The Times je britský deník, který vychází v Londýně. Byl založen v roce 1785 pod názvem The Daily Universal Register a dnešní název přijal 1. ledna 1788. The Times a jeho sesterský list The Sunday Times (založený v roce 1821) vydává Times Media, která je od roku 1981 dceřinou společností News UK, kterou zase vlastní News Corp. The Times a The Sunday Times, které nemají společnou redakci, byly založeny nezávisle na sobě a společného vlastníka mají až od roku 1966. Obecně se The Times považuje za politicky středopravicový deník. Byl prvním deníkem, který nesl toto jméno, a stal se vzorem pro mnoho dalších novin po celém světě, jako jsou The Times of India a The New York Times. V zemích, kde jsou tyto jiné tituly populární, se The Times často označuje jako The London Times nebo The Times of London, ačkoli má celostátní působnost a distribuci. V Británii je považován za důvěryhodný zdroj informací. V březnu 2020 měl The Times průměrný denní náklad 365 880 výtisků; ve stejném období měl The Sunday Times průměrný týdenní náklad 647 622 výtisků. Oba deníky měly také k červnu 2019 celkem 304 000 platících předplatitelů pouze digitální verze. Americká edice The Times vychází od 6. června 2006. The Times je hojně využíván vědci a badateli, protože je široce dostupný v knihovnách a má podrobný index. Kompletní historický soubor digitalizovaných novin až do roku 2019 je online na Gale Cengage Learning.
Tento článek se týká malajálamského filmu z roku 1989. O kannadském filmu z roku 2005 si přečtěte News (film).
News
Režie: Shaji Kailas
Scénář: Shaji Kailas, Jagadish
Produkce: G. R. Sureshkumar pro GR Movie Arts
Hrají: Suresh Gopi, Lizy, Ranjini, Jagadish, Jagathi Sreekumar
Kamera: Anandakuttan
Střih: K. Sankunny
Hudba: Rajamani
Datum vydání: 2. června 1989
Země: Indie
Jazyk: malajálamština
News je indický malajálamský mysteriózní thriller z roku 1989, který napsal Jagadish a režíroval Shaji Kailas ve svém režijním debutu. Produkoval jej G. R. Sureshkumar a hlavní role ztvárnili Suresh Gopi, Ranjini, Lizy a Babu Antony.
Kannadština
Rozdělení
Kannadština se mluví v jižní Indii.
Nářečí
Holiya
Badaga
Urali
Sholaga
Dějiny
Kannadština patří do drávidské jazykové rodiny. Vyvinula se ze starokannadštiny, která se používala od 9. století.
Gramatika
Kannadština má 36 písmen. Slovosled je podmět-sloveso-předmět.
Slovní zásoba
Kannadština má bohatou slovní zásobu, která zahrnuje mnoho slov vypůjčených ze sanskrtu.
Literatura
Kannadština má bohatou literární tradici. První známé dílo v kannadštině pochází z 9. století.
Kultura
Kannadština je jazykem bohaté kultury, která zahrnuje hudbu, tanec, divadlo a film.
Použití
Kannadština je oficiálním jazykem státu Karnataka v Indii. Používá se také ve vzdělávání, médiích a obchodu.
Zajímavosti
Kannadština je jedním z nejstarších jazyků na světě.
Kannadština je psána v kannadském písmu, které je jedinečné pro tento jazyk.
Kannadština je jedním z 22 úředních jazyků Indie.
Známí mluvčí kannadštiny
R. K. Narayan
Girish Karnad
U. R. Ananthamurthy
M. S. Subbulakshmi
Organizace
Kannada Sahitya Parishat (Kannadská literární akademie)
Kannada University (Kannadská univerzita)
Další informace
Kannada Sahitya Parishat: http://www.kannadasahitya.org/
Kannada University: http://www.kannadau.in/
Karnataka Tourism: http://www.karnatakatourism.org/
Světová náboženství můžeme rozdělit do několika hlavních skupin, i když to není jednotný postup. Tato teorie vznikla v 18. století s cílem rozpoznat relativní úroveň civilizovanosti v různých společnostech, ale tato praxe od té doby upadla v mnoha současných kulturách v nemilost.
