Politická teorie
Disciplína Politická věda
Jazyk Angličtina
Redakce Joshua F. Dienstag, Elisabeth Ellis, Davide Panagia
Údaje o vydání
Historie 1973-současnost
Vydavatel SAGE Publications
Frekvence Dvouměsíčně
Impact factor 1,088 (2019)
Standardní zkratky ISO 4 (alt) · Bluebook (alt1 · alt2) NLM (alt) · MathSciNet (alt) ISO 4
Indexace
CODEN (alt · alt2) · JSTOR (alt) · LCCN (alt) MIAR · NLM (alt) · Scopus
ISSN 0090-5917 (tištěné vydání) 1552-7476 (online vydání)
LCCN 73641963
JSTOR 0090-5917
OCLC 39266906
Odkazy
Domovská stránka časopisu
Online přístup
Online archiv
Politická teorie je dvouměsíční recenzovaný akademický časopis zabývající se politologií. Lawrie Balfour (University of Virginia) je šéfredaktorem od roku 2016. V letech 2005 až 2012 byla šéfredaktorkou časopisu Mary G. Dietz (Northwestern University); vystřídala ji Jane Bennett (Johns Hopkins University). Joshua Foa Dienstag (University of California, Los Angeles), Elisabeth Ellis (University of Otago) a Davide Panagia (University of California, Los Angeles) se stali redaktory v roce 2021. Časopis byl založen v roce 1973 [1] a vydává jej SAGE Publications.
Sage Publishing (dříve SAGE Publications) je americké nezávislé nakladatelství akademické literatury, založené v roce 1965 v New Yorku Sarou Miller McCuneovou. V současnosti sídlí v městské části Newbury Park ve městě Thousand Oaks v Kalifornii. Vydává více než 1 000 časopisů, ročně více než 800 knih, referenčních děl a elektronických produktů pokrývajících obchod, humanitní vědy, společenské vědy, vědu, technologie a medicínu. SAGE také vlastní a vydává pod značkami Corwin Press (od roku 1990), CQ Press (od roku 2008), Learning Matters (od roku 2011) a Adam Matthew Digital (od roku 2012).
Historie
SAGE Publishing byla založena v roce 1965 Sarou Miller McCuneovou a Georgem D. McCunem. Původně se společnost jmenovala Scholarly Resources, Inc. a sídlila v Beverly Hills v Kalifornii. V roce 1966 se společnost přejmenovala na SAGE Publications a v roce 1976 se přestěhovala do Newbury Parku v Thousand Oaks v Kalifornii.
V průběhu let SAGE získala řadu dalších nakladatelství, včetně Corwin Press (1990), CQ Press (2008), Learning Matters (2011) a Adam Matthew Digital (2012). V roce 2017 se SAGE Publications přejmenovala na Sage Publishing.
Produkty
Sage Publishing vydává širokou škálu akademických produktů, včetně:
Časopisy
Knihy
Referenční díla
Elektronické produkty
SAGE pokrývá širokou škálu oborů, včetně:
Obchod
Humanitní vědy
Společenské vědy
Věda
Technologie
Medicína
Imprinty
Sage Publishing vydává pod následujícími imprinty:
Corwin Press: Zaměřuje se na vzdělávání, vedení a veřejnou správu.
CQ Press: Zaměřuje se na politické vědy, veřejnou politiku a mezinárodní vztahy.
Learning Matters: Zaměřuje se na vysokoškolské učebnice a učební materiály.
Adam Matthew Digital: Zaměřuje se na primární zdroje a digitální sbírky pro výzkum v humanitních a společenských vědách.
Distribuce
Sage Publishing distribuuje své produkty po celém světě prostřednictvím sítě distributorů a knihkupectví. Společnost má také vlastní online obchod, kde zákazníci mohou nakupovat její produkty přímo.
Ceny a uznání
Sage Publishing získala řadu cen a uznání za svou práci, včetně:
Cena PROSE za nejlepší referenční dílo (2017)
Cena PROSE za nejlepší učebnici v oblasti společenských věd (2016)
Cena PROSE za nejlepší učebnici v oblasti přírodních věd (2015)
Cena PROSE za nejlepší učebnici v oblasti humanitních věd (2014)
Sage Publishing je respektovaným nakladatelem akademické literatury a její produkty jsou využívány výzkumníky, studenty a pedagogy po celém světě.
