Zpracování výjimek
Zpracování výjimek je proces reagující na výskyt výjimek – neobvyklých nebo mimořádných stavů vyžadujících speciální zpracování – během prová dění programu. Obecně výjimka přeruší normální tok prová dění a spustí předem registrovaný obslužný program výjimek; podrobnosti o tom, jak se to provede, závisejí na tom, zda se jedná o hardwarovou nebo softwarovou výjimku a jak je softwarová výjimka implem entována.
Typy výjimek
Hardwarové výjimky jsou způsobeny hardwarovými zařízeními, jako je procesor nebo paměť. Typickými příklady hardwarových výjimek jsou:
Chyba stránky (chybný přístup k paměti)
Výjimka ochrany (pokus o přístup do chráněné oblasti paměti)
Výjimka neplatného op kódu (pokus o provedení neznámého příka zu)
Softwarové výjimky jsou způsobeny softwarovými chybami, jako je pokus o přístup k neplatnému ukazateli nebo pokus o dělení číslem nula. Typickými příklady softwarových výjimek jsou:
Chyba segmentační poruchy (neplatný přístup k paměti)
Chyba dereference na neplatný ukazatel (pokus o přístup k paměti pomocí neplatného ukazatele)
Výjimka dělení číslem nula (pokus o dělení číslem nula)
Zpracování výjimek
Zpracování výjimek je proces, kterým operační systém nebo běhový systém reaguje na výjimku. Zahrnuje následujíc í kroky:
1. Identifikace výjimky: Operační systém nebo běhový systém identifikuje typ výjimky, která nastala.
2. Hledání obslužného programu výjimek: Operační systém nebo běhový systém vyhledá obslužný program výjimek, k terý je registrován pro daný typ výjimky.
3. Přenos kontroly na obslužný program výjimek: Operační systém nebo běhový systém přenese kontrolu na obslužný program výjimek.
4. Zpracování výjimky: Obslužný program výjimek zpracuje výjimku, například:
Vypíše zprávu o chybě
Ukončí program
Pokusí se obnovit program
5. Návrat do normálního toku prová dění: Po zpracování výjimky se program v ideálním případě v rátí do normálního toku prová dění.
Použití zpracování výjimek
Zpracování výjimek se používá ke zpracování neočekávaných událostí, které mohou nastat během prová dění programu. Je užitečn é pro:
Zachycení a zpracování chyb a selhání hardwaru
Řešení chyb v kódu
Zajištění spolehlivosti a robustnosti programů
Výhody zpracování výjimek
Zpracování výjimek poskytuje řadu výhod, včetně:
Snížená složitost kódu: Odděluje zpracování chyb od normálního toku prová dění, což usnadňuje čtení a údržbu kódu.
Zvýš ená spolehli vost: Umožňuje programům reag ovat na neočeká vané události a potenciálně se zotavit z nich.
Snazší lad ě ní: Usnadňuje identifikaci a opravu chyb v kódu.
Zvýš ená přenositelnost: Pomáhá zajišťov at, aby programy mohly běžet na různých platformách bez nutnosti měnit kód pro zpracování výjimek.
Detekce a korekce chyb
Detekce a korekce chyb (EDAC) jsou techniky, které umožňují spolehlivé doručení digitálních dat přes nespolehlivé komunikační kanály. Mnoho komunikačních kanálů podléhá šumu kanálu a chyby se tak mohou objevit během přenosu ze zdroje k přijímači. Techniky detekce chyb umožňují tyto chyby detekovat, zatímco korekce chyb umožňuje v mnoha případech rekonstrukci původních dat.
Typy chyb
Existují dva hlavní typy chyb:
Chyby bitů: Jedná se o chyby na úrovni jednotlivých bitů, které mohou být způsobeny šumem, rušením nebo jinými faktory.
Chyby rámců: Jedná se o chyby na úrovni rámců dat, které mohou být způsobeny ztrátou nebo poškozením celých rámců dat.
