Mládež v Africe Mládež v Africe tvořila v roce 2015 19 % světové populace mladých lidí, což činí 226 milionů. [1] OSN definuje mládež jako osoby ve věku od 15 do 24 let. [2] Do roku 2030 se předpokládá, že počet mladých lidí v Africe vzroste o 42 %. [1] Africká populace jako celek je velmi mladá, přičemž 60 % celého kontinentu je mladších 25 let, což z něj činí nejmladší kontinent na světě ve vztahu k věkovému složení populace. [3] Všech deset nejmladších zemí světa podle středního věku se nachází v Africe, přičemž Niger je na prvním místě se středním věkem 15,1 let. [4] Existují spory mezi kritiky a analytiky o tom, co by tato demografická dividenda mohla znamenat pro africké národy; někteří věří, že při efektivní správě by ekonomika mohla výrazně těžit a rozvíjet se, zatímco jiní argumentovali, že velká, špatně řízená mladá populace může vést k větší nestabilitě a občanským konfliktům. [5] Studie z roku 2004 zjistila, že mladí lidé se nejčastěji dopouštějí násilných činů a také se častěji sami stávají oběťmi násilí. [6] Africká mládež zažívá globalizaci kultury v mnoha různých podobách, například prostřednictvím módy a hudby, včetně amerického rapu a hip-hopu. Další významnou otázkou pro africkou mladou populaci je prevence, léčba a vymýcení nemocí, s zvláštním odkazem na HIV/AIDS, který zůstává hlavní příčinou nemocnosti a úmrtnosti mezi africkou mládeží. [7]
Roztroušené ostrovy v Indickém oceánu Roztroušené ostrovy v Indickém oceánu (francouzsky: Îles Éparses nebo Îles Éparses de l'océan Indien) jsou čtyři malé korálové ostrovy, atol a útes v Indickém oceánu. Jsou pátým okresem Francouzských jižních a antarktických území, přestože některé nebo všechny ostrovy jsou předmětem sporu s Komory, Madagaskarem a Mauritiem. Žádný z ostrovů nikdy neměl trvalé obyvatelstvo. Dva z ostrovů – Europa a Juan de Nova – a atol Bassas da India leží v Mosambickém průlivu západně od Madagaskaru, zatímco třetí ostrov, Tromelin, leží asi 450 kilometrů východně od Madagaskaru a Gloriosovy ostrovy leží asi 200 kilometrů severozápadně od Madagaskaru. Také v Mosambickém průlivu se nachází Banc du Geyser, většinou ponořený útes, který je považován za součást Glorioských ostrovů Francií a Komorami. Ostrovy byly klasifikovány jako přírodní rezervace. Kromě Bassas da India mají všechny meteorologické stanice: ty na Glorioských ostrovech, Juan de Nova a Europa jsou automatizované. Stanice na ostrově Tromelin zejména varuje před cyklóny hrozícími Madagaskaru, Mauriciu nebo Réunionu. Každý z ostrovů, s výjimkou Banc du Geyser a Bassas da India, má přistávací dráhu o délce více než 1000 metrů.
Společenství států Sahelu a Sahary
Společenství států Sahelu a Sahary (CEN-SAD) je obchodní blok, který má za cíl vytvořit zónu volného obchodu v africkém regionu. Otázkou zůstává, zda úroveň jeho ekonomické integrace splňuje podmíňující doložku Všeobecné dohody o clech a obchodu (GATT).
