Státní znak Turkmenistánu Státní znak Turkmenistánu byl vytvořen po získání nezávislosti Turkmenistánu na Sovětském svazu v roce 1991. Stejně jako ostatní postsovětské republiky, jejichž symboly nepředcházely Říjnové revoluci, si současný znak zachovává některé komponenty sovětského znaku, jako je bavlna, pšenice a koberec. Osmicípá hvězda zelené barvy (známá jako Rub el Hizb (۞), symbol islámu, k němuž se hlásí většina Turkmenů) se zlatými okraji má ve svém středu červený kruhový disk, který nese snopy pšenice, pět kobercových gúlů a uprostřed toho menší modrý kruh s realistickým (spíše než heraldicky stylizovaným) vyobrazením bývalého prezidenta Saparmurata Nijazova oblíbeného koně plemene Akhal-Teke jménem Janardag, který je pro turkmenský lid zdrojem hrdosti. Kulatá varianta znaku byla používána od roku 1992 do roku 2003, kdy prezident Saparmurat Nijazov navrhl změnit jeho vzhled a řekl, že starověký turkmenský osmiúhelník je považován za symbol hojnosti, míru a klidu.
Dušanbe je hlavní a největší město Tádžikistánu. V lednu 2022 mělo Dušanbe 1 201 800 obyvatel, z nichž většinu tvořili Tádžikové. Až do roku 1929 bylo město v ruštině známé jako Djušambe a od roku 1929 do roku 1961 jako Stalinabad, podle Josifa Stalina. Dušanbe leží v Hissarském údolí, které je ohraničeno Hissarským pohořím na severu a východě a horami Babatag, Aktau, Rangontau a Karatau na jihu, a má nadmořskou výšku 750–930 m. Město je rozděleno do čtyř okresů, které jsou pojmenovány po perských historických osobnostech: Ismail Samani, Avicenna, Firdousí a Šáh Mansúr. V dávných dobách bylo území dnešního Dušanbe osídleno různými říšemi a národy, včetně uživatelů mousterských nástrojů, různých neolitických kultur, achaimenovské říše, gréko-baktrijské říše, kušánské říše a heftalitské říše. Ve středověku vzniklo v blízkosti dnešního Dušanbe několik osad, například Hulbuk se svým slavným palácem. Od 17. do počátku 20. století se Dušanbe rozrostlo na tržní vesnici, kterou ovládal chvílemi beg z Hisoru, Balchu a nakonec Buchary, než ji dobyla Ruská říše. Dušanbe bylo dobyto bolševiky v roce 1922 a v roce 1924 se stalo hlavním městem Tádžické autonomní sovětské socialistické republiky, což zahájilo rozvoj a rychlý růst populace Dušanbe, který pokračoval až do tádžické občanské války. Po válce se město stalo hlavním městem nezávislého Tádžikistánu a pokračovalo v růstu a rozvoji v moderní město, které dnes hostí mnoho mezinárodních konferencí. Většina vzdělávacího systému v Dušanbe pochází ze sovětských časů a má odkaz státní kontroly; dnes je největší univerzitou v Dušanbe Tádžická národní univerzita, která je financována vládou. Mezinárodní letiště Dušanbe je hlavním letištěm obsluhujícím město. Dalšími formami dopravy jsou trolejbusový systém z roku 1955, malý železniční systém a silnice, které procházejí městem. Elektřina v Dušanbe je převážně vodní, vyráběná přehradou Nurek, a stárnoucí vodovodní systém pochází z roku 1932. Tádžický zdravotní systém je soustředěn v Dušanbe, což znamená, že hlavní nemocnice země se nacházejí ve městě. Město tvoří 20 % HDP Tádžikistánu a má velké průmyslové, finanční, maloobchodní a turistické sektory. Mezi parky a hlavní památky města patří Vítězný park, Rudakiho park, Tádžické národní muzeum, Dušanbinský stožár a Tádžické národní muzeum starožitností.
Státní znak Sýrie
Současný státní znak Sýrie, neboli znak Syrské arabské republiky (arabsky: شعار الجمهورية العربية السورية), byl přijat v roce 1980 po rozpuštění Federace arabských republik v roce 1977, jejíž znak byl do té doby používán jejími členskými státy.
Znak se skládá z jestřába Kurajšovců [1], který drží štít se syrskou vlajkou (ve vertikální podobě) a svitek s nápisem "Syrská arabská republika" (arabsky: الجمهورية العربية السورية).