Techniky detekce chyb
Techniky detekce chyb využívají různé algoritmy k detekci chyb v přenášených datech. Některé běžné techniky detekce chyb zahrnují:
Kontrolní součet: Kontrolní součet je jednoduchá technika detekce chyb, která zahrnuje přidání kontrolního součtu k přenášeným datům. Kontrolní součet je vypočítán jako součet všech bitů v datech a přidán na konec dat. Příjemce pak vypočítá kontrolní součet přijatých dat a porovná jej s přijatým kontrolním součtem. Pokud se kontrolní součty neshodují, došlo k chybě.
Cyklická redundanční kontrola (CRC): CRC je pokročilejší technika detekce chyb, která využívá polynomiální aritmetiku k výpočtu kontrolního součtu. CRC je mnohem spolehlivější než kontrolní součet a dokáže detekovat širší škálu chyb.
Kódování Hamming: Kódování Hamming je technika detekce a korekce chyb, která přidává kontrolní bity k přenášeným datům. Kontrolní bity jsou vypočítány pomocí matice parit a přidány na konec dat. Příjemce pak použije matici parit k výpočtu kontrolních bitů přijatých dat a porovná je s přijatými kontrolními bity. Pokud se kontrolní bity neshodují, došlo k chybě.
Techniky korekce chyb
Techniky korekce chyb umožňují nejen detekovat chyby, ale také rekonstruovat původní data. Některé běžné techniky korekce chyb zahrnují:
Kódování Reed-Solomon: Kódování Reed-Solomon je výkonná technika korekce chyb, která dokáže opravit až polovinu chybných bitů v datovém bloku. Kódování Reed-Solomon se používá v široké škále aplikací, včetně CD, DVD a Blu-ray disků.
Kódování BCH: Kódování BCH je další výkonná technika korekce chyb, která dokáže opravit více chybných bitů než kódování Reed-Solomon. Kódování BCH se používá v různých aplikacích, včetně satelitní komunikace a bezdrátových sítí.
Kódování Viterbi: Kódování Viterbi je technika korekce chyb, která se používá v digitálních mobilních sítích. Kódování Viterbi dokáže opravit chyby způsobené šumem a rušením v bezdrátových kanálech.
Aplikace
Techniky detekce a korekce chyb se používají v široké škále aplikací, včetně:
Komunikace: Techniky EDAC se používají v různých komunikačních systémech, včetně telefonních sítí, datových sítí a bezdrátových sítí.
Ukládání dat: Techniky EDAC se používají na úložných zařízeních, jako jsou pevné disky, CD a DVD, aby se zabránilo chybám dat.
Zpracování signálu: Techniky EDAC se používají v zpracování signálu k odstranění šumu a zkreslení ze signálů.
Testování: Techniky EDAC se používají při testování hardwaru a softwaru k detekci a opravě chyb.
Závěr
Detekce a korekce chyb jsou nezbytné techniky pro zajištění spolehlivého přenosu digitálních dat přes nespolehlivé komunikační kanály. Různé techniky EDAC poskytují různé úrovně detekce a korekce chyb a jsou vybírány na základě konkrétních požadavků aplikace.
Žurnalismus
Žurnalismus je druh psaní, které se zabývá aktuálními událostmi a problémy. Žurnalisté sbírají informace, ověřují fakta a píší články, které informují veřejnost o důležitých tématech. Žurnalismus je důležitou součástí demokratické společnosti, protože pomáhá občanům zůstat informovanými o aktuálním dění a činit informovaná rozhodnutí.
Etický kodex žurnalistiky
Etický kodex žurnalistiky je soubor zásad, které řídí chování novinářů. Tyto zásady jsou založeny na hodnotách pravdy, přesnosti, objektivity, nestrannosti a odpovědnosti. Etický kodex pomáhá novinářům udržovat vysokou úroveň profesionality a důvěryhodnosti.
Zásady etického kodexu žurnalistiky
Pravdivost: Novináři musí uvádět pravdivé a přesné informace. Nesmí záměrně uvádět nepravdivé nebo zavádějící informace.
Přesnost: Novináři musí ověřovat fakta a zajišťovat, aby jejich zprávy byly přesné a spolehlivé.
Objektivita: Novináři musí být objektivní a nestranní. Neměli by dávat přednost jednomu názoru před druhým a měli by se vyhýbat vyjadřování svých osobních názorů ve svých zprávách.
Nestrannosti: Novináři musí být nestranní a vyhýbat se diskriminaci na základě rasy, náboženství, pohlaví, sexuální orientace nebo jiných osobních charakteristik.
