Legislativní komory
Jednokomorový systém - parlament má pouze jednu komoru.
Dvoukomorový systém - parlament má dvě komory, obvykle horní a dolní.
Tříkomorový systém - parlament má tři komory.
Vícekomorový systém - parlament má více než tři komory.
Horní komora (Senát)
Horní komora je obvykle méně početná než dolní komora a její členové jsou často voleni nepřímo nebo jmenováni. Horní komora má obvykle poradní funkci a její schválení je nutné pro přijetí určitých zákonů.
Dolní komora
Dolní komora je obvykle početnější než horní komora a její členové jsou obvykle voleni přímo. Dolní komora má obvykle větší pravomoci než horní komora a její schválení je nutné pro přijetí většiny zákonů.
Parlament
Parlament je zákonodárný orgán státu. Parlament se skládá z jedné nebo více komor a jeho členové jsou voleni přímo nebo nepřímo. Parlament má pravomoc přijímat zákony, schvalovat rozpočet a kontrolovat vládu.
Parlamentní systém
Parlamentní systém je forma vlády, ve které vláda je odpovědná parlamentu. V parlamentním systému je předseda vlády obvykle vůdcem nejsilnější politické strany v parlamentu.
Parlamentní skupina
Parlamentní skupina je sdružení poslanců stejné politické strany. Parlamentní skupiny hrají důležitou roli při koordinaci hlasování a při určování politiky strany.
Předseda parlamentu
Předseda parlamentu je osoba, která řídí jednání parlamentu. Předseda parlamentu je obvykle volen poslanci.
Poslanec
Poslanec je člen parlamentu. Poslanci jsou voleni přímo nebo nepřímo a zastupují zájmy svých voličů.
Zapisovač
Zapisovač je osoba, která zapisuje jednání parlamentu. Zapisovač je obvykle jmenován předsedou parlamentu.
Mezinárodní parlament
Mezinárodní parlament je parlament, který se skládá ze zástupců různých zemí. Mezinárodní parlamenty hrají důležitou roli při spolupráci mezi zeměmi a při řešení globálních problémů.
Parlamentní jednací řád
Parlamentní jednací řád je soubor pravidel, která upravují jednání parlamentu. Parlamentní jednací řád zajišťuje, že jednání probíhá v řádném a efektivním způsobem.
Výbor
Výbor je skupina poslanců, která se zabývá konkrétním tématem. Výbory hrají důležitou roli při přípravě zákonů a při kontrole vlády.
Kvorum
Kvorum je minimální počet poslanců, kteří musí být přítomni, aby parlament mohl jednat.
Návrh (vyslovení nedůvěry)
Návrh vyslovení nedůvěry je návrh, který předkládá parlament a kterým se vyslovuje nedůvěra vládě. Pokud je návrh vyslovení nedůvěry přijat, vláda musí odstoupit.
Typy
Kongres (člen Kongresu) - parlament Spojených států amerických.
Městská rada (obecní zastupitelstvo) - parlament města nebo obce.
Stavy (Stavy generální) - historický parlament ve Francii.
Legislativy podle zemí
Poslanec (MP) - člen parlamentu ve Spojeném království.
