Australská antarktická divize
Australská antarktická divize (AAD) je divizí Ministerstva pro změnu klimatu, energetiku, životní prostředí a vodu. Divize realizuje vědecké programy a výzkumné projekty s cílem přispět k pochopení Antarktidy a Jižního oceánu. Provádí a podporuje kolaborativní výzkumné programy s dalšími australskými a mezinárodními organizacemi, jako je Úřad pro meteorologii a Geoscience Australia, a také spravuje a udržuje přítomnost na australských antarktických a subantarktických územích.
Historie
AAD byla založena v roce 1948 jako součást Ministerstva zahraničních věcí. V roce 1997 byla převedena pod Ministerstvo životního prostředí a dědictví a v roce 2013 pod Ministerstvo pro změnu klimatu, energetiku, životní prostředí a vodu.
Poslání
Posláním AAD je:
Podporovat výzkum a vědecké programy, které přispívají k pochopení Antarktidy a Jižního oceánu
Poskytovat logistickou podporu pro australské vědecké výzkumné programy v Antarktidě
Spravovat a udržovat australskou přítomnost na antarktických a subantarktických územích
Přispívat k mezinárodní spolupráci v Antarktidě
Aktivity
AAD provádí širokou škálu aktivit, včetně:
Vědecký výzkum v oblastech, jako je klimatologie, oceánografie, geologie a biologie
Logistická podpora pro australské vědecké výzkumné programy v Antarktidě, včetně poskytování přepravy, ubytování a dalších služeb
Správa a údržba australských antarktických a subantarktických území, včetně ochrany životního prostředí a řízení cestovního ruchu
Přispívání k mezinárodní spolupráci v Antarktidě, včetně účasti na Antarktické smlouvě a dalších mezinárodních fórech
Sídlo
Sídlo AAD se nachází v Kingstonu v Tasmánii. Divize má také kanceláře v Hobartu v Tasmánii a v Canbeře v Austrálském hlavním teritoriu.
Zaměstnanci
AAD zaměstnává přibližně 300 zaměstnanců, včetně vědců, inženýrů, techniků a podpůrného personálu.
Rozpočet
Rozpočet AAD na rok 2022-23 činí přibližně 100 milionů australských dolarů.
Význam
AAD hraje klíčovou roli v australském úsilí o pochopení a ochranu Antarktidy a Jižního oceánu. Práce divize přispívá k vědeckému poznání, ochraně životního prostředí a mezinárodní spolupráci v tomto jedinečném a zranitelném regionu.
Geologická společnost v Londýně Geologická společnost v Londýně, běžně známá jako Geologická společnost, je vědecká společnost se sídlem ve Spojeném království. Je nejstarší národní geologickou společností na světě a největší v Evropě s více než 12 000 členy. Členové mají nárok na postnominální titul FGS (Fellow of the Geological Society), z nichž více než 2 000 jsou registrovaní geologové (CGeol). Společnost je registrovanou charitou, č. 210161. Je také členem Vědecké rady a má licenci udělovat titul Chartered Scientist kvalifikovaným členům. Posláním společnosti je: „Seznámit geology navzájem, podněcovat jejich zápal, přimět je přijmout jednotnou nomenklaturu, usnadnit sdělování nových poznatků a zjistit, co je v jejich vědě známo a co zbývá objevit“. Historie Geologická společnost byla založena 13. listopadu 1807 ve Freemasons Tavern na Great Queen Street v Londýně. Mezi zakládající členy patřili významní geologové té doby, jako William Smith, George Bellas Greenough a Henry Thomas De la Beche. Společnost původně sídlila ve Freemasons Tavern, ale v roce 1826 se přestěhovala do Somerset House. V roce 1851 se přestěhovala do Burlington House na Piccadilly, kde sídlí dodnes. Činnost Geologická společnost pořádá řadu akcí, včetně přednášek, konferencí a exkurzí. Vydává také řadu odborných časopisů, včetně Quarterly Journal of the Geological Society a Geological Magazine. Společnost hraje také důležitou roli v propagaci geologie veřejnosti. Provádí řadu aktivit pro školy a pořádá akce pro širokou veřejnost. Členství Členem Geologické společnosti se může stát každý, kdo má zájem o geologii. Existuje několik kategorií členství, včetně členství pro jednotlivce, studenty a organizace. Význam Geologická společnost v Londýně je přední světovou geologickou organizací. Je respektována pro svou vědeckou excelenci a své úsilí o propagaci geologie veřejnosti. Společnost hrála klíčovou roli v rozvoji geologie jako vědy a nadále hraje důležitou roli při řešení globálních výzev, jako je změna klimatu a udržitelné využívání zdrojů.
