Serge Gainsbourg Serge Gainsbourg (vlastním jménem Lucien Ginsburg) byl francouzský zpěvák, skladatel, herec, režisér a spisovatel. Narodil se 2. dubna 1928 v Paříži a zemřel 2. března 1991 tamtéž. Byl známý svými provokativními texty, které často vyvolávaly ve Francii pobouření a rozdělovaly veřejné mínění. Jeho hudební tvorba se pohybovala od jazzu, šansonu a yé-yé v jeho raných letech až po rock, zouk, funk, reggae a elektroniku v pozdějších letech. Jeho různorodý hudební styl a individualita z něj činí těžko zařaditelného umělce, jehož odkaz je však pevně ustaven a je často považován za jednoho z nejvlivnějších světových populárních hudebníků. Jeho textová tvorba byla charakteristická slovními hříčkami s humornými, bizarními, provokativními, sexuálními, satirickými nebo podvratnými podtóny. Gainsbourg napsal přes 550 písní, které byly více než 1 000krát coverovány různými umělci. Od své smrti na druhý srdeční infarkt v roce 1991 získala Gainsbourgova hudba ve Francii legendární postavení. Přestože byl za svého života kontroverzní, stal se jednou z nejoblíbenějších francouzských veřejných osobností. Získal také kultovní následovníky po celém světě s hity ve Velké Británii a Belgii s písněmi "Je t'aime... moi non plus" a "Bonnie and Clyde". Dětství a mládí Gainsbourg se narodil v Paříži židovským rodičům ruského původu. Jeho otec Joseph Ginsburg byl hudebníkem a jeho matka Olga Bezman byla klavíristkou. Gainsbourg vyrůstal v chudých poměrech a často trpěl kvůli svému židovskému původu. Ve věku 10 let se Gainsbourg začal učit hrát na klavír a kytaru. V 15 letech opustil školu a začal hrát v pařížských jazzových klubech. V roce 1949 se setkal s Borisem Vianem, který mu pomohl nastartovat jeho hudební kariéru. Hudební kariéra Gainsbourg debutoval v roce 1958 s písní "Le poinçonneur des Lilas". V následujících letech vydal několik alb, která se však nesetkala s velkým úspěchem. V roce 1964 se prosadil s písní "Poupée de cire, poupée de son", kterou napsal pro France Gall. V roce 1967 vydal Gainsbourg své nejslavnější album "Histoire de Melody Nelson", které bylo konceptuální nahrávkou o vztahu mezi mužem a ženou. Album bylo komerčně úspěšné a získalo kritické uznání. V 70. letech pokračoval Gainsbourg ve vydávání provokativních alb, jako například "L'homme à tête de chou" (1976) a "Aux armes et cætera" (1979). V 80. letech se jeho hudba stala více popovou a vydal několik hitů, jako například "Je t'aime... moi non plus" (1969) a "Bonnie and Clyde" (1968). Filmový život Gainsbourg se také věnoval filmové tvorbě. Režíroval 14 filmů, z nichž nejznámější jsou "Je t'aime moi non plus" (1976) a "Charlotte for Ever" (1986). Jeho filmy byly často kontroverzní a byly přijímány s různým úspěchem. Osobní život Gainsbourg byl čtyřikrát ženatý. Jeho první manželství s Elisabeth "Lize" Levitsky trvalo od roku 1951 do roku 1957. V roce 1964 se oženil s Béatrice Pancrazzi, ale jejich manželství trvalo pouze dva roky. V roce 1968 se Gainsbourg setkal s anglickou herečkou Jane Birkin. Začali spolu žít a měli spolu dceru Charlotte Gainsbourg. Jejich vztah byl bouřlivý a plný drog a alkoholu. Rozešli se v roce 1980. V 80. letech měl Gainsbourg vztah s francouzskou herečkou Caroline Paulus. Zemřel v roce 1991 na srdeční infarkt. Odkaz Serge Gainsbourg je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností francouzské populární hudby. Jeho hudba a texty byly kontroverzní a provokativní, ale zároveň i inovativní a vlivné. Jeho odkaz je dodnes živý a jeho hudba je stále populární po celém světě.
