Zdravotní reforma ve Spojených státech
Zdravotní reforma má ve Spojených státech dlouhou historii. Návrhy na reformy se často objevují, ale jen málokdy se uskuteční. V roce 2010 byla schválena přelomová reforma dvěma federálními zákony: Zákon o ochraně pacientů a dostupné péči (PPACA), podepsaný 23. března 2010, a Zákon o usmíření zdravotní péče a vzdělávání z roku 2010 (H.R. 4872), který novelizoval PPACA a stal se zákonem 30. března 2010.
Budoucí reformy amerického systému zdravotní péče se stále navrhují, přičemž mezi významné návrhy patří systém jednotného plátce a snížení poplatků za poskytovanou lékařskou péči. PPACA zahrnuje novou agenturu, Centrum pro inovace v Medicare a Medicaid (CMS Innovation Center), která má zkoumat reformní nápady prostřednictvím pilotních projektů.
Historie reforem
Předcházející zákony o sociálním zabezpečení (1965)
EMTALA (1986)
HIPAA (1996)
Zákon o modernizaci Medicare (2003)
PSQIA (2005)
Návrhy zákonů
Zrušený zákon o dostupné zdravotní péči pro Ameriku (H.R. 3962)
Americká dostupná zdravotní péče (H.R. 3200)
Návrh zákona o zdravotní péči Baucuse (S. 1796)
Navrhovaný americký zákon o zdravotní péči (2017)
Zákon o Medicare pro všechny (2021, H.R. 1976)
Zákon o zdravých Američanech (2007, 2009)
Zákon o zdravotní bezpečnosti (H.R. 3600)
Nejnověji přijatý zákon o dostupné péči (H.R. 3590)
Zákon o usmíření zdravotní péče a vzdělávání (H.R. 4872)
Návrhy Obamovy administrativy
Veřejné mínění
Obhajoba reformních skupin
Systémy zdravotní péče
Volný trh
Burza zdravotního pojištění
Státní pojištění
Veřejně financované
Jednotný plátce
Kanadský vs. americký
Dvoustupňový
Univerzální
Modely placení třetích stran
Stanovení sazeb pro všechny plátce
Kapitální platba
Poplatek za službu
Globální platba
Historie zdravotní reformy ve Spojených státech trvá již mnoho desetiletí a stala se předmětem politické debaty již od počátku 20. století. Nedávné reformy zůstávají aktivním politickým problémem. Alternativní návrhy reforem předložili oba hlavní kandidáti v prezidentských volbách v letech 2008, 2016 a 2020.
Hlavním tématem zdravotní reformy je přístup ke zdravotní péči, zejména pro ty, kteří nemají pojištění nebo mají nedostatečné pojištění. Dalšími důležitými otázkami jsou kvalita péče, náklady na zdravotní péči a role vlády ve zdravotním systému.
Existují různé přístupy ke zdravotní reformě, od návrhů, které by rozšířily přístup ke stávajícímu systému, až po návrhy, které by vytvořily zcela nový systém. Některé návrhy se zaměřují na snížení nákladů, zatímco jiné se zaměřují na zlepšení kvality péče.
Debata o zdravotní reformě je často polarizovaná, přičemž zastánci různých přístupů zaujímají pevné postoje. Je však důležité si uvědomit, že neexistuje jediný „správný“ přístup ke zdravotní reformě a že nejlepší řešení pro Spojené státy bude pravděpodobně zahrnovat prvky různých návrhů.
Jedním z nejdůležitějších aspektů zdravotní reformy je zajištění toho, aby všichni Američané měli přístup ke kvalitní a cenově dostupné zdravotní péči. Toho lze dosáhnout různými způsoby, například rozšířením pokrytí zdravotním pojištěním, snížením nákladů na zdravotní péči a zlepšením kvality péče.
Dalším důležitým aspektem zdravotní reformy je zajištění toho, aby byl systém spravedlivý a spravedlivý. To znamená, že každý by měl mít přístup ke stejné úrovni péče bez ohledu na svůj příjem, rasu nebo etnický původ. Toho lze dosáhnout například zákazem diskriminace v oblasti zdravotního pojištění a zajištěním toho, aby všichni měli přístup k cenově dostupné péči.
Zdravotní reforma je složitý problém, který nemá snadné odpovědi. Je však důležité pokračovat v debatě a hledat řešení, která zajistí, aby všichni Američané měli přístup ke kvalitní a cenově dostupné zdravotní péči.
