IMDb (akronym pro Internet Movie Database) je online databáze informací souvisejících s filmy, televizními seriály, podcasty, domácími videi, videohrami a streamovaným obsahem online – včetně herců, štábu a osobních životopisů, shrnutí děje, zajímavostí, hodnocení a fanouškovských a kritických recenzí.
IMDb vznikla jako databáze filmů provozovaná fanoušky ve skupině Usenet „rec.arts.movies“ v roce 1990 a na web se přesunula v roce 1993. Od roku 1998 je vlastněna a provozována společností IMDb.com, Inc., dceřinou společností Amazonu. Diskuzní fóra webu byla deaktivována v únoru 2017. V roce 2019 byla IMDb podle hodnocení Alexa 52. nejnavštěvovanějším webem na internetu. [3] K březnu 2022 databáze obsahovala přibližně 10,1 milionu titulů (včetně televizních epizod), 11,5 milionu záznamů o osobách a 83 milionů registrovaných uživatelů. [4]
Historie
IMDb byla založena Col Needham jako text-only databáze filmů na Usenetu v roce 1990. V roce 1993 byla databáze převedena na web a v roce 1996 byla založena společnost IMDb.com, Inc. V roce 1998 Amazon koupil IMDb.com, Inc. za 55 milionů dolarů.
Obsah
IMDb obsahuje informace o filmech, televizních pořadech, videohrách, domácích videích a streamovaném obsahu. Databáze obsahuje informace o hercích, štábu, ději, hodnocení a recenzích. IMDb také obsahuje uživatelské recenze a hodnocení.
Uživatelé
IMDb má více než 83 milionů registrovaných uživatelů. Uživatelé mohou přispívat do databáze přidáváním nových titulů, opravou stávajících informací a přidáváním recenzí a hodnocení. Uživatelé mohou také vytvářet seznamy svých oblíbených filmů a televizních pořadů.
Funkce
IMDb nabízí řadu funkcí, včetně:
Vyhledávání podle názvu, herce, štábu nebo klíčového slova
Procházení podle žánru, roku vydání nebo země původu
Čtení recenzí a hodnocení od uživatelů a kritiků
Vytváření seznamů oblíbených filmů a televizních pořadů
Sledování filmů a televizních pořadů, které jste viděli, nebo které chcete vidět
Nakupování vstupenek do kina a DVD
Kritika
IMDb byla kritizována za svou závislost na uživatelsky generovaném obsahu, který může být nepřesný nebo zkreslený. IMDb byla také kritizována za svou nedostatečnou transparentnost, protože neuvádí zdroje svých informací.
Závěr
IMDb je rozsáhlá a cenná databáze informací o filmech, televizních pořadech, videohrách, domácích videích a streamovaném obsahu. Databáze je cenným zdrojem pro fanoušky i profesionály v zábavním průmyslu.
Kontrast (lingvistika)
Kontrast je v lingvistice vztah mezi dvěma diskurzními segmenty.
Gramatikalní rysy
Substantiva
Živost
Pád
Dativní konstrukce
Dativní posun
Svérázný subjekt
Klasifikátor
Měřítko
Konstrukční stav
Počitatelnost
Počítatelné substantivum
Hromadné substantivum
Kolektivní substantivum
Určitost
Rod
Genitivní konstrukce
Vlastnictví
Suffixaufnahme (hromadění pádů)
Třída substantiv
Číslo
Singulár
Duál
Plurál
Singulativ-kolektiv-plurativ
Specifičnost
Univerzální mlýnek
Slovesa
Spojený pohyb
Inkluzivita
Konjugace
Evidencialita
Modalita
Osoba
Telicita
Mirativita
Tense-aspekt-modus
Gramatický aspekt
Lexikální aspekt (aktionsart)
Modus
Čas
Rod
Obecné rysy
Afekt
Ohraničenost
Srovnání (stupeň)
Egoforicita
Plurakionalita (verbální číslo)
Zdvořilost
Polarita
Reciprocita
Reflexivní zájmeno
Reflexivní sloveso
Syntaktické vztahy
Argument
Tranzitivita
Valence
Větvení
Konstrukce sériového slovesa
Tradiční gramatika
Predikát
Subjekt
Objekt
Příslovečné určení
Přísudek
Sémantika
Kontrast
Mirativita
Tematický vztah
Agent
Pacient
Téma a komentář
Zaostření
Volitivnost
Veridikalita
Jevy
Shoda
Polypersonální shoda
Deklinace
Prázdná kategorie
Inkorporace
Flexe
Vyznačenost
Kontrast v literatuře
V literatuře autor používá kontrast, když popisuje rozdíly mezi dvěma nebo více entitami. Podle Oxfordského slovníku je kontrast porovnáváním dvou věcí za účelem ukázání rozdílů mezi nimi. Je běžný v mnoha literárních dílech.