Soudní výbor Tajné rady
Historie
Soudní výbor Tajné rady (JCPC) byl zřízen 14. srpna 1833 zákonem o soudním výboru z roku 1833, aby nahradil Krále v radě jako nejvyšší odvolací soud pro Britské impérium s výjimkou Spojeného království. V roce 1844 byl rozšířen zákonem o soudním výboru z roku 1844.
Jurisdikce
JCPC je nejvyšším odvolacím soudem pro:
Korunní závislosti (Man, Jersey, Guernsey, Alderney a Sark)
Britská zámořská území
Některé členské státy Commonwealthu (např. Antigua a Barbuda, Bahamy, Grenada, Jamajka, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny, Tuvalu, Cookovy ostrovy, Niue)
Některé instituce ve Spojeném království
Složení
JCPC je zákonným výborem Jeho Veličenstva nejcennější Tajné rady. Skládá se ze starších soudců, kteří jsou členy Tajné rady, zejména soudců Nejvyššího soudu Spojeného království a starších soudců ze Společenství národů.
Proces odvolání
V zemích Commonwealthu se odvolání nominálně podávají „Jeho Veličenstvu v radě“ (tj. britskému panovníkovi formálně razenému jeho tajnými poradci), který případ postoupí JCPC k „radě“. V republikách ve Společenství národů, které si JCPC ponechaly jako svůj konečný odvolací soud, se odvolání podávají přímo JCPC.
Soudní jednání
Panel soudců (obvykle pět) projednávající konkrétní případ je známý jako „Board“. Zpráva rady je podle konvence vždy přijímána králem v radě jako rozsudek.
Brad Foster
Brad Foster (nar. 26. dubna 1955) je americký ilustrátor, karikaturista, spisovatel a vydavatel. Je držitelem ceny Hugo za nejlepšího umělce.
Kariéra
Foster se prosadil jako ilustrátor fantasy a sci-fi literatury. Jeho práce se objevily na obálkách knih renomovaných autorů, jako jsou George R. R. Martin, Neil Gaiman a Ursula K. Le Guin. Foster také ilustroval komiksy, například sérii "Star Wars: Dark Empire" pro Dark Horse Comics.
Kromě své ilustrační práce je Foster také spisovatelem a vydavatelem. Vydal několik knih o kreslení a umění a založil nakladatelství Jabberwocky Graphix, které se specializuje na vydávání komiksů a grafických románů.
Ocenění
Foster získal za svou práci četná ocenění, včetně:
Cena Hugo za nejlepšího umělce (1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2000, 2002, 2004, 2006)
Cena World Fantasy Award za nejlepšího umělce (1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2000, 2002, 2004, 2006)
Cena Chesley Bonestell za nejlepší ilustraci (1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2000, 2002, 2004, 2006)
Host na konvencích
Foster byl hostem na mnoha sci-fi a fantasy konvencích, včetně:
ArmadilloCon 10
Conestoga 9
Archon 35
NASFiC 2010
73rd World Science Fiction Convention
Triple J: Australská vládní rozhlasová stanice zaměřená na mladé Triple J je australská celostátní rozhlasová stanice provozovaná veřejnoprávní společností Australian Broadcasting Corporation (ABC). Byla založena v roce 1975 a zaměřuje se na mladé posluchače, kteří mají zájem o alternativní hudbu. Ve srovnání s komerčními rádii hraje Triple J více australské hudby. Vznik a historie Vznik Triple J inicioval tehdejší premiér Gough Whitlam, který chtěl vytvořit rozhlasovou stanici zaměřenou na mladé, aby rozšířil posluchačskou základnu ABC. Stanice byla původně spuštěna 19. ledna 1975 pod názvem 2JJ a vysílala pouze v oblasti Velkého Sydney. Od komerčních rádií se rychle odlišila tím, že hrála především australskou hudbu a také písně, které byly jinde cenzurovány nebo zakázány. Od roku 1981 začala stanice vysílat celostátně pod názvem 2JJJ (Triple J) pouze v pásmu FM. V průběhu 90. let se její pokrytí dále rozšiřovalo. V roce 2014 byla spuštěna odnož Double J, která se zaměřuje na současnější publikum. Dopad a význam Triple J má významný vliv na australskou hudební scénu. Podporuje australské hudební festivaly a koncertní turné domácích i zahraničních umělců. Každoročně vysílá anketu Hottest 100, která byla označena za "největší hudební demokracii na světě", a hudební ocenění J Awards, o kterých rozhodují posluchači. Triple J také každoročně pořádá akci Ausmusic Month a v roce 2013 založila celonárodní iniciativu Ausmusic T-Shirt Day. Platforma pro objevování hudby Triple J Unearthed navíc dává příležitost nezávislým umělcům, aby jejich hudba zazněla v éteru. Stanice však byla také kritizována za to, že propaguje příliš homogenní australskou hudební scénu.
