Marguerite LeHand: Brána do Bílého domu
Marguerite Alice "Missy" LeHand (13. září 1896 – 31. července 1944) byla 21 let osobní sekretářkou amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta (FDR). Podle LeHandiny životopiskyně Kathryn Smith v knize The Gatekeeper nakonec působila jako náčelnice štábu Bílého domu, jediná žena v americké historii, která tuto funkci zastávala.
Osobní údaje
Narozena: Marguerite Alice LeHand (13. září 1896), Potsdam, New York, USA
Zemřela: 31. července 1944 (ve věku 47 let), Chelsea, Massachusetts, USA
Politická příslušnost: Demokratická
Počátky života
LeHand se narodila v Potsdamu ve státě New York Danielovi J. a Mary J. (rozené Graffin) LeHandovým, kteří byli dětmi irských přistěhovalců. Rodiče založili svou rodinu ve věku 16 let se synem, který se také jmenoval Daniel, následovaným Bernardem, Annou a nakonec Marguerite, když jim bylo přes 40 let. Když byla ještě malá, rodina se přestěhovala do Somerville, dělnické čtvrti v předměstí Bostonu, kde LeHand ve věku patnácti let zasáhla revmatická horečka. Trvale jí poškodila srdce, což způsobilo epizody fibrilace síní a vedlo k její předčasné smrti. Eleanor Rooseveltová později uvedla, že tato nemoc ji zanechala oslabenou a znemožnila jí náročné cvičení. V roce 1917 absolvovala střední školu v Somerville, kde absolvovala kurzy sekretářky v rámci přípravy na kariéru. Přestože nikdy nenavštěvovala vysokou školu, v roce 1937 uznal Rosary College (nyní nazývaná Dominican University) její profesní úspěchy udělením čestného doktorátu práv, který byl předán v Bílém domě.
Po několika administrativních pozicích v oblasti Bostonu a složení zkoušky státní služby se v roce 1917 přestěhovala do Washingtonu, D.C., kde krátce pracovala jako úřednice na ministerstvu námořnictva během první světové války. Tehdy působil jako náměstek ministra námořnictva FDR, ale oba se nesetkali. Na doporučení Charlese McCarthyho, Rooseveltova asistenta na ministerstvu námořnictva, se o tři roky později stala sekretářkou Rooseveltovy viceprezidentské kampaně, kdy kandidoval na kandidátce s Jamesem M. Coxem proti Warrenovi Hardingovi a Calvinovi Coolidgeovi. LeHandina práce na kampani a její osobní oddanost FDR zaujala Rooseveltovy. Počátkem roku 1921 ji FDR najal jako svou osobní sekretářku a ona se přestěhovala do New Yorku, kde spala na pohovce v domě sestřenice v Bronxu. Rooseveltova životopiskyně Jean Edward Smith popsala mladou LeHand jako "vysokou 170 cm... teplou a přitažlivou, s modrošedýma očima, černými vlasy, které už začínaly šedivět, a příjemným hrdelním hlasem. Byla také skromná, dobře vychovaná, mimořádně schopná a důkladně organizovaná."
Jednou popsala svou ranou práci s FDR: "První věcí, kterou musí osobní sekretářka udělat, je studovat svého zaměstnavatele. Poté, co jsem začala pracovat pro pana Roosevelta, měsíce jsem pečlivě četla všechny dopisy, které diktoval... Zjistila jsem, jaké dopisy chtěl vidět a které mu nebylo nutné ukazovat... Přesně jsem věděla, jak pan Roosevelt odpoví na některé své dopisy, jak vyjádří své myšlenky. Když zjistil, že jsem se tyto věci naučila, spadl mu kámen ze srdce, protože místo toho, aby musel diktovat odpovědi na mnoho dopisů, mohl jen říct ano nebo ne a já jsem věděla, co říct a jak to říct."
