Google LLC Google LLC (vyslovuje se "gúgl") je americká nadnárodní technologická společnost zaměřená na umělou inteligenci, online reklamu, technologii vyhledávání, cloud computing, počítačový software, kvantové výpočty, elektronický obchod a spotřební elektroniku. Je označována za "nejmocnější společnost na světě" a jednu z nejcennějších značek na světě díky své dominanci na trhu, sbírání dat a technologické výhodě v oblasti umělé inteligence. Mateřskou společností Google je Alphabet Inc., která je jednou z pěti velkých technologických společností spolu s Amazonem, Apple Inc., Meta a Microsoftem. Google byl založen 4. září 1998 americkými počítačovými vědci Larrym Pagem a Sergejem Brinem, když byli doktorandy na Stanfordské univerzitě v Kalifornii. Společně vlastní asi 14 % veřejně obchodovaných akcií a kontrolují 56 % hlasovacích práv akcionářů prostřednictvím akcií s vyšším hlasovacím právem. Společnost vstoupila na burzu prostřednictvím primární veřejné nabídky (IPO) v roce 2004. V roce 2015 byl Google reorganizován jako stoprocentní dceřiná společnost Alphabet Inc. Google je největší dceřinou společností Alphabet a je holdingovou společností pro internetové vlastnosti a zájmy Alphabet. Sundar Pichai byl jmenován generálním ředitelem Googlu 24. října 2015 a nahradil Larryho Page, který se stal generálním ředitelem Alphabet. 3. prosince 2019 se Pichai stal také generálním ředitelem Alphabet. Od té doby společnost rychle rostla a začala nabízet řadu produktů a služeb kromě vyhledávání Google, z nichž mnohé mají dominantní postavení na trhu. Tyto produkty pokrývají širokou škálu případů použití, včetně e-mailu (Gmail), navigace (Waze & Maps), cloudového výpočtu (Cloud), procházení webu (Chrome), sdílení videa (YouTube), produktivity (Workspace), operačních systémů (Android), cloudového úložiště (Drive) , překlad jazyků (Translate), úložiště fotografií (Fotky), videohovory (Meet), chytrá domácnost (Nest), smartphony (Pixel), nositelná technologie (Pixel Watch & Fitbit), streamování hudby (YouTube Music), video na vyžádání (YouTube TV), umělá inteligence (Google Assistant & Bard) , rozhraní API strojového učení (TensorFlow), čipy AI (TPU) a další. Mezi ukončené produkty Google patří hraní her (Stadia), Glass, Google+, Reader, Play Music, Nexus, Hangouts a Inbox od Gmailu. Další aktivity společnosti Google mimo internetové služby a spotřební elektroniku zahrnují kvantové výpočty (Sycamore), samořídicí auta (Waymo, dříve Google Self-Driving Car Project), chytrá města (Sidewalk Labs) a transformační modely (Google Deepmind). Google a YouTube jsou dvě nejnavštěvovanější webové stránky na světě, následované Facebookem a X (dříve známým jako Twitter). Google je také největším vyhledávačem, mapovací a navigační aplikací, poskytovatelem e-mailu, kancelářským balíkem, platformou pro sdílení videa, poskytovatelem fotografií a cloudového úložiště, mobilním operačním systémem, webovým prohlížečem, ML frameworkem a poskytovatelem virtuálních asistentů AI na světě měřeno podle tržního podílu. V žebříčku nejhodnotnějších značek se Google umístil na druhém místě podle časopisu Forbes a na čtvrtém místě podle společnosti Interbrand. Setkal se se značnou kritikou týkající se problémů, jako jsou obavy o soukromí, vyhýbání se daním, cenzura, neutralita vyhledávání, antimonopolní praktiky a zneužívání jeho monopolního postavení.
