Pontchâteau
Obec Pontchâteau
Radnice
Znak
Poloha Pontchâteau
[Mapa Francie s vyznačením Pontchâteau](odkaz na mapu)
[Mapa Pays de la Loire s vyznačením Pontchâteau](odkaz na mapu)
Souřadnice: 47°25′48″ s. š., 2°04′59″ z. d.
Stát: Francie
Region: Pays de la Loire
Department: Loire-Atlantique
Arrondissement: Saint-Nazaire
Kanton: Pontchâteau
Interkomunita: Pays de Pontchâteau St-Gildas-des-Bois
Správa:
Starosta (2020 – 2026): Danielle Cornet [1]
Rozloha: 155,79 km² (21,54 čtverečních mil)
Počet obyvatel (leden 2021): [2] 11 075
Hustota zalidnění: 200/km² (510/čtverečních mil)
Časové pásmo: UTC+01:00 (CET)
Letní čas (DST): UTC+02:00 (CEST)
INSEE / PSČ: 44129 / 44160
Nadmořská výška: 0–52 m (0–171 ft) (průměrně 7 m nebo 23 ft)
1 Údaje z francouzského katastru nemovitostí, které nezahrnují jezera, rybníky, ledovce větší než 1 km² (0,386 čtverečních mil nebo 247 akrů) a říční ústí.
Pontchâteau (francouzská výslovnost: [pɔ̃ʃato]; bretonsky: Pontkastell-Keren) je obec v departementu Loire-Atlantique v západní Francii.
Geografie
Pontchâteau se nachází v regionu Pays de la Loire, asi 40 km severozápadně od Nantes. Obec leží na řece Brivet a je obklopena lesy a zemědělskou půdou.
Historie
Pontchâteau bylo založeno v 11. století. Ve středověku bylo město důležitým obchodním centrem. V 16. století bylo Pontchâteau opevněno a stalo se jedním z hlavních měst protestantské reformace ve Francii. V 17. století bylo město dobyto francouzskou královskou armádou a jeho opevnění bylo zničeno.
Památky
Mezi hlavní památky Pontchâteau patří:
Kostel Saint-Pierre: Kostel z 12. století, který byl několikrát přestavován.
Kaple Saint-Jean: Kaple z 15. století, která byla původně součástí kláštera.
Radnice: Budova z 19. století, která je sídlem městské správy.
Most přes Brivet: Most z 18. století, který spojuje Pontchâteau s městem Saint-Nazaire.
Ekonomika
Hlavním průmyslovým odvětvím v Pontchâteau je zemědělství. V obci se také nachází několik malých průmyslových podniků.
Doprava
Pontchâteau je spojeno s městy Nantes a Saint-Nazaire železniční tratí a silnicí.
Kultura
Pontchâteau má bohatou kulturní scénu. V obci se nachází několik muzeí, divadel a kin. Pontchâteau je také domovem několika hudebních festivalů.
Osobnosti
Mezi známé osobnosti, které se narodily nebo žily v Pontchâteau, patří:
René Guy Cadou: Básník (1920-1951)
François Pinault: Podnikatel (narozen 1936)
Pierre-Louis Moreau de Maupertuis: Matematik a filozof (1698-1759)
Novinářská žurnalistika
Styl novinové žurnalistiky
Styl novinové žurnalistiky je prozaický styl používaný pro zpravodajství v médiích, jako jsou noviny, rozhlas a televize. Novinová žurnalistika se snaží odpovědět na všechny základní otázky týkající se jakékoli konkrétní události – kdo, co, kdy, kde a proč (pět W) a často také jak – na začátku článku. Tato forma struktury se někdy nazývá „obrácená pyramida“, aby odkazovala na klesající význam informací v následujících odstavcích. Novinové zprávy také obsahují alespoň jednu z následujících důležitých charakteristik ve vztahu k zamýšlenému publiku: blízkost, významnost, aktuálnost, lidský zájem, zvláštnost nebo důsledek. Související termín žurnalismus se někdy používá, obvykle hanlivě, [1] k označení psaní ve stylu novinových zpráv. Dalším je titulky.
Etický kodex
Etický kodex je soubor pravidel, která řídí chování novinářů. Tyto zásady jsou obvykle založeny na principech pravdivosti, přesnosti, nestrannosti a spravedlnosti. Etický kodex má novinářům pomoci vyhnout se střetům zájmů a udržet si důvěru veřejnosti.
Objektivita
Objektivita je jedním z nejdůležitějších principů novinové žurnalistiky. Novináři by se měli snažit o to, aby jejich zprávy byly co nejobjektivnější a aby se vyhnuli vyjadřování svých osobních názorů. Objektivita však může být obtížné dosáhnout, protože všichni novináři mají své vlastní názory a zkušenosti, které mohou ovlivnit jejich psaní.
Hodnoty zpráv
Hodnoty zpráv jsou kritéria, podle kterých novináři rozhodují, které příběhy budou pokrývat. Tyto hodnoty mohou zahrnovat blízkost, významnost, aktuálnost, lidský zájem, zvláštnost nebo důsledek. Novináři musí také zvážit, zda je příběh zajímavý a důležitý pro jejich publikum.