Strana a její politika Politická strana Politická strana je organizace, která se účastní voleb a snaží se získat politickou moc, aby prosazovala své politice. Členy strany mohou být jednotlivci, skupiny nebo jiné organizace. Politický názor Politický názor je soubor hodnot, přesvědčení a postojů, který ovlivňujr politicke chování člověka. Může být ovlivněn různýmí Faktoreny, jako je vzdělání, sociálním původem, náboženským přesvědčení, zkušenosti a osobními hodnotami. Levý a pravý politický názor Levý a pravý politický názor je zjednodušená škála politických názorů, která se používá k popisovaní politických ideologií a stran. Levice je obecně spojována s vládními zásahy, sociálním zabezpečení a redistributcí bohatství, zatímco pravice je obecně spojována s kapitalismem, volným trhem a minimalizací vládního zásahu. Centra Centra je politický názor, který se nacházijr uprostred levicových a pravovych názorů. Centrista se obecně zaměřuje na postupné reformy, vyvážené přístupy a pragmatická řešení. Strany centralevice Strany centralevice se nacházejí na levém konci politického názorového centra. Podporujr sociálnej demokracie, sociálny liberalismus a ekologickou politiku. Mezi jejich hlavní hodnoty patří sociálnj sprawedlnost, sociálnj zabezpečení, liberálnj internacionálismus a multikulturalismus. Ekonomická politika centralevice Strany centralevice obecně preferujr smíšenou економіku v demokratickém kapitalistickém systému. Podporujr státní intervence, pokrokové zdanění a právo na odborovou organizaci. Strany centralevice vs. krajně levicové strany Strany centralevice se odlišujr od krajně levicových stran tím, že odmitajr revoluci a namísto toho prosazujr postupné reformy. Vývoj centralevice Centralevice se vyvinula společně s levicovým a pravovych politickým názorem ve Francii v 18. a 19. století. Centralevice zahrnovala ty, kteří chtěli přesunout moc z Monarchie do Parlamentu, nebo kteří prosazovali umírněný republikanismus. 20. století Na konci 19. a na počátku 20. století se v západní Evropě a ve Spojených státech vyvinul raný pokrok a levicový liberalismus, zatímco se sociálnej demokracie oddělila od reformního socialismu. Poválečná éra Sociálnej demokracie se stala dominantní v západní Evropě během poválečnjho hospodářskeho růstu a po dekolonizaci se rozšířila do Afryky. 80. a 90. léta Ekonomika centralevice ztratila popularitu po hospodářske krizi v letech 1973-1975 a byla nahrazena neoliberalismem. V 90. letech se jako centristická varianta sociálnej demokracie v Evropě objevila politika třetí cesty a politika centralevice se rozšířila do Latinské Ameriky během růžového přílivu. 21. století V 21. století je politika centralevice ohrožována vývojem digitálnj revoluce, zahrnutím nižší třídy do střední třídy ve vyvinutých zemích a nárůstem podpory nacionalismu.
Feministky (také známé jako Feminists—A Political Organization to Annihilate Sex Roles, dříve jako October 17th Movement) [1] byla radikální feministická skupina druhé vlny, která působila v New Yorku od roku 1968 do roku 1973. Založení Skupinu založila Ti-Grace Atkinson v roce 1968 v New Yorku. Původně se jmenovala October 17th Movement, podle data, kdy se konalo první setkání skupiny. Název Feminists přijaly v roce 1969. Cíle Cílem Feministek bylo odstranit genderové role a patriarchát. Věřily, že genderové role jsou společensky konstruované a že omezují ženy i muže. Prosazovaly také práva žen, včetně práva na potrat a rovné mzdy. Aktivity Feministky se účastnily řady akcí, včetně demonstrací, protestů a akcí přímé akce. V roce 1968 uspořádaly demonstraci před budovou Miss America, kde protestovaly proti soutěži krásy jako symbol patriarchátu. V roce 1970 se účastnily protestů proti válce ve Vietnamu. Feministky také vydávaly noviny s názvem "Off Our Backs", které obsahovaly články o feminismu, novinkách a událostech. Noviny byly jedním z prvních feministických publikací v USA. Kontroverze Feministky byly kontroverzní skupinou. Jejich radikální názory a aktivity přitahovaly pozornost médií a vyvolávaly spory. Někteří lidé je kritizovali za to, že jsou příliš radikální a že jejich názory jsou odtržené od reality. Jiní je chválili za jejich odvahu a za to, že se postavili za práva žen. Rozpuštění Feministky se rozpustily v roce 1973. Důvodem byla řada faktorů, včetně vnitřních neshod a změn v rámci feministického hnutí. Některé členky skupiny pokračovaly v práci v jiných feministických organizacích. Odkaz Feministky byly jednou z nejvýznamnějších radikálních feministických skupin druhé vlny. Jejich aktivity a názory pomohly formovat feministické hnutí a přispěly k pokroku v oblasti práv žen.
Modelářská figurka je zmenšený model představující člověka, monstrum nebo jiné stvoření. Lidské figurky mohou být buď obecnou figurkou typu (například "pilot Luftwaffe z druhé světové války"), historickou osobností (například "král Jindřich VIII.") nebo fiktivní postavou (například "Conan"). Modelářské figurky se prodávají jak jako stavebnice pro nadšence, kteří je sestavují a malují, tak jako předpřipravené, předmalované sběratelské figurky. Modelářské stavebnice mohou být vyrobeny z plastu (obvykle polystyrenu), polyuretanové pryskyřice nebo kovu (včetně bílého kovu); sběratelské figurky jsou obvykle vyrobeny z plastu, porcelánu nebo (zřídka) bronzu. Existují i větší figurky (30 cm vysoké), které byly vyrobeny pro postavy z nedávných filmů (například princezna Leia ze Star Wars). Někteří výrobci modelářských vojáků vyrábějí velké plastové vojenské figurky jako vedlejší produkt.