Michael Oppenheimer
Narozen: 28. února 1946, New York City, New York, USA
Národnost: Americká
Alma mater: Massachusettský technologický institut (bakalář, chemie)
Univerzita v Chicagu (doktorát, chemická fyzika)
Vědecká kariéra
Obory: Geovědy, mezinárodní vztahy
Instituce: Princetonská univerzita
Diplomová práce: Ultrafialová spektra alkalických halogenidů v inertních matricích (1970)
Doktorandský školitel: R. Stephen Berry
Webová stránka: Oppenheimerova domovská stránka
Michael Oppenheimer (narozen 28. února 1946) je profesorem geověd a mezinárodních vztahů Albert G. Milbank na Princetonské škole veřejných a mezinárodních vztahů, katedře geověd a Institutu pro životní prostředí High Meadows na Princetonské univerzitě. Je ředitelem Centra pro výzkum politiky v oblasti energetiky a životního prostředí (C-PREE) na Princetonské škole veřejných a mezinárodních vztahů a přidruženým členem fakulty programu atmosférických a oceánských věd a Princetonského institutu pro mezinárodní a regionální studia. [1]
Oppenheimer hraje vedoucí roli na rozhraní vědy a veřejné politiky, včetně ovlivňování vývoje ustanovení o kyselých deštích v zákoně o čistém ovzduší USA. Spoluorganizoval řadu aktivit, které předcházely vzniku změny klimatu jako hlavní mezinárodní obavě, a ovlivnily vývoj Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. Řídil aktivity v oblasti klimatu a znečištění ovzduší ve Fondu pro obranu životního prostředí, když se vědecký a motivační přístup této nevládní organizace ke změně klimatu odrazil v jazyce Kjótského protokolu. Oppenheimer sehrál významnou roli v rámci Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), který získal Nobelovu cenu, a působil jako přispívající autor, vedoucí autor nebo koordinující vedoucí autor v každé hodnotící zprávě od první zprávy IPCC a ve dvou zvláštních zprávách. Oppenheimer působí také jako editor recenzí v Šesté hodnotící zprávě.
Oppenheimer je významnou veřejnou osobností a v médiích diskutoval o různých aspektech dopadů změny klimatu a jejích řešení a dalších otázkách. Mnohokrát svědčil před výbory Senátu a Sněmovny reprezentantů USA. Byl také hostem mnoha televizních a rozhlasových programů a talk show, včetně This Week, The News Hour, The Oprah Winfrey Show, The Colbert Report a 60 Minutes.
Oppenheimer je autorem více než 200 článků publikovaných v odborných časopisech. Je autorem knihy Discerning Experts: The Practices of Scientific Assessment for Environmental Policy [2] vydané v roce 2019 s několika spoluautory a Dead Heat: The Race Against The Greenhouse Effect, spoluautorem Robertem H. Boylem a vydané v roce 1990. Oppenheimer je spoluzakladatelem Sítě pro klimatické akce a působil v mnoha odborných panelech, včetně Panelu města New York pro změnu klimatu a Rady národních akademií USA pro energetické a environmentální systémy. Je správcem nevládních organizací Climate Central a Climate Science Legal Defense Fund. Oppenheimer také působí jako šéfredaktor časopisu Climatic Change.
Oppenheimer není příbuzný s jaderným fyzikem J. Robertem Oppenheimerem. [3]
Ice Sheet Mass Balance Inter-comparison Exercise (IMBIE)
IMBIE je mezinárodní vědecká spolupráce, která se snaží zlepšit odhady příspěvku antarktického a grónského ledového příkrovu ke stoupání hladiny moří a zveřejňovat data a analýzy týkající se těchto témat. IMBIE byla založena v roce 2011 a jedná se o spolupráci mezi Evropskou vesmírnou agenturou (ESA) a Národním úřadem pro letectví a vesmír (NASA) Spojených států a přispívá k hodnotícím zprávám Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
IMBIE vedla ke zvýšení důvěry v měření bilance hmotnosti ledových příkrovů a souvisejícího globálního příspěvku ke stoupání hladiny moří. Zlepšení bylo dosaženo kombinací odhadů nerovnováhy ledových příkrovů vyvinutých z nezávislých satelitních technik altimetrie, gravimetrie a metody vstup-výstup. Do budoucna IMBIE poskytuje rámec pro posuzování bilance hmotnosti ledových příkrovů a má jasný cíl rozšířit účast, aby se celá vědecká komunita mohla zapojit.
