo-indická kuchyně se začala vyvíjet v 18. století, kdy Britové začali v Indii zakládat obchodní stanice. Britští úředníci a obchodníci si přinesli své vlastní kuchařské tradice, ale také začali přijímat indické ingredience a techniky vaření.
V 19. století se anglo-indická kuchyně stala populární v Británii. Britské ženy, které žily v Indii, začaly vydávat kuchařky obsahující recepty na anglo-indická jídla. Tyto kuchařky se staly populární i mezi Brity, kteří nikdy v Indii nebyli.
Anglo-indická kuchyně si zachovala svou popularitu v Británii i po získání nezávislosti Indie v roce 1947. Dnes je anglo-indická kuchyně běžnou součástí britské kulinářské scény.
Charakteristika
Anglo-indická kuchyně se vyznačuje kombinací britských a indických ingrediencí a technik vaření. Mezi běžné ingredience používané v anglo-indické kuchyni patří kuřecí maso, jehněčí maso, hovězí maso, ryby, rýže, čočka, zelenina a koření.
Anglo-indická jídla se často připravují s použitím indických koření, jako je kari, kurkuma, koriandr a kmín. Koření se však obvykle používá v mírnějším množství než v tradičních indických jídlech.
Anglo-indická kuchyně je známá svými bohatými a krémovými omáčkami. Tyto omáčky se často připravují s použitím jogurtu, smetany nebo mléka.
Populární jídla
Mezi nejoblíbenější anglo-indická jídla patří:
Kari - Kari je dušené maso nebo zelenina připravená s použitím indických koření. Kari může být připraveno s různými druhy masa nebo zeleniny a existuje mnoho různých druhů kari omáček.
Čatní - Čatní je kořeněná omáčka nebo příloha, která se obvykle podává s kari nebo jinými indickými jídly. Čatní může být připraveno s různými druhy ovoce, zeleniny nebo koření.
Kedgeree - Kedgeree je snídaňové jídlo připravené z rýže, vařených vajec, ryb a koření.
Mulligatawny - Mulligatawny je polévka připravená z kuřecího vývaru, zeleniny a koření.
Pish pash - Pish pash je dezert připravený z ovoce, ořechů a koření.
Anglo-indická kuchyně v dnešní době
Anglo-indická kuchyně je dnes běžnou součástí britské kulinářské scény. Anglo-indická jídla se podávají v restauracích, bistrech a jídelnách po celé zemi.
Anglo-indická kuchyně je také populární mezi domácími kuchaři. Existuje mnoho kuchařek s recepty na anglo-indická jídla a anglo-indické ingredience jsou snadno dostupné ve většině supermarketů.
Anglo-indická kuchyně je chutná a všestranná kuchyně, která si získala oblibu lidí z celého světa.
Inuitská kuchyně Inuitská kuchyně, do níž zahrnujeme také grónskou, yup'ickou a aleutskou kuchyni, se historicky skládala ze stravy živočišného původu, která byla lovena, chycena nebo sbírána v dané oblasti. Ve 20. století se inuitská strava začala měnit a ve 21. století se již více blížila západní stravě. Po lovu často Inuti vzdávali hold duchu zvířete zpěvem písní a prováděním rituálů. Ačkoli tradiční nebo venkovská jídla stále hrají důležitou roli v identitě Inuitů, mnoho potravin se nakupuje v obchodě, což vedlo ke zdravotním problémům a potravinové nejistotě. Podle Edmunda Searlese v jeho článku Jídlo a vytváření moderní inuitské identity konzumují Inuti tento typ stravy, protože strava převážně z masa je "účinná v udržení těla v teple, posilování těla, udržování těla v kondici a dokonce i v tom, že tělo je zdravé".