Atribuce
Atribuce je proces citování zdroje informací. Novináři musí vždy přiřadit informace, které používají, ať už pochází z rozhovoru, tiskové zprávy nebo jiné publikace. Atribuce pomáhá zajistit přesnost a důvěryhodnost zprávy.
Difamace
Difamace je falešné prohlášení, které poškozuje něčí pověst. Novináři musí být velmi opatrní, aby se vyhnuli pomluvě, protože by mohli být žalováni za škodu.
Senzacionalismus
Senzacionalismus je styl žurnalistiky, který používá přehnané nebo zavádějící titulky a příběhy, aby přilákal čtenáře. Senzacionalismus může být škodlivý, protože může vést k šíření dezinformací a poškození pověsti lidí.
Redakční nezávislost
Redakční nezávislost je zásada, podle které novináři mají svobodu psát, co chtějí, bez cenzury nebo zásahů ze strany vlastníků médií nebo jiných vnějších sil. Redakční nezávislost je nezbytná pro udržení důvěry veřejnosti v média.
Novinářská škola
Novinářská škola je vzdělávací instituce, která vyučuje žurnalistiku. Novinářské školy nabízejí kurzy v psaní zpráv, reportáži, editaci a dalších aspektech žurnalistiky.
Index článků o žurnalistice
Index článků o žurnalistice je seznam článků o žurnalistice, které byly publikovány v akademických časopisech. Tento index pomáhá výzkumníkům najít články o žurnalistice, které jsou relevantní pro jejich výzkum.
Oblasti
Umění
Obchod
Data
Zábava
Životní prostředí
Móda
Lékařství
Hudba
Politika
Věda
Sport
Technologie
Doprava
Počasí
Svět
Žánry
Obhajoba
Analytický
Blogování
Vysílání
Churnalismus
Občanský
Spolupracující
Komiksový
Komunita
Data
Databáze
Digitální/online
Vysvětlující
Ověřování faktů
Gonzo
Ponor
Interpretační
Vyšetřovací
Muckraking
Multimédia
Vyprávěcí
Nová žurnalistika
Neziskové
Názor
Mír
Fotožurnalistika
Tisková zpráva
Senzor
Podzemní
Video
Vizuální
Strážce
Sociální dopad
Novinářská žurnalistika má významný dopad na společnost. Noviny informují veřejnost o důležitých událostech, pomáhají utvářet veřejné mínění a dohlížejí na mocné. Novináři také hrají důležitou roli při ochraně svobody projevu a dalších občanských svobod.
Falešné zprávy
Falešné zprávy jsou záměrně nepravdivé zprávy, které se šíří prostřednictvím sociálních médií a dalších online platforem. Falešné zprávy mohou být škodlivé, protože mohou vést k šíření dezinformací a poškození pověsti lidí.
Čtvrtý statek
Čtvrtý statek je termín používaný k popisu médií, zejména novin. Čtvrtý statek je považován za nezávislou sílu ve společnosti, která dohlíží na vládu a další mocné instituce.
Pátý statek
Pátý statek je termín používaný k popisu blogerů a dalších online komentátorů. Pátý statek je považován za novou formu médií, která má potenciál dohlížet na vládu a další mocné instituce.
Svoboda tisku
Svoboda tisku je základní právo, které umožňuje novinářům psát, co chtějí, bez cenzury nebo zásahů ze strany vlády nebo jiných vnějších sil. Svoboda tisku je nezbytná pro udržení demokracie.
Infotainment
Infotainment je druh zpravodajství, které kombinuje zprávy se zábavou. Infotainment může být populární, ale může být také kritizován za to, že je příliš povrchní a že se zaměřuje více na styl než na obsah.
Mediální zaujatost
Mediální zaujatost je tendence novináře nebo zpravodajského média prezentovat informace způsobem, který zvýhodňuje určitý názor nebo agendu. Mediální zaujatost může být úmyslná nebo neúmyslná.
Růžovo-zelená žurnalistika
Růžovo-zelená žurnalistika je druh žurnalistiky, který je kritizován za to, že je příliš měkký vůči mocným lidem a institucím. Růžovo-zelená žurnalistika je často obviňována z toho, že je příliš blízká vládě a dalším mocenským elitám.
Public relations
Public relations je praxe řízení obrazu organizace nebo osoby v očích veřejnosti. Public relations profesionálové používají různé techniky, jako je vydávání tiskových zpráv, pořádání akcí a komunikace s médii, aby pomohli svým klientům budovat pozitivní image.
Propaganda model
Propaganda model je teorie médií, která tvrdí, že média jsou vlastněna a kontrolována malou skupinou mocných lidí, kteří je využívají k propagaci svých vlastních zájmů. Propaganda model tvrdí, že média nejsou objektivní, ale spíše nástrojem pro šíření propagandy.
Žlutá žurnalistika
Žlutá žurnalistika je druh senzačního novinářství, který používá přehnané titulky a příběhy, aby přilákal čtenáře. Žlutá žurnalistika je často kritizována za to, že je nepravdivá a škodlivá.