Například v knize Perla od Johna Steinbecka je jasný kontrast mezi obyvateli nižší a vyšší třídy společnosti prezentované v textu. Obyvatelé nižší třídy žijí v kartáčových domech, jejich ekonomická činnost je rybolov a jsou společensky založení. Tyto zastupuje Kino, hlavní postava a rybáři. Na druhou stranu, občané vyšší třídy žijí v omítnutých budovách, věnují se pověstným ekonomickým aktivitám, jako je medicína, a jsou více zaměřeni na své ekonomické aktivity než na sociální interakce.
Navíc v prvních čtyřech řádcích Sonetu 130 Williama Shakespeara kontrastuje Shakespeare milenku se sluncem, korálem, sněhem a drátem. Kontrast je antonymem podobenství. V básnických skladbách je běžné, že básníci jako argument uvádějí propracovaný kontrast nebo propracované podobenství. Například John Donne a metafyzičtí básníci vyvinuli jako literární prostředek pojetí, kde byla prokázána propracovaná, nepravděpodobná a překvapivá analogie. V renesanční poezii a zejména v sonetech byl kontrast podobně použit jako poetický argument. V takových verších celá báseň tvrdí, že dvě zdánlivě podobné nebo identické položky jsou ve skutečnosti zcela oddělené a paradoxně odlišné. Ty mohou mít formu má láska není jako všechny ostatní ženy nebo nejsem jako její ostatní lásky.
Na počátku 18. století vyvinuli angličtí spisovatelé (zejména John Locke) teorii vtipu, která tvrdila, že úsudek vidí rozdíly v podobných věcech, nebo představivost nebo fantazie vidí podobnost v různých věcech, a vtip funguje správně použitím úsudku a fantazie k vytvoření zdravých návrhů. V lyrické poezii se autor často snaží ukázat, jak to, co se zdá být pouze cvičením úsudku nebo fantazie, je ve skutečnosti vtip.
Literární kompozice
Obecná témata
Literatura
Fiktivní psaní
Spisovatel
Charakterizace
Expozice
Popis
Blok spisovatelů
Techniky / zařízení
Lingvistický kontrast
Literární kontrast
Trope
Idiom
Klišé
Metody
Proces psaní
Předběžné psaní
Miméze
Plagiátorství
Technika vystřihování
Paštika
Montáž
Diegeze
Vlastnosti
Styl psaní
Stylistika
Hlas spisovatele
Grammatická nálada
Tón
Registr
Rétorické režimy
Formuláře
Román
Scénář
Povídka
Poezie
Esej
Vtip
Kreativní non-fikce
Za hranicemi umění
Kompoziční studie
Technické psaní
Artikule (sociologické)
Reference
1. Oxford, (2010), Oxford Advanced Learner's Dictionary of Current English, International Student's Edition (8. vydání) Oxford University Press, Spojené království
2. Steinbeck J. (2000), Perla, Longman, Anglie
Trop je literární úzus obrazného jazyka, slova, fráze nebo obrazu pro umělecký efekt, jako je použití figurativního jazyka. [1] Keith a Lundburg popisují trop jako „nahrazení slova nebo fráze méně doslovným slovem nebo frází“. [2] Slovo trop také prošlo sémantickou změnou a nyní také popisuje běžně se opakující nebo nadužívaná literární a rétorická zařízení, [3] [4] [5] motivy nebo klišé v tvůrčích dílech. [6] [7] Literární tropy zahrnují téměř každou kategorii psaní, jako je poezie, film, hry a videohry.