Od začátku probíhající syrské občanské války v březnu 2011 vytvořila syrská opozice a Federace severní Sýrie alternativní znaky.
Popis znaku
Znak je rozdělen do tří polí: červeného, bílého a černého. Uprostřed je umístěn zelený štít s dvěma zelenými hvězdami. Štít je podpírán jestřábem Kurajšovců, který je symbolem síly a odvahy. Nad štítem je umístěn nápis "Syrská arabská republika".
Symbolika
Červená barva symbolizuje krev prolitou syrskými vlastenci v boji za nezávislost.
Bílá barva symbolizuje čistotu a mír.
Černá barva symbolizuje temnotu a útlak, který Sýrie překonala.
Zelená barva symbolizuje islám, který je hlavním náboženstvím v Sýrii.
Dvě zelené hvězdy symbolizují dvě hlavní řeky v Sýrii, Nil a Eufrat.
Jestřáb Kurajšovců je symbolem síly a odvahy.
Historie znaku
První syrský znak byl přijat v roce 1920, po vyhlášení nezávislosti Sýrie od Osmanské říše. Znak se skládal z červeného štítu s bílým pruhem a zeleným trojúhelníkem. Na štítu byl umístěn černý orel, který držel v drápech meč a váhy.
V roce 1932 byl přijat nový znak, který se skládal z červeného štítu s bílým pruhem a zeleným trojúhelníkem. Na štítu byl umístěn zlatý orel, který držel v drápech vlajku Sýrie.
V roce 1958 se Sýrie stala součástí Sjednocené arabské republiky spolu s Egyptem. Znak Sjednocené arabské republiky se skládal z červeného štítu s bílým pruhem a zeleným trojúhelníkem. Na štítu byl umístěn zlatý orel, který držel v drápech vlajky Sýrie a Egypta.
V roce 1961 se Sýrie osamostatnila a přijala nový znak, který se skládal z červeného štítu s bílým pruhem a zeleným trojúhelníkem. Na štítu byl umístěn zlatý orel, který držel v drápech vlajku Sýrie.
V roce 1977 se Sýrie stala součástí Federace arabských republik spolu s Libyí. Znak Federace arabských republik se skládal z červeného štítu s bílým pruhem a zeleným trojúhelníkem. Na štítu byl umístěn zlatý orel, který držel v drápech vlajky Sýrie a Libye.
V roce 1980 se Federace arabských republik rozpadla a Sýrie přijala svůj současný znak.
Použití znaku
Státní znak Sýrie se používá na všech oficiálních dokumentech, vlajkách a pečetích. Je také vyvěšován na vládních budovách a veřejných prostranstvích.
Alternativní znaky
Od začátku syrské občanské války vytvořila syrská opozice a Federace severní Sýrie alternativní znaky.
Znak Syrské národní koalice je tvořen zeleným štítem s bílým pruhem a červeným trojúhelníkem. Na štítu je umístěn černý orel, který drží v drápech syrskou vlajku.
Znak Federace severní Sýrie je tvořen modrým štítem s bílým pruhem a červeným trojúhelníkem. Na štítu je umístěn zlatý orel, který drží v drápech vlajku Federace severní Sýrie.
Vlajka Turecka
Národní vlajka a válečná námořní vlajka
Poměr stran: 2:3
Přijata: 1844 (osmanská vlajka) 29. května 1936 (standardizována)
Design: Červené pole s bílou hvězdou a půlměsícem mírně vlevo od středu.
Národní vlajka Turecka, oficiálně turecká vlajka (turecky: Türk bayrağı), je červená vlajka s bílou hvězdou a půlměsícem, které pocházejí z tureckého znaku. Vlajce se často říká "červená vlajka" (al bayrak) a v turecké národní hymně se o ní hovoří jako o "červeném praporu" (al sancak).
Současná turecká vlajka je přímo odvozena od pozdní osmanské vlajky, která byla přijata koncem 18. století a své konečné podoby nabyla v roce 1844. Rozměry, geometrické poměry a přesný odstín červené barvy turecké vlajky byly zákonně standardizovány zákonem o turecké vlajce dne 29. května 1936.
Symbolismus
Hvězda a půlměsíc jsou starověké symboly, které byly používány různými kulturami v průběhu staletí. V islámu jsou hvězda a půlměsíc považovány za symboly světla, naděje a pokroku. V tureckém kontextu hvězda a půlměsíc představují turecký národ a jeho islámské dědictví.