Novinová média
Novinová média zahrnují noviny, časopisy, zpravodajské weby a zpravodajské agentury. Novinová média jsou hlavním zdrojem informací pro veřejnost.
Noviny
Noviny jsou tištěné publikace, které obsahují zprávy, komentáře a reklamy. Noviny jsou tradičním zdrojem informací pro veřejnost.
Záznamové noviny
Záznamové noviny jsou noviny, které jsou považovány za autoritativní zdroj informací. Záznamové noviny jsou často uznávány pro svou přesnost, nestrannost a důkladnost.
Časopisy
Časopisy jsou periodické publikace, které obsahují články, fotografie a reklamy. Časopisy se často zaměřují na konkrétní témata, jako je móda, životní styl nebo politika.
Televize a rozhlas
Televize a rozhlas jsou elektronická média, která vysílají zprávy, komentáře a reklamy. Televize a rozhlas jsou důležitým zdrojem informací pro veřejnost.
Internet
Internet je celosvětová síť počítačů, která umožňuje lidem sdílet informace a komunikovat mezi sebou. Internet je důležitým zdrojem informací pro veřejnost.
Zpravodajské agentury
Zpravodajské agentury jsou organizace, které shromažďují a distribuují zprávy. Zpravodajské agentury poskytují zprávy novinám, časopisům, televizním a rozhlasovým stanicím a dalším médiím.
Alternativní média
Alternativní média jsou nezávislá média, která nejsou vlastněna ani kontrolována velkými mediálními společnostmi. Alternativní média často poskytují alternativní pohled na zprávy a komentáře.
Role
Novináři (reportéři)
Novináři jsou profesionálové, kteří píší, vysílají nebo fotografují zprávy. Novináři jsou zodpovědní za sběr a zpracování informací a jejich sdělování veřejnosti.
Sloupkař
Sloupkař je novinář, který píše pravidelný sloupek o určitém tématu. Sloupkaři často poskytují komentáře a názory na zprávy.
Blogger
Blogger je osoba, která píše blog, což je webová stránka, která obsahuje pravidelné příspěvky. Blogeři často píší o svých osobních zkušenostech, názorech a názorech.
Editor
Editor je osoba, která dohlíží na výrobu novin, časopisu nebo zpravodajského webu. Editoři jsou zodpovědní za výběr a úpravu zpráv a komentářů.
Redaktor
Redaktor je osoba, která kontroluje gramatiku, pravopis a styl psaného textu. Redaktoři také často navrhují rozložení novin, časopisů a zpravodajských webů.
Meteorolog
Meteorolog je vědec, který studuje počasí. Meteorologové často poskytují předpovědi počasí v novinách, časopisech, televizi a rozhlase.
Moderátor zpráv
Moderátor zpráv je osoba, která uvádí zpravodajské relace v televizi nebo rozhlase. Moderátoři zpráv jsou zodpovědní za čtení zpráv a provádění rozhovorů s hosty.
Fotograf
Fotograf je osoba, která pořizuje fotografie. Fotografové často pracují pro noviny, časopisy, zpravodajské weby a zpravodajské agentury.
Pundit / komentátor
Pundit nebo komentátor je osoba, která poskytuje komentáře a názory na zprávy. Punditové a komentátoři často vystupují v televizních a rozhlasových pořadech a píší sloupky do novin a časopisů.
Portál žurnalistiky
Portál žurnalistiky je webová stránka, která poskytuje informace o žurnalistice. Portály žurnalistiky často obsahují zprávy o žurnalistice, rozhovory s novináři a odkazy na další zdroje.
Kategorie: Žurnalistika
Kategorie: Žurnalistika je kategorie Wikipedie, která obsahuje články o žurnalistice. Kategorie: Žurnalistika je rozdělena do několika podkategorií, včetně:
Žurnalistické žánry
Žurnalistické metody
Žurnalistické organizace
Žurnalisté
Žurnalistická etika
Parkoviště
Režie: Jacques Demy
Scénář: Jacques Demy, Laurent Dussaux
Produkce: Dominique Vignet
Hrají: Francis Huster, Laurent Malet, Jean Marais
Kamera: Jean-François Robin
Střih: Marie-Josée Audiard
Hudba: Michel Legrand
Distribuce: France 3 Cinéma, Garance
Datum uvedení: 29. května 1985 (Francie)
Délka: 95 minut
Země: Francie
Jazyk: francouzština
Tržby: 142 035 vstupenek (Francie)
Synopse
Parkoviště je francouzský fantasy a muzikálový film z roku 1985. Režisérem a scenáristou byl Jacques Demy a v hlavních rolích se objevili Francis Huster, Laurent Malet a Jean Marais.
Film vypráví příběh tří mužů, kteří se setkají na parkovišti. Prvním je Francois (Francis Huster), mladý hudebník, který se snaží prosadit. Druhým je Jacques (Laurent Malet), bývalý policista, který nyní pracuje jako soukromý detektiv. Třetím je Léon (Jean Marais), stárnoucí spisovatel, který je svědkem vraždy.
Tři muži se spojí, aby vyřešili vraždu a našli vraha. Jejich vyšetřování je zavede do světa zločinu, korupce a podsvětí. Po cestě se setkávají s řadou bizarních postav, včetně transvestity, mafiánského bosse a tajemné ženy, která se jmenuje Beatrice (Dominique Labourier).