Založení a členství
Společenství bylo založeno 4. února 1998. Má 29 členských států, včetně:
Benin
Burkina Faso
Čad
Eritrea
Gambie
Ghana
Guinea
Guinea-Bissau
Kapverdy
Libye
Mali
Maroko
Mauretánie
Niger
Nigérie
Pobřeží slonoviny
Senegal
Somálsko
Súdán
Togo
Tunisko
Cíle
Hlavním cílem CEN-SAD je:
Podporovat hospodářskou integraci a spolupráci v regionu
Zřídit zónu volného obchodu
Koordinovat politiky v různých oblastech, jako je obchod, infrastruktura a bezpečnost
Orgány
Hlavními orgány CEN-SAD jsou:
Konference hlav států a vlád: Nejvyšší rozhodovací orgán, který se schází jednou ročně
Rada ministrů: Dohlíží na provádění politik a rozhodnutí
Výkonný výbor: Připravuje zasedání Rady ministrů a provádí její rozhodnutí
Generální sekretariát: Zajišťuje každodenní správu Společenství
Aktivity
CEN-SAD se podílí na řadě činností, včetně:
Harmonizace obchodních předpisů a odstranění obchodních překážek
Rozvoj infrastruktury, jako jsou silnice, železnice a přístavy
Podpora regionální spolupráce v oblasti bezpečnosti a míru
Propagace kulturní výměny a cestovního ruchu
Výzvy
CEN-SAD čelí několika výzvám, včetně:
Politická nestabilita a bezpečnostní problémy v některých členských státech
Nedostatek finančních prostředků
Překrývání s jinými regionálními organizacemi, jako je ECOWAS a COMESA
Budoucnost
CEN-SAD hraje důležitou roli v podpoře hospodářské integrace a spolupráce v regionu Sahelu a Sahary. I přes výzvy, kterým čelí, má Společenství potenciál stát se významným aktérem v africkém rozvoji.
Rugby Africa
Rugby Africa je řídící orgán ragby v Africe pod autoritou World Rugby, světové řídící organizace ragby. Od roku 2018 má Rugby Africa 37 členských zemí a pořádá několik ragbyových turnajů pro národní týmy, včetně Afrického poháru, který je hlavní soutěží 15 hráčů pro africké národní týmy.
Rugby Africa byla založena v roce 1986 jako Konfederace afrického ragby (CAR), aby propagovala, rozvíjela, organizovala a spravovala hru ragby v Africe. V prosinci 2014 byla přejmenována na Rugby Africa. Prezidentem Rugby Africa je Herbert Mensah z Ghany.
Historie
Konfederace afrického ragby (CAR) byla založena 1. ledna 1986 v Tunisu. Jejím cílem bylo propagovat a rozvíjet ragby v Africe. Prvním prezidentem byl Abdel Aziz Bougja z Maroka.
V roce 2004 se CAR stala přidruženým členem Mezinárodní rady ragby (IRB), která je nyní známá jako World Rugby. V roce 2009 se CAR stala plnoprávným členem IRB.
V prosinci 2014 byla CAR přejmenována na Rugby Africa. Nové jméno mělo odrážet globální povahu organizace a její závazek rozvíjet ragby v celé Africe.
Členské svazy
Rugby Africa má 37 členských svazů:
Alžírsko
Angola
Benin
Botswana
Burkina Faso
Burundi
Kamerun
Kapverdy
Středoafrická republika
Čad
Pobřeží slonoviny
Demokratická republika Kongo
Kongo
Džibutsko
Egypt
Eritrea
Etiopie
Gabon
Gambie
Ghana
Guinea
Guinea-Bissau
Keňa
Lesotho
Libérie
Libye
Madagaskar
Malawi
Mali
Maroko
Mauricius
Mosambik
Namibie
Niger
Nigérie
Rwanda
Senegal
Seychely
Sierra Leone
Somálsko
Jihoafrická republika
Jižní Súdán
Súdán
Svazijsko
Tanzanie
Togo
Tunisko
Uganda
Zambie
Zimbabwe
Turnaje
Rugby Africa pořádá několik ragbyových turnajů pro národní týmy, včetně:
Africký pohár: Hlavní soutěž 15 hráčů pro africké národní týmy.
Africký pohár sedmiček: Hlavní soutěž sedmiček pro africké národní týmy.
Africký pohár žen: Hlavní soutěž 15 hráčů pro africké národní ženské týmy.
Africký pohár sedmiček žen: Hlavní soutěž sedmiček pro africké národní ženské týmy.