Harvardské noviny Crimson Harvardské noviny Crimson jsou studentské noviny Harvardské univerzity, které byly založeny v roce 1873. Jsou provozovány výhradně studenty Harvardské koleje a po mnoho let sloužily jako jediné denní noviny v Cambridge ve státě Massachusetts. Historie Noviny Crimson byly založeny 24. ledna 1873 skupinou studentů vedenou Wyllys Cadwalladerem Tyleem. První vydání bylo vydáno 8. února 1873 a obsahovalo čtyři stránky novinek a redakcí. Crimson se rychle stal respektovaným zdrojem zpráv a názorů pro harvardskou komunitu. V roce 1879 se noviny staly deníkem a v roce 1893 se přestěhovaly do svého vlastního sídla v centru Cambridge. V průběhu 20. století se Crimson stal známý svými kritickými reportážemi o univerzitě a její správě. Noviny také hrály významnou roli v řadě studentských protestů, včetně protestů proti válce ve Vietnamu a apartheidu v Jižní Africe. V roce 2012 se Crimson stal týdeníkem. Noviny však nadále vydávají online denní zpravodajství a obsah. Organizace Crimson je nezávislá organizace provozovaná studenty Harvardské koleje. Noviny jsou řízeny redakční radou složenou z redaktorů a zástupců každého ročníku. Redakční rada volí prezidenta, který je nejvyšším redakčním představitelem novin. Prezident je zodpovědný za celkový chod novin a dohlíží na jejich finanční a redakční operace. Crimson má také obchodní manažera, který je zodpovědný za obchodní a marketingové operace novin. Obchodní manažer spolupracuje s prezidentem a redakční radou na zajištění finanční stability novin. Obsah Crimson pokrývá širokou škálu témat, včetně zpráv z Harvardské univerzity, národních a mezinárodních událostí, kultury a sportu. Noviny také obsahují redakční články, komentáře a recenze. Crimson je známý svými důkladnými reportážemi o univerzitních záležitostech. Noviny pravidelně pokrývají zasedání fakulty, správní rozhodnutí a studentské protesty. Crimson také poskytuje platformu pro studentské hlasy. Noviny publikují širokou škálu názorů, od liberálních po konzervativní. Vliv Crimson je jednou z nejvlivnějších studentských novin ve Spojených státech. Noviny jsou často citovány v národních a mezinárodních médiích a jejich redakční články byly přičítány tomu, že ovlivnily univerzitní politiku. Crimson také hrál významnou roli v historii americké žurnalistiky. Noviny vyškolily řadu významných novinářů, včetně Waltera Lippmanna, Williama Safirea a Boba Woodwarda. Archiv Crimson má rozsáhlý archiv, který sahá až do roku 1882. Archiv je k dispozici online a obsahuje miliony článků, redakčních článků a dalších materiálů. Archiv je cenným zdrojem pro výzkumníky a historiky. Poskytuje jedinečný pohled na historii Harvardské univerzity a širšího amerického kontextu.
Přípustnost zobrazení Mohameda v islámu Přípustnost zobrazení Mohameda v islámu je kontroverzním tématem. Ústní a písemné popisy Mohameda jsou obecně přijímány všemi odnožemi islámu, avšak existují neshody ohledně vizuálních zobrazení. Korán a hadísy Korán výslovně ani implicitně nezakazuje zobrazování Mohameda. Hadísy (doplňující učení) však poskytují nejednoznačný obraz. Některé z nich výslovně zakazují muslimům vytvářet vizuální zobrazení lidských postav. Na druhou stranu existuje shoda na tom, že neexistuje žádná autentická vizuální tradice (obrazy vytvořené za Mohamedova života) týkající se Mohamedova vzhledu. Existují však rané legendy o jeho portrétech a písemné fyzické popisy, jejichž autenticita je často uznávána. Obrazy Mohameda v islámském umění Otázka, zda lze obrazy v islámském umění, včetně těch zobrazujících Mohameda, považovat za náboženské umění, zůstává mezi učenci sporná. Objevují se v ilustrovaných knihách, které jsou obvykle historickými nebo básnickými díly, včetně těch s náboženskými tématy. Korán není nikdy ilustrován: "Kontext a záměr jsou nezbytné pro pochopení islámského obrazového umění. Muslimští umělci, kteří vytvářeli obrazy Mohameda, a veřejnost, která je viděla, chápali, že obrazy nejsou předměty uctívání. Ani předměty tak vyzdobené nebyly používány jako součást náboženského uctívání." Učenci však přiznávají, že takové obrazy mají "duchovní prvek" a byly někdy používány i při neformálních náboženských oslavách dne Mi'raj. Mnoho vizuálních zobrazení zobrazuje Mohameda pouze se zahaleným obličejem nebo ho symbolicky představuje jako plamen. Jiné obrazy, zejména z doby před rokem 1500, ukazují jeho tvář. S výjimkou dnešního Íránu nebyly obrazy Mohameda nikdy v žádné komunitě ani éře v průběhu islámských dějin četné a objevovaly se téměř výhradně v soukromém prostředí perských a dalších miniaturních knižních ilustrací. Klíčovým prostředkem veřejného náboženského umění v islámu byla a je kaligrafie. V osmanském Turecku se vyvinula hilya jako zdobené vizuální uspořádání textů o Mohamedovi, které bylo vystavováno jako portrét. Vizuální obrazy Mohameda v neislámském Západu Vizuální obrazy Mohameda v neislámském Západu byly vždy vzácné. Ve středověku byly většinou nepřátelské a nejčastěji se objevují v ilustracích Dantovy poezie. V období renesance a raného novověku byl Mohamed někdy zobrazován, obvykle v neutrálnějším nebo hrdinském světle. Tyto obrazy začaly narážet na protesty muslimů. V době internetu vyvolala hrstka karikaturálních zobrazení vytištěných v evropském tisku celosvětové protesty a kontroverze a byla spojována s násilím.