Sephardská židovská kuchyně Sephardská židovská kuchyně je soubor kulinářských tradic, které se vyvinuly mezi sefardskými Židy. Ti iberijského původu, kteří byli rozptýleni v rámci sefardské diaspory, se nakonec stali východními sefardy a severoafrickými sefardy, když se usadili po celém Středomoří v Turecku, Řecku, na Balkáně a v arabských zemích západní Asie a severní Afriky. [2] Kuchyně sefardských Židů zahrnuje také kuchyni těch, kteří se stali západními sefardy a usadili se v Nizozemsku, Anglii a odtud i jinde. Mizrachští Židé, což jsou původní Židé z širšího Blízkého východu (nespanělského a neportugalského původu), jsou někdy v širším slova smyslu nazýváni sefardy kvůli svému stylu liturgie. Přestože kvůli sefardské diaspoře dochází k určitému překryvu populací, sefardští Židé se usadili také v mnoha dalších zemích mimo širší Blízký východ. Tento článek se proto zabývá pouze kuchyní židovského obyvatelstva s předky na Iberském poloostrově, bez ohledu na to, v jakých regionech se usadili, nejen na širším Blízkém východě. Informace o kuchyni mizrachských Židů najdete v příslušném článku. Stejně jako ostatní židovské etnické skupiny tvořící židovskou diasporu, i sefardští Židé vařili jídla, která byla oblíbená v jejich zemích pobytu, a přizpůsobovali je židovským náboženským stravovacím požadavkům, kašrutu. Jejich výběr potravin byl také ovlivněn ekonomickými faktory, přičemž mnoho jídel bylo založeno na levných a snadno dostupných surovinách. Zvířata považovaná za přípustná jako zdroj masa musela být porážena v souladu se šechitou, tedy židovským rituálním porážením, které vyžaduje namáčení a solení, aby se odstranila krev. Maso bylo proto často vyhrazeno pro svátky a zvláštní příležitosti. Mnoho sefardských jídel používá mleté maso. Mléčné a masné výrobky nesměly být smíchány ani podávány při stejném jídle. Vařená, plněná a pečená zelenina tvoří základ kuchyně, stejně jako různé druhy fazolí, cizrny, čočky a bulguru/burghulu (lámaná pšenice). Místo brambor se používá rýže.
Parsi kuchyně
Parsi kuchyně je tradiční kuchyně Parsiů, kteří migrovali na indický subkontinent z Persie a v současnosti žijí v moderních jihoasijských republikách Indie a Pákistánu.
Historie
Parsi kuchyně má bohatou historii, která sahá až do starověké Persie. Parsové, původně zoroastrijští Peršané, uprchli ze své vlasti v 7. století našeho letopočtu, aby unikli muslimskému pronásledování. Usadili se na západním pobřeží Indie, kde se jejich kuchyně vyvíjela pod vlivem místních indických chutí a surovin.
Charakteristika
Parsi kuchyně je známá svou směsicí perských a indických vlivů. Vyznačuje se používáním jemných koření, čerstvých bylinek a bohatých omáček. Typické parsi pokrmy často obsahují maso, ryby, rýži a zeleninu.
Hlavní jídla
Dhansak: Dušené jehněčí nebo kuřecí maso v pikantní čočkové omáčce.
Sali boti: Maso vařené v omáčce z jogurtu, zázvoru, česneku a koření.
Kheema: Mleté maso smažené s cibulí, rajčaty a kořením.
Pakodi: Smažené kuličky z těsta z cizrnové mouky.
Sev: Smažené nudličky z cizrnové mouky.
Chleby
Rotli: Ploché nekvašené chleby.
San: Chleby vyrobené z celozrnné mouky.
Parsi pav: Měkké bílé chleby.
Přílohy
Basmati rýže: Jemná a aromatická rýže.
Dal: Vařené čočky.
Sabzi: Dušená zelenina.
Omáčky
Chutney: Pikantní nebo sladká omáčka vyrobená z ovoce, zeleniny nebo ořechů.
Raita: Jogurtová omáčka s okurkami, mrkví nebo mátou.
Nápoje
Chai: Černý čaj s mlékem a cukrem.
Lassi: Jogurtový nápoj.
Falooda: Sladký nápoj vyrobený z mléka, ledu a nudlí.
Dezerty
Kulfi: Mražená mléčná pochoutka.
Falooda: Sladký nápoj vyrobený z mléka, ledu a nudlí.
Sev: Smažené nudličky z cizrnové mouky.
Pakodi: Smažené kuličky z těsta z cizrnové mouky.
Slavnostní jídla
Parsi kuchyně hraje důležitou roli při parsi svátcích a oslavách. Některá z nejznámějších slavnostních jídel jsou:
Navroz: Nový rok, oslavovaný speciálními pokrmy jako dhansak a seviyan.
Jashan: Svátek na počest boha Mithry, který se vyznačuje zvláštními modlitbami a hostinami.
Ganesh Chaturthi: Hinduistický festival oslavovaný na počest boha Ganeshy, který se vyznačuje sladkostmi jako modak.
Vliv na indickou kuchyni
Parsi kuchyně měla významný vliv na indickou kuchyni jako celek. Mnoho parsi pokrmů, jako je dhansak a sali boti, se stalo součástí širší indické kulinářské tradice. Parsové také představili do Indie nové ingredience a techniky vaření, které obohatily indickou kuchyni.