Typy tropů
Existuje mnoho různých typů tropů, včetně:
Metafora: Srovnání dvou věcí, které nejsou přímo srovnatelné, bez použití slov „jako“ nebo „jako“. Například: „Její oči byly dva drahokamy.“
Simile: Srovnání dvou věcí, které nejsou přímo srovnatelné, pomocí slov „jako“ nebo „jako“. Například: „Její oči byly jako dva drahokamy.“
Personifikace: Přisuzování lidských vlastností neživému předmětu. Například: „Vítr zpíval píseň.“
Metonymie: Použití názvu jedné věci k označení něčeho jiného, co je s ní úzce spojeno. Například: „Koruna“ místo „král“.
Synekdocha: Použití části něčeho k označení celku nebo naopak. Například: „Plachty“ místo „loď“.
Hyperbola: Nadsázka nebo přehnané prohlášení. Například: „Byl tak hladový, že by snědl koně.“
Litotes: Podcenění nebo nedostatečné prohlášení. Například: „Není to nejchytřejší člověk na světě.“
Ironie: Použití slov k vyjádření opaku toho, co je myšleno. Například: „To je skvělé!“ (když se něco děje špatně).
Sarkasmus: Forma ironie, která je často používána k zesměšňování nebo urážení někoho. Například: „Jsi opravdu chytrý, že jsi zaparkoval auto na střeše.“
Funkce tropů
Tropes se používají v literatuře k různým účelům, mimo jiné:
Vytvoření obrazu: Tropes může pomoci čtenářům vytvořit v mysli jasnější obraz. Například metafora „Její oči byly dva drahokamy“ dává čtenáři jasnou představu o kráse jejích očí.
Vyvolání emocí: Tropes může vyvolat silné emoce u čtenářů. Například personifikace „Vítr zpíval píseň“ může vyvolat pocit klidu nebo míru.
Posílení významu: Tropes může zdůraznit důležité body nebo témata v literárním díle. Například hyperbola „Byl tak hladový, že by snědl koně“ zdůrazňuje, jak moc byl postava hladová.
Přidání humoru: Tropes lze použít k přidání humoru do literárního díla. Například ironie „To je skvělé!“ (když se něco děje špatně) může být vtipná.
Závěr
Tropes jsou mocným nástrojem, který mohou spisovatelé použít k vytvoření obrazů, vyvolání emocí, zdůraznění významu a přidání humoru do svých literárních děl. Při správném použití mohou tropy pomoci učinit psaní poutavější, nezapomenutelnější a účinnější.
Idiom
Idiom je fráze nebo výraz, který obvykle představuje obrazný, ne doslovný význam spojený s frází. Některé fráze, které se stávají obraznými idiomy, však doslovný význam fráze zachovávají. Idiom je klasifikován jako ustálený jazyk a jeho obrazný význam se liší od doslovného významu.
Idiomy se často vyskytují ve všech jazycích; jen v angličtině se odhaduje na pětadvacet milionů idiomatických výrazů.
Charakteristika idiomů
Obraznost: Idiomy obvykle používají obrazná vyjádření k vyjádření myšlenek nebo pocitů. Například idiom "kopat si vlastní hrob" znamená "dělat si věci, které si škodí".
Nepřímý význam: Idiomy často vyjadřují nepřímý nebo nejednoznačný význam. Například idiom "házet klacky pod nohy" znamená "způsobovat někomu problémy".
Tradiční užívání: Idiomy jsou tradičně používané výrazy, které jsou předávány z generace na generaci. Jejich význam je obvykle ustálený a dobře známý.
Variabilita: Idiomy se mohou lišit v různých jazycích a kulturách. Například idiom "jít na houby" znamená v češtině "jít spát", zatímco v angličtině "go mushrooming" znamená "sbírat houby".