Historie
Modelářské figurky mají dlouhou historii. Nejstarší známé figurky pocházejí z doby kolem roku 3000 př. n. l. a byly nalezeny v Mezopotámii. Tyto figurky byly vyrobeny z hlíny a často představovaly bohy nebo bohyně. V průběhu staletí se modelářské figurky vyráběly z různých materiálů, včetně dřeva, kovu a slonoviny.
V 19. století se modelářské figurky staly populárními mezi sběrateli. V té době byly figurky často vyráběny z porcelánu nebo biskvitu. V polovině 20. století se objevily plastové modelářské figurky a rychle se staly nejoblíbenějším typem figurek.
Typy modelářských figurek
Existuje mnoho různých typů modelářských figurek. Některé z nejběžnějších typů zahrnují:
Vojenské figurky: Vojenské figurky představují vojáky z různých období historie. Figurky mohou být buď historicky přesné, nebo mohou představovat fiktivní postavy.
Historické figurky: Historické figurky představují skutečné osoby z historie. Figurky mohou představovat slavnou osobnost, jako je například Abraham Lincoln nebo Napoleon Bonaparte, nebo mohou představovat méně známou osobnost, jako je například voják nebo průkopník.
Fiktivní figurky: Fiktivní figurky představují postavy z knih, filmů, televizních pořadů nebo videoher. Figurky mohou představovat hlavní postavu, jako například Harry Potter nebo Luke Skywalker, nebo mohou představovat vedlejší postavu, jako například Ron Weasley nebo Han Solo.
Fantasy figurky: Fantasy figurky představují stvoření z mýtů, legend a folklóru. Figurky mohou představovat draka, elfa nebo skřeta.
Sběratelství modelářských figurek
Sběratelství modelářských figurek je populární koníček. Existuje mnoho různých důvodů, proč lidé sbírají figurky. Někteří lidé sbírají figurky, protože je zajímají historické nebo vojenské postavy. Jiní lidé sbírají figurky, protože je zajímají fantasy postavy. A zase jiní lidé sbírají figurky, protože se jim prostě líbí jejich vzhled.
Existuje mnoho různých způsobů, jak sbírat modelářské figurky. Někteří lidé se specializují na sbírání figurek z určitého období historie nebo z určitého typu filmu nebo knihy. Jiní lidé sbírají figurky všech typů. Bez ohledu na to, jak se rozhodnete sbírat figurky, je důležité si pamatovat, že je to koníček, který má být zábavný.
Říjnová revoluce Říjnová revoluce, také známá jako Velká říjnová socialistická revoluce (v sovětské historiografii) nebo říjnový převrat, byla revolucí v Rusku vedenou bolševickou stranou Vladimira Lenina, která byla klíčovým momentem v rámci rozsáhlejší ruské revoluce v letech 1917-1923. Šlo o druhou revoluční změnu vlády v Rusku v roce 1917. Odehrála se prostřednictvím ozbrojeného povstání v Petrohradě (dnešní Petrohrad) 7. listopadu 1917 [O.S. 25. října]. Byla spouštěcí událostí ruské občanské války. Říjnová revoluce následovala a využila únorovou revoluci z dřívějšího roku, která vedla k abdikaci Mikuláše II. a vytvoření prozatímní vlády. Prozatímní vláda vedená Alexandrem Kerenským převzala moc poté, co velkokníže Michael, mladší bratr Mikuláše II., odmítl převzít moc. V té době se městští dělníci začali organizovat do rad (sovětů), kde revolucionáři kritizovali prozatímní vládu a její činy. Prozatímní vláda zůstala nepopulární, zejména proto, že pokračovala v boji v první světové válce a po celé léto vládla tvrdou rukou (včetně zabití stovek demonstrantů během červencových dnů). Na podzim se situace vyhrotila, když vládu kontroloval Direktoriát vedený levicovou stranou socialistů-revolucionářů (SR). Krajně levicoví bolševici byli z vlády hluboce nespokojeni a začali šířit výzvy k vojenskému povstání. 10. října 1917 (O.S.; 23. října, N.S.) petrohradský sovět vedený Trockým odhlasoval podporu vojenskému povstání. 24. října (O.S.; 6. listopadu, N.S.) vláda zavřela četné noviny a uzavřela město Petrohrad ve snaze zabránit revoluci; vypukly drobné ozbrojené potyčky. Následující den vypuklo rozsáhlé povstání, když do přístavu vplula flotila bolševických námořníků a desítky tisíc vojáků povstaly na podporu bolševiků. Bolševické gardy Rudých gard pod vedením Vojensko-revolučního výboru zahájily obsazování vládních budov 25. října (O.S.; 7. listopadu, N.S.) 1917. Následujícího dne byl dobyt Zimní palác (sídlo prozatímní vlády v Petrohradě, tehdejším hlavním městě Ruska). Protože revoluce nebyla všeobecně uznána, země se propadla do ruské občanské války, která měla trvat až do roku 1923 a nakonec vést ke vzniku Sovětského svazu na konci roku 1922. Historiografie této události se lišila. Vítězný Sovětský svaz ji považoval za potvrzení své ideologie a vítězství dělníka nad kapitalismem. V sovětské době byl den revoluce národním svátkem, který připomínal jeho význam v příběhu o založení země. Naproti tomu západní spojenci ji považovali za totalitní převrat, který využíval demokratických sovětských rad jen do té doby, dokud nebyly užitečné. Událost inspirovala mnoho kulturních děl a zažehla komunistická hnutí v Evropě i celosvětově. Mnoho marxisticko-leninských stran po celém světě slaví Den říjnové revoluce.