Partnerka v nemoci, politice a prezidentství
LeHand se rychle stala klíčovou součástí Rooseveltova štábu, spravovala jeho korespondenci a kalendář schůzek. Rooseveltovy mladší děti jí daly přezdívku "Missy", které měly potíže s oslovováním "Miss LeHand" a brzy se pod tímto jménem stala známou. Ona zase přezdívala svému šéfovi "F.D.", jménem, které používala pouze ona. V létě roku 1921 Roosevelta zasáhla invalidizující paralytická nemoc (tehdy diagnostikovaná jako dětská obrna), která ho ochromila od pasu dolů; LeHand se brzy stala jeho nerozlučnou společnicí. Každou zimu v polovině 20. let trávil FDR čtyři měsíce na své hausbótu Larooco u pobřeží Floridy. LeHand s ním žila a působila jako jeho hostitelka. V roce 1924 ho také doprovázela do lázeňského města Warm Springs ve státě Georgia, kde dohlížela na jeho fyzikální terapii a povzbuzovala ho. Společně pracovali na založení prvního rehabilitačního zařízení pro dětskou obrnu v zemi, které bylo v roce 1927 zapsáno jako nezisková organizace Georgia Warm Springs Foundation.
Téže jarní sezóny LeHand utrpěla to, co popsala jako "infarkt" při plavání v bazénu ve Warm Springs. Byla léčena na následnou fibrilaci síní digitalisem, který vyvolal toxickou reakci a duševní zmatenost. (Někteří z jejích současníků později historikům řekli, že utrpěla duševní zhroucení, což přispělo k vnímání emocionální nestability.) LeHand se postavila proti FDRovu plánu kandidovat na guvernéra státu New York v roce 1928 a řekla mu: "Neodvažujte se." Bála se, že ztratí šanci znovu chodit, pokud přeruší terapii. Když se nakonec rozhodl kandidovat, utrpěla další nemoc, která byla také často popisována jako nervové zhroucení. V době, kdy byl zvolen a nastoupil do úřadu, se však natolik zotavila, že mohla obnovit práci a přestěhovala se do druhého patra guvernérovy rezidence v Albany, kde pokračovala jako jeho sekretářka.
Eleanor byla v té době často pracovně pryč v New Yorku (byla spolumajitelkou elitní dívčí školy), takže LeHand byla FDRovým každodenním společníkem a náhradní hostitelkou v guvernérově sídle. Během svého dlouhého působení ve funkci FDRovy sekretářky se LeHand naučila sdílet mnoho jeho sympatií a antipatií. Nadšeně se naučila hrát poker a strávila hodiny prací s ním na jeho sbírce známek. Dokonce si osvojila jeho způsoby vyjadřování a oblíbené nápoje. Eleanor Rooseveltová neschvalovala alkohol a Missy sloužila jako hostitelka u FDRových každodenních koktejlů, které později nazval "Hodinou dětí".
Po druhém funkčním období guvernéra byl Roosevelt v listopadu 1932 zvolen prezidentem Spojených států a v březnu 1933 nastoupil do úřadu. LeHand doprovodila Rooseveltovy do Bílého domu, kde se stala první ženou, která zastávala funkci prezidentské sekretářky, a jedinou ženskou členkou čtyřčlenného "sekretariátu", který řídil Západní křídlo. (Dalšími třemi byli Louis McHenry Howe, Steve Early a Marvin H. McIntyre. Missy dostávala poloviční plat než muži.) Jak napsal její nekrolog v New York Times, "když byl její zaměstnavatel zvolen prezidentem, stalo se samozřejmostí, že ani jiné nabídky zaměstnání, ani návrhy na sňatek nemohly předčasně zešedivělou a pohlednou mladou ženu odlákat od kariéry, kterou si vybrala."
Během Rooseveltova působen Franklin Delano Roosevelt (30. ledna 1882 – 12. dubna 1945) byl 32. prezidentem Spojených států. Byl zvolen do čtyř funkčních období a sloužil od roku 1933 až do své smrti v roce 1945. Byl jediným prezidentem, který byl zvolen na více než dvě funkční období.
Roosevelt se narodil do bohaté rodiny v Hyde Parku ve státě New York. Vystudoval Harvard College a Kolumbijskou právnickou fakultu a pracoval jako právník v New Yorku. V roce 1910 byl zvolen do Senátu státu New York a v roce 1913 byl jmenován náměstkem ministra námořnictva.
V roce 1920 byl Roosevelt zvolen viceprezidentem pod prezidentem Warrenem G. Hardingem. V roce 1921 však ochrnul na dolní končetiny v důsledku obrny. I přes své postižení zůstal Roosevelt aktivní v politice a v roce 1928 byl zvolen guvernérem New Yorku.