Historie vlády Historie vlády se zabývá vývojem politických systémů a státních útvarů v průběhu dějin. Od jednoduchých forem samosprávy a monarchií se politické systémy vyvíjely až ke komplexním demokratickým a totalitním režimům, které existují dnes. Současně se politické entity rozšiřovaly z neurčitých hranic typu hranic až k dnešním přesně vymezeným státním hranicím. Vznik vlády Počátky vlády sahají do dob, kdy lidé začali žít ve skupinách a potřebovali se organizovat, aby zajistili svou bezpečnost a blahobyt. První formy vlády byly jednoduché, jako například rada starších nebo náčelník. Tyto formy vlády se vyvíjely v reakci na rostoucí složitost lidských společností. Vzestup monarchií V průběhu času se některé formy vlády staly centralizovanějšími a moc se soustředila do rukou jednoho vládce. Tyto centralizované vlády se často nazývaly monarchie. Monarchie byly založeny na myšlence, že vládce vybral Bůh nebo že má božské právo vládnout. Vzestup demokracie Kolem 6. století př. n. l. se v Řecku začala rozvíjet nová forma vlády nazývaná demokracie. Demokracie je forma vlády, v níž moc pochází od lidu. V demokratických vládách mají všichni občané právo podílet se na vládě prostřednictvím voleb nebo přímého hlasování. Vzestup totalitarismu Ve 20. století se objevily nové formy vlády, které se nazývaly totalitarismus. Totalitarismus je forma vlády, v níž stát má úplnou kontrolu nad všemi aspekty života občanů. Totalitní vlády často používají propagandu, cenzuru a násilí k udržení své moci. Současné formy vlády Dnes existuje široká škála forem vlády. Některé země jsou demokracie, zatímco jiné jsou monarchie nebo totalitní státy. Existují také hybridní formy vlády, které kombinují prvky různých systémů. Budoucnost vlády Budoucnost vlády je nejistá. Někteří lidé věří, že demokracie je nejlepší formou vlády a že se bude i nadále šířit po celém světě. Jiní se obávají, že totalitarismus je na vzestupu a že demokracie je ohrožena. Ať už budoucnost přinese cokoli, vláda bude i nadále hrát důležitou roli v lidských společnostech.
Šalvěj lékařská ( _Salvia officinalis_ ) je vytrvalý, stálezelený polokeř s dřevnatými stonky, šedavými listy a modrofialovými květy. Patří do čeledi hluchavkovitých ( _Lamiaceae_ ) a pochází ze Středomoří, kde je však zdomácnělá na mnoha místech po celém světě. Má dlouhou historii léčebného a kulinářského využití a v moderní době se používá jako okrasná zahradní rostlina. Obecný název "šalvěj" se používá také pro úzce příbuzné druhy a kultivary. Popis Šalvěj lékařská je vytrvalý polokeř, který dorůstá výšky 30–60 cm. Má dřevnaté stonky, které jsou pokryty šedavými chlupy. Listy jsou podlouhlé až kopinaté, šedavě zelené a mají vroubkované okraje. Květy jsou modrofialové a uspořádány v lichopřeslenech na vrcholcích stonků. Kvetou od května do července. Rozšíření a stanoviště Šalvěj lékařská je původem ze Středomoří, ale dnes je rozšířena po celém světě. Roste v teplých a suchých oblastech, na slunných stanovištích s dobře propustnou půdou. Pěstování Šalvěj lékařská je nenáročná na pěstování. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti s dobře propustnou půdou. Je tolerantní k suchu a mrazu. Může se pěstovat ze semen nebo řízků. Léčebné využití Šalvěj lékařská má dlouhou historii léčebného využití. Používá se při léčbě kašle, bronchitidy, astmatu, zánětů dutiny ústní a zažívacích potíží. Obsahuje řadu účinných látek, jako jsou silice, třísloviny a flavonoidy. Kulinářské využití Šalvěj lékařská je oblíbenou kulinářskou bylinkou. Používá se k ochucení masa, ryb, zeleniny, polévek a omáček. Má výraznou, lehce hořkou chuť. Další využití Šalvěj lékařská se používá také jako okrasná zahradní rostlina. Pěstuje se v záhonech, skalkách a kontejnerech. Pěstování Šalvěj lékařská je nenáročná na pěstování. Nejlépe se jí daří na slunném stanovišti s dobře propustnou půdou. Je tolerantní k suchu a mrazu. Může se pěstovat ze semen nebo řízků. Sklizeň Listy šalvěje lékařské se sklízejí v době květu. Suší se na teplém a vzdušném místě. Sušené listy se uchovávají ve vzduchotěsné nádobě na chladném a temném místě. Upozornění Šalvěj lékařská je bezpečná pro většinu lidí, ale může mít nežádoucí účinky u některých jedinců. Těhotné a kojící ženy by se měly vyhnout užívání šalvěje lékařské.