Metody
IMBIE využívá různé satelitní techniky k měření změn hmotnosti ledových příkrovů:
Altimetrie měří výšku ledového příkrovu pomocí radarových impulsů. Změny výšky lze použít k odvození změn hmotnosti.
Gravimetrie měří gravitační pole Země. Změny gravitačního pole lze použít k odvození změn hmotnosti ledových příkrovů.
Metoda vstup-výstup odhaduje bilanci hmotnosti ledových příkrovů měřením množství ledu, které do nich vstupuje (srážky) a které z nich vytéká (tání a ledovce).
Výsledky
IMBIE vedla k řadě důležitých výsledků, včetně:
Přesnější odhady příspěvku ledových příkrovů ke stoupání hladiny moří.
Zlepšené pochopení procesů, které řídí změny hmotnosti ledových příkrovů.
Vytvoření otevřené datové sady, která umožňuje vědcům z celého světa studovat ledové příkrovy.
Budoucnost
IMBIE pokračuje ve své práci na zlepšování odhadů bilance hmotnosti ledových příkrovů. Do budoucna se IMBIE zaměří na:
Rozšíření účasti, aby se do projektu zapojila celá vědecká komunita.
Zlepšení přesnosti a rozlišení odhadů bilance hmotnosti ledových příkrovů.
Poskytování dat a analýz, které mohou pomoci informovat o politice a rozhodování v oblasti změny klimatu.
Šestá hodnotící zpráva IPCC
Šestá hodnotící zpráva (AR6) Mezivládního panelu OSN pro změnu klimatu (IPCC) je šestá v řadě zpráv, které hodnotí vědecké, technické a socioekonomické informace týkající se změny klimatu.
Tři pracovní skupiny (WGI, II a III) se zabývaly následujícími tématy:
Fyzické vědecké základy (WGI)
Dopady, adaptace a zranitelnost (WGII)
Zmírňování změny klimatu (WGIII)
Z těchto studií byla první zveřejněna v roce 2021, druhá zpráva v únoru 2022 a třetí v dubnu 2022. Konečná syntetická zpráva byla dokončena v březnu 2023.
První ze tří pracovních skupin zveřejnila svou zprávu 9. srpna 2021, Změna klimatu 2021: Fyzické vědecké základy. Na této první zprávě pracovní skupiny (WGI) se podílelo celkem 234 vědců ze 66 zemí. Autoři vycházeli z více než 14 000 vědeckých prací a vytvořili 3 949stránkovou zprávu, kterou následně schválilo 195 vlád. Dokument Shrnutí pro tvůrce politik (SPM) vypracovali vědci a během pěti dnů před 6. srpnem 2021 jej po řádcích odsouhlasilo 195 vlád v IPCC.
Podle zprávy WGI je možné zabránit oteplení o 1,5 °C (2,7 °F) nebo 2,0 °C (3,6 °F) pouze v případě, že dojde k masivnímu a okamžitému snížení emisí skleníkových plynů. The Guardian v titulním příběhu označil zprávu za "dosud nejvýraznější varování" před "hlavními nevyhnutelnými a nezvratnými změnami klimatu", což je téma, které převzaly mnohé noviny, stejně jako političtí lídři a aktivisté po celém světě.
Sborník Národní akademie věd Spojených států amerických (zkráceně PNAS nebo PNAS USA) je recenzovaný multidisciplinární vědecký časopis. Je oficiálním časopisem Národní akademie věd, vychází od roku 1915 a publikuje původní výzkum, vědecké přehledy, komentáře a dopisy. Podle Journal Citation Reports má časopis impakt faktor 11,1 (2022). PNAS je druhý nejcitovanější vědecký časopis s více než 1,9 milionu kumulativních citací v letech 2008 až 2018. V médiích je PNAS různě popisován jako „prestižní“, „usedlý“, „uznávaný“ a „vysoce impaktní“. PNAS je časopis s opožděným otevřeným přístupem, s embargem šest měsíců, které lze obejít za poplatek autora (hybridní otevřený přístup). Od září 2017 jsou články s otevřeným přístupem publikovány pod licencí Creative Commons. Od ledna 2019 je PNAS pouze online, i když tištěná čísla jsou k dispozici na vyžádání.