Centrismus má specifický význam v rámci marxistického hnutí, kdy označuje pozici mezi revolucí a reformismem. Například Německá nezávislá sociálně demokratická strana (USPD) a Britská nezávislá labouristická strana (ILP) byly obě považovány za centristické, protože se pohybovaly mezi prosazováním dosažení socialistického hospodářství prostřednictvím reforem a prosazováním revoluce. Strany, které patřily k takzvané Dvouapůlté (Mezinárodní pracovní unie socialistických stran) a Tříapůlté (Mezinárodní revoluční marxistické centrum) internacionále, které si nedokázaly vybrat mezi reformismem sociálně demokratické Druhé internacionály a revoluční politikou Komunistické třetí internacionály, byly také příkladem centrismu v tomto smyslu. Mezi ně patřila Španělská dělnická strana marxistické jednoty (POUM), Nezávislá labouristická strana (ILP) a Poale Sion. Pro trockisty a další revoluční marxisty má termín centrismus v tomto smyslu pejorativní konotaci. Centrismus v tomto smyslu často popisují jako oportunistický, protože v něm dochází k volání po revoluci někdy v budoucnu, ale mezitím naléhá na reformistické praktiky. Například Komunistická liga popsala ILP jako centristickou organizaci, a proto „politicky beztvarou a postrádající jakékoli jasné politické stanovisko k problémům, kterým čelí revoluční hnutí“; [1] britský trockistický vůdce Ted Grant nazval ILP „typickými zmatenými centristy“; [2] a časopis Socialistické dělnické strany popsal ILP jako „centristickou organizaci, jejíž revoluční rétorika byla v rozporu s její reformistickou praxí“. [3] Doktorská práce o ILP shrnuje tuto trockistickou perspektivu následovně: „I. L. P. je takovými autory nadále chápána v pojmech Trockého vlastní charakteristiky I. L. P. jako centristické strany, strany, která se snaží stát mezi „marxismem a reformismem“. “ [1]
17. říjnové protesty
Úvod
17. říjnové protesty, běžně označované jako 17. říjnová revoluce (arabsky: ثورة 17 تشرين الأول, přepsáno jako thawrat 17 tishrīn al-ʾawwal, doslova „17. říjnová revoluce“), byla série občanských protestů v Libanonu, které začaly poté, co libanonský kabinet oznámil 17. října 2019 finanční opatření.
Příčiny
Celostátní protesty vyvolaly plánované daně na benzin, tabák a VoIP hovory na aplikacích, jako je WhatsApp. Rychle se však rozšířily na celostátní odsouzení sektářské vlády, stagnaci ekonomiky, nezaměstnanost (která v roce 2018 dosáhla 46 %), endemickou korupci ve veřejném sektoru, legislativu, která byla vnímána jako ochrana vládnoucí třídy před odpovědností (např. bankovní tajemství) a selhání vlády při poskytování základních služeb, jako je elektřina, voda a sanitace.
Následky
Protesty vyvolaly politickou krizi v Libanonu, kdy premiér Saad Hariri podal demisi, nepožadoval žádné nové vládní požadavky na funkci premiéra a opakoval požadavky protestujících na vládu nezávislých odborníků. V roce 2020 byl vytvořen kabinet vedený Hassanem Diábem, který však také rezignoval v důsledku výbuchu v Bejrútu v roce 2020.