Procento vyznavačů jednotlivých náboženství na světě v roce 2020:
Křesťanství (31,1 %)
Islám (24,9 %)
Nevěřící (15,6 %)
Hinduismus (15,2 %)
Buddhismus (6,6 %)
Lidová náboženství (5,6 %)
Ostatní náboženství (1 %)
Hlavní světová náboženství a duchovní tradice lze rozdělit do několika hlavních skupin:
Abrahámovská náboženství:
Judaismus
Křesťanství
Islám
Indická náboženství:
Hinduismus
Buddhismus
Džinismus
Sikhismus
Čínská náboženství:
Konfucianismus
Taoismus
Buddhismus
Japonská náboženství:
Šintoismus
Buddhismus
Další náboženství:
Bahá'í
Zoroastrismus
Wicca
Ásatrú
Tenrikyo
Lidová náboženství:
Ancestor worship
Totemism
Animism
Nevěřící:
Ateismus
Agnosticismus
Humanismus
Pozorování:
Křesťanství je největším náboženstvím na světě s více než 2 miliardami následovníků.
Islám je druhým největším náboženstvím s více než 1,8 miliardami následovníků.
Nevěřící tvoří třetí největší skupinu s více než 1,2 miliardami lidí.
Hinduismus je čtvrtým největším náboženstvím s více než 1,1 miliardami následovníků.
Buddhismus je pátým největším náboženstvím s více než 530 miliony následovníků.
TVO je veřejná vzdělávací televizní stanice v provincii Ontario v Kanadě.
Historie:
TVO byla založena 27. září 1970 a dříve byla známá jako TVOntario. Je provozována společností Ontario Educational Communications Authority (OCEA), která je korporace kontrolovaná vládou provincie Ontario.
Programování:
TVO nabízí vzdělávací programy pro všechny diváky, od dětí po dospělé. Vysílá širokou škálu pořadů, včetně:
Novinové zpravodajstvím
Dokumenty
Vzdělávací pořady pro studenty
Programy pro děti
Diskusní pořady
Dostupnost:
TVO je k dispozici všem obyvatelů Ontaria. Její hlavní stanice CICA-DT sídlí v Torontu a její signál je dále šířen prostřednictvím osmi dalších retranslačních stanic. Všichni poskytovatelé placené televize v Ontariu musí TVO zahrnout do svých základnách nabídek a programy lze streamovati zdarma online v rámci Kanady.
Další služby:
OCEA, mateřskou společností TVO, provozuje i další vzdělávací služby, jako například:
TVO Today: zpravodajsko-informační kanál
TVO ILC: online kurzy pro studenty
TVO Learn: online vzdělávací zdroje
TVOKids: televizní kanál pro děti
Co to bylo Metro Toronto?
Metro Toronto, zkráceně Metro, bylo velkoměstskou oblastí v kanadské provincii Ontario, která existovala od roku 1953 do 1998. Tvořily ji původní město Toronto a několik měst, městeček a vesnic, které se začaly rychle rozrůstat po druhé světové válce.
Co bylo cílem Metra Toronto?
Metro Toronto bylo vytvořeno, aby se řešily problémy spojené s rychlým růstem oblasti kolem Toronta. Poskytovalo jednotné služby, jako je policie, hasiči, vodovod a kanalizace, pro celý region.
Jaké bylo území Metra Toronto?
Území Metra Toronto bylo stejné jako území dnešního Toronta:
Na jihu ohraničené jezerem Ontario
Na západě potokem Etobicoke Creek a dálnicí 427
Na severu ulicí Steeles Avenue
Na východě řekou Rouge
Co se stalo s Metro Toronto?
V roce 1998 byl zákonem o městě Toronto sloučeno Metro Toronto a jeho součásti do dnešního města Toronto.
Jak se Metro Toronto lišilo od současného Toronta?
Metro Toronto bylo horní úrovní samosprávy, zatímco současné Toronto je jedinou úrovní. To znamená, že Metro Toronto mělo odpovědnost za některé služby, které nyní zajišťuje město Toronto, jako je policie a hasiči.