Film Parkoviště je vizuálně ohromující a hudebně bohatý. Demyho režie je plynulá a elegantní a herecké výkony jsou špičkové. Film je také pozoruhodný svou surrealistickou atmosférou a svým zkoumáním témat identity, lásky a ztráty.
Kritické přijetí
Film Parkoviště byl kritiky přijat s obecně pozitivními recenzemi. Chválen byl především za svou vizuální krásu, hudbu a herecké výkony. Někteří kritici však kritizovali film za jeho pomalé tempo a nedostatek soudržnosti.
Ocenění
Film Parkoviště získal několik ocenění, včetně:
Cena César za nejlepší hudbu (Michel Legrand)
Cena za nejlepší film na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu
Odkaz
Film Parkoviště je považován za jeden z nejlepších filmů Jacquese Demyho. Je to také jeden z nejznámějších francouzských filmů z 80. let. Film byl znovu vydán v roce 2005 a zůstává oblíbeným u fanoušků muzikálů a milovníků filmu.
Zámek Montsoreau Zámek Montsoreau, údolí Loiry. Místo, kde se nachází zámek Montsoreau – muzeum současného umění ve Francii. Obecné informace Architektonický styl: pozdní gotika, francouzská renesance Umístění: Montsoreau, Maine-et-Loire, Francie Adresa: Château de Montsoreau, 49730 Montsoreau, Francie Souřadnice: 47°12'56"N 0°03'44"E Současní nájemci: Philippe Méaille Začátek výstavby: 1443 Dokončení: 1515 Výška: 45 m Webové stránky: Oficiální webové stránky Světové dědictví UNESCO Oficiální název: Údolí Loiry mezi Sully-sur-Loire a Chalonnes, dříve zapsané jako zámek a panství Chambord Typ: Kulturní Kritéria: i, ii, vi Zapsané: 2000 (24. zasedání) Referenční číslo: 933 Region: Evropa Zámek Montsoreau je hrad v pozdně gotickém slohu v údolí Loiry, který byl postaven přímo v korytě řeky Loiry. Nachází se v městečku Montsoreau v departementu Maine-et-Loire ve Francii, nedaleko měst Saumur, Chinon, Fontevraud-l'Abbaye a Candes-Saint-Martin. Zámek Montsoreau leží na soutoku dvou řek, Loiry a Vienne, a na křižovatce tří historických regionů: Anjou, Poitou a Touraine. Je to jediný zámek v údolí Loiry, který byl postaven přímo v korytě řeky Loiry. Historie Gallo-římský původ osídlení Montsoreau byl ověřen, ale nebyl potvrzen pro hrad, i když v příkopu byly během restaurátorských prací na konci 20. století nalezeny rýhované sloupy vyrobené z kamene z gallo-římského chrámu nebo veřejné budovy. První písemné prameny pocházejí ze 6. století z panství Restis, ale teprve s výstavbou pevnosti na konci 10. století začalo městečko prosperovat. Část tohoto prvního hradu byla nalezena během stejných restaurátorských prací archeology. Hrad byl přestavěn v pozdně gotickém slohu mezi lety 1450 a 1460 Jeanem de Chambesem, jedním z nejbohatších mužů království, nejvyšším radním a komorníkem krále Karla VII. a krále Ludvíka XI. O zámku Montsoreau psal Alexandre Dumas ve svém románu Dáma z Monsoreau (1845–1846). Tento román je druhou částí trilogie o renesanci mezi královnou Margot a čtyřiceti pěti mušketýry. Části zámku Montsoreau byly v letech 1862, 1930 a 1938 zapsány na seznam historických památek francouzským ministerstvem kultury. Údolí Loiry mezi Sully-sur-Loire a Chalonnes je od 30. listopadu 2000 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. V roce 2015 podepsal francouzský sběratel současného umění Philippe Méaille s Christianem Gilletem, předsedou francouzského departementu Maine-et-Loire, emphyteutickou nájemní smlouvu na 25 let na nemovitosti zámku Montsoreau. Méailleova sbírka konceptuálního uměleckého kolektivu Art & Language je umístěna v zámku jako muzeum nazvané Château de Montsoreau – muzeum současného umění.
Jacques Demy
Jacques Demy (francouzská výslovnost: [ʒak dəmi]; 5. června 1931 – 27. října 1990) byl francouzský režisér, textař a scenárista. Objevil se na vrcholu francouzské nové vlny po boku svých současníků, jako byli Jean-Luc Godard a François Truffaut. Demyho filmy jsou oceňovány pro svůj vizuální styl, který čerpal z různých zdrojů, jako jsou klasické hollywoodské muzikály, plein-air realismus jeho kolegů z francouzské nové vlny, pohádky, jazz, japonská manga a opera. Jeho filmy obsahují překrývající se kontinuitu (tj. postavy přecházejí z filmu do filmu), bohaté hudební skóre (obvykle složené Michelem Legrandem) a motivy jako teenage láska, pracovní práva, náhodné setkání, incest a průsečík mezi sny a realitou. Byl ženatý s Agnès Vardou, další významnou režisérkou francouzské nové vlny. Demy je nejlépe známý pro dva muzikály, které režíroval v polovině 60. let: Deštníky z Cherbourgu (1964) a Slečinky z Rochefortu (1967).