Katherine Maher Katherine Roberts Maher (narozena 18. dubna 1983) je výkonnou ředitelkou Web Summit a předsedkyní představenstva nadace Signal Foundation. Dříve byla výkonnou ředitelkou a výkonnou ředitelkou nadace Wikimedia Foundation. Maher je členkou Rady pro zahraniční vztahy a před nástupem do nadace Wikimedia Foundation pracovala pro UNICEF, Národní demokratický institut, Světovou banku a Access Now. Následně se připojila k Atlantické radě a v současné době působí v poradním sboru pro zahraniční politiku ministerstva zahraničních věcí USA. Mládí a vzdělání Maher se narodila ve Wiltonu ve státě Connecticut. Vystudovala Newyorskou univerzitu, kde získala bakalářský titul. Kariéra Maher začala svou kariéru v neziskovém sektoru. Pracovala pro UNICEF, Národní demokratický institut a Světovou banku. V roce 2011 se připojila k nadaci Wikimedia Foundation, která provozuje Wikipedii a další projekty založené na wiki. Jako výkonná ředitelka nadace Wikimedia Foundation se Maher zasloužila o posílení finanční stability nadace a o zvýšení jejího vlivu. Dohlížela také na vývoj nových projektů, jako je Wikidata a WikiTribune. Maher rezignovala z funkce výkonné ředitelky nadace Wikimedia Foundation v roce 2016. Poté se připojila k Atlantické radě jako ředitelka Digitálního inovačního fóra. V roce 2018 se stala výkonnou ředitelkou Web Summit, globální technologické konference. Současná role Maher je v současné době výkonnou ředitelkou Web Summit a předsedkyní představenstva nadace Signal Foundation. Působí také v poradním sboru pro zahraniční politiku ministerstva zahraničních věcí USA. Ocenění a uznání Maher získala řadu ocenění za svou práci v neziskovém sektoru. V roce 2014 byla jmenována jednou ze 100 nejvlivnějších lidí v technologii podle časopisu Time. V roce 2016 byla zařazena mezi 50 nejvlivnějších lidí v globální technologii podle deníku The Guardian. Osobní život Maher je vdaná a má dvě děti. Žije v Dublinu v Irsku.
Studie v oboru vysokého školství
Historie
Časopis Studie v oboru vysokého školství (Studies in Higher Education) vychází od roku 1976.
Vydavatel
Routledge
Frekvence vydávání
10 čísel ročně plus 2 speciální čísla (celkem 12)
Standardní zkratky
ISO 4 (alt)
Bluebook (alt1, alt2)
NLM (alt)
MathSciNet (alt)
ISO 4 Stud. High. Educ.
Indexace
CODEN (alt, alt2)
JSTOR (alt)
LCCN (alt)
MIAR
NLM (alt)
Scopus
ISSN
Tištěná verze: 0307-5079
Webová verze: 1470-174X
LCCN
82645927
OCLC
321022906
Odkaz na webové stránky časopisu
[Odkaz na webové stránky časopisu]
Online přístup
[Odkaz na online přístup]
Online archiv
[Odkaz na online archiv]
Popis
Časopis Studie v oboru vysokého školství je recenzovaný akademický časopis o vysokém školství, který vydává nakladatelství Routledge jménem Společnosti pro výzkum vysokého školství (Society for Research into Higher Education).