Typy idiomů
Existuje mnoho různých typů idiomů, včetně:
Metafory: Idiomy, které přirovnávají něco k něčemu jinému. Například idiom "jeho hlava je v oblacích" znamená, že někdo je roztržitý nebo zasněný.
Simile: Idiomy, které používají slova "jako" nebo "jako by" k porovnání dvou věcí. Například idiom "je hladový jako vlk" znamená, že někdo má velký hlad.
Hyperboly: Idiomy, které přehánějí něco, aby zdůraznily bod. Například idiom "je tak hloupý, že by se utopil ve sklenici vody" znamená, že někdo je velmi hloupý.
Metonymie: Idiomy, které používají název části něčeho k označení celku. Například idiom "dát někomu klobouk" znamená "pozvat někoho na večeři".
Synekdocha: Idiomy, které používají část něčeho k označení celku. Například idiom "všechny ruce na palubu" znamená, že všichni musí pomoci.
Použití idiomů
Idiomy se používají v různých kontextech, včetně:
Řeč: Idiomy mohou učinit řeč živější a zajímavější.
Psaní: Idiomy mohou pomoci spisovateli vyjádřit myšlenky a pocity živým a nezapomenutelným způsobem.
Humor: Idiomy se často používají v humoru, aby vyvolaly smích nebo vytvořily komickou situaci.
Slang: Některé idiomy se mohou stát součástí slangu a používat se v neformální řeči.
Význam idiomů
Idiomy jsou důležitou součástí jazyka, protože:
Vyjadřují kulturu: Idiomy odrážejí kulturní hodnoty a přesvědčení.
Poskytují zkratky: Idiomy mohou pomoci zkrátit a zjednodušit komunikaci.
Dodávají barvu a živost: Idiomy mohou učinit řeč a psaní živějšími a zajímavějšími.
Jsou součástí identity: Idiomy jsou součástí jazykové identity a pomáhají definovat, kdo jsme.
Naučit se idiomy
Naučit se idiomy může být náročné, ale také zábavné a obohacující. Zde je několik tipů, jak se naučit idiomy:
Čtěte: Čtení knih, novin a časopisů vám pomůže vystavit se různým idiomům.
Poslouchejte: Poslouchejte hudbu, filmy a televizní pořady v jazyce, který se učíte, abyste slyšeli idiomy používané v kontextu.
Mluvte: Snažte se používat idiomy ve své vlastní řeči a psaní, abyste si je osvojili.
Používejte slovníky: Idiomatické slovníky vám mohou poskytnout definice a příklady použití idiomů.
Bavte se: Učení se idiomů by mělo být zábavné. Hrajte hry, které zahrnují idiomy, nebo si s přáteli vyprávějte příběhy pomocí idiomů.
Asambláž Asambláž je text, který je „vytvořen primárně a explicitně z existujících textů, aby vyřešil problém psaní nebo komunikace v novém kontextu“. [1] Koncept poprvé navrhli Johndan Johnson-Eilola (autor knihy Datacloud) a Stuart Selber v časopise Computers & Composition v roce 2007. Pojem asambláží vychází z remixu a remixových praktik, které stírají rozdíly mezi vymyšlenou a vypůjčenou prací. Tato myšlenka předchází modernismu, s citátem Edgara Allana Poea: „Není větší chyby než předpoklad, že skutečná originalita je pouhou otázkou impulsu nebo inspirace. Vytvářet znamená pečlivě, trpělivě a s porozuměním kombinovat.“ [2]
Paštiš je dílo vizuálního umění, literatury, divadla, hudby nebo architektury, které napodobuje styl nebo charakter díla jednoho nebo více jiných umělců. [1] Na rozdíl od parodie pastiche vzdává hold dílu, které napodobuje, místo aby se mu vysmívalo. [2] Slovo pastiche je francouzská výpůjčka z italského podstatného jména pasticcio, což je paštika nebo náplň do koláče smíchaná z různých ingrediencí. [1] [3] [4] Metaforicky pastiche a pasticcio popisují díla, která jsou buď složena několika autory, nebo která obsahují stylistické prvky děl jiných umělců. Paštiš je příkladem eklekticismu v umění.
