Heartbreakers
Heartbreakers, někdy označovaní jako Johnny Thunders and the Heartbreakers, byla americká punková skupina založená v New Yorku v roce 1975. [1] Kapela stála v čele první vlny punku.
Původ
Heartbreakers vznikli na troskách skupiny The New York Dolls, ve které hráli Johnny Thunders a Jerry Nolan. Po rozpadu Dolls v roce 1975 založili Thunders a Nolan novou skupinu s kytaristou Richardem Hellem a baskytaristou Walterem Lurem.
Hudební styl
Hudební styl Heartbreakers byl charakterizován syrovou a agresivní energií, která se vyznačovala zkreslenými kytarami, dunivou basou a údernými bicími. Jejich texty často odrážely témata odcizení, zneužívání drog a život na okraji společnosti.
Vliv
Heartbreakers byli jednou z nejvlivnějších punkových kapel své doby. Jejich hudba inspirovala řadu pozdějších punkových a rockových kapel, včetně Sex Pistols, The Clash a Ramones.
Členové
Během své existence prošli Heartbreakers několika změnami v sestavě. Původní sestavu tvořili:
Johnny Thunders – zpěv, kytara
Jerry Nolan – bicí
Richard Hell – zpěv, baskytara
Walter Lure – kytara
Pozdější členové zahrnovali:
Billy Rath – baskytara
Ty Stix – bicí
Tony Coiro – baskytara
Kariéra
Heartbreakers vydali své debutové album "L.A.M.F." v roce 1977. Album bylo kriticky uznávané, ale komerčně neúspěšné. Skupina vydala další dvě alba, "Too Much Too Soon" (1978) a "Que Sera, Sera" (1979), než se v roce 1980 rozpadla.
Heartbreakers se několikrát sešli, mimo jiné v roce 1984 a 1990. Johnny Thunders zemřel v roce 1991 ve věku 38 let. Jerry Nolan zemřel v roce 1992 ve věku 46 let. Richard Hell a Walter Lure pokračovali ve své hudební kariéře.
Odkaz
Heartbreakers jsou považováni za jednu z nejvýznamnějších punkových kapel všech dob. Jejich hudba nadále inspiruje a ovlivňuje nové generace hudebníků.
Robert Craig, člen Sněmovny reprezentantů USA za 17. okres Virginie
Funkční období: 4. března 1835 - 3. března 1841
Předchůdce: Samuel M. Moore
Následovník: Alexander H. H. Stuart
Předseda Výboru pro revoluční nároky Sněmovny reprezentantů
Funkční období: 1837-1840
Předchůdce: Henry A. P. Muhlenberg
Následovník: Hiland Hall
Člen Sněmovny reprezentantů USA za 20. okres Virginie
Funkční období: 4. března 1829 - 3. března 1833
Předchůdce: John Floyd
Následovník: John J. Allen
Člen Sněmovny delegátů Virginie za okres Montgomery
Funkční období: 1825-1828
Funkční období: 1817-1818
Osobní údaje
Narozen: 1792, Christiansburg, Virginie
Zemřel: 25. listopadu 1852 (ve věku 59-60 let)
Místo úmrtí: "Green Hill," Salem, Virginie
Politická strana: Demokratická strana (1825-1828, 1835-později)
Jacksonián (1829-1832)
Vzdělání: Lewisburg Academy, Washington College
Povolání: plantážník
Robert Craig (1792 - 25. listopadu 1852) byl politik a dlouholetý člen Sněmovny delegátů Virginie a Sněmovny reprezentantů Spojených států, kde zastával mnoho funkčních období v obou orgánech. Na jeho počest byl pojmenován okres Craig County ve Virginii.
Craig se narodil v roce 1792 v Christiansburgu ve Virginii. Získal vzdělání na Lewisburg Academy a Washington College. Po studiích se stal plantážníkem. V roce 1817 byl zvolen do Sněmovny delegátů Virginie za okres Montgomery, kde působil až do roku 1828.
V roce 1829 byl Craig zvolen do Sněmovny reprezentantů USA za 20. okres Virginie. Působil tam dvě funkční období, do roku 1833. V roce 1835 byl zvolen do Sněmovny reprezentantů USA za 17. okres Virginie. Působil tam šest funkčních období, do roku 1841.
Během svého působení ve Sněmovně reprezentantů USA působil Craig jako předseda Výboru pro revoluční nároky. Byl také členem Výboru pro zemědělství a Výboru pro veřejné země.