Zde je stručný přehled některých hlavních návrhů zdravotní reformy, které byly v posledních letech navrženy:
Rozšíření pokrytí zdravotním pojištěním: Toho lze dosáhnout různými způsoby, například rozšířením Medicaid, vytvořením veřejné opce nebo umožněním jednotlivcům nákup pojištění prostřednictvím burzy zdravotního pojištění.
Snížení nákladů na zdravotní péči: Toho lze dosáhnout různými způsoby, například vyjednáváním nižších cen za léky, omezením zbytečné péče a zvýšením účinnosti zdravotního systému.
Zlepšení kvality péče: Toho lze dosáhnout různými způsoby, například stanovením standardů kvality, odměňováním poskytovatelů za kvalitu péče a poskytováním pacientům informací o kvalitě péče.
Debata o zdravotní reformě bude pravděpodobně pokračovat ještě mnoho let. Je však důležité si uvědomit, že neexistuje jediný „správný“ přístup ke zdravotní reformě a že nejlepší řešení pro Spojené státy bude pravděpodobně zahrnovat prvky různých návrhů.
Zdravotnictví ve Spojených státech amerických
Vládní zdravotní programy
Program zdravotního pojištění federálních zaměstnanců (FEHBP)
Služba zdraví pro indiány (IHS)
Medicaid / Státní program pomoci v oblasti zdravotního pojištění (SHIP)
Léková pomoc Medicare (SPAP)
Vojenský zdravotní systém (MHS) / Tricare
Program zdravotního pojištění pro děti (CHIP)
Program komplexní péče pro seniory (PACE)
Správa zdravotnictví pro veterány (VHA)
Soukromé zdravotní pojištění
Zdravotní péče řízená spotřebitelem
Účet flexibilních výdajů (FSA)
Účet náhrady výdajů za zdravotní péči (HRA)
Účet pro zdravotní úspory (HSA)
Zdravotní plán s vysokou spoluúčastí (HDHP)
Účet pro zdravotní úspory (MSA)
Soukromé pojištění typu "fee-for-service" (PFFS)
Zdravotní pojištění ve Spojených státech amerických
Tržiště zdravotního pojištění
Daňový odpočet na pojistné
Řízená péče (CCP)
Organizace exkluzivních poskytovatelů (EPO)
Organizace pro zdravotní péči (HMO)
Organizace preferovaných poskytovatelů (PPO)
Lékařské pojištění
Zákon o reformě zdravotnictví
Zákon o neodkladné lékařské péči a aktivní práci (1986)
Zákon o přenositelnosti a odpovědnosti zdravotního pojištění (1996)
Zákon o zlepšení a modernizaci programu Medicare pro léky na předpis (2003)
Zákon o bezpečnosti pacientů a zlepšení kvality (2005)
Zákon o informačních technologiích pro ekonomické a klinické zdraví (2009)
Zákon o ochraně pacientů a dostupné péči (2010)
Reformy na úrovni státu
Dirigo Health (Maine)
Reforma zdravotnictví v Massachusetts
Oregon Health Plan
SustiNet (Connecticut)
Reforma zdravotnictví ve Vermontu
Zdravotní pojištění na městské úrovni
Zdravotní péče v Kalifornii
Healthy San Francisco
Healthy Way LA
My Health LA
Zákon o zdravotní péči Fair Share (Maryland)
Healthy Howard (Howard Co., Maryland)
Historie reformy zdravotnictví ve Spojených státech amerických
Debata
Rozšíření zdravotního pojištění
Snížení nákladů
Reforma pojištění
Filozofie poskytování, financování a vládního zapojení
Legislativa
Předchozí dodatky k zákonu o sociálním zabezpečení z roku 1965
EMTALA (1986)
HIPAA (1996)
Zákon o modernizaci programu Medicare (2003)
PSQIA (2005)
Zrušené návrhy zákonů
Nedávno přijatý zákon o dostupné péči (2010)
Reformy
Návrhy Obamovy administrativy
Veřejné mínění
Skupiny prosazující reformy
Systémy zdravotního pojištění
Volný trh
Burza zdravotního pojištění
Státní pojištění
Veřejně financované
Jednoplátcové
Kanadský vs. americký
Dvoustupňový
Univerzální
Modely plateb třetí stranou
Stanovení sazby pro všechny plátce