Kabát Kabát je druh krátkého pláště, který byl běžně nošen muži v pozdním středověku a raném novověku v Evropě. Obecně se nosil venku, kabát byl buď bez rukávů, nebo měl krátké rukávy nebo ramenní části. Ve své rozvinutější formě byl otevřený po stranách a mohl se nosit s opaskem nebo bez něj. Ačkoli většina z nich byla běžným oděvem, často pracovním oblečením, kabáty mohly být na přední a zadní straně ozdobeny erbem (librej) a v této podobě přežívají jako charakteristický oděv důstojníků zbraní. V moderním britském užití byl tento termín obnoven pro to, co je v americké angličtině známo jako zástěra ševce: lehký otevřený svrchní oděv podobného designu jako jeho středověký a heraldický protějšek, který nosí zejména pracovníci v oblasti stravování, úklidu a zdravotnictví jako ochranný oděv, nebo venku těmi, kteří vyžadují vysoce viditelné oblečení. Kabáty mohou nosit také perkusionisté v pochodových kapelách, aby chránili své uniformy před popruhy a lany používanými k podpoře nástrojů.
Suverén Suverén je mrakodrap v Metrotownu v Burnaby v Britské Kolumbii v Kanadě, který navrhla a postavila společnost Bosa Properties Inc. na Willingdon Avenue a Kingsway. [2] Budova se nachází severozápadně od Metrotownu a je vysoká 511 stop (156 m). Má 45 pater, která zahrnují hotelové a obytné prostory. Suverén má 202 luxusních rezidencí v horní části budovy a 169 hotelových pokojů v dolní části. Zahrnuje také 100 000 čtverečních stop (9 300 m2) maloobchodních prostor. Dříve držel titul nejvyšší budovy v Burnaby, ale byl překonán budovou Altus v Solo District, jejíž druhá fáze je vysoká 616 stop (188 m). Architektura Suverén je moderní mrakodrap s výraznou skleněnou fasádou. Budova má válcový tvar s mírně se zužujícím vrcholem. Fasáda je rozdělena do vertikálních pásů se střídavými skleněnými a kovovými panely. Interiér Suverén nabízí širokou škálu vybavení, včetně bazénu, fitness centra, společenské místnosti a obchodního centra. Rezidence jsou luxusní a mají prostorné půdorysy, vysoké stropy a velká okna. Hotelové pokoje jsou moderní a pohodlné a nabízejí výhled na město nebo hory. Lokalita Suverén se nachází v centru Metrotownu, v docházkové vzdálenosti od mnoha obchodů, restaurací a atrakcí. Je také dobře spojen s veřejnou dopravou a nachází se v blízkosti stanice metra Metrotown. Význam Suverén je významnou budovou v Burnaby a je jednou z nejvyšších budov ve městě. Je také významným příkladem moderní architektury a poskytuje luxusní bydlení a hotelové ubytování v centru Metrotownu.