Červená barva vlajky je tradiční tureckou barvou a symbolizuje krev tureckých mučedníků, kteří padli za svobodu a nezávislost země.
Historie
Původ turecké vlajky lze vysledovat až do 15. století, kdy osmanští Turci používali různé vlajky s hvězdami a půlměsíci. Současná podoba turecké vlajky byla přijata v roce 1844 během vlády sultána Abdülmecida I. Vlajka byla standardizována zákonem v roce 1936 po založení Turecké republiky.
Použití
Turecká vlajka se používá na vládních budovách, vojenských zařízeních a soukromých rezidencích. Vlajka se také vyvěšuje při státních svátcích a zvláštních příležitostech.
Turecká vlajka je považována za symbol národní hrdosti a jednoty. Je to jeden z nejdůležitějších národních symbolů Turecka a je respektován všemi Turky.
Abú Dhabí Abú Dhabí je hlavní město Spojených arabských emirátů. Je také hlavním městem emirátu Abú Dhabí a centrem metropolitní oblasti Abú Dhabí. Abú Dhabí je druhé nejlidnatější město SAE po Dubaji. Město Abú Dhabí se nachází na ostrově v Perském zálivu, u středozápadního pobřeží. Většina města a emirátu se nachází na pevnině spojené se zbytkem země. K roku 2021 měla městská oblast Abú Dhabí odhadovanou populaci 1,5 milionu, z 2,9 milionu v emirátu Abú Dhabí, k roku 2016. Investiční úřad Abú Dhabí sídlí ve městě a v roce 2022 byl třetím největším státním investičním fondem na světě. Samotné Abú Dhabí má pod správou aktiva v hodnotě přes bilion amerických dolarů v kombinaci různých státních investičních fondů se sídlem zde. Abú Dhabí sídlí místní a federální vládní úřady a je domovem vlády Spojených arabských emirátů a Nejvyšší rady pro finanční a hospodářské záležitosti. Město je domovem prezidenta SAE, člena rodiny Al Nahyan. Rychlý rozvoj a urbanizace Abú Dhabí, spolu s masivními zásobami ropy a plynu a produkcí a relativně vysokým průměrným příjmem, jej proměnily ve velkou, rozvinutou metropoli. Je to centrum politiky a průmyslu země a významné centrum kultury a obchodu. Abú Dhabí představuje asi dvě třetiny zhruba 503 miliard dolarů ekonomiky SAE.
Uzbecká vlajka Státní vlajka Uzbecké republiky (uzbecky: Oʻzbekiston Respublikasining davlat bayrogʻi, Ўзбекистон Республикасининг давлат байроғи) Použití Občanská a státní vlajka, občanská a státní námořní vlajka Poměr stran 1:2 Přijetí 18. listopadu 1991 (1991-11-18) Design Horizontální trojbarevný pruh azurové, bílé a zelené barvy, oddělený dvěma úzkými červenými pruhy. Bílý půlměsíc a tři řady dvanácti bílých pěticípých hvězd jsou umístěny na levé straně horního azurového pruhu. Návrh Farhod Yoʻldoshev Národní vlajka Uzbekistánu (uzbecky: Oʻzbekiston Respublikasining davlat bayrogʻi, Ўзбекистон Республикасининг давлат байроғи) sestává z horizontálního trojbarevného pruhu azurové, bílé a zelené barvy, odděleného dvěma tenkými červenými lemy, s bílým půlměsícem a dvanácti bílými hvězdami v kantonu. Byla přijata v roce 1991 jako náhrada za vlajku Uzbecké sovětské socialistické republiky (SSR) a od téhož roku je vlajkou Uzbecké republiky. Současná vlajka byla částečně inspirována předchozí vlajkou.
Státní znak Spojených arabských emirátů
Státní znak Spojených arabských emirátů (arabsky: شعار الإمارات العربية المتحدة) byl oficiálně přijat 9. prosince 1973 (2 roky po vyhlášení nezávislosti v roce 1971); později byl upraven v roce 2008. Je podobný znakům a emblémům jiných arabských států. Skládá se ze zlatého sokola (Qurajšský jestřáb) s diskem uprostřed, který zobrazuje vlajku Spojených arabských emirátů a sedm hvězd představujících sedm emirátů federace. Sokol má také 7 ocasních per, která rovněž představují 7 emirátů. Sokol drží ve svých pařátech červený pergamen se jménem federace v kufickém písmu. Před 22. březnem 2008, kdy byl znak upraven, měl sokol červený disk, který zobrazoval arabskou plachetnici v jeho středu, obklopenou řetězem.