Po odchodu ze Sněmovny reprezentantů USA se Craig vrátil na svou plantáž v Salemu ve Virginii. Tam žil až do své smrti v roce 1852. Je pohřben na hřbitově Green Hill v Salemu ve Virginii.
Mojo je dvanácté studiové album americké rockové skupiny Tom Petty and the Heartbreakers, které vyšlo 15. června 2010 na CD a 29. června na Blu-ray. Bylo to Pettyho první album s Heartbreakers po osmi letech. Mojo debutovalo na 2. místě v americkém žebříčku Billboard 200 a v prvním týdnu od vydání se prodalo 125 000 kopií. Album bylo také prvním kompletním albem kapely s baskytaristou Ronem Blairem od alba Hard Promises z roku 1981, protože hrál pouze na dvou skladbách předchozího alba Heartbreakers The Last DJ. Album bylo znovu vydáno v roce 2023 jako "Extra Mojo Version" na vinylovém LP a také digitálně se třemi bonusovými skladbami. Digitální edice znovu vydaného alba obsahovala nevydanou coververzi písně "Help Me" od Sonny Boy Williamsona, která byla vydána jako singl 6. října 2023. Album bylo nahráno v The Clubhouse v Los Angeles v Kalifornii od 28. dubna 2009 do 11. ledna 2010 a produkovali ho Tom Petty, Mike Campbell, Ryan Ulyate a Tom Petty and the Heartbreakers. Na albu hostuje několik hudebníků, včetně Stevieho Nicksa, který zpívá doprovodné vokály na skladbě "First Flash of Freedom", a George Drakoulias, který hraje klávesy na několika skladbách. Mojo je různorodé album, které obsahuje prvky heartland rocku, blues rocku a hard rocku. Texty písní jsou převážně osobní a introspektivní a zabývají se tématy lásky, ztráty a vykoupení. Album bylo kritikou dobře přijato a mnozí ho považují za jeden z nejlepších Pettyho alb. Z alba byly vydány čtyři singly: "Good Enough", "I Should Have Known It", "First Flash of Freedom" a "Don't Pull Me Over". "Good Enough" byl nejúspěšnějším singlem z alba a dosáhl 18. místa v žebříčku Billboard Hot 100. Mojo je úspěšné album, které se setkalo s pozitivním ohlasem kritiků i fanoušků. Je to důkaz trvalé kreativity a hudebnosti Toma Pettyho a Heartbreakers.
Silnice U.S. Route 41, také známá jako U.S. Highway 41 (US 41), je hlavní severojižní číslovaná dálnice ve Spojených státech, která vede z Miami na Floridě na Horní poloostrov v Michiganu. Do roku 1949 byla část na jižní Floridě od Naples do Miami označena jako US 94. Jižní konec dálnice se nachází ve čtvrti Brickell v centru Miami na křižovatce s Brickell Avenue (US 1) a její severní konec je východně od Copper Harbor v Michiganu na skromném slepém konci poblíž státního historického parku Fort Wilkins na špičce poloostrova Keweenaw. US 41 úzce kopíruje dálnici Interstate 75 (I-75) z Naples na Floridě až po Chattanoogu v Tennessee.
Historie
Silnice US 41 byla vytvořena 11. listopadu 1926 jako jedna z původních amerických číslovaných dálnic. Původně vedla z Miami na Floridě do Ontonagonu v Michiganu. V roce 1935 byla dálnice prodloužena na sever do Copper Harboru v Michiganu.
V roce 1949 byla část US 41 na jižní Floridě od Naples do Miami přečíslována na US 94. V roce 1964 byla US 94 na jižní Floridě přečíslována zpět na US 41.
Trasa
Silnice US 41 začíná na křižovatce s Brickell Avenue (US 1) ve čtvrti Brickell v centru Miami. Dálnice vede na sever přes jižní Floridu a prochází městy Naples, Fort Myers a Sarasota. Poté vstupuje do Gruzie a prochází městy Valdosta, Macon a Atlanta.
Z Atlanty vede US 41 na severovýchod přes Tennessee a prochází městy Chattanooga, Knoxville a Nashville. Poté vstupuje do Kentucky a prochází městem Bowling Green. Poté vstupuje do Indiany a prochází městy Evansville a Terre Haute.
Z Terre Haute vede US 41 na severovýchod přes Illinois a prochází městy Champaign, Bloomington a Chicago. Poté vstupuje do Wisconsinu a prochází městy Milwaukee a Green Bay. Poté vstupuje do Michiganu a prochází městy Escanaba a Marquette.
