Demografické údaje Kambodže
Počet obyvatel: 16 946 438
Růst populace: 1,63 % (2014)
Porodnost: 19,3 narození na 1 000 obyvatel (2021)
Úmrtnost: 6,8 úmrtí na 1 000 obyvatel (2021)
Průměrná délka života: 69,6 let (2018)
Muži: 67,3 let
Ženy: 71,6 let
Plodnost: 2,34 dětí na ženu (2021)
Úmrtnost kojenců: 24 úmrtí na 1 000 živých porodů (2018)
Čistá migrační míra: 0,32 migrantů na 1 000 obyvatel (2014)
Věková struktura:
0–14 let: 28,59 %
15–64 let: 65,26 %
65 a více let: 6,15 %
Poměr pohlaví:
Celkem: 0,94 muže na ženu (2013)
Při narození: 1,05 muže na ženu
65 a více let: 0,6 muže na ženu
Národnost:
Podstatné jméno: Kambodžané, Khmerové
Přídavné jméno: kambodžský, khmerský
Hlavní etnická skupina:
Khmerové
Menší etnické skupiny:
Číňané
Vietnamci
Chamové
Jiné
Úřední jazyk:
Khmerština
Demografické charakteristiky populace Kambodže:
Hustota zalidnění
Etnický původ
Úroveň vzdělání
Zdraví obyvatelstva
Ekonomický status
Náboženské vyznání
Další aspekty populace
Geodezie je věda o Zemi, která se zabývá jejím tvarem, rozměry a změnami v čase.
Základní pojmy geodezie
Geoid: Je to pomyslný povrch Země, který by vznikl, kdybychom si představili hladinu moře, která se všude nachází ve stejné výšce a není ovlivněna žádnými nerovnostmi na zemském povrchu.
Figura Země: Je to matematický model tvaru Země, který se používá pro výpočty a zobrazování. Nejčastěji se používá model elipsoidu, který je mírně zploštělý na pólech.
Geodetické souřadnice: Jsou to zeměpisná šířka, zeměpisná délka a výška, které určují polohu bodu na Zemi.
Geodetický datum: Je to soubor parametrů, které definují referenční bod pro měření geodetických souřadnic.
Geodetická síť: Je to systém čar, které se používají pro zobrazení a měření polohy bodů na Zemi.
Technologie geodezie
Globální navigační družicové systémy (GNSS): Jsou to systémy, které využívají satelity ke stanovení polohy bodů na Zemi. Mezi nejznámější patří GPS, GLONASS, BeiDou a Galileo.
Laserové skenování: Je to technologie, která využívá laserové paprsky ke sběru dat o tvaru a struktuře zemského povrchu.
Standardy geodezie
NGVD 29: Národní geodetický vertikální datum z roku 1929, které se používalo ve Spojených státech.
OSGB36: Národní geodetická síť Ordnance Survey z roku 1936, která se používá ve Velké Británii.
WGS 84: Světový geodetický systém z roku 1984, který se používá po celém světě.
Národní geodetická síť Ordnance Survey (OSGB)
OSGB je systém geodetických souřadnic, který se používá ve Velké Británii. Je založen na elipsoidu Airy z roku 1830 a má svůj počátek v bodě zvaném False Origin, který se nachází v jižní Anglii.
Souřadnice OSGB se skládají z písmene a šestimístného čísla. Písmeno označuje zónu, ve které se bod nachází, a číslo označuje polohu bodu ve východozápadním a severojižním směru.
OSGB se široce používá ve Velké Británii pro mapování, navigaci a katastr.
Geodézie se zabývá tvarem Země, její velikostí a gravitačním polem. Využívá se při mapování, navigaci a určování polohy.
Geodetické souřadnice
Poloha bodu na Zemi se určuje pomocí geodetických souřadnic. Tyto souřadnice jsou založeny na referenčním elipsoidu, který je matematickým modelem tvaru Země.
Geodetický referenční systém
Geodetický referenční systém je soubor parametrů, které definují polohu a orientaci referenčního elipsoidu vůči Zemi. Existuje mnoho různých geodetických referenčních systémů, z nichž každý je určen pro určitou oblast Země.
Souřadnicové systémy
Existuje několik různých souřadnicových systémů, které se používají k vyjádření polohy bodu na Zemi. Mezi nejběžnější patří:
Zeměpisná šířka a délka: Zeměpisná šířka měří úhel od rovníku k severu nebo k jihu, zatímco zeměpisná délka měří úhel od nultého poledníku k východu nebo k západu.