Šéfredaktor
Creso Sa, University of Toronto (od května 2022)
Historie vydávání
Do roku 1986 vycházela dvě čísla ročně.
Do roku 2001 vycházela tři čísla ročně.
V letech 2002 a 2003 vycházela čtyři čísla ročně.
Od roku 2004 do roku 2008 vycházelo šest čísel ročně.
V současnosti vychází deset čísel ročně plus dvě speciální čísla.
Speciální čísla
Speciální číslo z května 2020 obsahuje články o využití Wikipedie jako pedagogického a hodnotícího nástroje.
Byte Byte je jednotka digitální informace, která se nejčastěji skládá z osmi bitů. Historicky byl byte počet bitů použitých k zakódování jednoho znaku textu v počítači a z tohoto důvodu je nejmenší adresovatelnou jednotkou paměti v mnoha počítačových architekturách. Aby se odstranila nejednoznačnost u bytů libovolné velikosti od běžné 8bitové definice, odkazují dokumenty síťových protokolů, jako je internetový protokol (RFC 791), na 8bitový byte jako na oktet. Tyto bity v oktetu se obvykle počítají s číslováním od 0 do 7 nebo od 7 do 0 v závislosti na endianitě bitu. Velikost bytu byla historicky závislá na hardwaru a neexistovaly žádné definitivní standardy, které by velikost určovaly. Byly použity velikosti od 1 do 48 bitů. Šestibitový znakový kód byl často používanou implementací v raných kódovacích systémech a počítače používající šestibitové a devítibitové byty byly v 60. letech běžné. Tyto systémy často měly paměťová slova o délce 12, 18, 24, 30, 36, 48 nebo 60 bitů, což odpovídá 2, 3, 4, 5, 6, 8 nebo 10 šestibitovým bytům. V této éře se bitové seskupení v instrukčním proudu často označovalo jako slabiky nebo slab, než se termín byte stal běžným. Moderní de facto standard osmi bitů, jak je zdokumentováno v ISO/IEC 2382-1:1993, je pohodlnou mocninou dvou umožňující binárně kódované hodnoty 0 až 255 pro jeden byte, protože 2 na mocninu 8 je 256. Mezinárodní norma IEC 80000-13 tento běžný význam kodifikovala. Mnoho typů aplikací používá informace představitelné v osmi nebo méně bitech a návrháři procesorů tuto možnost běžně optimalizují. Popularita hlavních komerčních výpočetních architektur pomohla k všudypřítomnému přijetí 8bitového bytu. Moderní architektury typicky používají 32- nebo 64bitová slova, která jsou tvořena čtyřmi nebo osmi byty. Jednotkový symbol pro byte byl Mezinárodní elektrotechnickou komisí (IEC) a Institutem elektrotechnických a elektronických inženýrů (IEEE) označen jako velké písmeno B. Mezinárodně jednotka oktet, symbol o, explicitně definuje sekvenci osmi bitů, čímž eliminuje potenciální nejednoznačnost termínu "byte".
James Heilman James M. Heilman (narozen 1979 nebo 1980) je kanadský lékař pohotovostní péče, wikipedista a zastánce zlepšování obsahu souvisejícího se zdravím na Wikipedii. Vyzývá další klinické pracovníky, aby přispívali do online encyklopedie. Pod uživatelským jménem Doc James na Wikipedii je Heilman aktivním přispěvatelem do WikiProject Medicine a dobrovolným správcem Wikipedie. V letech 2010 až 2013 byl předsedou Wikimedia Canada a založil a dříve byl předsedou Wiki Project Med Foundation. Je také zakladatelem Pracovní skupiny pro překlady v medicíně WikiProject Medicine. V červnu 2015 byl zvolen do správní rady Nadace Wikimedia, tuto funkci zastával až do svého odvolání 28. prosince 2015. Heilman byl znovu zvolen do správní rady Nadace Wikimedia v květnu 2017. Jeho funkční období skončilo v listopadu 2021. Heilman je klinickým asistentem profesora na katedře pohotovostní medicíny na University of British Columbia a vedoucím katedry pohotovostní medicíny v East Kootenay Regional Hospital v Cranbrooku v Britské Kolumbii, kde žije.