Raný život a kariéra
Demy se narodil 5. června 1931 v Pontchâteau v departementu Loire-Atlantique ve Francii. Jeho otec byl obchodní cestující a jeho matka byla učitelka hudby. Demy se již od útlého věku zajímal o film a divadlo. V roce 1948 nastoupil na pařížskou filmovou školu Institut des hautes études cinématographiques (IDHEC). Během svého studia v IDHEC Demy natočil několik krátkých filmů, včetně „Le Sabotier du Val de Loire“ (1956), který získal první cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.
Po absolvování IDHEC v roce 1956 Demy pracoval jako asistent režie u několika významných francouzských režisérů, včetně Agnès Vardy, Alain Resnais a Louis Malle. V roce 1959 natočil svůj první celovečerní film „Lola“, který se stal jedním z klíčových filmů francouzské nové vlny.
Francouzská nová vlna
Francouzská nová vlna bylo filmové hnutí, které vzniklo ve Francii na konci 50. a na začátku 60. let. Hnutí bylo charakterizováno svým odporem k tradičním filmovým technikám a jeho důrazem na realismus, improvizaci a osobní výraz. Demy byl jedním z nejvýznamnějších představitelů francouzské nové vlny a jeho filmy jsou často považovány za příklady tohoto hnutí.
Styl a témata
Demyho filmy jsou známé svým jedinečným vizuálním stylem, který čerpá z různých zdrojů, jako jsou klasické hollywoodské muzikály, plein-air realismus jeho kolegů z francouzské nové vlny, pohádky, jazz, japonská manga a opera. Jeho filmy často obsahují překrývající se kontinuitu (tj. postavy přecházejí z filmu do filmu), bohaté hudební skóre (obvykle složené Michelem Legrandem) a motivy jako teenage láska, pracovní práva, náhodné setkání, incest a průsečík mezi sny a realitou.
Osobní život
Demy se v roce 1962 oženil s Agnès Vardou, další významnou režisérkou francouzské nové vlny. Měli spolu jedno dítě, syna Mathieua. Demy zemřel na AIDS v Paříži 27. října 1990 ve věku 59 let.
Odkaz
Demy je považován za jednoho z nejvlivnějších francouzských režisérů 20. století. Jeho filmy byly oceňovány kritiky i diváky a nadále inspirují současné filmaře. V roce 2013 byla v jeho rodném městě Pontchâteau otevřena Demyho muzeum.
Vybraná filmografie
Lola (1959)
Sedm smrtelných hříchů (1962)
Záliv andělů (1963)
Deštníky z Cherbourgu (1964)
Slečinky z Rochefortu (1967)
Osličí kůže (1970)
Ledňáček (1973)
Ladies and Gentlemen, Good Night! (1976)
Modelka (1983)
Trojnásobný (1989)
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu
Přehled
Jurisdikce: Nashville, Tennessee, Spojené státy americké
Sídlo: 2565 Park Plaza Nashville, Tennessee, Spojené státy americké
Vedoucí agentury: George Anderson, předseda; Stan Fossick, místopředseda; Monique Odom, ředitelka parků
Nadřízená agentura: Nashville, Tennessee
Webové stránky: http://www.nashville.gov/parks/
Úvod
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu (běžně známá jako Metro Parks and Recreation nebo Nashville Parks and Recreation) je městská rada odpovědná za správu systému parků v Nashvillu, Tennessee, Spojené státy americké, a za poskytování rekreačních příležitostí pro obyvatele města. Rada spravuje více než 10 710 akrů (4 330 ha) parkové plochy. Rada se pyšní více než 100 samostatnými parky a 7 městskými golfovými hřišti.
Historie
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu byla založena v roce 1908 jako Rada pro parky a boulevardy v Nashvillu. Rada byla vytvořena za účelem vybudování a údržby systému městských parků a boulevardů. V průběhu let se rada rozrostla a převzala odpovědnost za řadu dalších rekreačních zařízení a programů, včetně veřejných bazénů, hřišť a rekreačních středisek.