Gaussův-Krügerův souřadnicový systém: Tento systém používá dvě souřadnice, severní a východní, které jsou odvozeny od zeměpisné šířky a délky.
Transverzální Mercatorův souřadnicový systém: Tento systém používá dvě souřadnice, severní a východní, které jsou odvozeny od zeměpisné šířky a délky.
Národní síťový referenční systém
Národní síťový referenční systém (OSGB) je souřadnicový systém, který se používá ve Velké Británii. Je založen na Gaussově-Krügerově souřadnicovém systému a používá geodetický referenční systém OSGB36.
Použití geodetických souřadnic
Geodetické souřadnice se používají v široké škále aplikací, včetně:
Mapování
Navigace
Určování polohy
Katastr
Plánování
Základy geodézie
Geodézie je věda zabývající se měřením a zobrazováním tvaru a rozměrů Země.
Geoid
Geoid je nepravidelný tvar Země, který zohledňuje její gravitační pole.
Figura Země
Figura Země je matematický model, který se používá k zobrazení tvaru a velikosti Země.
Geodetické souřadnice
Geodetické souřadnice jsou zeměpisná šířka a délka, které určují polohu bodu na Zemi.
Geodetický datum
Geodetický datum je soubor parametrů, které definují polohu a orientaci figura Země.
Geodetická síť
Geodetická síť je systém rovnoběžek a poledníků, které pokrývají Zemi.
Reprezentace horizontální polohy
Horizontální poloha bodu na Zemi se může vyjadřovat zeměpisnou šířkou a délkou nebo pomocí jiných souřadnicových systémů, jako je Univerzální příčný Mercator (UTM).
Mapy
Mapy jsou grafická zobrazení Země nebo její části, která používají různé projekce k přenesení trojrozměrného povrchu Země do dvourozměrného zobrazení.
Referenční elipsoid
Referenční elipsoid je matematický model Země, který se používá jako základ pro geodetická měření.
Satelitní geodézie
Satelitní geodézie využívá satelity k přesnému měření polohy a výšky bodů na Zemi.
Prostorový referenční systém
Prostorový referenční systém je soubor souřadnicových os a měřítka, který se používá k určení polohy bodů v trojrozměrném prostoru.
Vertikální polohy
Vertikální poloha bodu na Zemi se může vyjadřovat nadmořskou výškou nebo hloubkou.
Technologie
V geodézii se používá řada technologií, včetně:
Globální navigační satelitní systémy (GNSS)
Globální polohovací systém (GPS)
GLONASS (Rusko)
BeiDou (BDS) (Čína)
Galileo (Evropa)
NAVIC (Indie)
Quasi-Zenith Satellite System (QZSS) (Japonsko)
Normy pro diskrétní globální mřížku a geo kódování
Tyto normy definují způsob rozdělení Země na mřížku a přidělování kódů jednotlivým čtvercům mřížky.
Standardy pro geodetická data
Tyto standardy definují způsob ukládání a sdílení geodetických dat.
Geodynamika
Geodynamika je věda, která studuje dynamiku Země. Zabývá se pohyby zemských desek, vznikem hor, zemětřeseními a dalšími geologickými jevy.
Geodézie je vědní obor zabývající se měřením a zobrazováním tvaru a velikosti Země. Využívá se při tvorbě map, navigaci a dalších aplikacích.
Základní pojmy
Geoid: Tvar Země, který by měla, kdyby na ni nepůsobily žádné vnější síly.
Elipsoid: Matematický model Země, který je podobný geoidu, ale má pravidelnější tvar.
Geodetické souřadnice: Souřadnice, které určují polohu bodu na Zemi. Skládají se ze zeměpisné šířky, délky a výšky.
Geodetický základ: Soubor parametrů, které definují polohu a orientaci elipsoidu vzhledem k Zemi.
Geodetická čára: Nejkratší cesta mezi dvěma body na geoidu.
Horizontální poloha: Poloha bodu na Zemi bez ohledu na jeho výšku.
Vertikální poloha: Výška bodu nad geoidu.
Technologie
Globální navigační satelitní systémy (GNSS): Systémy, které umožňují určit polohu na Zemi pomocí satelitů. Mezi nejznámější patří GPS, GLONASS, BeiDou a Galileo.
Digitální globální mřížka a standardy geokódování: Systémy, které umožňují jednoznačně určit polohu bodu na Zemi pomocí číselných kódů.
Normy
Existuje řada norem, které definují různé aspekty geodézie. Mezi nejznámější patří:
NGVD 29: Národní vertikální geodetický základ z roku 1929.
OSGB36: Ordnance Survey Great Britain 1936.