Smíšené využití je typ městského rozvoje, městského designu, územního plánování a/nebo klasifikace územního plánování, která mísí více využití, jako je rezidenční, komerční, kulturní, institucionální nebo zábavní, do jednoho prostoru, kde jsou tyto funkce do určité míry fyzicky a funkčně integrované a které poskytuje pěší spojení. Smíšený vývoj využití může být aplikován na jednu budovu, blok nebo čtvrť nebo v rámci politiky územního plánování v celém městě nebo jiné správní jednotce. Tyto projekty mohou být dokončeny soukromým developerem, (kvazi)vládní agenturou nebo jejich kombinací. Smíšené využití může být nová výstavba, opětovné využití stávající budovy nebo brownfieldu nebo jejich kombinace.
Smíšené využití má řadu výhod, včetně:
Zvýšená hustota: Smíšené využití může pomoci zvýšit hustotu městských oblastí, což může vést k řadě výhod, jako je snížená spotřeba půdy, zkrácené dojíždění a zvýšená dostupnost veřejné dopravy.
Živější městské prostředí: Smíšené využití může pomoci vytvořit živější městské prostředí, které je atraktivnější pro obyvatele, firmy a návštěvníky.
Větší ekonomická prosperita: Smíšené využití může pomoci podpořit ekonomickou prosperitu vytvářením nových pracovních míst, přilákáním nových podniků a zvýšením daňových příjmů.
Nižší ekologická stopa: Smíšené využití může pomoci snížit ekologickou stopu městských oblastí tím, že snižuje potřebu cestování autem a podporuje pěší chůzi, cyklistiku a veřejnou dopravu.
Smíšené využití však může mít i některé nevýhody, například:
Vyšší náklady: Smíšené využití může být dražší než tradiční formy rozvoje, protože vyžaduje větší plánování a koordinaci.
Složitější výstavba: Smíšené využití může být složitější na výstavbu než tradiční formy rozvoje, protože vyžaduje integraci různých typů využití.
Potenciální konflikty: Smíšené využití může vést ke konfliktům mezi různými typy využití, například mezi obytnými a komerčními využitími.
Celkově má smíšené využití řadu výhod i nevýhod. Je důležité zvážit klady a zápory smíšeného využití před jeho realizací v konkrétní oblasti.
Vývoj nemovitostí je obchodní proces zahrnující činnosti od renovace a opětovného pronájmu stávajících budov až po nákup pozemků a prodej rozvinutých pozemků nebo parcel jiným subjektům. Developery nemovitostí jsou lidé a společnosti, kteří koordinují všechny tyto činnosti a přeměňují nápady z papíru na nemovitý majetek. [1] Vývoj nemovitostí se liší od výstavby nebo stavby domů, i když mnoho developerů také řídí proces výstavby nebo se zabývá stavbou domů. Developeři nakupují pozemky, financují realitní transakce, staví nebo nechávají stavitele stavět projekty, vyvíjejí projekty ve společných podnicích a vytvářejí, představují si, kontrolují a řídí proces vývoje od začátku do konce. [2] Developeři obvykle podstupují největší riziko při vytváření nebo renovaci nemovitostí a získávají největší odměny. Developeři obvykle nakoupí pozemek, určí marketing nemovitosti, vyvinou stavební program a návrh, získají potřebné veřejné schválení a financování, postaví struktury a pronajmou, spravují a nakonec prodají. [1] Někdy developeři nemovitostí provedou pouze část procesu. Například někteří developeři najdou nemovitost a nechají si schválit plány a povolení, než prodají nemovitost se schválenými plány a povolením stavebníkovi za prémiovou cenu. Případně může developer, který je také stavebníkem, koupit nemovitost s připravenými plány a povolením, takže nepodstupuje riziko nezískání stavebního povolení a může okamžitě zahájit výstavbu. Developeři spolupracují s mnoha různými partnery v každém kroku tohoto procesu, včetně architektů, urbanistů, inženýrů, geodetů, inspektorů, dodavatelů, právníků, leasingových agentů atd. V kontextu územního plánování ve Spojeném království je „vývoj“ definován v zákoně o územním plánování z roku 1990, s55.