Roosevelt byl zvolen prezidentem v roce 1932, v době Velké hospodářské krize. Jeho Nový úděl, soubor programů sociální pomoci, ekonomických reforem a regulačních opatření, pomohl zemi překonat hospodářskou krizi. Roosevelt byl také klíčovou postavou druhé světové války, která vedla Spojené státy k vítězství nad nacistickým Německem a císařským Japonskem.
Roosevelt byl kontroverzním prezidentem, jehož politiky byly často napadány jak zleva, tak zprava. Byl však také velmi populárním prezidentem a jeho odkaz je dodnes předmětem debat.
Vnitřní politika
Rooseveltův Nový úděl byl největším rozšířením federální vlády v americké historii. Nové úřady vytvořily miliony pracovních míst a poskytly finanční pomoc nezaměstnaným, chudým a postiženým. Roosevelt také podepsal do zákona zákony regulující bankovnictví, burzu a průmysl.
Nový úděl byl úspěšný při zmírnění dopadů Velké hospodářské krize, ale také vedl ke zvýšení národního dluhu. Roosevelt byl kritizován jak zleva, tak zprava, přičemž někteří tvrdili, že neudělal dost pro pomoc chudým a jiní tvrdili, že příliš zasahoval do ekonomiky.
Roosevelt byl také důležitou postavou v boji za občanská práva. V roce 1941 vydal výkonný příkaz, kterým zakázal diskriminaci v obranném průmyslu. Rovněž jmenoval do svého kabinetu několik Afroameričanů.
Rooseveltův odkaz v oblasti domácí politiky je dodnes předmětem debat. Jeho příznivci tvrdí, že jeho Nový úděl zachránil zemi před hospodářskou krizí a položil základy moderního státu blahobytu. Jeho kritici tvrdí, že jeho politiky byly příliš intervencionistické a vedly ke zvýšení moci federální vlády.
Zahraniční politika
Roosevelt byl zvolen prezidentem v době, kdy se Spojené státy stahovaly z mezinárodních záležitostí. Byl však pevným zastáncem mezinárodního spolupráce a snažil se obnovit americkou roli ve světě.
V roce 1933 Roosevelt uznal Sovětský svaz a zahájil politiku Dobrého sousedství, která měla zlepšit vztahy se zeměmi Latinské Ameriky. V roce 1939 Roosevelt podepsal zákon o neutralitě, který zakazoval Spojeným státům prodávat zbraně válčícím zemím.
Když však v roce 1941 Německo napadlo Sovětský svaz, Roosevelt začal Spojeným státům poskytovat pomoc ve formě půjček a pronájmu. Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 Spojené státy vstoupily do druhé světové války.
Roosevelt byl klíčovou postavou ve druhé světové válce a úzce spolupracoval s britským premiérem Winstonem Churchillem a sovětským vůdcem Josifem Stalinem. Roosevelt byl také zodpovědný za vytvoření Organizace spojených národů, která měla zabránit budoucím válkám.
Rooseveltův odkaz v oblasti zahraniční politiky je obecně pozitivní. Je považován za jednoho z největších amerických prezidentů a jeho vedení ve druhé světové válce je všeobecně chváleno.
Dědictví
Roosevelt byl kontroverzním prezidentem, jehož politiky byly často napadány jak zleva, tak zprava. Byl však také velmi populárním prezidentem a jeho odkaz je dodnes předmětem debat.
Rooseveltův Nový úděl měl zásadní vliv na americkou společnost a ekonomiku. Položil základy moderního státu blahobytu a rozšířil roli federální vlády.
Roosevelt byl také důležitou postavou v boji za občanská práva. Vydal výkonné příkazy zakazující diskriminaci v obranném průmyslu a jmenoval do svého kabinetu několik Afroameričanů.
Rooseveltův odkaz v oblasti zahraniční politiky je obecně pozitivní. Je považován za jednoho z největších amerických prezidentů a jeho vedení ve druhé světové válce je všeobecně chváleno.
Roosevelt zemřel 12. dubna 1945 ve Warm Springs ve státě Georgia. Byl pohřben v Hyde Parku ve státě New York.