Parky a zařízení
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu spravuje širokou škálu parků a zařízení, včetně:
Velké městské parky: Centennial Park, Riverfront Park, Shelby Park
Okresní parky: Ashland Park, Bicentennial Capitol Mall State Park, Cumberland Park
Sousední parky: Cumberland Park, Hadley Park, Shelby Park
Speciální parky: Centennial Park Conservatory, Fort Negley Park, Nashville Zoo
Městská golfová hřiště: Centennial Golf Course, Harpeth Hills Golf Course, Percy Warner Golf Course
Rekreační střediska: Bellevue Recreation Center, Centennial Sportsplex, Madison Community Center
Veřejné bazény: Centennial Sportsplex, East Park Community Center, Percy Warner Park
Hřiště: Ashland Park Playground, Centennial Park Playground, Shelby Park Playground
Programy a služby
Kromě údržby parků a zařízení nabízí Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu řadu programů a služeb, včetně:
Rekreační programy: Sportovní programy, umělecké programy, vzdělávací programy
Seniorské programy: Programy pro seniory, rekreační aktivity pro seniory, výlety pro seniory
Programy pro osoby se zdravotním postižením: Programy pro osoby se zdravotním postižením, rekreační aktivity pro osoby se zdravotním postižením, zařízení pro osoby se zdravotním postižením
Komunitní zahrady: Komunitní zahrady, vzdělávací programy o zahradničení, zahradní zásoby
Ochrana přírody: Ochrana přírody, obnova stanovišť, výsadba stromů
Financování
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu je financována z různých zdrojů, včetně:
Městské daně: Daně z nemovitostí, daně z příjmů, daně z prodeje
Poplatky za služby: Poplatky za parkování, poplatky za programy, poplatky za pronájem zařízení
Dary a granty: Dary od jednotlivců, nadací a podniků; granty od státních a federálních agentur
Správa
Městskou radou pro parky a rekreaci v Nashvillu řídí 15členná rada, kterou jmenuje starosta Nashvillu. Rada se schází měsíčně, aby projednala politiku a dohlížela na činnost agentury.
Zaměstnanci
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu zaměstnává více než 500 zaměstnanců, včetně:
Správci parků: Dohlížejí na údržbu a provoz parků a zařízení
Rekreační vedoucí: Vyvíjejí a realizují rekreační programy a služby
Zaměstnanci zákaznických služeb: Poskytují informace a pomoc návštěvníkům parků a účastníkům programů
Administrativní personál: Poskytuje administrativní podporu agentuře
Partneři
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu spolupracuje s řadou partnerů, včetně:
Metro Nashville Public Schools: Spolupráce na poskytování rekreačních programů pro studenty
Nashville Public Library: Spolupráce na poskytování vzdělávacích programů v parcích
Nashville Zoo: Spolupráce na poskytování vzdělávacích programů o přírodě
Městská rada pro umění v Nashvillu: Spolupráce na poskytování uměleckých programů v parcích
Tennessee State Parks: Spolupráce na poskytování rekreačních příležitostí v přilehlých okresech
Uznání
Městská rada pro parky a rekreaci v Nashvillu získala řadu ocenění za svou práci, včetně:
Národní ocenění za excelenci v oblasti parků a rekreace: Uděleno Národní asociací parků a rekreace
Tennessee Governor's Award for Excellence in Parks and Recreation: Uděleno státem Tennessee
Nashville Business Journal's Best Places to Work: Uděleno Nashville Business Journal
Pays de la Loire
Pays de la Loire (česky Země Loiry) je jedním z osmnácti regionů Francie, který se nachází na atlantickém pobřeží země. Byl vytvořen v 50. letech 20. století, aby sloužil jako zóna vlivu pro své hlavní a nejlidnatější město Nantes, jednu z několika francouzských „vyvažujících metropolí“ (métropoles d'équilibre). V roce 2020 měl Pays de la Loire 3 832 120 obyvatel.
Geografie
Pays de la Loire se rozkládá na ploše 32 082 km2 a je 8. největším regionem Francie. Sousedí s regiony Normandie na severu, Bretaní na západě, Novou Akvitánií na jihu a Centrem-Val de Loire na východě. Region je rozdělen do pěti departementů: Loire-Atlantique, Maine-et-Loire, Mayenne, Sarthe a Vendée.
Krajina Pays de la Loire je převážně rovinatá, s několika kopcovitými oblastmi, jako jsou pohoří Armorican na západě a pohoří Massif Central na jihu. Hlavní řekou regionu je Loira, která protéká regionem od východu na západ.
Klima
Klima v Pays de la Loire je mírné oceánské, s teplými léty a mírnými zimami. Průměrná teplota v červenci je 18 °C a v lednu 5 °C. Roční úhrn srážek je asi 700 mm.
Ekonomika
Pays de la Loire je ekonomicky rozvinutý region s HDP 127,189 miliard EUR. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou zemědělství, cestovní ruch, průmysl a služby. Region je také domovem několika velkých přístavů, jako je Nantes-Saint-Nazaire a La Rochelle.
Kultura
Pays de la Loire má bohaté kulturní dědictví, které zahrnuje mnoho historických památek, muzeí a uměleckých galerií. Region je také známý svou gastronomií, zejména mořskými plody a víny.
Turistika
Pays de la Loire je oblíbenou turistickou destinací díky své krásné krajině, historickým městům a pobřežním letoviskům. Mezi hlavní turistické atrakce patří zámek Château de Montsoreau, město Nantes a ostrov Noirmoutier.
Doprava
Pays de la Loire je dobře propojen se zbytkem Francie silnicemi, železnicemi a leteckou dopravou. Region je obsluhován několika dálnicemi a má dvě hlavní letiště: Nantes Atlantique a La Rochelle-Île de Ré.
Politika
Pays de la Loire je řízen Regionální radou, která je volena na šestileté období. Současným předsedou Regionální rady je Christelle Morançaisová z pravicové strany DVD.
Zajímavosti
Pays de la Loire je domovem největšího hradního komplexu na světě, Château de Montsoreau.