Rozvoj ragby
Rugby Africa se zavazuje k rozvoji ragby v celé Africe. Organizace poskytuje finanční podporu členským svazům a pořádá programy na podporu rozvoje hráčů, trenérů a rozhodčích.
Rugby Africa také pracuje na propagaci ragby v Africe prostřednictvím školních programů a iniciativ na komunitní úrovni.
Budoucnost
Rugby Africa má ambiciózní plány pro budoucnost. Organizace chce zvýšit počet členských svazů, pořádat více turnajů a rozvíjet ragby na všech úrovních v Africe.
Rugby Africa věří, že ragby má potenciál změnit životy lidí v Africe. Ragby může naučit mladé lidi hodnotám týmové práce, respektu a disciplíny. Může také poskytnout příležitosti pro vzdělávání, zaměstnání a cestování.
Hospodářské společenství středoafrických států (francouzsky Communauté économique des États de l'Afrique Centrale (CEEAC), španělsky Comunidad Económica de los Estados de África Central (CEEAC), portugalsky Comunidade Económica dos Estados da África Central (CEEAC)) je hospodářské společenství Africké unie, jehož cílem je podpora regionální hospodářské spolupráce ve střední Africe.
Cíle CEEAC
Dosáhnout kolektivní autonomie
Zvýšit životní úroveň obyvatel
Udržovat hospodářskou stabilitu prostřednictvím harmonické spolupráce
Členské státy
CEEAC má 11 členských států:
Angola
Burundi
Kamerun
Středoafrická republika
Čad
Demokratická republika Kongo
Rovníková Guinea
Gabon (pozastaveno)
Kongo
Rwanda
Svatý Tomáš a Princův ostrov
Orgány CEEAC
Konference hlav států a vlád je nejvyšším orgánem CEEAC a schází se jednou ročně.
Rada ministrů se schází dvakrát ročně a je odpovědná za provádění rozhodnutí Konference.
Komise je výkonným orgánem CEEAC a je odpovědná za každodenní řízení organizace.
Soudní dvůr je soudním orgánem CEEAC a je odpovědný za výklad smluv CEEAC a řešení sporů mezi členskými státy.
Ekonomická a sociální rada je poradním orgánem CEEAC a je odpovědná za poskytování rad Radě ministrů v hospodářských a sociálních otázkách.
Aktivity CEEAC
CEEAC se zabývá širokou škálou činností, včetně:
Podpora regionální hospodářské integrace
Rozvoj infrastruktury
Podpora obchodu a investic
Ochrana životního prostředí
Podpora míru a bezpečnosti
Historie CEEAC
CEEAC byla založena v roce 1983 Smlouvou z Libreville. Původně se jmenovala Celní a hospodářská unie střední Afriky (UDEAC). V roce 1994 byla UDEAC přejmenována na CEEAC a její cíle byly rozšířeny o podporu politické a bezpečnostní spolupráce.
Sídlo CEEAC
Sídlo CEEAC se nachází v Malabo v Rovníkové Guineji.
Pracovní jazyky CEEAC
Pracovními jazyky CEEAC jsou francouzština, angličtina, portugalština a španělština.
Unie Maghrebu
Unie Maghrebu (francouzsky: Union du Maghreb Arabe, arabsky: اتحاد المغرب العربي Ittiḥād al-Maghrib al-‘Arabī) je politicko-ekonomické sdružení usilující o hospodářskou a budoucí politickou integraci arabských zemí, které leží především v oblasti Maghrebu v severní Africe. Členskými zeměmi jsou Alžírsko, Libye, Mauretánie, Maroko a Tunisko.
Unie nebyla schopna dosáhnout hmatatelného pokroku ve svých cílech kvůli hlubokým hospodářským a politickým neshodám, zejména pak kvůli otázce Západní Sahary. Od 3. 7. 2008 se nekonala žádná jednání na nejvyšší úrovni a komentátoři Unii považují za převážně nečinnou.