Verze
Státní znak Spojených arabských emirátů má dvě verze:
Znak se používá na oficiálních dokumentech, státních budovách a vojenských uniformách.
Vlajka se používá jako národní vlajka.
Symbolika
Symbolika znaků Spojených arabských emirátů je následující:
Zlatý sokol: Je národním symbolem Spojených arabských emirátů a představuje sílu, odvahu a moudrost.
Disk: Představuje slunce a jednotu Spojených arabských emirátů.
Vlajka Spojených arabských emirátů: Představuje sedm emirátů, které tvoří federaci.
Sedm hvězd: Představují sedm emirátů, které tvoří federaci.
Ocasní pera sokola: Představují sedm emirátů, které tvoří federaci.
Červený pergamen: Představuje národní heslo Spojených arabských emirátů: "Spojené arabské emiráty".
Kufické písmo: Je tradiční arabské písmo, které se používá v náboženských textech.
Použití
Státní znak Spojených arabských emirátů se používá na následujících místech:
Oficiální dokumenty
Státní budovy
Vojenské uniformy
Vlajka Spojených arabských emirátů
Razítka a mince
Pasové a vízové dokumenty
Webové stránky vlády
Historie
Státní znak Spojených arabských emirátů byl poprvé přijat v roce 1973. V roce 2008 byl upraven, aby odpovídal modernějším designovým standardům.
Zajímavosti
Sokol je tradičním symbolem arabské kultury a je často zobrazován v umění a literatuře.
Kufické písmo je nejstarším typem arabského písma a je stále používáno v náboženských textech.
Červená barva pergamenů představuje krev, která byla prolita při obraně Spojených arabských emirátů.
Sedm hvězd je také symbolem sedmi emirátů, které tvoří Spojené arabské emiráty.
Státní znak Uzbekistánu Státní znak Uzbekistánu byl přijat 2.7.1992 nově vzniklou Uzbeckou republikou. Nese mnoho podob s emblémem předchozích Uzbeků, kterým Uzbecká republika následovně. Podobně jako ostatní post-sovětské republiky, jejichž symboly nepředcházejí Říjnovou revoluci, si současný znak zachovává některé komponenty sovětského znaku. Do roku 1992 mělo Uzbekistán podobný znak jako všechny ostatní sovětské republiky, se standardními komunisty a insigniemi. Erb zobrazoval přírodní bohatství země. Na levé straně se nachází rostlina, která byla důležitá pro místní zemědělství a těžký sovětský průmlysl, jelikož Uzbecká sovětská socialistická republika byla jedním z hlavních pěstitelů a exportérů ve východním bloku. Často je nazývána bílým zlatem, což symbolizuje její význam. Na pravé straně se nachází věnec pšeničných klasů, které symbolizují bohatství a prosperitu země. Spolu jsou jak pšenice, tak i bylina propletené se státní vlajkou, která zobrazují mír a harmonii různých národů a etnických skupin žijících v republice. Nahoře se nachází modrá hvězda Rub El Hizb (۞) s bílou hvězdou a půlměsícem uvnitř, což je symbol Islámu, ke kterému se hlásí velká část Uzbeků. Ve středu je vyobrazen Huma (nebo Khumo) s roztaženými křídly. Tento pták symbolizuje mír, štěstí a touhu po svobodě. Křídla Humy obklopují vyobrazení vycházejícího sluncem nad horami s výhledem na úrodnou půdu. Dvě řeky, Amu Darya a Syr Darya, vytékají z hor a sluneční paprsky vycházejí ze sluncem za znakem. Khumo sedí na banneru na úpatí pšeničných a vlněných okrajů, který nese národní barvy a název země v latinském písmu (O'zbekiston). Karakalpakstán, autonomní republika v rámci Uzbekistánu, používá znak založený na Uzbekistánu, ale s regionálními barvami modrou, zlatou a oranžovou. Na znaku se nachází pouze jedna řeky, Amu Darya, spolu s místní památkou v pozadí znaku, vedle hor.
Státní znak Jemenské republiky
Znak
Státní znak Jemenské republiky se skládá z následujících prvků:
Zlatý orel Saladina se svitkem mezi drápy.
Na svitku je arabským písmem vyraženo jméno státu: "Al-Jumhuriyyah Al-Yamaniyah" ("Jemenská republika").