Region je také známý svými vinicemi, které produkují vína s označením původu, jako jsou Muscadet a Anjou.
Pays de la Loire je domovem několika světově proslulých uměleckých galerií, jako je Musée des Beaux-Arts de Nantes a Musée d'Art Contemporain de Nantes.
Regionální skupiny OSN
Regionální skupiny OSN jsou geopolitické regionální skupiny členských států Organizace spojených národů. Původně byly členské státy OSN neoficiálně rozděleny do pěti skupin jako neformální prostředek pro rozdělení funkcí ve výborech Valného shromáždění. Nyní tato seskupení zaujímají mnohem širší a oficiálnější roli. Mnoho orgánů OSN je přidělováno na základě geografického zastoupení. Vedoucí pozice, včetně generálního tajemníka a předsedy Valného shromáždění, se mezi regionálními skupinami střídají. Skupiny také koordinují věcnou politiku a vytvářejí společné fronty pro vyjednávání a blokové hlasování.
Pět regionálních skupin
Pět regionálních skupin OSN je:
Africká skupina: 54 členských států
Asijsko-pacifická skupina: 53 členských států
Východoevropská skupina: 23 členských států
Latinskoamerická a karibská skupina: 33 členských států
Západní Evropa a další skupina: 28 členských států
Funkce regionálních skupin
Regionální skupiny plní v rámci OSN řadu důležitých funkcí:
Rozložení funkcí: Skupiny zajišťují spravedlivé rozložení funkcí ve výborech Valného shromáždění a dalších orgánech OSN.
Koordinace politiky: Skupiny koordinují pozice svých členských států k otázkám věcné politiky.
Blokové hlasování: Skupiny často hlasují společně jako blok, což jim dává větší vyjednávací sílu.
Nominace na vedoucí pozice: Skupiny nominují kandidáty na vedoucí pozice v OSN, jako je generální tajemník a předseda Valného shromáždění.
Kritika regionálních skupin
Regionální skupiny OSN byly kritizovány za to, že:
Jsou příliš rigidní: Skupiny mohou bránit členům v rozvoji nezávislých pozic a v zapojení se do spolupráce napříč regiony.
Nezastupují vždy skutečné zájmy svých členů: Skupiny mohou být někdy rozděleny na základě politických nebo ekonomických rozdílů mezi svými členy.
Mohou vést k blokovému hlasování: Skupinové hlasování může oslabit účinnost Valného shromáždění a dalších orgánů OSN.
Závěr
Regionální skupiny OSN jsou důležitou součástí organizace a hrají klíčovou roli v rozdělování funkcí, koordinaci politiky a blokovém hlasování. Byly však také kritizovány za to, že jsou příliš rigidní, nezastupují vždy skutečné zájmy svých členů a mohou vést k blokovému hlasování.
Západní Afrika Západní Afrika je nejzápadnější částí Afriky. Spojené národy definují Západní Afriku jako 16 zemí: Benin, Burkina Faso, Kapverdy, Gambie, Ghana, Guinea, Guinea-Bissau, Pobřeží slonoviny, Libérie, Mali, Mauritánie, Niger, Nigérie, Senegal, Sierra Leone a Togo, stejně jako Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha (zámořské území Spojeného království). Populace Západní Afriky se odhaduje na 419 milionů lidí (2021) a 381 981 000 lidí (2017), z toho 189 672 000 žen a 192 309 000 mužů. Z hlediska demografického a ekonomického růstu je region jedním z nejrychleji rostoucích na africkém kontinentu. Raná historie Západní Afriky zahrnuje řadu významných regionálních mocností, které dominovaly různým částem jak pobřežních, tak vnitřních obchodních sítí, jako byly říše Mali a Gao. Západní Afrika ležela na křižovatce obchodních cest mezi arabskou severní Afrikou a dále na jih na kontinentu, kde se nacházely specializované zboží, jako je zlato, pokročilé zpracování železa a slonovina. Poté, co evropský průzkum narazil na bohaté místní ekonomiky a království, založil atlantický obchod s otroky na již existujících otrokářských systémech, aby poskytoval pracovní sílu pro kolonie v Americe. Po skončení obchodu s otroky na počátku 19. století evropské národy, zejména Francie a Británie, nadále využívaly region prostřednictvím koloniálních vztahů. Například pokračovaly ve vývozu řady těžebních výrobků, včetně zemědělských plodin náročných na pracovní sílu, jako je kakao a káva, lesních produktů, jako je tropické dřevo, a nerostných surovin, jako je zlato. Od získání nezávislosti hrály mnohé západoafrické země, jako Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie a Senegal, důležitou roli v regionálních a světových ekonomikách. Západní Afrika má bohatou ekologii se silnou biologickou rozmanitostí a několika odlišnými regiony. Klima a ekologie oblasti jsou silně ovlivněny suchou Saharou na severu a východě, která poskytuje suché větry během harmattanu, a Atlantským oceánem na jihu a západě, který poskytuje sezónní monzuny. Tato směs klimat dává Západní Africe bohatou škálu biomů, od biologicky rozmanitých tropických lesů až po suché oblasti podporující vzácné a ohrožené živočichy, jako jsou luskouni, nosorožci a sloni. V důsledku tlaku na hospodářský rozvoj jsou mnohé z těchto ekosystémů ohroženy procesy, jako je odlesňování, ztráta biologické rozmanitosti, nadměrný rybolov, znečištění z těžby, plasty a další průmyslová odvětví a extrémní změny vyplývající ze změny klimatu v Západní Africe.