SK-42: Systema Koordinat 1942 goda.
ED50: European Datum 1950.
SAD69: South American Datum 1969.
GRS 80: Geodetic Reference System 1980.
ISO 6709: Geographic point coordinates - 1983.
NAD 83: North American Datum 1983.
WGS 84: World Geodetic System 1984.
NAVD 88: North American Vertical Datum 1988.
ETRS89: European Terrestrial Reference System 1989.
GCJ-02: Chinese obfuscated datum 2002.
Geo URI: Internetový odkaz na bod z roku 2010.
International Terrestrial Reference System: Mezinárodní pozemní referenční systém.
Spatial Reference System Identifier (SRID): Identifikátor prostorového referenčního systému.
Universal Transverse Mercator (UTM): Univerzální příčný Mercator.
Geomatika
Geomatika je obor, který se zabývá sběrem, zpracováním, analýzou a zobrazováním geografických dat. Patří do ní také zeměměřictví a technická geografie.
Počítačová fyzika je obor, který využívá numerické metody k řešení problémů ve fyzice. Historicky byla počítačová fyzika první oblastí vědy, kde byly použity moderní počítače, a nyní je součástí výpočetní vědy. Někdy je považována za poddisciplínu teoretické fyziky, ale jiní ji považují za přechodnou oblast mezi teoretickou a experimentální fyzikou – oblast studia, která doplňuje jak teorii, tak experiment.
Počítačová fyzika se používá v mnoha oblastech fyziky, včetně:
Mechanika: Studium pohybu těles.
Elektromagnetismus: Studium elektrických a magnetických polí.
Multifyzika: Studium interakcí mezi různými fyzikálními jevy, jako je interakce mezi mechanikou a elektromagnetismem.
Částicová fyzika: Studium elementárních částic, které tvoří hmotu.
Termodynamika: Studium tepla a jeho vlivu na fyzikální systémy.
Počítačová fyzika se také používá k simulaci fyzikálních systémů. Simulace jsou počítačové modely, které umožňují vědcům studovat chování fyzikálních systémů, aniž by museli provádět skutečné experimenty. Simulace lze použít k předpovídání chování fyzikálních systémů, k testování teorií a k navrhování nových experimentů.
Mezi běžně používané numerické metody v počítačové fyzice patří:
Metoda konečných rozdílů: Metoda pro řešení parciálních diferenciálních rovnic, která rozděluje spojitý prostor na diskrétní body a aproximuje deriváty pomocí konečných rozdílů.
Metoda konečných objemů: Metoda pro řešení parciálních diferenciálních rovnic, která rozděluje spojitý prostor na konečné objemy a aproximuje integrály pomocí součtů.
Metoda konečných prvků: Metoda pro řešení parciálních diferenciálních rovnic, která rozděluje spojitý prostor na konečné prvky a aproximuje řešení pomocí funkce báze.
Metoda okrajových prvků: Metoda pro řešení parciálních diferenciálních rovnic, která rozděluje hranici spojitého prostoru na konečné prvky a aproximuje řešení pomocí funkce báze.
Metoda Lattice Boltzmann: Metoda pro řešení parciálních diferenciálních rovnic, která používá diskrétní distribuční funkce k reprezentaci hustoty částic a hybnosti.
Riemannův řešitel: Metoda pro řešení hyperbolických parciálních diferenciálních rovnic, která rozděluje spojitý prostor na konečné objemy a řeší Riemannův problém v každém objemu.
Disipativní dynamika částic: Metoda pro simulaci toku tekutin, která používá částice k reprezentaci molekul tekutiny.
Hydrodynamika vyhlazených částic: Metoda pro simulaci toku tekutin, která používá částice k reprezentaci molekul tekutiny a aproximuje interakce mezi částicemi pomocí vyhlazovací funkce.
Turbulenční modely: Modely, které se používají k simulaci turbulence, což je komplexní chování tekutin, které je charakterizováno chaotickými víry.
Mezi běžně používané Monte Carlo metody v počítačové fyzice patří:
Integrace: Metoda pro numerickou integraci funkcí pomocí náhodného vzorkování.
Gibbsův vzorkovač: Metoda pro generování náhodných vzorků z rozdělení pravděpodobnosti.
Metropolisův algoritmus: Metoda pro generování náhodných vzorků z rozdělení pravděpodobnosti.
Mezi běžně používané metody pro simulaci částic v počítačové fyzice patří:
Metoda N-těles: Metoda pro simulaci systému částic, která počítá síly mezi všemi páry částic.