Odpovědnost: Novináři jsou zodpovědní za své zprávy a měli by být ochotni se za ně zodpovídat. Měli by opravovat chyby a omlouvat se za nepřesnosti.
Hodnoty žurnalistiky
Hodnoty žurnalistiky jsou zásady, které vedou novináře při jejich práci. Tyto hodnoty zahrnují:
Svoboda tisku: Novináři musí mít svobodu psát o důležitých tématech bez cenzury nebo zastrašování.
Nezávislost: Novináři musí být nezávislí na vládě, korporacích a jiných zájmových skupin.
Služba veřejnosti: Novináři mají sloužit veřejnosti tím, že jí poskytují informace, které potřebuje k informovaným rozhodnutím.
Profesionalita: Novináři musí dodržovat vysoké etické standardy a musí být odhodláni k přesnosti a objektivitě.
Druhy žurnalistiky
Existuje mnoho různých druhů žurnalistiky, včetně:
Zpravodajství: Zpravodajství je typ žurnalistiky, který se zabývá aktuálními událostmi. Zpravodajové shromažďují informace, ověřují fakta a píší články, které informují veřejnost o důležitých tématech.
Investigativní žurnalistika: Investigativní žurnalistika je typ žurnalistiky, který se zabývá odhalováním korupce, podvodů a dalších nesprávností. Investigativní novináři tráví dlouhou dobu shromažďováním informací a ověřováním faktů.
Komentářová žurnalistika: Komentářová žurnalistika je typ žurnalistiky, který vyjadřuje názory a analýzy novinářů. Komentátoři píší sloupky, eseje a jiné kusy, které sdílejí jejich pohled na aktuální události.
Sportovní žurnalistika: Sportovní žurnalistika je typ žurnalistiky, který se zabývá sportovními událostmi. Sportovní novináři píší články, které informují veřejnost o sportovních událostech a poskytují analýzy a komentáře.
Zábavní žurnalistika: Zábavní žurnalistika je typ žurnalistiky, který se zabývá zábavním průmyslem. Zábavní novináři píší články o filmech, televizi, hudbě a dalších formách zábavy.
Žurnalistické školy
Žurnalistické školy nabízejí studentům vzdělání v oblasti žurnalistiky. Studenti se učí základy žurnalistiky, včetně psaní, reportáže a etiky. Žurnalistické školy také nabízejí studentům příležitost získat praktické zkušenosti prostřednictvím stáž
Hutchinsova komise (oficiálně Komise pro svobodu tisku) byla vytvořena během druhé světové války, kdy Henry Luce (vydavatel časopisů Time a Life) požádal Roberta Hutchinse (prezidenta Chicagské univerzity), aby sestavil komisi, která by prozkoumala řádnou funkci médií v moderní demokracii. Jeden vědec považuje komisi za reakci na kritiku ze strany veřejnosti a vlády ohledně vlastnictví médií. [1] Jiný ji vidí především jako produkt Lucovy intelektuální zvědavosti. [2] Hutchins a Luce společně vybrali členy komise. Konečnou skupinu tvořilo dvanáct významných amerických intelektuálů a Hutchins jako předseda. [3] Přestože všichni členové byli uznávanými intelektuály s vynikající pověstí, žádný z nich nebyl novinářem. Hutchins si myslel, že komise bude otevřenější, pokud nebude obsahovat žádné novináře, ale nepřátelé komise, zejména v tisku, to využili k napadení jejích pověření. [4] Po čtyřletém jednání komise ve své závěrečné zprávě A Free and Responsible Press (Svobodný a odpovědný tisk), publikované v roce 1947, dospěla k tomuto závěru: tisk hraje důležitou roli ve vývoji a stabilitě moderní společnosti, a proto je nezbytné, aby se masmédia zavázala ke společenské odpovědnosti. Podle této teorie společenské odpovědnosti má tisk morální povinnost zvažovat celkové potřeby společnosti při rozhodování