Teorie mezinárodních vztahů Teorie mezinárodních vztahů je obor, který se zabývá studiem mezinárodní politiky a interakcí mezi státy a dalšími aktéry na mezinárodní scéně. Existuje mnoho různých teorií, které se snaží vysvětlit chování států a jejich interakce, přičemž každá teorie má své vlastní předpoklady a důrazy. Konstruktivismus Konstruktivismus je teorie, která zdůrazňuje roli idejí, norem a identity při utváření mezinárodní politiky. Konstruktivisté tvrdí, že státy nejsou předem dané entity, ale jsou konstruovány prostřednictvím interakcí s ostatními státy a mezinárodním prostředím. Feministický konstruktivismus Feministický konstruktivismus je odnož konstruktivismu, která se zaměřuje na roli genderu v mezinárodní politice. Feministické konstruktivistky tvrdí, že mezinárodní vztahy jsou formovány genderovými normami a identitami a že tyto normy a identity mají významný dopad na chování států a mezinárodní interakce. Liberalismus Liberalismus je teorie, která zdůrazňuje roli spolupráce a mezinárodních institucí při zajišťování míru a prosperity. Liberálové tvrdí, že státy mají zájem spolupracovat, aby dosáhly společných cílů, a že mezinárodní instituce mohou pomoci usnadnit tuto spolupráci. Idealismus Idealismus je teorie, která zdůrazňuje roli morálky a etiky v mezinárodní politice. Idealisté tvrdí, že státy by měly jednat v souladu s morálními zásadami a že mezinárodní právo a organizace mohou pomoci prosazovat morální chování. Demokratická teorie míru Demokratická teorie míru je teorie, která tvrdí, že demokracie jsou méně náchylné k válce než autokracie. Demokratické teorie míru tvrdí, že demokratické státy mají větší pravděpodobnost, že budou spolupracovat a budou se vyhýbat násilí, protože jsou zodpovědné svým občanům. Kapitalistická teorie míru Kapitalistická teorie míru je teorie, která tvrdí, že kapitalismus vede k míru. Kapitalistické teorie míru tvrdí, že kapitalistické státy mají větší pravděpodobnost, že budou spolupracovat a budou se vyhýbat násilí, protože mají ekonomické zájmy na míru. Republikánský liberalismus Republikánský liberalismus je teorie, která zdůrazňuje roli svobody a sebeurčení v mezinárodní politice. Republikánští liberálové tvrdí, že státy by měly být svobodné a nezávislé a že by měly mít právo určovat si vlastní osud. Liberální institucionalismus Liberální institucionalismus je teorie, která zdůrazňuje roli mezinárodních institucí při zajišťování spolupráce a míru. Liberální institucionalisté tvrdí, že mezinárodní instituce mohou pomoci státům překonat dilemata kolektivní akce a dosáhnout společných cílů. Marxismus Marxismus je teorie, která zdůrazňuje roli ekonomických faktorů při utváření mezinárodní politiky. Marxisté tvrdí, že mezinárodní vztahy jsou formovány třídními konflikty a že kapitalismus je zdrojem války a útlaku. Teorie závislosti Teorie závislosti je teorie, která tvrdí, že rozvojové státy jsou závislé na rozvinutých státech a že tato závislost vede k nerovnosti a chudobě. Teorie závislosti tvrdí, že rozvinuté státy udržují rozvojové státy v závislosti prostřednictvím ekonomických a politických mechanismů. Teorie imperialismu Teorie imperialismu je teorie, která tvrdí, že mocné státy využívají slabší státy k získání ekonomických a politických výhod. Teorie imperialismu tvrdí, že imperialismus je zdrojem války a útlaku. Nerovnoměrný a kombinovaný vývoj Nerovnoměrný a kombinovaný vývoj je teorie, která tvrdí, že kapitalismus se nevyvíjí rovnoměrně ve všech zemích. Teorie nerovnoměrného a kombinovaného vývoje tvrdí, že kapitalismus může vést k nerovnosti a konfliktu mezi zeměmi. Teorie světových systémů Teorie světových systémů je teorie, která tvrdí, že svět je rozdělen do několika vzájemně propojených světových systémů. Teorie světových systémů tvrdí, že tyto světové systémy jsou založeny na ekonomické nerovnosti a že tato nerovnost vede k válce a útlaku. Realismus Realismus je teorie, která zdůrazňuje roli moci v mezinárodní politice. Realisté tvrdí, že státy jsou motivovány touhou po moci a že mezinárodní politika je neustálý boj o moc. Klasický realismus Klasický realismus je teorie, která zdůrazňuje roli lidské přirozenosti při utváření mezinárodní politiky. Klasičtí realisté tvrdí, že lidé jsou od přírody egoističtí a sobeck