Bazalka citronová (Ocimum × africanum) je hybrid mezi bazalkou pravou (Ocimum basilicum) a bazalkou americkou (Ocimum americanum). Tato bylina se pěstuje především v severovýchodní Africe a jižní Asii pro svou voňavou citronovou vůni a používá se v kuchyni.
Lodyhy bazalky citronové mohou dorůst výšky 20–40 cm. Na konci léta až začátkem podzimu má bílé květy. Listy jsou podobné listům bazalky pravé, ale bývají užší s mírně zoubkovanými okraji. Semena se na rostlině tvoří po odkvětu a na rostlině usychají.
Bazalka citronová je oblíbenou bylinkou v arabské, indonéské, filipínské, laoské, malajské, perské a thajské kuchyni.
Není totožná s bazalkou citronovou odrůdy Mrs. Burns, která je kultivarem bazalky pravé (Ocimum basilicum).
Taxonomie
Království: Plantae (rostliny)
Podříše: Tracheobionta (cévnaté rostliny)
Oddělení: Magnoliophyta (krytosemenné)
Třída: Magnoliopsida (dvouděložné)
Řád: Lamiales (hluchavkotvaré)
Čeleď: Lamiaceae (hluchavkovité)
Rod: Ocimum (bazalka)
Druh: O. × africanum
Synonyma
Ocimum americanum var. pilosum (Willd.) A.J.Paton
Ocimum basilicum var. anisatum Benth.
Ocimum basilicum var. pilosum (Willd.) Benth.
Ocimum citriodorum Vis.
Ocimum graveolens A.Br.
Ocimum petitianum A.Rich.
Ocimum pilosum Willd.
Pěstování
Bazalka citronová se pěstuje především v severovýchodní Africe a jižní Asii. Vyžaduje dobře odvodněnou půdu a plné slunce až polostín. Bylina je citlivá na chlad a mráz, takže se obvykle pěstuje jako jednoletá rostlina.
Použití
Bazalka citronová se používá v kuchyni především pro svou voňavou citronovou vůni. Listy se používají čerstvé nebo sušené k ochucení různých pokrmů, jako jsou saláty, polévky, omáčky a marinády. Bazalka citronová se také používá v bylinkových směsích a čaji.
Léčivé účinky
Bazalka citronová má také některé léčivé účinky. Obsahuje antioxidanty, které mohou pomoci chránit tělo před poškozením volnými radikály. Bazalka citronová se také používá tradičně k léčbě zažívacích potíží, jako je nevolnost, zvracení a průjem.
Zajímavosti
Bazalka citronová je oblíbenou bylinkou v thajské kuchyni a používá se v mnoha tradičních thajských pokrmech, jako je pad thai a tom yum.
Bazalka citronová je také známá jako "královská bazalka" kvůli své výrazné vůni a chuti.
Esenciální olej z bazalky citronové se používá v aromaterapii k uvolnění stresu a zlepšení nálady.
Politická historie
Politická historie je vyprávění a přehled politických událostí, myšlenek, hnutí, orgánů vlády, voličů, stran a vůdců. [1] Je úzce spjata s dalšími oblastmi historie, včetně diplomatické historie, ústavní historie, sociální historie, lidové historie a veřejné historie. Politická historie studuje organizaci a fungování moci ve velkých společnostech.
Přibližně od 60. let 20. století vedl vzestup konkurenčních subdisciplín, zejména sociální historie a kulturní historie, k poklesu významu „tradiční“ politické historie, která se zaměřovala na aktivity politických elit. Ve dvou desetiletích od roku 1975 do roku 1995 vzrostl podíl profesorů historie na amerických univerzitách identifikujících se se sociální historií z 31 % na 41 % a podíl politických historiků klesl ze 40 % na 30 %. [2]
Přístupy k politické historii
Existují různé přístupy k politické historii, včetně:
Tradiční politická historie: Zaměřuje se na aktivity politických elit, jako jsou panovníci, politici a vládní úředníci.
Sociální historie: Zkoumá dopad politických událostí na každodenní život lidí.
Kulturní historie: Zabývá se politickou kulturou, včetně hodnot, přesvědčení a symbolů, které utvářejí politické chování.