Metoda částic v buňce: Metoda pro simulaci systému částic, která rozděluje prostor na buňky a počítá síly mezi částicemi ve stejné buňce.
Mezi běžně používané metody pro simulaci molekulární dynamiky v počítačové fyzice patří:
Verletův algoritmus: Algoritmus pro integraci Newtonových pohybových rovnic pro systém částic.
Algoritmus Velocity Verlet: Algoritmus pro integraci Newtonových pohybových rovnic pro systém částic, který je časově symetrický.
Úvod do filosofie
Co je filosofie?
Filosofie je studium základních otázek o světě, člověku a jeho místě v něm. Zabývá se otázkami jako:
Co je skutečné?
Co je dobré a zlé?
Jak můžeme vědět, co je pravda?
Jaký je smysl života?
Historie filosofie
Filosofie má dlouhou a bohatou historii, která sahá až do starověkého Řecka. Mezi nejvýznamnější filozofy patří:
Sókrates
Platón
Aristotelés
René Descartes
Immanuel Kant
Friedrich Nietzsche
Oblasti filosofie
Filosofie se dělí do několika hlavních oblastí:
Epistemologie: Zabývá se otázkami o vědění a poznání.
Etika: Zabývá se otázkami o morálce a správném jednání.
Logika: Zabývá se otázkami o správném uvažování a argumentaci.
Metafyzika: Zabývá se otázkami o povaze reality, existence a bytí.
Estetika: Zabývá se otázkami o kráse a umění.
Filozofové
Existuje mnoho slavných filozofů, kteří přispěli k našemu porozumění světa. Někteří z nejznámějších patří:
Sókrates
Platón
Aristotelés
René Descartes
Immanuel Kant
Friedrich Nietzsche
Závěr
Filosofie je důležitá oblast studia, která nám pomáhá pochopit svět kolem nás a naše místo v něm. Poskytuje nám nástroje, které potřebujeme k tomu, abychom se ptali na základní otázky o životě a vesmíru a hledali na ně odpovědi.
Filozofie je obor, který zkoumá základní otázky o existenci, poznání, hodnotách a smyslu života. Zahrnuje oblasti jako logika, etika a teologie.
Logika se zabývá pravidly správného myšlení a argumentace. Etika zkoumá morální zásady a hodnoty. Teologie se zabývá povahou božství a jeho vztahem k lidem.
Filosofie má dlouhou a bohatou historii. Již ve starověkém Řecku se objevili první významní filozofové, jako Sókrates, Platón a Aristotelés. Jejich myšlenky ovlivnily západní civilizaci dodnes.
V průběhu času se filozofie rozdělila do různých směrů a škol. Mezi hlavní směry patří:
Analytická filozofie: Zaměřuje se na logickou analýzu jazyka a pojmů.
Kontinentální filozofie: Zabývá se širšími existenciálními a fenomenologickými otázkami.
Africká filozofie: Zabývá se problémy specifickými pro africkou kulturu a společnost.
Indická filozofie: Má kořeny v dávných védských textech a zahrnuje různé školy, jako je hinduismus, buddhismus a džinismus.
Buddhistická filozofie: Založená na učení Buddhy, zdůrazňuje dosažení nirvány, stavu osvobození od utrpení.
Křesťanská filozofie: Zabývá se vztahem mezi vírou a rozumem a zkoumá povahu Boha a světa.
Politická filozofie: Zkoumá povahu státu, spravedlnosti a práv a povinností občanů.
Filozofie hraje důležitou roli v lidském poznání a chápání světa. Pomáhá nám kriticky myslet, klást otázky a hledat pravdu. Filosofické myšlenky ovlivňují náš každodenní život, od našich morálních hodnot až po naše politické názory.
Některé z klíčových pojmů ve filozofii zahrnují:
Epistemologie: Zabývá se povahou poznání a tím, jak získáváme znalosti.
Metafyzika: Zabývá se základní povahou reality, existence a času.
Ontologie: Zkoumá různé typy bytí a jejich vztahy.
Axiologie: Zabývá se hodnotami a tím, co je dobré a špatné.
Estetika: Zabývá se krásou, uměním a estetickými zážitky.
Filozofie je rozsáhlý a komplexní obor, který se neustále vyvíjí. Je to celoživotní cesta zkoumání a poznávání, která nám pomáhá lépe porozumět sobě samým a světu kolem nás.