v oblasti žurnalistiky, aby bylo dosaženo největšího dobra. Přestože již po desetiletí existovaly novinářské "etické kodexy", někteří vědci považovali zprávu komise za mezník; věřili, že se jedná o zásadní potvrzení role moderních médií v demokratické společnosti. Teorie společenské odpovědnosti se zrodila v době (krátce po smrti Franklina Roosevelta), kdy byli velcí a mocní vydavatelé nepopulární u veřejnosti a kdy veřejnost velmi podezřívala motivace a cíle tisku. Tisk se rozrostl do neohrabaného a mocného subjektu a kritika čtvrté moci byla rozšířená. Kritici tvrdili, že média mají monopolistické tendence, že korporátním vlastníkům nezáleží na právech nebo zájmech lidí, kteří se od nich liší, a že komercializace vede k pokleslé kultuře a nebezpečně sobecké politice. Teorie společenské odpovědnosti proto navrhuje, aby média vzala na sebe povýšení společenských standardů a poskytla občanům informace, které potřebují k tomu, aby se mohli sami řídit. Je v nejlepším zájmu médií, aby tak činila; pokud tak neučiní, varují sociální teoretici, veřejnost bude požadovat, aby vláda média regulovala. [5] Někteří vědci (mezi nimi John C. Nerone) spekulovali, zda novinářská nestrannost a vyváženost existovaly již před zprávou komise. Byly závěry komise pouze "úpravou" liberalismu vyvolanou vnímanými obchodními požadavky? Libertariáni (kteří dávají přednost individuální svobodě a snaží se minimalizovat moc státu) jsou vůči teorii společenské odpovědnosti opatrní; věří, že odpovědnost znamená zodpovědnost, zodpovědnost znamená zásah vlády a zásah vlády jde na úkor svobody. Komise skutečně poznamenala, že pokračující zneužívání moci tisku by si vyžádalo regulaci.
Nashville je hlavním a nejlidnatějším městem amerického státu Tennessee a správním městem okresu Davidson County. Se svými 689 447 obyvateli podle sčítání lidu v USA z roku 2020 je Nashville 21. nejlidnatějším městem ve Spojených státech a čtvrtým nejlidnatějším městem v jihovýchodních Spojených státech. [6] Město leží na řece Cumberland [9] a je centrem metropolitní oblasti Nashville, která je jednou z nejrychleji rostoucích v zemi. [10] [11] Město bylo pojmenováno po Francisi Nashovi, generálovi kontinentální armády během americké revoluční války, a bylo založeno v roce 1779. Město rychle rostlo díky své strategické poloze jako přístavu na řece Cumberland a v 19. století jako železničního uzlu. Nashville jako součást Tennessee se během americké občanské války odtrhl; v roce 1862 bylo prvním hlavním městem státu v Konfederaci, které bylo dobyto silami Unie. Po válce si město znovu získalo své postavení a rozvinulo výrobní základnu. Od roku 1963 má Nashville konsolidovanou městskou a okresní vládu, která zahrnuje šest menších obcí ve dvoustupňovém systému. Městu vládne starosta, náměstek starosty a 40členná metropolitní rada; 35 členů je voleno z jednočlenných obvodů, zatímco pět je voleno jako celek. Vzhledem k postavení města ve státní vládě sídlí v Nashville soudní dvůr Nejvyššího soudu Tennessee pro střední Tennessee, jedno ze tří státních oddělení. Nashville je od roku 2020 společností GaWC považován za globální město typu „Gamma“. [12] Nashville je hlavním centrem hudebního průmyslu, zejména country hudby, a je běžně známý jako „Music City“. [13] Je domovem tří hlavních profesionálních sportovních týmů, Predators, Titans a Nashville SC. Ve městě se také nachází mnoho vysokých škol a