Globální historie: Studuje politické události v globálním kontextu.
Srovnávací historie: Porovnává politické systémy a události v různých zemích a obdobích.
Témata v politické historii
Politická historie se zabývá širokou škálou témat, včetně:
Vzestup a pád vlád: Jak se vlády formují, mění a zanikají.
Politické ideologie: Různé politické myšlenky a hnutí, jako je liberalismus, konzervatismus a socialismus.
Politické instituce: Struktura a fungování vládních orgánů, jako jsou parlamenty, soudy a byrokracie.
Válka a mír: Role války v politice a dopad války na společnosti.
Politické hnutí: Organizované skupiny, které se snaží o politické změny, jako jsou politické strany, odbory a občanské skupiny.
Politické vedení: Role jednotlivců v politice, včetně vůdců, hrdinů a tyranů.
Zdroje pro politickou historii
Historici používají různé zdroje ke studiu politické historie, včetně:
Archivní dokumenty: Záznamy vládních orgánů, politických stran a dalších organizací.
Dopisy, deníky a paměti: Osobní záznamy jednotlivců, které poskytují vhled do jejich politických názorů a činností.
Noviny a časopisy: Současné zprávy a komentáře k politickým událostem.
Statistické údaje: Data o volbách, populaci a ekonomice, která mohou být použita k analýze politických trendů.
Orální historie: Rozhovory s lidmi, kteří žili a prožili politické události.
Význam politické historie
Studium politické historie je důležité z několika důvodů:
Pochopení současnosti: Politická historie nám pomáhá pochopit, jak se současné politické systémy a instituce vyvinuly.
Poučení z minulosti: Studováním chyb a úspěchů minulých politických režimů se můžeme poučit z historie a vyhnout se opakování stejných chyb.
Aktivní občanství: Znalost politické historie nám pomáhá být informovanými občany a činit informovaná rozhodnutí o naší budoucnosti.
Kulturní dědictví: Politická historie je součástí našeho kulturního dědictví a pomáhá nám pochopit, jak se naše společnosti v průběhu času vyvíjely.
Divoký gang Divoký gang je americký epický revizionistický western z roku 1969, který režíroval Sam Peckinpah a v němž hrají William Holden, Ernest Borgnine, Robert Ryan, Edmond O'Brien, Ben Johnson a Warren Oates. Děj se točí kolem stárnoucího gangu psanců na hranicích Mexika a Spojených států, kteří se snaží přizpůsobit se měnícímu se modernímu světu roku 1913. Film byl kontroverzní kvůli svému grafickému násilí a zobrazení surovců, kteří se snaží přežít všemi dostupnými prostředky. [2] Scénář napsali společně Peckinpah, Walon Green a Roy N. Sickner. Divoký gang byl natočen v barevném provedení a Panavision v Mexiku, zejména na Hacienda Ciénaga del Carmen, hluboko v poušti mezi Torreónem a Saltillem, Coahuila, a na řece Nazas. Divoký gang je známý svou složitou, víceuhelníkovou, rychlou střihovou úpravou pomocí normálních a zpomalených záběrů, revoluční filmovou technikou v roce 1969. Scénář Greena, Peckinpaha a Sicknera byl nominován na Oscara za nejlepší scénář a hudba Jerryho Fieldinga byla nominována na nejlepší původní hudbu. Kromě toho byl Peckinpah nominován na cenu za vynikající režii od Directors Guild of America a kameraman Lucien Ballard získal cenu National Society of Film Critics Award za nejlepší kameru. V roce 1999 vybrala Kongresová knihovna Divoký gang k uchování v Národním filmovém registru Spojených států jako "kulturně, historicky a esteticky významný". [3] Film byl zařazen na 80. místo v seznamu 100 nejlepších amerických filmů Amerického filmového institutu a 69. nejnapínavější film. [4] V roce 2008 uvedl AFI 10 nejlepších filmů v 10 žánrech a zařadil Divoký gang jako šestý nejlepší western. [5] [6] Děj Film se odehrává v roce 1913, kdy se Spojené státy rychle modernizují a starý Západ ustupuje moderní době. Divoký gang je skupinou stárnoucích psanců, kteří se snaží přizpůsobit se měnícímu se světu. Gang vede Pike Bishop (William Holden), bývalý voják a pistolník, který se snaží udržet gang pohromadě. Gang se snaží provést několik loupeží, aby se udržel nad vodou, ale je pronásledován