Cíle
Hlavním cílem Unie Maghrebu je podpora ekonomické integrace a spolupráce, což by mělo vést k:
Zřízení zóny volného pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu
Společné celní unie
Společné zemědělské politiky
Koordinace hospodářských politik
Společné měny
Unie Maghrebu má také politický rozměr a usiluje o:
Podporu míru a stability v regionu
Posílená spolupráce v oblasti bezpečnosti a obrany
Společná zahraniční politika
Výzvy
Unie Maghrebu čelila od svého založení řadě výzev, které bránily dosažení jejích cílů:
Hospodářské rozdíly: Členské státy mají různé úrovně hospodářského rozvoje, což komplikuje úsilí o hospodářskou integraci.
Politická nestabilita: Region Maghrebu se potýká s politickou nestabilitou, včetně konfliktů a povstání, což ztěžuje spolupráci.
Otázka Západní Sahary: Spor o Západní Saharu, který je sporným územím nárokovaným Marokem a Polisario Frontou, je hlavním zdrojem napětí v Unii Maghrebu.
Regionální soupeření: Unie Maghrebu je ovlivněna regionálním soupeřením, zejména pak soupeřením Maroka a Alžírska, které brání efektivní spolupráci.
Současný status
Unie Maghrebu zůstala od roku 2008 ve stavu klidu. Neuskutečnily se žádné významné schůze a komentátoři Unii považují za neaktivní. Členské státy se potýkají s řadou výzev, které brání pokroku v integračním procesu.
Budoucnost
Budoucnost Unie Maghrebu je nejistá. Členské státy se budou muset vypořádat s řadou výzev, aby mohly obnovit spolupráci a dosáhnout svých cílů. Unie Maghrebu má potenciál stát se významným hráčem v regionu, ale je zapotřebí politická vůle a odhodlání překonat překážky, které brání jejímu pokroku.
Hospodářské společenství západoafrických států (ECOWAS) je regionální politické a ekonomické společenství patnácti zemí nacházejících se v západní Africe. Celkově tyto země pokrývají oblast o rozloze 5 114 162 km2 a mají odhadovanou populaci přes 424,34 milionu obyvatel. ECOWAS je považován za jeden z pilířových regionálních bloků kontinentální Africké hospodářské komunity (AEC). Uvedeným cílem ECOWAS je dosáhnout „kolektivní soběstačnosti“ svých členských států vytvořením jednoho velkého obchodního bloku prostřednictvím vybudování plné hospodářské a obchodní unie. ECOWAS si navíc klade za cíl zvyšovat životní úroveň a podporovat hospodářský rozvoj. Unie byla založena 28. května 1975 podpisem Lagoské smlouvy, jejímž deklarovaným posláním je podporovat hospodářskou integraci v celém regionu. Revidovaná verze smlouvy byla odsouhlasena a podepsána 24. července 1993 v Cotonou, velkém městě v Beninu. Základní principy ECOWAS se opírají o rovnost, vzájemnou závislost, solidaritu, spolupráci, nenapadání, regionální mír, podporu lidských práv a hospodářskou a sociální spravedlnost. Mezi významné protokoly a plány ECOWAS patří Protokol o volném pohybu osob, bydlení a zřizování v ECOWAS a Akční plán pro ekoturistiku 2019–2029. Protokol o volném pohybu osob umožňuje občanům právo vstoupit a pobývat na území kteréhokoli členského státu a Akční plán pro ekoturistiku má za cíl rozvíjet a integrovat turistický průmysl každého členského státu. ECOWAS také slouží jako mírová síla v regionu, přičemž členské státy příležitostně vysílají společné vojenské síly, aby zasahovaly v členských zemích bloku v době politické nestability a nepokojů.