Kapitální platba
Platba za služby
Globální platba
Zdravotní péče ve Spojených státech Ve Spojených státech se o zdravotní péči starají převážně soukromá zdravotnická zařízení a hradí se kombinací veřejných programů, soukromého pojištění a vlastních plateb. Spojené státy jsou jedinou rozvinutou zemí, která nemá systém všeobecného zdravotního pojištění, a značná část populace nemá zdravotní pojištění. Spojené státy vydávají na zdravotní péči více než kterákoli jiná země, a to jak v absolutních číslech, tak v procentech HDP. Tyto výdaje však nemusí nutně znamenat lepší celkové zdravotní výsledky ve srovnání s jinými rozvinutými národy. Pokrytí se značně liší v rámci populace, přičemž určité skupiny, jako jsou starší a osoby s nízkými příjmy, dostávají komplexnější péči prostřednictvím vládních programů, jako je Medicaid a Medicare. Americký systém zdravotní péče je předmětem významných politických debat a snah o reformy, zejména v oblasti nákladů na zdravotní péči, pojistného krytí a kvality péče. Legislativa, jako je zákon o dostupné péči z roku 2010, se snaží řešit některé z těchto problémů, i když výzvy přetrvávají. Míry nepojištěných kolísají v průběhu času a existují rozdíly v přístupu k péči založené na faktorech, jako jsou příjmy, rasa a zeměpisná poloha. Převládá model soukromého pojištění a pojištění hrazené zaměstnavatelem je běžným způsobem, jak jednotlivci získávají pokrytí. Složitost systému a jeho vysoké náklady vedly k probíhajícím diskusím o budoucnosti zdravotní péče ve Spojených státech. Spojené státy jsou zároveň světovým lídrem v oblasti lékařských inovací, měřeno buď z hlediska příjmů, nebo počtu nově zavedených léků a zařízení. Nadace pro výzkum rovnosti příležitostí došla k závěru, že Spojené státy dominují ve vědě a technologii, což "bylo plně patrné během pandemie COVID-19, kdy americká vláda [dodávala] vakcíny proti koronaviru mnohem rychleji, než kdykoli předtím", ale zaostávají v oblasti fiskální udržitelnosti, kdy "[vládní] výdaje [...] rostou neudržitelným tempem."
Spojené státy mají trojí rozdělení moci: výkonnou, zákonodárnou a soudní. Výkonná moc V čele výkonné moci stojí prezident, kterým je v současnosti Joe Biden. Prezident jmenuje členy svého kabinetu, který tvoří ministři různých oblastí, jako je zahraničí, obrana nebo spravedlnost. Zákonodárná moc Zákonodárnou moc tvoří Kongres Spojených států, který se skládá ze dvou komor: Senátu a Sněmovny reprezentantů. Senát má 100 členů, dva z každého státu. Sněmovna reprezentantů má 435 členů, kteří jsou voleni podle počtu obyvatel každého státu. Soudní moc Nejvyšším soudem ve Spojených státech je Nejvyšší soud, který se skládá z devíti soudců. Soudci jsou jmenováni prezidentem a schvalováni Senátem. Federální státní služba Federální státní služba je systém, který zajišťuje fungování federální vlády. Zaměstnanci státní služby nejsou voleni ani vojáci. Jejich úkolem je vykonávat úkoly, které jsou nezbytné pro fungování vlády, jako je výběr daní, vymáhání zákonů nebo poskytování služeb občanům. Státy Spojené státy jsou federací 50 států. Každý stát má vlastní vládu, která se skládá z guvernéra, zákonodárného sboru a soudů. Státy mají značnou autonomii, ale také se řídí federálními zákony. Zahraniční vztahy Spojené státy udržují diplomatické vztahy s většinou zemí světa. Jsou členem mnoha mezinárodních organizací, jako je Organizace spojených národů (OSN) a Severoatlantická aliance (NATO).