Pinkertonovou detektivní agenturou, kterou vede Deke Thornton (Robert Ryan). Thornton je nemilosrdný a rozhodnutý dopadnout gang, bez ohledu na cenu. Gang se dostane do přestřelky s Pinkertonovou agenturou v texaském městě San Rafael. Přestřelka je krvavá a smrtící a mnoho členů gangu je zabito. Pike je vážně zraněn a zbytek gangu je nucen uprchnout. Gang se rozdělí a Pike hledá útočiště u svého bývalého přítele a mentora, Dutcha Engstroma (Ernest Borgnine). Engstrom je nyní legitimním obchodníkem, ale souhlasí, že pomůže Pikovi a gangu. Gang se shledá a vydá se na další loupež, tentokrát proti vlaku převážejícímu zlato. Loupež je úspěšná, ale gang je opět pronásledován Pinkertonovou agenturou. Gang se uchýlí do Mexika, ale Pinkertonova agentura je jim v patách. Gang se dostane do přestřelky s mexickou armádou a je zabit mnoho členů gangu. Pike je znovu vážně zraněn a zbytek gangu je zajat. Thornton a jeho muži mučí zajaté členy gangu, aby získali informace o Pikovi. Pike se však odmítá vzdát a je popraven. Témata Divoký gang je film o přátelství, loajalitě a zradě. Je to také film o stárnutí a o tom, jak se svět mění kolem nás. Film zkoumá také povahu násilí a jeho dopad na lidskou duši. Divoký gang je násilný film, ale násilí je zobrazováno realisticky a brutálně. Film ukazuje, že násilí je ničivá síla, která může zničit životy a zničit duše. Styl Divoký gang je známý svým inovativním stylem. Peckinpah využívá složitou, víceuhelníkovou, rychlou střihovou úpravu pomocí normálních a zpomalených záběrů. Tato technika vytváří pocit realismu a bezprostřednosti, který diváky vtáhne do akce. Film je také známý svou hudbou, kterou složil Jerry Fielding. Hudba je atmosférická a evokující a pomáhá vytvořit náladu filmu. Odkaz Divoký gang je klasický film, který měl velký vliv na pozdější filmy. Film byl chválen za svůj realismus, násilí a inovativní styl. Je to film, který zůstane ještě dlouho divákům v paměti.
Butch Cassidyho Divoká banda
Butch Cassidyho Divoká banda byla jednou z volně organizovaných gangů psanců, která operovala z Hole-in-the-Wall, nedaleko Kaycee ve Wyomingu, přirozené pevnosti jeskyní s úzkým vchodem, který byl neustále střežen. Na začátku byla banda označována jako „Hole in the Wall Gang“ během éry Divokého západu ve Spojených státech. Stala se populární díky filmu Butch Cassidy a Sundance Kid z roku 1969 a převzala svůj název od původní Divoké bandy. Bandě velel Butch Cassidy a zahrnovala jeho nejbližší přátele Elzyho Laye, Sundance Kida, Tall Texana, Newse Carvera, Camillu „Deaf Charleyho“ Hankse, Lauru Bullion, Flat-Nose Curryho, Kid Curryho a Boba Meekse. Byli nejúspěšnější gang loupeží vlaků v historii.
Původ
Butch Cassidyho Divoká banda vznikla v roce 1899, kdy Cassidy a jeho kumpáni hledali útočiště před zákonem ve skalnatých útesech Hole-in-the-Wall. Tato oblast byla známá svými přírodními úkryty a strmými útesy, které poskytovaly ideální místo pro psance, aby se schovali před pronásledovateli.
Členové
Butch Cassidy byl vůdcem Divoké bandy a byl známý svou inteligencí, odvahou a schopností plánovat a provádět složité loupeže. Mezi dalšími členy bandy byli:
Elzy Lay: Cassidyho nejbližší důvěrník a pravá ruka
Sundance Kid: zručný střelec a Cassidyho věrný přítel
Tall Texan: vysoký a svalnatý člen bandy, který sloužil jako vymahač
News Carver: bývalý strážce zákona, který se stal lupičem
Camilla „Deaf Charley“ Hanks: hluchý člen bandy, který sloužil jako průzkumník
Laura Bullion: Cassidyho přítelkyně a členka bandy
Flat-Nose Curry: lupič známý pro svůj zploštělý nos
Kid Curry: mladší bratr Flat-Nose Curryho, který byl také zručným střelcem
Bob Meeks: další člen bandy, který se podílel na loupežích
Činnost
Divoká banda se proslavila svými odvážnými loupežemi vlaků, dostavníků a bank. Byli známí svou pečlivou přípravou a schopností vyhnout se zajetí. Mezi jejich nejznámější loupeže patřily:
Loupež vlaku Union Pacific v roce 1899: Divoká banda přepadla vlak Union Pacific v pohoří Sierra Madre ve Wyomingu a ukradla 32 000 dolarů.