Ekonomické společenství západoafrických států (ECOWAS) je regionální politické a ekonomické společenství patnácti zemí v západní Africe. Celková rozloha těchto zemí je 5 114 162 km2 a odhadovaná populace čítá přes 424,34 milionu obyvatel. ECOWAS je považováno za jeden z pilířů regionálních bloků celokontinentálního Afrického hospodářského společenství (AEC) a jeho cílem je dosáhnout "kolektivní soběstačnosti" členských států vytvořením jednotného velkého obchodního bloku prostřednictvím vytvoření plnohodnotného hospodářského a obchodního svazku. ECOWAS se také snaží zvyšovat životní úroveň a podporovat hospodářský rozvoj. Svaz byl založen 28. května 1975 podepsáním Lagoské smlouvy, jejímž cílem bylo podporovat hospodářskou integraci v regionu. Revidovaná verze smlouvy byla dohodnuta a podepsána 24. července 1993 v Cotonou, velkém městě v Beninu. Základní principy ECOWAS jsou založeny na rovnosti, vzájemné závislosti, solidaritě, spolupráci, nenapadání, regionálním míru, podpoře lidských práv a hospodářské a sociální spravedlnosti. Mezi důležité protokoly a plány ECOWAS patří Protokol ECOWAS o volném pohybu osob, pobytu a usazování a Akční plán Ecotour na období 2019-2029. Protokol o volném pohybu osob umožňuje občanům právo vstoupit a pobývat na území kteréhokoli členského státu a Akční plán Ecotour má za cíl rozvíjet a integrovat turistický průmysl v každém členském státě. ECOWAS také působí jako mírová síla v regionu a členské státy občas vysílají společné vojenské síly, aby zasáhly v členských zemích bloku v době politické nestability a nepokojů.
Jihoafrická celní unie (SACU) je celní unie pěti zemí jižní Afriky: Botswany, Eswatini, Lesotha, Namibie a Jihoafrické republiky. Sídlo má v namibijském hlavním městě Windhoeku. Vznikla v roce 1910.
Členské státy:
Botswana
Eswatini
Lesotho
Namibie
Jihoafrická republika
Rozloha: 2 672 830 km²
Počet obyvatel: 68 358 016 (odhad 2021)
HDP (PPP): 950,7 miliardy USD (odhad 2021)
HDP (nominální): 457,3 miliardy USD (odhad 2021)
Index Gini (2015): 59,0 (vysoký)
Index lidského rozvoje (2021): 0,696 (střední)
Měna:
Pula (BWP; Botswana)
Rand (ZAR; Jihoafrická republika)
Lilangeni (SZL; Eswatini)
Loti (LSL; Lesotho)
Namibijský dolar (NAD; Namibie)
Časové pásmo: UTC +2 (SAST)
Strana řízení: vlevo
Webové stránky: sacu.int
Úřední jazyky:
Celní unie nemá žádné oficiální jazyky. Angličtina je však úředním jazykem ve všech členských státech.
Historie:
SACU byla založena v roce 1910 jako Jihoafrická celní unie (SACU). Původně zahrnovala pouze Jihoafrickou republiku, Basutsko (nyní Lesotho), Bečuánsko (nyní Botswana) a Svazijsko (nyní Eswatini). Namibie se připojila v roce 1990 po získání nezávislosti.
Cíle:
Cílem SACU je:
Podporovat hospodářský růst a rozvoj v regionu
Odstraňovat obchodní překážky mezi členskými státy
Podporovat regionální integraci
Harmonizovat celní politiky a postupy
Podporovat spolupráci v oblasti průmyslu, zemědělství a dalších odvětvích
Fungování:
SACU funguje na základě Smlouvy o Jihoafrické celní unii. Smlouva stanoví pravidla a předpisy pro fungování celní unie, včetně:
Společný celní tarif
Společný trh pro zboží a služby
Společná pravidla pro původ zboží
Společná pravidla pro pohyb osob a kapitálu
Význam:
SACU je důležitým ekonomickým blokem v jižní Africe. Představuje významný trh pro zboží a služby a přitahuje zahraniční investice. Celní unie také přispívá k regionální integraci a spolupráci.