univerzit, včetně Tennessee State University, Vanderbilt University, Belmont University, Fisk University, Trevecca Nazarene University a Lipscomb University. Nashville je někdy označován jako „Athény jihu“ kvůli velkému počtu vzdělávacích institucí. [14] Město je také významným centrem pro zdravotnictví, [15] vydavatelství, [16] bankovnictví, [17] automobilový průmysl [18] a technologický průmysl. [19] Mezi subjekty se sídlem ve městě patří AllianceBernstein, [20] Asurion, [21] Bridgestone Americas, [22] Captain D's, [23] Concord, Hospital Corporation of America, [24] LifeWay Christian Resources, [25] Logan's Roadhouse, [26] a Ryman Hospitality Properties. [27]
Waylon Arnold Jenningsová (rozený Wayland Arnold Jenningsová; 15. června 1937 - 13. února 2002) byl americký zpěvák, skladatelt, hudební a herec. Je považován za jednoho z pionierů country hudebního hnutní Outlaw. Jennings začínal hrát na kytaru ve svém osmi letech a ve dvanacti letech vystupoval na rádiu KVOW, po čemž založil svou první kapelu The Texas LongHorns. Ve šestnácti letech odešel ze střední školy s odhodláním stát se hudebníkem a v KVOW, KZTI a KLLL v Cooldidgu, Arizoně a ve Phoenixu se živil jako DJ. V roce 1958 Jenningsovi zařídil Buddy Holly první nahrávací sezení, cover písně "Jole Blon", a najal ho jako basáka. Jennings se vzdal místa na osudném letu v roce 1959, který zabil J. P. "Big Bopper" Richardsona a Ritchieho Valense. Jennings se poté vrátil do Texasu a několik let se hudbě nevěnoval, než se nakone přestěhoval do Arizony a založil rockabilly clubovou kapelu The Waylors, která se stala domácí kapelou v klubu "J.D's" v Tempe, Arizona. [2] Natočily nahrávku pro nevávislé labely "Tred Records" a "A&M Records", ale úspěchu nedosáhl, dokud v roce 1965 nepřešel na RCA Victor. V roce 1972 získal Neila Reshena za svého manažera, který vyjednal výrazně lepší smlouvy a nahrávací kontrakty. Poté, co získal kreativní controlu od RCA Records, vydal kritiky oslavované alba "Lonesome, On'ry and Mean" a "Honky Tonk Hereos", po kterých nasledovala alba "Dreaming My dreams" a "Are You ready for the country". Během sedmdesátých let řídil Jennings country hudbu Outlaw. S Williem Nelsonem, Tompalem Glaserem a Jessi Colterovou nahrál první country hudební platinové album "Wanted! The Outalws". Následovalo další platinové album, první pro sólovho uměce v country hudbě, "Ol' Waylon" a hit "Luckenbach, Texas". Objevil se na albu z roku 1978 "White Mansions", který předvedli různí uměci dokumentujcí životy konfederačních vojáků během Občanské Války. Objevil se ve filmových a televizích seriálech, včetně "Sesame Street" a působil jako baladér pro "The Dukes of Hazzard", složil a nazpíval úvodn song show a zajišoval vyprávání show. Jennings bojoval s drogovou závislostí, kterou v roce 1984 přemohl. Později se připojil ke country supergroup "The Highwaymen" s Williem Nelsonem, Kris Kristoffersonem a Johnnym Cashem, která v letech 1985 a 1995 vydala tři alba. Během tohoto období Jennings vydal úspěšné album "Will the Wolf Survive". Jennings byl jmenován jedným z inovátorů progressive country. [3] Jennings po roce 1997 méně koncertoval, aby mohl více času strávit se svou rodinou. V letech 1999-2001 byly jeo vystoupení omezena zdravotními problémy. V roce 2001 byl uveden do Country Music Hall of Frame. V roce 2007 byl posmrtně udělen Academi of Country Music cenu "Cliffie Stone Pioneer Award".