Loupež vlaku Great Northern v roce 1901: Banda přepadla vlak Great Northern v Montaně a ukradla 60 000 dolarů.
Loupež banky v Telluride v roce 1904: Divoká banda přepadla banku v Telluride v Coloradu a ukradla 10 000 dolarů.
Konec Divoké bandy
Divoká banda byla pronásledována zákonem a nakonec byla rozpuštěna v roce 1901. Někteří členové bandy, včetně Cassidyho a Sundance Kida, uprchli do Jižní Ameriky, kde byli později zabiti v přestřelce s bolivijskou armádou. Ostatní členové bandy byli dopadeni a uvězněni.
Odkaz
Butch Cassidyho Divoká banda zůstává jednou z nejznámějších a nejromantizovanějších gangů v americké historii. Jejich příběh byl vyprávěn v nesčetných knihách, filmech a televizních pořadech. Divoká banda se stala symbolem divokého a nezávislého ducha Divokého západu.
Fort Worth Fort Worth je město v americkém státě Texas. Je sídlem okresu Tarrant County a rozkládá se na ploše téměř 910 km2 do čtyř dalších okresů: Denton, Johnson, Parker a Wise. Podle odhadu sčítání lidu Spojených států z roku 2022 měl Fort Worth 956 709 obyvatel, což je pátý nejlidnatější ve státě a třináctý nejlidnatější ve Spojených státech. Fort Worth je druhé největší město v metropolitní oblasti Dallas–Fort Worth–Arlington, která je čtvrtou nejlidnatější metropolitní oblastí ve Spojených státech a nejlidnatější v Texasu. Město Fort Worth bylo založeno v roce 1849 jako vojenská základna na útesu s výhledem na řeku Trinity. Fort Worth byl historicky centrem obchodu s dobytkem Texas Longhorn. Stále si zachovává své západní dědictví a tradiční architekturu a design. USS Fort Worth (LCS-3) je první lodí námořnictva Spojených států pojmenovanou po městě. Nedaleký Dallas má většinu obyvatel již od doby, kdy se vedou záznamy, přesto se Fort Worth na počátku 21. století stal jedním z nejrychleji rostoucích měst ve Spojených státech a od roku 2000 téměř zdvojnásobil svou populaci. Fort Worth je místem konání Mezinárodní klavírní soutěže Van Cliburn a několika muzeí navržených současnými architekty. Kimbell Art Museum navrhl Louis Kahn a rozšíření navrhl Renzo Piano. Muzeum moderního umění ve Fort Worth navrhl Tadao Ando. Muzeum amerického umění Amon Carter, navržené Philipem Johnsonem, vystavuje americké umění. Muzeum Sid Richardson, přestavěné Davidem M. Schwarzem, má sbírku západního umění v USA se zaměřením na Frederica Remingtona a Charlese Russella. Muzeum vědy a historie Fort Worth navrhl Ricardo Legorreta z Mexika. Fort Worth je sídlem několika univerzitních komunit: Texas Christian University, Texas Wesleyan, University of North Texas Health Science Center a Texas A&M University School of Law. Ve Fort Worth sídlí několik nadnárodních korporací, včetně Bell Textron, American Airlines a BNSF Railway.
Dod je příjmení těchto osob: Albert Baldwin Dod (1805–1845), americký presbyteriánský teolog a profesor matematiky Charles Dod (1788–1823), irský novinář a spisovatel, známý svými referenčními díly, včetně Dod's Parliamentary Companion Daniel Dod (1788–1823), americký matematik a strojní inženýr, který sestrojil motor pro první parník, který překročil Atlantský oceán Donald Dungan Dod (1912–2008), americký misionář a orchidolog John Dod (asi 1549–1645), anglický nonkonformní duchovní Lottie Dod (1871–1960), anglická sportovkyně, nejmladší vítězka Wimbledon Ladies' Singles Championship Pierce Dod (1683–1754), britský lékař Thaddeus Dod (1740–1793), presbyteriánský kazatel a pedagog William Dod (1867–1954), britský olympijský lukostřelec