Narážka není pastiche. Literární narážka může odkazovat na jiné dílo, ale neopakuje ho. Navíc narážka vyžaduje, aby publikum sdílelo kulturní znalosti autora. [5] Narážka i pastiche jsou mechanismy intertextuality.
Charakteristika pastiche
Napodobuje styl nebo charakter díla jednoho nebo více jiných umělců.
Vzdává hold dílu, které napodobuje, místo aby se mu vysmívalo.
Často obsahuje stylistické prvky děl jiných umělců.
Je příkladem eklekticismu v umění.
Rozdíly mezi pastiche a parodií
Pastiche napodobuje dílo, které obdivuje, zatímco parodie se mu vysmívá.
Pastiche se zaměřuje na zachycení stylu nebo charakteru díla, zatímco parodie zdůrazňuje jeho slabé stránky.
Pastiche je často používán jako pocta dílu, zatímco parodie je často používána k zesměšňování díla.
Rozdíly mezi pastiche a narážkou
Pastiche napodobuje styl nebo charakter díla, zatímco narážka se na něj pouze odkazuje.
Pastiche je často používán k vytvoření nového díla, zatímco narážka je často používána k obohacení stávajícího díla.
Pastiche vyžaduje, aby publikum znalo dílo, které napodobuje, zatímco narážka vyžaduje, aby publikum sdílelo kulturní znalosti autora.
Příklady pastiche
Literární pastiche: Román „Pale Fire“ od Vladimira Nabokova napodobuje styl básníka Johna Shadeho.
Filmová pastiche: Film „Moonrise Kingdom“ Wese Andersona napodobuje styl filmů z 60. let 20. století.
Hudební pastiche: Album „The Dark Side of the Moon“ skupiny Pink Floyd napodobuje styl alba „Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band“ skupiny The Beatles.
Architektonický pastiche: Budova Chrysler Building v New Yorku napodobuje styl gotických katedrál.
Závěr
Paštiš je umělecká technika, která napodobuje styl nebo charakter díla jednoho nebo více jiných umělců. Je to způsob, jak vzdát hold dílu, které obdivujeme, nebo jak vytvořit nové dílo, které čerpá z minulých tradic.
Plagiátorství Plagiátorství je představení cizích slov, myšlenek, nápadů nebo výrazů jako vlastní originální dílo. Přesné definice se liší v závislosti na instituci, ale v mnoha zemích a kulturách je plagiátorství považováno za porušení akademické integrity a novinářské etiky, stejně jako společenských norem týkajících se učení, výuky, výzkumu, spravedlnosti, respektu a odpovědnosti. Osoba nebo subjekt, u kterého bylo zjištěno, že se dopustil plagiátorství, proto často podléhá různým trestům nebo sankcím, jako je pozastavení činnosti, vyloučení ze školy nebo z práce, pokuty, odnětí svobody a další tresty. Plagiátorství samo o sobě není trestným činem, ale stejně jako padělání může být podvod potrestán soudem za předsudky způsobené porušením autorských práv, porušením morálních práv nebo deliktů. V akademické sféře i v průmyslu se jedná o závažný etický prohřešek. Plagiátorství a porušování autorských práv se do značné míry překrývají, ale nejsou to ekvivalentní pojmy a přestože mnoho typů plagiátorství nemusí splňovat zákonné požadavky autorského práva, jak je rozhodují soudy, stále představují vydávání cizího díla za vlastní, a tedy plagiátorství. Ne všechny kultury a země mají stejné přesvědčení o osobním vlastnictví jazyka nebo myšlenek. V některých kulturách může být opakování díla jiného profesionála projevem respektu nebo lichocení vůči osobě, jejíž dílo je opakováno. Studenti, kteří pocházejí z takových zemí a kultur a kteří se přestěhují do Spojených států nebo do jiných západních zemí (kde je plagiátorství nepříznivě přijímáno), mohou přechod považovat za obtížný.