Druhá světová válka Druhá světová válka byl celosvětový konflikt, který trval od roku 1939 do roku 1945. Válčilo v něm naprostá většina světových zemí, včetně všech velmocí, které byly rozděleny do dvou soupeřících vojenských aliancí: Spojenců a Osy. Mnoho zúčastněných zemí investovalo do této totální války veškeré dostupné ekonomické, průmyslové a vědecké kapacity a smazalo rozdíl mezi civilními a vojenskými zdroji. Letadla hrála hlavní roli, neboť umožňovala strategické bombardování civilních center a svržení jediných dvou jaderných zbraní, které kdy byly ve válce použity. Byla to zdaleka nejkrvavější válka v dějinách, při níž zahynulo 70–85 milionů lidí. Miliony lidí zemřely kvůli genocidám, včetně holocaustu, ale také kvůli hladomoru, nemocem a vysílení. Po porážce Osy byly Německo, Rakousko a Japonsko okupovány a proti německým a japonským vůdcům byly vedeny tribunály pro válečné zločiny. Příčiny války jsou předmětem debat; mezi přispívající faktory patřil nástup fašismu v Evropě, španělská občanská válka, druhá čínsko-japonská válka, sovětsko-japonské pohraniční konflikty a napětí po první světové válce. Druhá světová válka obecně začala 1. září 1939, kdy nacistické Německo pod vedením Adolfa Hitlera napadlo Polsko. Spojené Království a Francie vyhlásily Německu válku 3. září. Podle paktu Molotov-Ribbentrop z srpna 1939 si Německo a Sovětský svaz rozdělily Polsko a vymezily své „sféry vlivu“ ve Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Rumunsku. Od konce roku 1939 do začátku roku 1941 Německo ve vojenském spojenectví zvaném Osa s Itálií, Japonskem a dalšími zeměmi dobylo nebo ovládlo velkou část kontinentální Evropy. Po vypuknutí bojů v Severní a Východní Africe a pádu Francie v polovině roku 1940 pokračovala válka především mezi evropskými mocnostmi Osy a Britským impériem, přičemž probíhala válka na Balkáně, letecká bitva o Británii, bombardování Spojeného Království a bitva o Atlantik. V červnu 1941 Německo vedlo evropské mocnosti Osy k invazi do Sovětského svazu a otevřelo tak východní frontu, největší pozemní válečné divadlo v dějinách. Japonsko si kladlo za cíl ovládnout východní Asii a Asii a Tichomoří a od roku 1937 vedlo válku s Čínskou republikou. V prosinci 1941 Japonsko napadlo americká a britská území s téměř souběžnými útoky proti jihovýchodní Asii a centrálnímu Pacifiku, včetně útoku na Pearl Harbor, který vedl k tomu, že Spojené státy a Spojené království vyhlásily Japonsku válku. Mocnosti evropské Osy vyhlásily válku USA v solidaritě. Japonsko brzy dobylo velkou část západního Pacifiku, ale jeho postup byl zastaven v roce 1942 po prohrané klíčové bitvě u Midway; Německo a Itálie byly poraženy v Severní Africe a u Stalingradu v Sovětském svazu. Klíčové neúspěchy v roce 1943 – včetně německých porážek na východní frontě, spojeneckých invazí na Sicílii a na italskou pevninu a spojeneckých ofenziv v Pacifiku – stály mocnosti Osy iniciativu a donutily je ke strategickému ústupu na všech frontách. V roce 1944 západní spojenci napadli Německem okupovanou Francii, zatímco Sovětský svaz získal zpět své územní ztráty a vytlačil Německo a jeho spojence zpět. Během let 1944–1945 utrpělo Japonsko porážky na pevninské Asii, zatímco spojenci ochromili japonské námořnictvo a dobyli klíčové ostrovy v západním Pacifiku. Válka v Evropě skončila osvobozením Německem okupovaných území; invazí do Německa ze strany západních spojenců a Sovětského svazu, která vyvrcholila pádem Berlína do rukou sovětských vojsk; Hitlerovou sebevraždou; a německou bezpodmínečnou kapitulací 8. května 1945. Po odmítnutí Japonska kapitulovat za podmínek Postupimské deklarace svrhly USA první atomové bomby na Hirošimu 6. srpna a na Nagasaki 9. srpna. Vzhledem k hrozící invazi na japonské souostroví, možnosti dalších atomových bombardování a vyhlášenému vstupu Sovětského svazu do války proti Japonsku v předvečer invaze Japonsko 10. srpna oznámilo svůj úmysl kapitulovat a 2. září 1945 podepsalo kapitulační dokument. Druhá světová válka změnila politické uspořádání a sociální strukturu světa a položila základy mezinárodního řádu pro zbytek 20. století a do 21. století. Organizace spojených národů byla založena za účelem podpory mezinárodní spolupráce a prevence konfliktů, přičemž vítězné mocnosti – Čína, Francie, Sovětský svaz, Spojené království a USA – se staly trvalými členy její Rady bezpečnosti. Sovětský svaz a USA se staly soupeřícími supervelmocemi, což vytvořilo podmínky pro studenou válku. V důsledku evropského zpustošení vliv jeho velmocí oslabil, což vyvolalo dekolonizaci Afriky a Asie. Většina zemí, jejichž průmysl byl poškozen, se vydala cestou hospodářského oživení a expanze.