Jaký je význam Metra Toronto?
Metro Toronto bylo důležitým krokem ve vývoji Toronta. Pomohlo sjednotit rostoucí oblast a poskytlo jednotné služby pro její obyvatele. Vytvořilo základ pro dnešní Toronto, jedno z největších a nejrozmanitějších měst v Kanadě.
Velká Torontská oblast (anglicky: Greater Toronto Area, zkratka GTA) zahrnuje město Toronto a regionální municipality Durham, Halton, Peel a York. Oblast tvoří celkem 25 městských, příměstských a venkovských municipalit. GTA začíná na západě v Burlingtonu v regionu Halton a táhne se podél jezera Ontario přes centrum Toronta na východ až do Claringtonu v regionu Durham. Podle sčítání lidu z roku 2021 má Torontská metropolitní oblast (CMA) celkem 6,202 milionu obyvatel, což z ní činí největší v zemi a 6. největší v Severní Americe. GTA je však ekonomická oblast definovaná vládou Ontaria a zahrnuje komunity, které nejsou zahrnuty v CMA, jak ji definuje Statistický úřad Kanady. Extrapolujeme-li údaje pro všech 25 komunit v GTA ze sčítání lidu z roku 2021, celkový počet obyvatel ekonomického regionu činil 6 711 985 lidí. GTA je součástí několika větších oblastí v jižním Ontariu. Oblast je také spojena s městem Hamilton a tvoří tak konurbaci známou jako Velká Torontsko-Hamiltonova oblast (GTHA). GTHA spolu s regionem Niagara tvoří jádro Zlaté podkovy.
Ladino: Jazyk sefardských Židů Ladino je románský jazyk, který pochází ze staré španělštiny. Původně se mluvilo ve Španělsku, ale po vyhlášení ediktu o vyhnání se rozšířilo po Osmanské říši (Balkán, Turecko, západní Asie a severní Afrika) a také do Francie, Itálie, Nizozemska, Maroka a Anglie. Dnes se jím mluví především mezi sefardskými menšinami ve více než 30 zemích, přičemž většina mluvčích žije v Izraeli. Přestože nemá v žádné zemi oficiální status, byl uznán jako jazyk menšin v Bosně a Hercegovině, Izraeli a Francii. V roce 2017 jej oficiálně uznala i Královská španělská akademie. Základní slovní zásoba ladina pochází ze staré španělštiny a obsahuje četné prvky z dalších starých románských jazyků Iberského poloostrova: staré aragonštiny, asturleonštiny, staré katalánštiny, galicijsko-portugalštiny a andaluské románské. Jazyk byl dále obohacen o osmansko-tureckou a semitskou slovní zásobu, jako je hebrejština, aramejština a arabština – zejména v oblasti náboženství, práva a spirituality – a většina slovní zásoby pro nové a moderní pojmy byla přijata z francouzštiny a italštiny. Kromě toho je jazyk ovlivněn v menší míře dalšími místními jazyky Balkánu, jako je řečtina, bulharština a srbochorvatština. Historicky byly hlavním písmem pro psaní ladina raši písmo a jeho kurzivní podoba solitreo. Dnes se však píše především latinkou, ačkoli se stále používají i některá jiná písma, jako je hebrejština a cyrilice. Ladino bylo známo také pod jinými názvy, jako jsou: Español (Espanyol, Spaniol, Spaniolish, Espanioliko), Judió (Judyo, Djudyo) nebo Jidió (Jidyo, Djidyo), Judesmo (Judezmo, Djudezmo), Sefaradhí (Sefaradi) nebo Ḥaketía (v severní Africe). V Turecku a dříve v Osmanské říši se mu tradičně říkalo Yahudice, což znamená „židovský jazyk“. V Izraeli jej hebrejští mluvčí obvykle nazývají Ladino, někteří Espanyolit nebo Spanyolit. Ladino, kdysi židovská lingua franca Jaderského moře, Balkánu a Blízkého východu, proslulá svou bohatou literaturou, zejména v Soluni, je dnes vážně ohroženo vyhynutím. Většina rodilých mluvčích je stará a jazyk se z různých důvodů nepředává jejich dětem nebo vnoučatům; v důsledku toho dochází ve všech komunitách mluvících ladino k posunu jazyka. V některých komunitách žijících v zahraničí ve Španělsku, Latinské Americe a jinde hrozí asimilace moderní španělštinou. Mezi sefardskými komunitami však zažívá menší oživení, zejména v hudbě.