Aljaška: největší a nejřidčeji osídlený stát USA Aljaška je americký stát nacházející se na severozápadním okraji Severní Ameriky. Je největším státem USA co do rozlohy a zároveň třetím nejméně zalidněným. Hraničí s Kanadou na východě a s Ruskem na západě přes Beringovu úžinu. Historie Aljašku původně obývali domorodí Američané po tisíce let. V 18. století ji kolonizovala Ruská říše, která zde založila Ruskou Ameriku. V roce 1867 prodala Rusko Aljašku Spojeným státům za 7,2 milionu dolarů. V roce 1912 se Aljaška stala územím USA a v roce 1959 byla přijata jako 49. stát. Geografie Aljaška je největší stát USA co do rozlohy, je větší než Texas, Kalifornie a Montana dohromady. Je také sedmou největší subnárodní divizí na světě. Je to poloostrov, který je ze tří stran obklopen oceánem. Na severu leží Severní ledový oceán, na jihu Tichý oceán a na západě Beringův průliv. Populace V Aljašce žije asi 736 000 obyvatel, což z ní činí nejlidnatější území severně od 60. rovnoběžky. Hlavním městem je Juneau, které je druhým největším městem v USA co do rozlohy. Nejlidnatějším městem je Anchorage, kde žije asi polovina obyvatel Aljašky. Ekonomika Ekonomika Aljašky je založena na přírodních zdrojích, zejména na rybolovu, těžbě ropy a zemního plynu. Důležitou roli hrají také americké vojenské základny a turismus. Více než polovina území Aljašky je ve vlastnictví federální vlády a zahrnuje národní lesy, národní parky a rezervace divoké zvěře. Kultura Aljaška je známá svou liberálnější politickou kulturou a podporou Republikánské strany ve federálních volbách. Má také poměrně velkou domorodou populaci, která představuje více než 15 % obyvatel. V Aljašce se mluví různými domorodými jazyky a domorodí Američané mají významný vliv na místní a státní politiku.
Svatý Petr Petr byl jedním z dvanácti apoštolů Ježíše Krista a jedním z prvních vůdců rané křesťanské církve. Je zmiňován ve všech čtyřech evangeliích Nového zákona i ve Skutcích apoštolů. Podle katolické a pravoslavné tradice byl Petr prvním biskupem Říma, tedy papežem, a také prvním biskupem Antiochie. Podle křesťanské tradice byl Petr ukřižován v Římě za vlády císaře Nerona. Všechny starověké křesťanské církve uctívají Petra jako významného světce a zakladatele antiochijské a římské církve. Liší se však v názorech na autoritu jeho nástupců. Podle katolické nauky Ježíš slíbil Petrovi zvláštní postavení v církvi. V Novém zákoně se jméno "Šimon Petr" vyskytuje 19krát. Byl bratrem svatého Ondřeje a oba byli rybáři. Evangelium podle Marka bylo tradičně považováno za odraz Petrova kázání a vzpomínek očitých svědků. Je také zmiňován pod jménem Petr nebo Kefas v Pavlově Prvním listu Korintským a Listu Galaťanům. Nový zákon obsahuje také dva všeobecné listy, První a Druhý Petrův, které jsou mu tradičně připisovány. Moderní věda však obecně odmítá Petrovo autorství obou těchto listů. Přesto evangelíci a katolíci vždy Petrovo autorství potvrzovali a v poslední době stále více vědců znovu oživuje tvrzení o Petrově autorství těchto listů. Na základě současných historických údajů se odhaduje, že Petrovo papežství trvalo od roku 30 do jeho smrti, což by z něj činilo nejdéle vládnoucího papeže, a to v rozmezí 34 až 38 let. To však nikdy nebylo ověřeno. Svatý Irenej (kolem 130 - kolem 202 po Kr.) vysvětluje apoštola Petra, jeho sídlo a jeho nástupce ve třetí knize svého díla Adversus Haereses (Proti kacířství). V této knize Irenej píše, že Petr a Pavel založili a zorganizovali církev v Římě. Prameny naznačují, že zpočátku byly pojmy "biskup" a "kněz" používány zaměnitelně, přičemž mezi vědci panuje shoda v tom, že na přelomu 1. a 2. století vedli místní sbory biskupové a kněží, jejichž povinnosti se překrývaly nebo byly od sebe nerozeznatelné. Protestanští a sekulární historici se obecně shodují, že v Římě pravděpodobně nebyl žádný jediný "monarchistický" biskup před polovinou 2. století... a pravděpodobně i později. Mimo Nový zákon bylo později Petrovi připisováno několik apokryfních knih, zejména Skutky Petrovy, Petrovo evangelium, Petrovo kázání, Petrova apokalypsa a Petrovo souzení, i když vědci tyto spisy považují za pseudopigrafy.