Waylon Albright "Shooter" Jennings (narozen 19. května 1979) je americký hudebník a hudební producent. Je synem countryových zpěváků Waylona Jenningse a Jessi Colterové. Během své tří dekády trvající kariéry Jennings prozkoumal ve své tvorbě různé žánry. Jennings debutoval singlem "4th of July" ze svého alba z roku 2005 "Put the "O" Back in Country" na Universal South, které se dostalo na 22. místo v žebříčku Billboard country. Od té doby Jennings vydal sedm studiových alb: Electric Rodeo (2006), The Wolf (2007), Black Ribbons (2009), Family Man (2012), The Other Life (2013) Countach (For Giorgio) (2016) a Shooter (2018), kromě toho také živé album, kompilaci a několik EP.
Časný život a kariéra
Jennings se narodil v Nashvillu v Tennessee. S hudbou začal v raném věku a ve 14 letech už vystupoval se svým otcem. V roce 1996 podepsal smlouvu s MCA Nashville a vydal své debutové album "Shooter". Album bylo komerčně neúspěšné a Jennings byl z MCA propuštěn.
V roce 2005 se Jennings vrátil s albem "Put the "O" Back in Country" na Universal South. Album bylo kritikou dobře přijato a Jennings získal nominaci na cenu Grammy za nejlepší country album. Od té doby Jennings vydal sedm dalších studiových alb, z nichž každé se setkalo s pozitivními recenzemi.
Hudební styl
Jenningsova hudba je směsicí country, rocku a jižanského rocku. Často zpívá o osobních zkušenostech, jako je láska, ztráta a závislost. Jennings je známý svým jedinečným hlasovým projevem a svou schopností psát poutavé písně.
Osobní život
Jennings byl dvakrát ženatý. V roce 2009 se oženil s herečkou Drea de Matteo, se kterou má tři děti. V roce 2017 se pár rozvedl. V roce 2020 se Jennings oženil s hudebnicí Misty Brooke.
Jennings je otevřený ohledně svých bojů se závislostí. V roce 2013 byl zatčen za řízení pod vlivem alkoholu. Od té doby Jennings střízlivěl a stal se zastáncem boje proti závislosti.
Diskografie
Shooter (1996)
Put the "O" Back in Country (2005)
Electric Rodeo (2006)
The Wolf (2007)
Black Ribbons (2009)
Family Man (2012)
The Other Life (2013)
Countach (For Giorgio) (2016)
Shooter (2018)
Ocenění a nominace
Nominace na cenu Grammy za nejlepší country album (2006)
Cena Americké hudební asociace za nejlepšího nového umělce (2006)
Cena Akademie country hudby za nejlepšího nového umělce (2006)
Park je oblast přírodního, polopřírodního nebo uměle vysazeného prostoru vyčleněná pro lidskou zábavu a rekreaci nebo pro ochranu volně žijících živočichů nebo přírodních stanovišť. Městské parky jsou zelené plochy vyčleněné pro rekreaci uvnitř měst a obcí. Národní parky a krajinné parky jsou zelené plochy využívané pro rekreaci na venkově. Státní parky a provinční parky jsou spravovány subnárodními vládními státy a agenturami. Parky mohou sestávat z travnatých ploch, skal, půdy a stromů, ale mohou také obsahovat budovy a další artefakty, jako jsou památky, fontány nebo dětská hřiště. Mnoho parků má hřiště pro hraní sportů, jako je baseball a fotbal, a zpevněné plochy pro hry, jako je basketbal. Mnoho parků má stezky pro pěší turistiku, cyklistiku a další aktivity. Některé parky jsou postaveny vedle vodních ploch nebo vodních toků a mohou zahrnovat pláž nebo oblast pro kotvení lodí. Městské parky často mají lavičky k sezení a mohou obsahovat piknikové stoly a grily. Největší parky mohou být rozlehlé přírodní oblasti o rozloze stovek tisíc kilometrů čtverečních (nebo čtverečních mil), s bohatou divokou zvěří a přírodními prvky, jako jsou hory a řeky. V mnoha velkých parcích je povoleno kempování ve stanech s povolením. Mnoho přírodních parků je chráněno zákonem a uživatelé mohou muset dodržovat omezení (např. pravidla proti otevřenému ohni nebo vnášení skleněných lahví). Velké národní a subnárodní parky obvykle dohlíží strážce parku. Velké parky mohou mít oblasti pro kanoistiku a pěší turistiku v teplejších měsících a v některých zemích severní polokoule běh na lyžích a sněžnice v chladnějších měsících. Existují také zábavní parky, které pořádají živé show, jízdy na poutích, občerstvení a hry o náhodu nebo dovednost.