US 41 končí na skromném slepém konci východně od Copper Harboru v Michiganu poblíž státního historického parku Fort Wilkins.
Hlavní křižovatky
US 1 v Miami, Florida
I-95 v Miami, Florida
I-10 poblíž Lake City, Florida
I-75 v Atlantě, Georgia
I-24 v Chattanooge, Tennessee
I-40 / I-65 v Nashvillu, Tennessee
I-64 / I-69 v Evansville, Indiana
I-70 / US 40 v Terre Haute, Indiana
I-80 / I-94 / US 6 v Hammond, Indiana
I-55 v Chicagu, Illinois
I-43 / I-94 v Milwaukee, Wisconsin
Délka
Silnice US 41 má délku 2 008 mil (3 232 km).
Zajímavosti
Silnice US 41 je jednou z nejdelších číslovaných dálnic ve Spojených státech.
Silnice US 41 prochází osmi státy: Florida, Georgia, Tennessee, Kentucky, Indiana, Illinois, Wisconsin a Michigan.
Silnice US 41 úzce kopíruje dálnici Interstate 75 (I-75) z Naples na Floridě až po Chattanoogu v Tennessee.
Silnice US 41 je oblíbenou trasou pro cestovatele, kteří cestují mezi Floridou a Horním poloostrovem v Michiganu.
Websterův slovník je anglický slovník, jehož editorem na počátku 19. století se stal americký lexikograf NoahWebster (1758–1843). Existuje mnoho dalších slovníků, které převzaly název „Websterův“ na jeho počest, ať už s jeho prací souvisí, či nikoliv. V USA se „Websterův“ stal obecnou ochrannou známkou pro anglické slovníky a toto jméno se běžně používá v názvech slovníků. První vydání slovníku vyšlo v roce 1806 pod názvem A Compendious Dictionary of the English Language. NoahWebster se narodil 16.října 1758 v Hartfordu v Connecticutu. V roce 1774 nastoupil na Yale College, studia ale nedokončil, neboť se rozhodl zapojit do boje za nezávislost. Během války sloužil jako učitel v armádě. Po skonční války se stal učitelem a v roce 1783 začal pracovat na svém slovníku. První vydání slovníku vyšlo v roce 1806 pod názvem A Compendious Dictionary of the English Language. Druhé vydání, An American Dictionary of the English Language, vyšlo v roce 1828. Toto druhé vydání bylo rozšířené a obsahovalo více slov a definic. Třetí vydání, A Dictionary of the English Language, vyšlo v roce 1841. Toto vydání bylo ještě rozsáhlejší a obsahovalo více slov a definic. Websterův slovník se stal standardním dílem pro anglický jazyk. Byl široce používaný ve školách a knihovnách a stal se cenným zdrojem pro studenty, učitele a spisovatele. Websterův slovník je důležitým dílem amerického dědictví. Je to jeden z nejstarší a nejrespektovanějích anglických slovníků a dodnes se používá po celém světě. Merriam-Webster Merriam-Webster je společnost, která má práva na Webstrovy originální práce, které jsou ve veřejné doméně. Vydává několik slovníků pod značkou Merriam-Webster, včetně Merriam-Webster's Collegiate Dictionary a Merriam-Webster's Dictionary of English Usage. Slovníky Merriam-Webster jsou vysoce ceněné pro svou přesnost a úplnost. Jsou široce používány ve školách a knihovnách a jsou cenným zdrojem pro studenty, učitele a spisovatele.
Haka: Tradiční maorský tanec Haka je tradiční maorský tanec, který se vyznačuje energickými pohyby a rytmickým dupáním nohou, doprovázeným pokřiky. Haka se tradičně provádí ve skupině a je spojena s různými společenskými funkcemi v maorské kultuře. Tančí se na přivítání významných hostů, k oslavě významných událostí, příležitostí nebo pohřbů. Skupiny kapa haka jsou běžné ve školách a hlavním soutěžním festivalem maorských performing arts je Te Matatini, který se koná každé dva roky. Praxe novozélandských sportovních týmů předvádět haku jako výzvu soupeřům před mezinárodními zápasy pomohla rozšířit tento taneční styl do celého světa. Tato tradice začala s turné novozélandského fotbalového týmu Native v letech 1888–89 a od roku 1905 ji převzal novozélandský ragbyový tým (známý jako All Blacks). Ačkoli je haka často spojována s tradiční válečnou přípravou mužských bojovníků, představa, že haka je obecně válečný tanec, a nepřesné provádění haky ne-Maory jsou maorskými učenci považovány za chybné a někdy urážlivé.