Trolling
Trolling je slangový výraz pro osobu, která na internetu nebo v reálném životě zveřejňuje nebo pronáší provokativní, neupřímné, odbočující, nepodstatné nebo irelevantní zprávy (například na sociálních sítích, v diskusních fórech, chatovacích místnostech, online videohrách) s cílem vyvolat u ostatních emotivní reakce nebo manipulovat s jejich vnímáním, a tím jednat jako šikanátor nebo provokatér. Toto chování je typicky určeno pro pobavení trolla nebo k dosažení konkrétního výsledku, jako je narušení online aktivit soupeře nebo záměrné způsobení zmatku nebo újmy ostatním lidem. V tomto kontextu jsou podstatné jméno i slovesné tvary slova „troll“ často spojovány s internetovou diskusí.
Mediální pozornost v posledních letech ztotožnila trolling s online obtěžováním. The Courier-Mail a The Today Show použily výraz „troll“ ve významu „osoba, která znevažuje internetové pamětní stránky s cílem způsobit zármutek rodinám“. Kromě toho byly vyobrazení trollingu zahrnuty do populárních fikčních děl, jako je televizní program HBO The Newsroom, ve kterém se hlavní postava setkává s obtěžujícími osobami online a snaží se infiltrovat jejich kruhy zveřejňováním negativních sexuálních komentářů.
Charakteristika trolla
Trolling může mít různé formy a trollové mohou používat různé techniky, aby dosáhli svého cíle. Některé běžné charakteristiky trolla zahrnují:
Provokativní nebo urážlivé příspěvky: Trollové často zveřejňují příspěvky, které jsou záměrně provokativní nebo urážlivé, aby vyvolali reakci od ostatních.
Odbočování od tématu: Trollové mohou také odbočit od tématu diskuse a začít mluvit o něčem jiném, aby zmátli nebo rozptýlili ostatní.
Neupřímnost: Trollové často nejsou upřímní ve svých příspěvcích a mohou lhát nebo vymýšlet věci, aby vyvolali reakci.
Anonymní nebo pseudonymové: Trollové často jednají anonymně nebo pod pseudonymem, aby se vyhnuli následkům svého chování.
Důvody trollingu
Existuje mnoho důvodů, proč lidé trollují. Někteří trollové to dělají pro pobavení, zatímco jiní to dělají proto, aby dosáhli konkrétního cíle, jako je narušení online aktivit soupeře nebo záměrné způsobení zmatku nebo újmy ostatním lidem. Někteří trollové mohou také trpět psychickými problémy, jako je narcisismus nebo antisociální porucha osobnosti.
Dopady trollingu
Trolling může mít řadu negativních dopadů na jednotlivce i na celou komunitu. Pro jednotlivce může být trolling škodlivý pro jejich duševní zdraví, protože může způsobit úzkost, depresi a další problémy. Trolling může také poškodit pověst člověka a ztížit mu nalezení práce nebo udržování vztahů. Pro celou komunitu může trolling vést k toxickému prostředí, kde se lidé obávají vyjádřit svůj názor nebo se zapojit do online diskusí. Trolling může také poškodit důvěru v online instituce, jako jsou zpravodajské organizace a vládní agentury.
Jak se vypořádat s trollingem
Existuje několik způsobů, jak se vypořádat s trollingem. Jedním ze způsobů je ignorovat trolla a nesnažit se s ním zapojit. Dalším způsobem je nahlásit trolla moderátorovi nebo správci webu nebo fóra. Můžete také zablokovat trolla, abyste mu zabránili ve spojení s vámi. Pokud se cítíte ohroženi nebo obtěžováni trollingem, měli byste kontaktovat policii.
Závěr
Trolling je závažný problém, který může mít řadu negativních dopadů na jednotlivce i na celou komunitu. Je důležité být si vědom toho, co je trolling, a vědět, jak se s ním vypořádat. Pokud jste terčem trollingu, nezapomeňte, že nejste sami a existují lidé, kteří vám mohou pomoci.