Charakteristika
17. říjnové protesty se vyznačovaly následujícími charakteristikami:
Masová účast: Protesty přilákaly stovky tisíc lidí z různých společenských vrstev a náboženských skupin.
Žádné centrální vedení: Protesty nebyly vedeny žádnou konkrétní organizací nebo osobou, ale spíše volným sdružením nespokojených občanů.
Použití nenásilí: Protesty byly převážně nenásilné, přestože došlo k ojedinělým případům násilí ze strany bezpečnostních sil.
Požadavky na reformu: Protestující požadovali širokou škálu reforem, včetně boje proti korupci, zlepšení ekonomické situace a zrušení sektářského politického systému.
Dopad
17. říjnové protesty měly významný dopad na libanonskou společnost a politiku:
Politické změny: Protesty vedly k rezignaci premiéra Saada Haririho a následně i vlády Hassana Diába.
Reformy: Protesty donutily vládu přijmout některé reformy, jako je zrušení plánovaných daní a zavedení zákona o svobodě informací.
Zvýšené povědomí: Protesty zvýšily povědomí veřejnosti o problémech Libanonu a vedly k většímu zapojení občanů do politického procesu.
Odkaz
17. říjnové protesty zůstávají důležitou událostí v libanonské historii. Ukázaly na hlubokou nespokojenost veřejnosti se stávajícím politickým systémem a vedly k významným politickým změnám. Odkaz protestů však zůstává sporný, protože Libanon nadále čelí mnoha výzvám, které vyvolaly protesty.
Florence Kelley: Sociální reformátorka a průkopnice
Florence Kelley (rozená Florence Moltrop Kelleyová, 12. září 1859 - 17. února 1932) byla sociální a politická reformátorka a průkopnice termínu zrušení mezd. Její práce proti vykořisťovatelským dílnám a za minimální mzdu, osmihodinovou pracovní dobu a práva dětí je dnes široce uznávána.
Od svého založení v roce 1899 působila Kelleyová jako první generální tajemnice Národní spotřebitelské ligy. V roce 1909 pomohla založit Národní sdružení pro povznesení barevných lidí (NAACP).
Raný život a vzdělávání
Florence Kelleyová se narodila ve Philadelphii v Pensylvánii jako dcera Williama D. Kelleyho, kongresmana za republikány, a Caroline Bartram Bonsallové. Byla vychována v prostředí sociálního aktivismu a její rodina podporovala abolici otroctví a práva žen.
Kelleyová navštěvovala Cornellovu univerzitu, kde studovala historii, ekonomii a filozofii. Později studovala práva na Northwestern University School of Law. Byla první ženou, která získala právnický titul na Northwesternu.
Kariéra v sociální reformě
Po ukončení studia se Kelleyová přestěhovala do Chicaga, kde začala svou kariéru v sociální reformě. Pracovala jako inspektorka továren pro stát Illinois a dokumentovala hrozné pracovní podmínky a vykořisťování dělníků.
Kelleyová byla zastánkyní zrušení mezd, což je systém, kdy zaměstnavatelé platí svým zaměstnancům mzdy, které nestačí na pokrytí jejich základních životních potřeb. Argumentovala, že zrušení mezd vede k chudobě, špatnému zdraví a sociálním nepokojům.
V roce 1899 Kelleyová pomohla založit Národní spotřebitelskou ligu, organizaci věnovanou ochraně spotřebitelů a pracovníků. Působila jako první generální tajemnice organizace a vedla kampaň za minimální mzdu, osmihodinovou pracovní dobu a práva dětí.
Kelleyová byla také aktivní v hnutí za občanská práva. Pomohla založit NAACP a pracovala na prosazování práv Afroameričanů.
Dědictví
Florence Kelleyová byla jednou z nejvlivnějších sociálních reformátorek své doby. Její práce proti vykořisťovatelským dílnám a za práva pracovníků pomohla vytvořit moderní pracovní právo. Její odkaz pokračuje i dnes v práci organizací, jako je Národní spotřebitelská liga a NAACP.
Osobní život
Florence Kelleyová se v roce 1884 provdala za ruského revolucionáře Lazare Wischnewetzkého. Měli spolu dvě děti, ale jejich manželství bylo nešťastné. Wischnewetzky byl alkoholik a násilník, a Kelleyová od něj v roce 1891 odešla.