Daň z příjmu právnických osob ve Spojených státech Daň z příjmu právnických osob se ve Spojených státech vybírá na federální, většině státní a některé místní úrovni z příjmu subjektů, které jsou pro daňové účely považovány za korporace. Od 1. ledna 2018 je nominální federální sazba daně z příjmu právnických osob ve Spojených státech amerických paušálních 21 % po přijetí zákona o snížení daní a zaměstnanosti z roku 2017. Státní a místní daně a pravidla se liší podle jurisdikce, i když mnohé jsou založeny na federálních koncepcích a definicích. Zdanitelný příjem se může lišit od účetního příjmu jak z hlediska načasování příjmu a daňových odpočtů, tak z hlediska toho, co je zdanitelné. Alternativní minimální daň pro korporace byla také zrušena reformou z roku 2017, ale některé státy mají alternativní daně. Stejně jako fyzické osoby musí i korporace každý rok podávat daňová přiznání. Musí platit čtvrtletní odhadované daňové platby. Skupiny korporací ovládaných stejnými vlastníky mohou podat konsolidované daňové přiznání. Některé transakce korporací nejsou zdanitelné. Patří mezi ně většina formací a některé typy fúzí, akvizic a likvidací. Akcionáři korporace jsou zdaněni z dividend vyplácených korporací. Korporace mohou podléhat zahraničním daním z příjmu a mohou získat zahraniční daňový kredit za tyto daně. Akcionáři většiny korporací nejsou přímo zdaněni z příjmu korporace, ale musí platit daň z dividend vyplácených korporací. Akcionáři S korporací a podílových fondů však platí daň z příjmu korporace a neplatí daň z dividend. V roce 2021 navrhl prezident Biden, aby Kongres zvýšil sazbu daně z příjmu právnických osob z 21 % na 28 %.
Spojené státy a daně Americká federální vláda a většina státních vlád uvaluje daň z příjmu. Ta se vypočítává pomocí daňové sazby, která se může zvyšovat s rostoucími příjmy, a použije se na zdanitelný příjem, což je celkový příjem minus povolené odpočty. Příjem je definován široce. Přímo zdanitelní jsou jednotlivci a korporace, zatímco pozůstalosti a svěřenské fondy mohou být zdaněny z nerozděleného příjmu. Společenství nejsou zdaněna (s výjimkami v případě federální daně z příjmu), ale jejich společníci jsou zdaněni ze svých podílů na příjmu ze společenství. Obyvatelé a občané jsou zdaněni z celosvětového příjmu, zatímco nerezidenti jsou zdaněni pouze z příjmu v rámci jurisdikce. Několik typů kreditů snižuje daň a některé typy kreditů mohou překročit daň před kredity. Většina výdajů na podnikání je odečitatelná. Jednotlivci si mohou odečíst určité osobní výdaje, včetně úroků z hypotéky na bydlení, státních daní, příspěvků na charitu a některých dalších položek. Některé odpočty podléhají limitům a na federální a některých státních úrovních platí alternativní minimální daň (AMT). "Daně z příjmu" se vybírají z mezd i kapitálových zisků a směřují do federálních a státních obecních fondů. "Daně ze mzdy" se vybírají pouze z mezd a obvykle se týkají daní FICA, které financují sociální zabezpečení a Medicare. Kapitálové zisky jsou v současné době zdaněny nižší sazbou než mzdy a kapitálové ztráty snižují zdanitelný příjem do výše zisků. Poplatníci obecně musí sami posoudit daň z příjmu podáním daňových přiznání. Jsou vyžadovány zálohové platby daně formou srážkové daně nebo odhadovaných daňových plateb. Daně jsou stanoveny samostatně každou jurisdikcí, která daň ukládá. Data splatnosti a další správní postupy se v jednotlivých jurisdikcích liší. 15. dubna po daňovém roce je termín pro podání daňových přiznání pro fyzické osoby na federální a mnoho státních a místních přiznání. Daň stanovená daňovým poplatníkem může být upravena daňovou jurisdikcí. 42 států a některé lokality ve Spojených státech vybírají státní daň z příjmu fyzických osob, zatímco 47 států zdaňuje příjem korporací. Pro federální individuální (nikoliv korporátní) daň z příjmu byla průměrná sazba zaplacená v roce 2020 na čistý zdanitelný příjem (příjem po odečtení) 13,6 %. Nicméně daň je progresivní, což znamená, že daňová sazba se zvyšuje s rostoucím příjmem. V posledních 20 letech to znamenalo, že spodních 50 % daňových poplatníků vždy zaplatilo méně než 5 % z celkové federální daně z příjmu fyzických osob (postupně klesalo z 5 % v roce 2001 na 2,3 % v roce 2020) s tím, že horních 50 % daňových poplatníků trvale platí 95 % nebo více vybrané daně a horní 1 % platilo 33 % v roce 2001 a do roku 2020 se zvýšilo na 42 %.