Na hrudi orla je umístěn štít, na kterém je vyobrazena kávovník a přehrada Marib, pod nimi je sedm modrých vlnitých pruhů.
Vlajkové žerdi po pravé a levé straně orla drží vlajku Jemenské republiky.
Historie
Státní znak Jemenské republiky byl přijat v roce 1990 po sjednání Severního a Jižního Jemenu. Znak byl navržen tak, aby symbolizoval jednotu a sílu nového státu.
Ornament
Zlatý orel Saladina je tradičním symbolem Jemenu. Je odvozen od orla, který se nachází na vlajce Jemenské republiky. Sedm modrých vlnitých pruhů pod štítem představuje moře, které obklopuje Jemenský poloostrov.
Symbolika
Státní znak Jemenské republiky je mocným symbolem národní hrdosti a jednoty. Zlatý orel Saladina představuje sílu a odvahu jemenského lidu. Sedm modrých vlnitých pruhů pod štítem symbolizuje bohaté pobřeží Jemenu. Kávovník a přehrada Marib představují zemědělské a průmyslové dědictví Jemenu.
Použití
Státní znak Jemenské republiky se používá na oficiální dokumenty, budovy vládních institucí a další důležité příležitosti. Je také vyobrazen na vlajkách a uniformách jemenských ozbrojených sil a policie.
Národní vlajka Vietnamu
Oficiální název: Státní vlajka Socialistické republiky Vietnam
Popisy
Červená vlajka se zlatou hvězdou (Quốc kỳ nước Cộng hòa xã hội chủ nghĩa Việt Nam)
Vlajka vlasti (Cờ Tổ quốc)
Použití
Občanská a státní vlajka
Poměr stran
2:3
Přijetí
23. listopadu 1940 (Povstání v Kočinčíně)
2. září 1945 (Demokratická republika Vietnam)
1955 (současná verze)
1976 (znovusjednocená Socialistická republika Vietnam)
Design
Velká žlutá hvězda uprostřed červeného pole
Návrh
Nguyễn Hữu Tiến (sporné)
Vlajka Lidové armády Vietnamu
Použití
Vojenská vlajka
Poměr stran
2:3
Design
Zlatá hvězda uprostřed červeného pole a žlutý nápis Quyết thắng (Rozhodnuti zvítězit) v horním kantonu
Návrh
Varianta vlajky Vietnamu
Vlajka Veřejné bezpečnosti Vietnamu
Použití
Policejní vlajka
Poměr stran
2:3
Design
Zlatá hvězda uprostřed červeného pole a žluté heslo Bảo vệ an ninh Tổ quốc (Ochrana bezpečnosti vlasti) v horním kantonu
Návrh
Varianta vlajky Vietnamu
Válečná vlajka Vietnamského lidového námořnictva
Použití
Námořní válečná vlajka
Poměr stran
2:3
Přijetí
15. ledna 2014
Design
Bílá vlajka se znakem Vietnamského lidového námořnictva v horní části s červeným nápisem Hải quân Việt Nam (Námořnictvo Vietnamu) a modrým pruhem dole
Návrh
Vietnamské lidové námořnictvo, s vlivem válečné vlajky sovětského námořnictva
Historie
Národní vlajka Vietnamu byla navržena v roce 1940 a použita během povstání proti Francouzům v jižním Vietnamu téhož roku. Červené pozadí symbolizuje revoluci a krveprolití. Zlatá hvězda představuje pět hlavních tříd vietnamské společnosti – intelektuály, zemědělce, dělníky, podnikatele a vojáky. Vlajku používal Viet Minh, komunistická organizace založená v roce 1941 na odpor proti japonské okupaci. Na konci druhé světové války vyhlásil vůdce Viet Minhu Ho Či Min nezávislost Vietnamu a 5. září 1945 podepsal dekret o přijetí vlajky Viet Minhu jako vlajky Demokratické republiky Vietnam. DRV se v roce 1954 stala vládou Severního Vietnamu po Ženevských dohodách. Vlajka byla pozměněna 30. listopadu 1955, aby byly paprsky hvězdy špičatější. Až do konce vietnamské války v roce 1975 používal Jižní Vietnam žlutou vlajku se třemi červenými pruhy. Červená vlajka Severního Vietnamu byla později přijata jako vlajka sjednoceného Vietnamu v roce 1976. Vlajka Vietnamu je jedinou vlajkou mezi zeměmi ASEAN, která neobsahuje bílou barvu, přičemž jejími historickými národními barvami jsou červená a žlutá/zlatá.