Výzvy:
SACU čelí několika výzvám, včetně:
Ekonomické rozdíly mezi členskými státy
Obchodní nerovnováha mezi Jihoafrickou republikou a ostatními členskými státy
Nedostatek průmyslové diverzifikace
Vysoká míra nezaměstnanosti
Budoucnost:
SACU se snaží překonat tyto výzvy a posílit své postavení jako významného ekonomického bloku v jižní Africe. Plánuje se další integrace, včetně zavedení společného trhu pro služby a zřízení regionální rozvojové banky.
Východoafrické společenství
Východoafrické společenství (EAC) je mezivládní organizace složená ze sedmi zemí ve východní Africe. Členskými státy jsou Demokratická republika Kongo, republiky Burundi, Keňa, Rwanda, Jižní Súdán a Uganda a také Tanzanie. [5] Předsedou EAC je Salva Kiir Mayardit, prezident Jižního Súdánu. Organizace byla založena v roce 1967, zanikla v roce 1977 a obnovena byla 7. července 2000. [6] V roce 2008, po jednáních s Rozvojovým společenstvím jižní Afriky (SADC) a Společným trhem pro východní a jižní Afriku (COMESA), se EAC dohodlo na rozšířené zóně volného obchodu zahrnující členské státy všech tří organizací. EAC je nedílnou součástí Afrického hospodářského společenství. EAC je potenciálním předchůdcem zřízení Východoafrické federace, navrhované federace jejích členů do jednoho suverénního státu. [7] V roce 2010 zahájilo EAC svůj vlastní společný trh pro zboží, pracovní sílu a kapitál v rámci regionu s cílem vytvořit společnou měnu a nakonec plnou politickou federaci. [8] V roce 2013 byl podepsán protokol, který nastínil jejich plány na zavedení měnové unie do 10 let. [9] V září 2018 byl vytvořen výbor, který zahájí proces vypracování regionální ústavy. [10]
Cíle EAC
Cíle EAC jsou uvedeny ve Smlouvě o založení Východoafrického společenství, která byla podepsána v Arushe v Tanzanii 30. listopadu 1999. [11] Hlavními cíli EAC jsou:
Prohloubit a posílit integraci mezi členskými státy ve všech oblastech spolupráce.
Zavést společný trh pro zboží, pracovní sílu, služby a kapitál.
Zavést společnou celní unii.
Zavést společnou měnovou unii.
Zavést politickou federaci.
Struktura EAC
EAC má následující strukturu:
Summit hlav států a vlád je nejvyšším orgánem EAC. Skládá se z hlav států a vlád členských států.
Rada ministrů je rozhodovacím orgánem EAC. Skládá se z ministrů zahraničních věcí členských států.
Sekretariát je výkonným orgánem EAC. V jeho čele stojí generální tajemník, kterého jmenuje summit.
Legislativní shromáždění je zákonodárným orgánem EAC. Skládá se ze zástupců zvolených národními parlamenty členských států.
Soudní dvůr je soudním orgánem EAC. Skládá se ze soudců jmenovaných summatem.
Úspěchy EAC
EAC dosáhlo v posledních letech řady úspěchů, včetně:
Zavedení společného trhu pro zboží, pracovní sílu, služby a kapitál.
Zavedení společné celní unie.
Zavedení společného pasu EAC.
Zavedení vízového režimu EAC.
Zavedení společného trhu pro leteckou dopravu.
Zavedení společného trhu pro železniční dopravu.
Zavedení společného trhu pro telekomunikace.
Zavedení společného trhu pro energii.
Zavedení společného trhu pro zemědělství.
Výzvy EAC
EAC čelí řadě výzev, včetně:
Nízká úroveň hospodářského rozvoje v některých členských státech.
Politická nestabilita v některých členských státech.
Konflikt a násilí v některých členských státech.
Korupce v některých členských státech.
Chudoba v některých členských státech.
Klima změna.
Globální hospodářská krize.
Budoucnost EAC
EAC má potenciál stát se prosperujícím a jednotným regionem. Organizace však čelí řadě výzev, které je třeba překonat. Pokud bude EAC schopno překonat tyto výzvy, má potenciál stát se jednou z nejúspěšnějších regionálních organizací v Africe.