Comptes Rendus de l'Académie des Sciences
Comptes Rendus de l'Académie des Sciences (česky: Zprávy Akademie věd) je francouzský vědecký časopis, který vychází od roku 1835. Jedná se o zápisy z jednání Francouzské akademie věd. V současné době je rozdělen do sedmi sekcí, které jsou vydávány jménem Akademie nakladatelstvím Elsevier:
Matematika
Mechanika
Fyzikální vědy
Geovědní vědy
Paleontologie
Chemie
Biologické vědy
Historie
Časopis Comptes Rendus byl založen v roce 1835 jako oficiální záznam jednání Francouzské akademie věd. Prvním šéfredaktorem byl matematik François Arago. V počátcích se časopis zaměřoval především na matematiku a fyziku, ale postupem času se jeho rozsah rozšířil o další vědní obory.
V roce 1965 byl časopis rozdělen do několika sekcí, aby se pokrylo stále rostoucí množství vědeckých oborů. V současné době je rozdělen do sedmi sekcí uvedených výše.
Obsah
Časopis Comptes Rendus zveřejňuje krátká sdělení o původním vědeckém výzkumu ve všech vědních oborech. Příspěvky jsou vybírány na základě jejich vědecké kvality a významnosti.
Vliv
Časopis Comptes Rendus je jedním z nejprestižnějších vědeckých časopisů na světě. Je široce citován a má významný vliv na rozvoj vědy. V časopise bylo zveřejněno mnoho průlomových objevů, včetně objevu radioaktivity Marie Curieovou a objevu virové povahy rakoviny Peytonem Roosem.
Přístupnost
Časopis Comptes Rendus je k dispozici online prostřednictvím webových stránek nakladatelství Elsevier. Archivní čísla časopisu jsou k dispozici zdarma na webových stránkách Francouzské akademie věd.
Nature Portfolio (dříve známý jako Nature Publishing Group a Nature Research) je divizí mezinárodní vědecké vydavatelské společnosti Springer Nature, která vydává akademické časopisy, magazíny, online databáze a služby v oblasti vědy a medicíny. Hlavní publikací Nature Research je Nature, týdeník multidisciplinárního charakteru, který byl poprvé vydán v roce 1869. Dále vydává výzkumné časopisy s názvem Nature, časopisy Nature Reviews (od roku 2000), akademické časopisy vlastněné společnostmi a řadu časopisů s otevřeným přístupem, včetně Scientific Reports a Nature Communications. Springer Nature také vydává časopis Scientific American v 16 jazycích, který je určen pro širokou veřejnost. V roce 2013, před sloučením se společností Springer a vznikem Springer Nature, koupila společnost Holtzbrinck Publishing Group, která byla vlastníkem Nature Publishing Group, kontrolní podíl ve společnosti Frontiers. Před vznikem Springer Nature v roce 2015 byla společnost Nature Research (jako Nature Publishing Group) součástí společnosti Macmillan Science and Education, která byla stoprocentní dceřinou společností Holtzbrinck Publishing Group.
PLOS ONE: Přelomový vědecký časopis s otevřeným přístupem PLOS ONE je recenzovaný megačasopis s otevřeným přístupem, který od roku 2006 vydává Public Library of Science (PLOS). Časopis pokrývá primární výzkum z jakéhokoli oboru vědy a medicíny. Vznik a poslání Public Library of Science vznikla v roce 2000 jako online petiční iniciativa nositele Nobelovy ceny Harolda Varmuse, bývalého ředitele National Institutes of Health a tehdejšího ředitele Memorial Sloan-Kettering Cancer Center; Patricka O. Browna, biochemika na Stanfordově univerzitě; a Michaela Eisena, výpočetního biologa na Kalifornské univerzitě v Berkeley a Lawrence Berkeley National Laboratory. Cílem PLOS ONE je zpřístupnit vědecké poznatky široké veřejnosti a urychlit pokrok ve výzkumu. Časopis přijímá články z jakéhokoli vědeckého oboru a neupřednostňuje příspěvky na základě jejich domnělé důležitosti nebo zaměření na konkrétní vědeckou oblast. Recenzní proces Všechny příspěvky procházejí před zveřejněním recenzí členem redakční rady, který může požádat o stanovisko externího recenzenta. Recenzní proces se zaměřuje na vědeckou platnost a metodologickou správnost výzkumu, nikoli na jeho význam nebo novost. Dopad a uznání V lednu 2010 byl časopis zařazen do Journal Citation Reports a získal svůj první impakt faktor 4,4. Jeho impakt faktor pro rok 2022 je 3,7. Články v PLOS ONE jsou publikovány pod licencemi Creative Commons, což umožňuje jejich volné šíření a opětovné použití za předpokladu uvedení zdroje. Význam a dopad PLOS ONE se stal významnou platformou pro vědeckou komunikaci a měl zásadní vliv na vědecké publikování. Jeho otevřený přístup umožňuje vědcům z celého světa publikovat a sdílet své výzkumy bez ohledu na jejich finanční prostředky nebo geografickou polohu. Časopis také přispěl ke zvýšení transparentnosti a odpovědnosti ve vědeckém publikování. Jeho přísný recenzní proces zajišťuje kvalitu a spolehlivost publikovaných výzkumů. Závěr PLOS ONE je předním časopisem s otevřeným přístupem, který hraje klíčovou roli v šíření vědeckých poznatků a urychlování pokroku ve výzkumu. Jeho multidisciplinární zaměření, otevřený přístup a přísný recenzní proces z něj činí cenný zdroj pro vědce a širokou veřejnost.