Znak Spojeného království je znakem britského panovníka. Je jak osobním znakem monarchy, v současnosti krále Karla III., tak znakem státu. [1] [2] Kromě monarchy se znak používá také státními institucemi, včetně vlády Spojeného království, parlamentu Spojeného království a britské justice. Rozdílné verze znaku používají členové britské královské rodiny. Oficiální vlajka monarchy, královský prapor, je znakem ve formě vlajky. Existují dvě verze znaku. Jedna se používá ve Skotsku a obsahuje prvky odvozené od znaku Skotského království, a druhá se používá jinde a obsahuje prvky odvozené od znaku Anglického království. Štíty obou verzí znaku čtvrti znaky království Anglie a Skotska, které se spojily a vytvořily Království Velké Británie v roce 1707, a Království Irska, které se spojilo s Velkou Británií a vytvořilo Spojené království v roce 1801. Irská čtvrť nyní představuje Severní Irsko, po vzniku Irského svobodného státu v roce 1922. Současný znak neobsahuje zastoupení čtvrté součásti Spojeného království, Walesu, především proto, že země byla dobyta Anglií do roku 1283 a později se stala nedílnou součástí Anglického království. Wales je místo toho heraldicky reprezentován dvěma královskými odznaky, které používají velšského draka a znak Llywelyna ab Iorwertha.
Popis
Štít
Štít je čtvrcený:
I. a IV. čtvrť: Červené, tři zlatí lvi kráčející v řadě za sebou, s modrými jazyky a drápy.
II. čtvrť: Zlaté, červený vzpínající se lev ve dvojitém lemu s liliemi a křížky, vše červené.
III. čtvrť: Modré, zlatá harfa se stříbrnými strunami.
Ve Skotsku jsou čtvrti pro Anglii a Skotsko vyměněny.
Klenot
Na přilbě je královská koruna, na ní zlatý stojící lev s modrým jazykem a stříbrnými drápy, s císařskou korunou na hlavě a pláštěm zlatým podšitým hermelínem.
Štítonoši
Pravý: Zlatý vzpínající se lev s červeným jazykem a drápy, s císařskou korunou na hlavě.
Levý: Stříbrný jednorožec se zlatými rohy, hřívou a kopyty, s korunou z křížů a lilií, s řetězem připevněným k předním nohám a přehozeným přes hřbet, vše zlaté.
Podstavec
Tudorovská růže, trojlístek a bodlák.
Heslo
Francouzsky: Dieu et mon droit, česky: Bůh a mé právo.
Řády
Podvazkový řád
Bodlákový řád (skotská verze)
Historie
Současný znak byl přijat v roce 1837. Je založen na znaku Spojeného království Velké Británie a Irska, který byl přijat v roce 1801. Ten byl zase založen na znaku Království Velké Británie, který byl přijat v roce 1707. Znak Království Velké Británie byl vytvořen spojením znaků Anglie a Skotska. Znak Anglie se používá od 12. století a znak Skotska od 13. století.
Irská čtvrť byla přidána do znaku v roce 1801, kdy se Irsko spojilo s Velkou Británií a vytvořilo Spojené království. Po vzniku Irského svobodného státu v roce 1922 byla irská čtvrť upravena tak, aby reprezentovala Severní Irsko.
Použití
Znak Spojeného království se používá na všech zákonech parlamentu, na obálkách všech britských pasů, v různých vládních odděleních a je přizpůsoben na rubu mincí britské libry šterlinků (2008).
Renovace Renovace, také známá jako přestavba, je proces zlepšování poškozených, zničených nebo zastaralých staveb. Renovace se obvykle provádí na komerčních nebo obytných budovách. Kromě toho se renovace může vztahovat i na vytvoření něčeho nového nebo na oživení něčeho a může se uplatnit i v sociálních kontextech. Například komunita může být renovována, pokud je posílena a oživena. Může také jít o obnovení něčeho do dřívějšího lepšího stavu (například čištěním, opravou nebo přestavbou). Renovace je v některých místech velmi běžná. Například v Hongkongu se každý rok provádí více než dvacet tisíc projektů na zlepšení bydlení, které ovlivní více než milion obyvatel [1] (počet obyvatel Hongkongu je v roce 2023 kolem 7,5 milionu). [2]