Univerzita Minnesoty, Twin Cities Univerzita Minnesoty, Twin Cities je veřejná výzkumná univerzita se statutem land-grant v městech Minneapolis a Saint Paul ve státě Minnesota ve Spojených státech amerických. Univerzitní kampus Twin Cities se skládá z areálů v Minneapolis a Falcon Heights, což je předměstí Saint Paul, vzdálené přibližně 3 míle (4,8 km) od sebe. Kampus Twin Cities je nejstarší a největší v systému University of Minnesota a má devátý největší hlavní studentský sbor ve Spojených státech s 52 376 studenty na začátku akademického roku 2021–22. Je vlajkovou lodí University of Minnesota System a je organizována do 19 vysokých škol, fakult a dalších významných akademických jednotek. Zákonodárný sbor Minnesotského teritoria vypracoval v roce 1851 chartu pro University of Minnesota jako územní univerzitu, sedm let předtím, než se Minnesota stala státem. Dnes je univerzita klasifikována jako „R1: Doktorské univerzity – Velmi vysoká výzkumná aktivita“. Minnesota je členem Asociace amerických univerzit. Národní vědecká nadace zařadila University of Minnesota na 22. místo mezi americkými univerzitami z hlediska výdajů na výzkum a vývoj v roce 2021 s částkou 1,07 miliardy dolarů. Fakulta, absolventi a výzkumníci University of Minnesota získali 26 Nobelových cen a 3 Pulitzerovy ceny. Mezi svými absolventy univerzita počítá 25 Rhodesových stipendistů, 7 Marshallových stipendistů, 21 Trumanových stipendistů a 134 Fulbrightů. University of Minnesota je považována za univerzitu Public Ivy. Minnesota Golden Gophers soutěží ve 21 mezivysokoškolských sportech v konferenci NCAA Division I Big Ten a vyhrála 29 národních šampionátů. K roku 2021 získali současní a bývalí studenti Minnesoty celkem 76 olympijských medailí.
Mrtvola
Mrtvola je tělo mrtvého člověka. Mrtvoly používají studenti medicíny, lékaři a další vědci ke studiu anatomie, identifikaci míst onemocnění, určení příčin smrti a poskytnutí tkáně k opravě defektu u živého člověka. Studenti na lékařské fakultě studují mrtvoly jako součást svého vzdělávání. Dalšími, kdo studují mrtvoly, jsou archeologové a studenti umění. [1] Mrtvola může být navíc použita při vývoji a hodnocení chirurgických nástrojů. [2] Termín mrtvola se používá u soudů (a v menší míře také v médiích, jako jsou noviny) k označení mrtvého těla, stejně jako u záchranných týmů hledajících těla při přírodních katastrofách. Slovo pochází z latinského slova cadere („padat“). Mezi související pojmy patří kadaverózní (podobající se mrtvole) a kadaverózní spazmus (svalový spazmus způsobující škubání nebo trhání mrtvého těla). Kadaverózní štěp (také nazývaný „posmrtný štěp“) je transplantace tkáně z mrtvého těla na živého člověka za účelem opravy defektu nebo znetvoření. Mrtvoly lze pozorovat kvůli jejich stádiím rozkladu, což pomáhá určit, jak dlouho je tělo mrtvé. [3] Mrtvoly byly v umění používány k přesnějšímu zobrazení lidského těla v malbách a kresbách. [4]
Použití mrtvol
Mrtvoly se používají v různých oblastech, včetně:
Lékařství: Mrtvoly se používají ke studiu anatomie, identifikaci míst onemocnění, určení příčin smrti a poskytnutí tkáně k opravě defektu u živého člověka.
Výzkum: Mrtvoly se používají k výzkumu různých aspektů lidského těla, včetně stárnutí, nemocí a smrti.
Umění: Mrtvoly se používají v umění k zobrazení lidského těla v malbách a kresbách více realisticky.
Právní vědy: Mrtvoly se používají k identifikaci mrtvých osob a k určení příčiny smrti.
Etické úvahy
Používání mrtvol vyvolává řadu etických úvah. Jednou z hlavních obav je, zda je etické používat mrtvoly pro vědecké účely. Někteří lidé věří, že mrtvoly by měly být respektovány a měly by být ponechány v pokoji. Jiní se domnívají, že používání mrtvol pro vědecké účely je nezbytné k pokroku v medicíně a dalších oblastech.
Další etickou obavou je, zda je etické používat mrtvoly bez souhlasu zesnulého. V některých zemích existují zákony, které vyžadují, aby lidé dali souhlas s použitím jejich těla pro vědecké účely po jejich smrti. V jiných zemích neexistují žádné takové zákony.
Závěr
Mrtvoly jsou důležitým nástrojem ve vědeckém výzkumu a lékařské praxi. Používání mrtvol vyvolává řadu etických úvah, je však důležité si uvědomit, že mrtvoly jsou nezbytné pro pokrok v medicíně a dalších oblastech.