Cestující je osoba, která se přepravuje ve vozidle, ale není odpovědná za úkony potřebné k tomu, aby se vozidlo dostalo do cíle nebo jinak fungovalo, a není ani průvodčí. Vozidly mohou být kola, autobusy, osobní vlaky, letadla, lodě, trajekty a další způsoby přepravy. Členové posádky (pokud existují), stejně jako řidič nebo pilot vozidla, se obvykle nepovažují za cestující. Například letuška v letadle by nebyla považována za cestujícího během služby a totéž platí pro ty, kteří pracují v kuchyni nebo restauraci na palubě lodi, stejně jako pro úklidový personál, ale zaměstnanec jedoucí ve firemním autě řízeném jinou osobou by byl považován za cestujícího, i když se auto řídí v rámci firemní činnosti.
Právní předpisy o námořnictví
Zákoník Chammurapiho
Corpus Juris Civilis
Digesta
Ordinamenta et consuetudo maris
Amalfijské zákony
Hanzovní liga
Charakteristika
Námořní doprava
Lodní doprava / trajekt
Náklad
Přeprava
Cestující
Obchodní loďstvo
Nákladní loď
Osobní loď
Majitel
Hypotéka
Registrace
Námořní pojištění
Boží vůle
Náklad
Srážka
Konstrukce
Obecná havárie
Splavnost
Celková ztráta
Smlouva o přepravě / nájemní smlouva
Přepravní smlouva
Zprostředkování
Nákladní list
Makléřství
Pronájem
Zásilka
Prodleva
Vyšší moc
Faktura
Obchodní
Pro forma
Prostoj
Zástavní právo
Námořní manifest
Balicí list
Důkaz o doručení
Záchrana
Podmínky
Mezinárodní nákladní list
Strany
Agent
Faktor
Zasilatel
Zadavatel
Přepravce
Kapitán (velitel)
Nájemce
Přepravní společnost
Technické řízení
Příjemce
Odesílatel
Námořník
Dělník v docích
Soudnictví
Námořní soud
Viceadmiralský soud
Mezinárodní úmluvy
Haagsko-visbyská pravidla
Hamburská pravidla
Rotterdamská pravidla
Mezinárodní úmluva o námořní práci
Mezinárodní úmluva o záchraně
Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS)
Úmluva SOLAS
Úmluva MARPOL
Úmluva o řízení balastní vody
Antifoulingová úmluva
Mezinárodní úmluva o nákladových čarách
Mezinárodní pravidla pro předcházení srážkám na moři
SAR úmluva
Mezinárodní organizace
Mezinárodní námořní organizace
Londýnská asociace námořních rozhodčích
Extrémní hodnoty Extrémní hodnoty funkce jsou její největší a nejmenší hodnoty. Mohou být určeny v rámci určitého intervalu (lokální nebo relativní extrémy) nebo v celé definiční oblasti funkce (globální nebo absolutní extrémy). Maxima a minima Maximum funkce je její největší hodnota, minimum její nejmenší hodnota. Spolu se nazývají extrémy. Lokální a globální extrémy Lokální extrémy jsou ty, které se vyskytují v rámci určitého intervalu. Globální extrémy jsou ty, které se vyskytují v celé definiční oblasti funkce. Historie Jedním z prvních matematiků, kteří se zabývali hledáním extrémů funkcí, byl Pierre de Fermat. Navrhl metodu adekvátnosti. Extrémy v teorii množin V teorii množin je maximum množiny jeho největší prvek, minimum jeho nejmenší prvek. Neomezené nekonečné množiny, jako je množina reálných čísel, nemají maximum ani minimum. Extrémy ve statistice Ve statistice se používají pojmy vzorkové maximum a vzorkové minimum. Jde o největší a nejmenší hodnoty ve vzorku.
Prah právní originality V autorském právu se používá pojem práh originality, kterým se posuzuje, zda lze konkrétní dílo chránit autorským právem. Slouží k rozlišení děl, která jsou dostatečně originální, aby si zasloužila ochranu autorským právem, od těch, která nejsou. V tomto kontextu se „originalita“ vztahuje k „pocházení od někoho jako původce/autora“ (pokud nějakým způsobem odráží osobnost autora), nikoli k „nikdy předtím se nestalo nebo neexistovalo“ (což by znamenalo ochranu něčeho nového, jako je ochrana patentu). Autorské právo nachází svou mezinárodní shodu v Bernské úmluvě, která vytváří základ několika konceptů mezinárodního autorského práva. Práh pro přiznání autorských práv však není definován. Tento práh je na každém státě, aby jej stanovil. Zatímco díla, která nesplňují tyto prahy, nemají nárok na ochranu autorským právem, mohou být stále způsobilá k ochraně prostřednictvím jiných zákonů o duševním vlastnictví, jako jsou ochranné známky nebo patenty na design (zejména v případě log).