Centennial Park
Centennial Park je rozsáhlý městský park, který se nachází přibližně dvě míle (tři kilometry) západně od centra města Nashville, Tennessee, Spojené státy americké, přes West End Avenue (U.S. Highway 70S) od kampusu Vanderbiltovy univerzity. Vedle parku byl vybudován moderní sídelní kampus společnosti Hospital Corporation of America.
Území, které bylo obděláváno jako zemědělská půda některými z nejstarších rodin v Nashvillu, bylo ovládnuto státem a po americké občanské válce bylo využíváno jako park. V posledním desetiletí bylo využíváno jako závodní dráha. Byl přestavěn jako místo Tennessee Centennial and International Exposition v roce 1897. Poté byly odstraněny většiny dočasných výstavních struktur, ale replika Parthenonu zůstala. Centennial Park byl otevřen v roce 1903. Díky popularitě Parthenonu byl ve 20. letech 20. století přestavěn z oceli a betonu.
Partenon
Partenon je ústředním bodem parku. Jedná se o repliku původního Parthenonu v Aténách v Řecku. Byl postaven pro Tennessee Centennial and International Exposition v roce 1897 a byl navržen architektem Williamem Cranem. Parthenon je vyroben z cihel a omítky a má 42 dórských sloupů. Je to jedna z nejznámějších památek v Nashvillu a je oblíbeným turistickým cílem.
Další atrakce
Kromě Parthenonu má Centennial Park řadu dalších atrakcí, včetně:
Lake Watauga: Jezero o rozloze 21 akrů, které je oblíbené pro rybaření, plavbu lodí a pikniky.
Bandshell: Místo konání venkovních koncertů a představení.
Centennial Art Center: Galerie, která vystavuje díla místních a národních umělců.
The Parthenon Museum: Muzeum, které vystavuje artefakty z původního Parthenonu a jeho historie.
Bicentennial Capitol Mall State Park: Park o rozloze 19 akrů, který se nachází vedle Centennial Parku a je domovem státního Kapitolu Tennessee.
Aktivity
Centennial Park nabízí širokou škálu aktivit, včetně:
Pikniky: Park má mnoho piknikových stolů a grilů.
Rybaření: Jezero Watauga je zásobeno rybami a je oblíbené místo pro rybaření.
Plavba lodí: Na jezeře Watauga je povoleno plavba lodí.
Koncerty a představení: V Bandshell se konají venkovní koncerty a představení.
Výstavy umění: V Centennial Art Center se konají výstavy umění.
Prohlídky: K dispozici jsou prohlídky Parthenonu a Parthenon Museum.
Historie
Území, které nyní zabírá Centennial Park, bylo původně součástí pozemku Hermitage, který patřil prezidentu Andrewu Jacksonovi. V roce 1856 bylo území prodáno státu Tennessee a bylo využíváno jako park. V roce 1897 byl park přestavěn jako místo konání Tennessee Centennial and International Exposition. Po výstavě byly odstraněny většiny dočasných výstavních struktur, ale replika Parthenonu zůstala. Centennial Park byl otevřen v roce 1903.
V 20. letech 20. století byl Parthenon přestavěn z oceli a betonu. V roce 1997 byla v parku postavena kopie athénského chrámu Nike. V roce 2003 byl park zrekonstruován v rámci oslav stého výročí svého založení.
Centennial Park je dnes jedním z nejoblíbenějších parků v Nashvillu. Je to oblíbené místo pro pikniky, rybaření, plavbu lodí, koncerty, představení a výstavy umění.