Křesťanské stravovací zákony
Křesťanské stravovací zákony se mezi jednotlivými denominacemi liší. Obecná stravovací omezení uvedená pro křesťany v Novém zákoně jsou „zdržovat se jídla obětovaného modlám, krve a masa uškrcených zvířat“. [1]: 212 [2] Některé křesťanské denominace zakazují určité potraviny během období půstu, které může v některých případech pokrývat polovinu roku a může vylučovat maso, ryby, mléčné výrobky a olivový olej. [3] Křesťané v katolických, luteránských, anglikánských a pravoslavných denominacích tradičně dodržují pátek jako bezmasý den (na znamení smutku nad ukřižováním Ježíše); mnoho z nich také postí a zdržuje se konzumace masa ve středu (na památku zrady Ježíše). Existují různá období půstu, zejména liturgické období postní doby. [4] [5] [6] [7] Řada křesťanských denominací zakazuje konzumaci alkoholu, ale všechny křesťanské církve odsuzují opilství. [8]
Starý zákon
Stravovací zákony Starého zákona byly komplexní a podrobné a zahrnovaly řadu omezení týkajících se toho, co mohli a nemohli jíst Izraelité. Mezi tato omezení patřila:
Zákaz konzumace vepřového, mořských plodů a určitých druhů ptáků (Leviticus 11)
Zákaz konzumace krve (Leviticus 17:10-14)
Zákaz konzumace masa zvířat, která byla obětována modlám (Exodus 34:15)
Tyto zákony byly dány Izraelitům z několika důvodů. Zaprvé, měly je oddělit od pohanů, kteří jedli tato jídla. Zadruhé, měly je naučit poslušnosti a úctě k Bohu. Zatřetí, měly je chránit před nemocemi, protože některá z těchto potravin byla nebezpečná ke konzumaci.
Nový zákon
Stravovací zákony Nového zákona jsou mnohem méně omezující než stravovací zákony Starého zákona. Ježíš učil, že všechny potraviny jsou čisté a že je přijatelné jíst cokoli (Marek 7:19). Apoštol Pavel také učil, že křesťané by se neměli zdržovat žádného jídla, pokud to není nutné z důvodu svědomí (Římanům 14:1-3).
Existuje však několik stravovacích omezení, která jsou uvedena v Novém zákoně. Křesťané jsou vyzýváni, aby se „zdržovali jídla obětovaného modlám, krve a masa uškrcených zvířat“ (Skutky 15:20). Toto omezení bylo dáno proto, aby se zabránilo křesťanům v účasti na pohanských obětech a aby se zabránilo pokušení jíst jídlo, které bylo obětováno modlám.
Tradiční křesťanské stravovací praktiky
Tradiční křesťanské stravovací praktiky se v průběhu času lišily. V prvních stoletích křesťanství se mnoho křesťanů zdržovalo masa a vína, protože tyto potraviny byly často spojeny s pohanskými oběťmi. Postupem času se však tyto omezení uvolnila a křesťané začali jíst maso a pít víno.
Dnes se tradiční křesťanské stravovací praktiky liší mezi jednotlivými denominacemi. Některé denominace, jako jsou katolické a pravoslavné církve, mají přísnější stravovací omezení než jiné. Například katolická církev zakazuje konzumaci masa v pátek a během postní doby. Pravoslavná církev má ještě přísnější stravovací omezení, která se liší v závislosti na ročním období.
Moderní křesťanské stravovací praktiky
Moderní křesťanské stravovací praktiky jsou ještě rozmanitější než tradiční křesťanské stravovací praktiky. Někteří křesťané se rozhodnou dodržovat biblická stravovací omezení, zatímco jiní se rozhodnou dodržovat vegetariánskou nebo veganskou stravu. Stále více křesťanů se také zajímá o udržitelnost a etické stravování.
Neexistuje jediný správný způsob stravování pro křesťany. Křesťané by se měli modlit a hledat vedení od Boha, aby zjistili, jaké stravovací praktiky jsou pro ně nejlepší.
Islámské stravovací zákony Islámské stravovací zákony jsou souborem pravidel, kterými se muslimové řídí ve svém jídelníčku. Islámská jurisprudence (fiqh) přesně určuje, které potraviny jsou halal (حَلَال, „dovolené“) a které jsou haram (حَرَامْ, „zakázané“). Stravovací zákony jsou uvedeny v Koránu, svaté knize islámu, a také ve sbírkách tradic připisovaných islámskému proroku Mohamedovi („Sunna“). Mezi zvířata, která jsou halal, patří býložravci, přežvýkavci jako skot, jeleni, ovce, kozy a antilopy, pouze pokud jsou považováni za živé bytosti a jsou poraženi bezbolestně za recitování Bismillah a Takbir. Pokud je se zvířetem při porážce zacházeno špatně nebo je mučen, maso je haram. Zakázané potraviny zahrnují alkohol, vepřové maso, mršiny, maso masožravců a zvířata, která zemřela v důsledku nemoci, zranění, omráčení, otravy nebo porážky, která nebyla provedena ve jménu Boha.