ScienceDirect je webová stránka, která poskytuje přístup k rozsáhlé bibliografické databázi vědeckých a lékařských publikací nizozemského vydavatelství Elsevier. Obsahuje více než 18 milionů článků z více než 4 000 akademických časopisů a 30 000 e-knih tohoto vydavatele.
Přístup k plným textům vyžaduje předplatné, zatímco bibliografické metadaty jsou volně přístupná. ScienceDirect provozuje společnost Elsevier. Byla spuštěna v březnu 1997.
Historie
ScienceDirect byl založen v roce 1997 společností Elsevier jako platforma pro online přístup k jejímu portfoliu vědeckých časopisů. Zpočátku obsahovala pouze malý počet titulů, ale v průběhu let se rozrostla do masivní databáze, která pokrývá širokou škálu vědeckých oborů.
Obsah
ScienceDirect poskytuje přístup k následujícím typům obsahu:
Časopisy: ScienceDirect hostuje více než 4 000 akademických časopisů pokrývajících širokou škálu vědeckých oborů, včetně lékařství, fyziky, chemie, informatiky a inženýrství.
E-knihy: ScienceDirect nabízí více než 30 000 e-knih z různých vědeckých oborů.
Bibliografické metadaty: ScienceDirect poskytuje bibliografické metadaty pro všechny články a knihy ve své databázi. Tato metadata zahrnují název článku, autory, abstrakt a citace.
Přístup
Přístup k plným textům článků a knih na ScienceDirect vyžaduje předplatné. Předplatné lze zakoupit prostřednictvím institucí, jako jsou univerzity a výzkumné ústavy, nebo prostřednictvím individuálních uživatelů.
Bibliografické metadaty jsou volně přístupná všem uživatelům.
Funkce
ScienceDirect nabízí řadu funkcí, které uživatelům pomáhají najít a využít relevantní obsah:
Vyhledávání: ScienceDirect nabízí výkonný vyhledávací nástroj, který uživatelům umožňuje vyhledávat články a knihy podle klíčových slov, autorů, názvů časopisů a dalších kritérií.
Filtry: Uživatelé mohou filtrovat výsledky vyhledávání podle typu obsahu, vědeckého oboru, data publikace a dalších kritérií.
Označování: Uživatelé mohou označovat články a knihy, které chtějí uložit nebo sdílet s ostatními.
Upozornění: Uživatelé se mohou zaregistrovat k odběru upozornění na nové články a knihy, které odpovídají jejich zájmům.
Výhody
ScienceDirect nabízí řadu výhod uživatelům:
Komplexní pokrytí: ScienceDirect poskytuje přístup k jedné z největších a nejkomplexnějších databází vědeckých publikací na světě.
Snadný přístup: ScienceDirect nabízí snadný a pohodlný přístup k plným textům článků a knih z libovolného zařízení s připojením k internetu.
Pokročilé funkce: ScienceDirect nabízí řadu pokročilých funkcí, které uživatelům pomáhají najít a využít relevantní obsah.
Spolehlivost: ScienceDirect je spolehlivý zdroj vědeckých informací, který je využíván výzkumníky, studenty a odborníky po celém světě.