Kelleyová zemřela ve Philadelphii v Pensylvánii 17. února 1932 ve věku 72 let. Je pohřbena na hřbitově Laurel Hill Cemetery ve Philadelphii.
Vyznamenání a ocenění
Medaile za veřejnou službu od Pensylvánské univerzity (1929)
Cena za zásluhy od Národní rady žen (1931)
Členství v Síni slávy žen v Ohiu (1979)
Poštovní známka vydaná americkou poštovní službou (1989)
Královská letecká společnost (zkratka RAeS) je britská multidisciplinární profesní instituce zaměřená na celosvětovou leteckou komunitu. Byla založena v roce 1866 a je nejstarší leteckou společností na světě. Členové společnosti, Fellow a Companions, mohou používat postnominální písmena MRAeS, FRAeS nebo CRAeS.
Feminismus Feminismus je soubor společensko-politických hnutí a ideologií, jejichž cílem je definovat a prosadit politickou, ekonomickou, osobní a sociální rovnost pohlaví. [lower-alpha 1] [2] [3] [4] [5] Feminismus zastává názor, že společnosti upřednostňují mužský pohled a že ženy jsou v těchto společnostech nespravedlivě zacházeno. [6] Snahy o změnu tohoto stavu zahrnují boj proti genderovým stereotypům a zlepšení vzdělávacích, profesních a mezilidských příležitostí a výsledků pro ženy. Feministická hnutí, která vznikla na konci 18. století v Evropě, bojovala a nadále bojují za práva žen, včetně práva volit, kandidovat do veřejných funkcí, pracovat, dostávat stejnou mzdu, vlastnit majetek, získávat vzdělání, uzavírat smlouvy, mít stejná práva v manželství a mateřskou dovolenou. Feministky také usilovaly o zajištění přístupu k antikoncepci, legálním potratům a sociální integraci; a o ochranu žen a dívek před sexuálním napadením, sexuálním obtěžováním a domácím násilím. [7] Změny ve standardech oblékání žen a přijatelných fyzických aktivitách pro ženy byly také součástí feministických hnutí. [8] Mnoho vědců považuje feministické kampaně za hlavní sílu stojících za velkými historickými společenskými změnami v oblasti práv žen, zejména na Západě, kde jsou téměř všeobecně uznávány za dosažení volebního práva žen, genderově neutrálního jazyka, reprodukčních práv pro ženy (včetně přístupu k antikoncepci a potratu) a práva uzavírat smlouvy a vlastnit majetek. [9] Přestože se feministická obhajoba zaměřuje a zaměřovala především na práva žen, někteří prosazují začlenění osvobození mužů do svých cílů, protože věří, že i mužům škodí tradiční genderové role. [10] Feministická teorie, která vzešla z feministických hnutí, má za cíl porozumět povaze genderové nerovnosti zkoumáním sociálních rolí a životních zkušeností žen. Feministické teoretičky vyvinuly teorie v různých oborech, aby reagovaly na otázky týkající se pohlaví. [11] [12] V průběhu let se vyvinulo mnoho feministických hnutí a ideologií, které představují různé názory a politické cíle. Tradičně se od 19. století liberální feminismus první vlny, který usiloval o politickou a právní rovnost prostřednictvím reforem v rámci liberálně demokratického rámce, stavěl proti proletářským ženským hnutím založeným na práci, která se časem vyvinula v socialistický a marxistický feminismus založený na teorii třídního boje. [13] Od 60. let 20. století jsou obě tyto tradice také kontrastovány s radikálním feminismem, který vzešel z radikálního křídla feministické vlny a který vyzývá k radikálnímu přehodnocení společnosti za účelem odstranění patriarchátu. Liberální, socialistický a radikální feminismus se někdy označují jako „velká trojka“ feministických myšlenkových škol. [14] Od konce 20. století vzniklo mnoho novějších forem feminismu. Některé formy, jako je bílý feminismus a genderově kritický feminismus, byly kritizovány za to, že berou v úvahu pouze perspektivy bílých, střední třídy, vysokoškolsky vzdělaných, heterosexuálních nebo cisgenderových osob. Tato kritika vedla ke vzniku etnicky specifických nebo multikulturních forem feminismu, jako je černý feminismus a intersekcionální feminismus. [15] Někteří tvrdili, že feminismus často propaguje mizandrii a povyšuje zájmy žen nad zájmy mužů, a kritizují radikální feministické postoje jako škodlivé jak pro muže, tak pro ženy. [16]