MinisterSpojené státy americko-váleční oddělení, také nazývaný váleční oddělení (a v raných letech příležitostně váleční úřad), bylo odvětví Spojených států amerických, které bylo zpočátku zodpovědné za provoz a údržbu armády Spojených států amerických, a to včetně zodpovědnosti za námořní záležitosti až do založení námořnického oddělení v roce 1798 a za většinu pozemních vzdušných sil až do vytvořené oddělení letectva 18. září 1947.
V čele válečního oddělení stál ministr války, člen kabinetu s takovými povinnostmi, jako jsou finance a nákup, a s vedlejší rolí v řízení vojenské záležitosti. V existenci váleční oddělení bylo od 7. srpna 1789 do 18. září 1947, kdy se rozštěpilo na oddělení armády a oddělení letectva. Oddělení armády a oddělení letectva se později v roce 1949 připojily k oddělení námořnictva pod ministerstvo obrany Spojených států amerických.
Funkce
Válkové oddělení bylo zodpovědné za dohled nad všemi záležitostmi souvisejícími s armádou Spojených států amerických, včetně:
Nábor a výcvik vojáků
Obstarávání a distribuce zásob
Plánování a provádení vojenské operace
Správní vojenské spravedlnosti
Výzkum a vývoj vojenské techniky
Válkové oddělení také spolupracovalo s dalšími federálními agenturami, jako je ministerstvo zahraničí a ministerstvo financí, aby zajistilo koordinaci vojenské a zahraniční politice.
Organizace
Válkové oddělení vedl ministr války, kterému asistoval zástupce ministra války. Oddělení bylo rozčleněno do řady úřadů, včetně:
Úřad generálního pobočníka
Úřad generálního inspektora
Úřad generálního intendanta
Úřad generálního zbrojmistra
Úřad generálního lékaře
Úřad generálního právního poradce
Kromě těchto úřadů mělo váleční oddělení také řadu dalších oddělení a divizí, které poskytovaly specializovanou podporu armádě.
Dědictví
Válkové oddělení hrálo klíčovou roli v historii Spojených států amerických. Oddělení dohlíželo na armádu během řady válek, včetně revoluční války, občanské války a druhé světové války. Válkové oddělení také hrálo důležitou roli ve vývoji vojenské techniky a taktiky.
Dědictví válečního oddělení žije v současné armádě Spojených států amerických. Mnohé z oddělení a divizí, které byly součástí válečního oddělení, existují dodnes. Kromě vojenské techniky, taktika a doktrína, která byla vyvinuta válečním oddělením, naděje ovlivňuje současnou armádu.
Karpaty
Karpaty jsou pohoří tvořící oblouk napříč střední Evropou. Je dlouhé přibližně 1 500 km a je třetím nejdelším evropským pohořím po Uralu s délkou 2 500 km a Skandinávskými horami s délkou 1 700 km. Pohoří se táhne od dalekého východu České republiky (3 %) a Rakouska (1 %) na severozápadě přes Slovensko (21 %), Polsko (10 %), Ukrajinu (10 %), Rumunsko (50 %) až po Srbsko (5 %) na jihu.
Nejvyšším pohořím v rámci Karpat jsou Tatry v Polsku a na Slovensku, kde nejvyšší vrcholy přesahují 2 600 m. Druhým nejvyšším pohořím jsou Jižní Karpaty v Rumunsku, kde se nejvyšší vrcholy pohybují mezi 2 500 m a 2 550 m. Členění Karpat obvykle zahrnuje tři hlavní části:
Západní Karpaty: Rakousko, Česká republika, Polsko a Slovensko
Východní Karpaty: jihovýchodní Polsko, východní Slovensko, Ukrajina a Rumunsko
Jižní Karpaty: Rumunsko a východní Srbsko
Pojem Vnější Karpaty se často používá k popisu severního okraje Západních a Východních Karpat.