Ladino, jazyk španělských Židů Ladino je jazyk, který pochází ze staré španělštiny. Dříve se mluvil ve Španělsku, ale po vyhnání Židů se rozšířil po Osmanské říši (Balkán, Turecko, západní Asie a severní Afrika), ale i po Francii, Itálii, Nizozemí, Maroku a Anglii. Dnes se mluví hlavně mezi sefardskými Židy ve více než 30 zemích, nejvíce v Izraeli. Ačkoli nemá v žádné zemi oficiální status, je uznáván jako jazyk menšiny v Bosně a Hercegovině, Izraeli a Francii. V roce 2017 ho oficiálně uznala Královská španělská akademie. Základní slovní zásoba Ladina pochází ze staré španělštiny a obsahuje mnoho prvků z dalších starých románských jazyků Iberského poloostrova: staré aragonštiny, asturleonštiny, staré katalánštiny, galicijsko-portugalštiny a andaluské románské řeči. Jazyk byl dále obohacen o osmansko-tureckou a semitskou slovní zásobu, jako je hebrejština, aramejština a arabština - zejména v oblasti náboženství, práva a duchovnosti - a většina slovní zásoby pro nové a moderní pojmy byla převzata z francouzštiny a italštiny. Kromě toho je jazyk ovlivněn v menší míře i dalšími místními jazyky Balkánu, jako je řečtina, bulharština a srbochorvatština. Historicky bylo hlavním způsobem zápisu Ladina rašiovské písmo a jeho kurzivní forma Solitreo. Dnes se však píše hlavně latinkou, i když se stále používají i některé další abecedy, jako je hebrejština a cyrilice. Ladino bylo známo i pod jinými názvy, jako jsou: Español (Španělština), Judió (Židovština) nebo Jidió (Židovština), Judesmo (Židovština), Sefaradhí (Sefardština) nebo Ḥaketía (v severní Africe). V Turecku a dříve v Osmanské říši se mu tradičně říkalo Yahudice, což znamená „židovský jazyk“. V Izraeli ho hebrejští mluvčí obvykle nazývají Ladino, někteří Espanyolit nebo Spanyolit. Ladino, dříve židovská lingua franca Jadranu, Balkánu a Blízkého východu, proslulé svou bohatou literaturou, zejména v Soluni, je dnes vážně ohroženo zánikem. Většina rodilých mluvčích je starší a jazyk se z různých důvodů nepředává jejich dětem nebo vnoučatům. V důsledku toho všechny ladinomluvící komunity procházejí jazykovým posunem. V některých komunitách španělských emigrantů v Latinské Americe a jinde hrozí asimilace moderní španělštinou. Zažívá však menší obrození mezi sefardskými komunitami, zejména v hudbě.
Psaná čínština Psaná čínština, neboli také baihua, zahrnuje psané formy čínštiny založené na variantách čínského jazyka, které se mluví po celé Číně. Na rozdíl od klasické čínštiny, která byla psaným standardem používaným v císařské Číně až do počátku 20. století. Psaná hovorová čínština založená na mandarínské čínštině se používala v románech v dynastiích Ming a Qing (14. - 20. století) a později ji zdokonalili intelektuálové spojení s hnutím 4. května. Od počátku 20. let 20. století je tato moderní hovorová forma standardním stylem psaní pro mluvčí všech variant čínštiny v pevninské Číně, na Tchaj-wanu, v Malajsii a Singapuru jako psaná forma moderní standardní čínštiny. Tato forma se běžně nazývá standardní psaná čínština nebo moderní psaná čínština, aby se předešlo záměně s mluvenými hovorovými jazyky, s psanými hovorovými jazyky z dřívějších období a s dalšími psanými hovorovými jazyky, jako je psaná kantonština nebo psaná hokkienština.