Písemný styl V literatuře je písemný styl způsob vyjadřování myšlenek v jazyce charakteristickém pro jednotlivce, období, školu nebo národ. Jak však poznamenává Bryan Ray, styl je širší záležitost, která může popisovat "vztahy čtenářů s texty, gramatické volby, které spisovatelé dělají, důležitost dodržování norem v určitých kontextech a odchýlení se od nich v jiných, vyjádření společenské identity a emocionální účinky konkrétních prostředků na publikum." [2] Styl je tedy pojem, který může odkazovat jak na jednotlivé aspekty písemných návyků jednotlivce nebo konkrétního dokumentu, tak na aspekty, které přesahují individuálního spisovatele. [3] Kromě základních prvků pravopisu, gramatiky a interpunkce je písemný styl volbou slov, struktury věty a struktury odstavce, které se používají k efektivnímu předání významu. [4] První z nich se označují jako pravidla, prvky, základy, mechanika nebo příručka; druhé se označují jako styl nebo rétorika. [5] Pravidla se týkají toho, co spisovatel dělá; styl se týká toho, jak to spisovatel dělá. Spisovatel má při dodržování pravidel odvozených z ustáleného používání angličtiny velkou flexibilitu v tom, jak vyjádřit koncept. [6] Někteří naznačují, že smyslem písemného stylu je: vyjádřit sdělení čtenáři jednoduše, jasně a přesvědčivě; [7] [8] [9] [10] udržet čtenáře pozorného, zapojeného a zainteresovaného; [11] [12] Někteří naznačují, že písemný styl by neměl být používán k: vyjadřování osobnosti spisovatele; [13] prokazování dovedností, znalostí nebo schopností spisovatele; [14] [15] ačkoli tyto aspekty mohou být součástí individuálního stylu spisovatele. [16] [17] Zatímco tento článek se zaměřuje na praktické přístupy ke stylu, styl byl analyzován z řady systematických přístupů, včetně korpusové lingvistiky, [18] historické variace, [19] rétoriky, [20] [21] sociolingvistiky, stylistiky, [22] a světových angličtin. [23]
Registr (sociolingvistika) V sociolingvistice je registr varietou jazyka používanou pro určitý účel nebo konkrétní komunikační situaci. Například při oficiálním nebo veřejném projevu je větší pravděpodobnost, že mluvčí angličtiny bude dodržovat preskriptivní normy formálního používání jazyka než v neformálním prostředí. To může zahrnovat například vyslovování slov končících na -ing s velárním nazálem namísto alveolárního nazálu (např. walking namísto walkin'), volbu slov, která jsou považována za "formálnější" (jako otec místo táta nebo dítě místo prcek), a vyhýbání se používání slov považovaných za nestandardní, jako třeba ain't nebo y'all. Stejně jako u jiných typů jazykové variace existuje spíše spektrum registrů než diskrétní sada zjevně odlišných variet – lze identifikovat četné registry bez jasných hranic mezi nimi. Kategorizace diskurzu je komplexní problém a dokonce i podle obecné definice registru uvedené výše (jazyková variace definovaná použitím spíše než uživatelem) existují případy, kdy se překrývají jiné typy jazykové variace, jako je regionální nebo věkový dialekt. Vzhledem k této složitosti nebyla mezi odborníky dosažena shoda ohledně definic pojmů jako registr, pole nebo tenor; definice těchto pojmů různými vědci si často protiřečí. K pokrytí stejného nebo podobného pole mohou být použity další pojmy, jako jsou například diatyp, žánr, typy textů, styl, akrolekt, mezolekt, bazilekt, sociolekt a etnolekt. Někteří dávají přednost omezení domény termínu registr na konkrétní slovní zásobu (kterou by člověk běžně mohl nazývat slang, žargon, argot nebo hantýrka), zatímco jiní argumentují proti používání tohoto termínu vůbec. Crystal a Davy například kritizovali způsob, jakým byl tento termín používán "téměř bezhlavě". Tyto různé přístupy k konceptu registru spadají do rozsahu disciplín, jako je sociolingvistika (jak je uvedeno výše), stylistika, pragmatika a systémová funkční gramatika.