Karpaty poskytují útočiště největším evropským populacím medvědů hnědých, vlků, kamzíků a rysů, s nejvyšší koncentrací v Rumunsku, stejně jako více než třetině všech evropských rostlinných druhů. Hory a jejich podhůří mají také mnoho termálních a minerálních vod, přičemž Rumunsko má jednu třetinu evropského celku. Rumunsko je také domovem druhé největší oblasti panenských lesů v Evropě po Rusku, s celkovou rozlohou 250 000 hektarů (65 %), většinou v Karpatech, přičemž Jižní Karpaty tvoří největší nefragmentovanou lesní oblast v Evropě. Míra odlesňování v důsledku nelegální těžby dřeva v Karpatech je vysoká.
Alpaka Alpaka (Lama pacos) je druh jihoamerického sudokopytníka z čeledi velbloudovitých. Je podobná lamě a často si je lidé pletou. Alpaky jsou však obecně menší než lamy. Oba druhy jsou úzce příbuzné a mohou se úspěšně křížit. Předpokládá se, že oba druhy byly domestikovány z jejich divokých příbuzných, vikuně a guanaka. Existují dvě plemena alpak: alpaka Suri a alpaka Huacaya. Alpaky se chovají ve stádech, která se pasou na vysokých náhorních plošinách And v jižním Peru, západní Bolívii, Ekvádoru a severním Chile v nadmořské výšce 3 500 až 5 000 metrů nad mořem. Alpaky jsou podstatně menší než lamy a na rozdíl od lam nebyly chovány jako pracovní zvířata, ale byly šlechtěny speciálně pro svou vlákninu. Alpačí vláknina se používá k výrobě pletených a tkaných výrobků, podobně jako ovčí vlna. Tyto výrobky zahrnují deky, svetry, čepice, rukavice, šály, širokou škálu textilií a ponča v Jižní Americe, stejně jako svetry, ponožky, kabáty a ložní prádlo v jiných částech světa. Vláknina se vyskytuje ve více než 52 přírodních barvách, které jsou klasifikovány v Peru, 12 v Austrálii a 16 ve Spojených státech. Alpaky komunikují prostřednictvím řeči těla. Nejběžnějším způsobem je plivání, které vyjadřuje dominanci, když jsou ve stresu, strachu nebo se cítí podrážděně. Samci alpak jsou agresivnější než samice a mají tendenci si ve své skupině stáda zjednat dominanci. V některých případech alfa samci znehybní hlavu a krk slabšího nebo vyzyvatelského samce, aby ukázali svou sílu a dominanci. V textilním průmyslu se "alpaka" primárně vztahuje na srst peruánských alpak, ale obecněji se vztahuje na styl tkaniny původně vyrobené z alpačí srsti, jako je mohér, vlna islandských ovcí nebo dokonce vysoce kvalitní vlna z jiných plemen ovcí. V obchodě se rozlišuje mezi alpakou a několika styly mohérové a lesklé příze. Dospělá alpaka je obvykle vysoká 81 až 99 centimetrů v kohoutku. Obvykle váží mezi 48 a 90 kilogramy. Při chovu ve stejných podmínkách může být rozdíl v hmotnosti malý, přičemž samci váží kolem 22,3 kilogramů a samice 21,3 kilogramů.
Předseda vlády Republiky Slovinsko Předseda vlády Republiky Slovinsko je oficiální titul pro hlavu vlády Slovinské republiky. Od roku 1989, kdy Slovinsko získalo parlamentní demokracii, a roku 1991 nezávislost, se v této funkci vystřídalo devět osob. Předseda vlády Slovinska je nominován prezidentem republiky po konzultaci se stranami zastoupenými v Národním shromáždění. Následně je formálně zvolen prostou většinou Národního shromáždění. Pokud žádný kandidát nezíská většinu, musí být do 14 dnů vyhlášeno nové hlasování. Pokud ani po tomto kole žádný kandidát nezíská většinu, prezident musí rozpustit zákonodárný sbor a vyhlásit nové parlamentní volby, pokud Národní shromáždění nesouhlasí s konáním třetího kola. Pokud ani po třetím kole není žádný kandidát zvolen, zákonodárný sbor se automaticky rozpustí a budou vyhlášeny nové volby. V praxi, protože jmenovaný musí mít většinu v Národním shromáždění, aby mohl vládnout, bývá jmenovaným zpravidla vůdce většinové strany v Národním shromáždění nebo vůdce nejvyššího partnera ve vládní koalici. Národní shromáždění může odvolat předsedu vlády pouze prostřednictvím konstruktivního hlasování o nedůvěře – to znamená, že návrh na vyslovení nedůvěry nemá žádný účinek, pokud nemá potenciální nástupce podporu většiny. Předseda vlády je také předsedou Národní bezpečnostní rady.