Katedrála svatého Marka Koptské pravoslavné církve je koptský kostel v egyptské Alexandrii. Je historickým sídlem papeže alexandrijského, hlavy Koptské pravoslavné církve. O Květné neděli 9. dubna 2017 odpálil v katedrále příslušník Islámského státu svůj sebevražedný pás, přičemž zabil 17 lidí a zranil 48 dalších. [1] Historie Katedrála byla postavena na místě, kde podle tradice zemřel svatý Marek evangelista, první alexandrijský biskup. První kostel na tomto místě byl postaven ve 3. století našeho letopočtu. V průběhu staletí byl kostel několikrát přestavován a rozšiřován. Současná katedrála byla postavena v 19. století. Architektura Katedrála je postavena v koptském architektonickém stylu. Má obdélníkový půdorys s centrální kupolí a dvěma věžemi. Vnitřek katedrály je bohatě zdoben ikonami, freskami a mramorovými intarziemi. Význam Katedrála svatého Marka je jedním z nejdůležitějších koptských kostelů na světě. Je sídlem papeže alexandrijského a centrem Koptské pravoslavné církve. Katedrála je také významným poutním místem pro koptské křesťany. Útok v roce 2017 9. dubna 2017 došlo v katedrále k sebevražednému bombovému útoku, při kterém zahynulo 17 lidí a dalších 48 bylo zraněno. Útok provedl příslušník Islámského státu. Katedrála byla po útoku uzavřena, ale později byla znovu otevřena. Současnost Katedrála svatého Marka je i dnes důležitým centrem Koptské pravoslavné církve. Je sídlem papeže Tawadrose II. a koná se zde mnoho náboženských obřadů a slavností. Katedrála je také oblíbeným turistickým cílem.
Co je to GIS?
GIS je zkratka pro geografický informační systém. Jedná se o počítačový program, který umožňuje ukládat, spravovat, analyzovat, upravovat, zobrazovat a vyhledávat geografická data.
Jak GIS funguje?
GIS ukládá data o různých místech na Zemi, jako jsou budovy, silnice, řeky a lesy. Tato data jsou uložena v databázi, která je jako knihovna, ve které jsou uloženy všechny informace o daném místě.
K čemu se GIS používá?
GIS se používá v mnoha oborech, například:
Plánování měst a obcí
Navrhování dopravních sítí
Řízení životního prostředí
Analýza rizik
Marketing a obchod
Jak GIS pomáhá?
GIS pomáhá lidem porozumět a analyzovat data o místech. Umožňuje jim:
Vizualizovat data na mapách a grafech
Vyhledávat informace o konkrétních místech
Analyzovat vztahy mezi různými daty
Předpovídat budoucí trendy
Kdo GIS používá?
GIS používají lidé z různých profesí, například:
Plánovači
Inženýři
Analytici
Geografové
Obchodníci
GIS a budoucnost
GIS se neustále vyvíjí a nové technologie umožňují nové způsoby využití GIS. V budoucnu se očekává, že GIS bude hrát ještě větší roli v rozhodování a plánování.
Manhattan: Srdce New Yorku Manhattan je nejhustěji osídlená a nejmenší městská část New Yorku. Je také totožná s okresem New York County, který je nejmenším okresem v souvislých Spojených státech. Manhattan se nachází téměř výhradně na ostrově Manhattan u jižního cípu státu New York. Je geografickým a demografickým centrem severovýchodní megalpole a jádrem metropolitní oblasti New Yorku, která je největší metropolitní oblastí na světě podle městské rozlohy. Manhattan je ekonomickým a správním centrem New Yorku a je považován za světové centrum kultury, financí, médií a zábavy. Původními obyvateli dnešního Manhattanu byli Lenapští Indiáni. Evropské osídlení začalo v roce 1624, kdy holandští kolonisté založili na dolním Manhattanu obchodní stanici, která byla v roce 1626 pojmenována Nový Amsterdam. V roce 1664 se území a jeho okolí dostalo pod anglickou kontrolu a bylo přejmenováno na New York poté, co anglický král Karel II. udělil tyto pozemky svému bratrovi, vévodovi z Yorku. New York, který se nacházel v dnešním Manhattanu, byl hlavním městem Spojených států od roku 1785 do roku 1790. Sochu svobody v newyorském přístavu spatřily miliony přicházejících imigrantů na konci 19. století a je světovým symbolem Spojených států a jejich ideálů. Manhattan se stal městskou částí při sloučení New Yorku v roce 1898 a je zde sídlo radnice New Yorku, sídla městské vlády. Stonewall Inn v Greenwich Village, který je součástí národního památníku Stonewall, je považován za kolébku moderního hnutí za práva gayů a upevnil ústřední roli Manhattanu v LGBT kultuře. Byl zde také Světový obchodní středisko, které bylo zničeno při teroristických útocích z 11. září. Manhattan se nachází na jednom z největších přírodních přístavů na světě a je ohraničen řekami Hudson, East a Harlem. Zahrnuje několik malých sousedních ostrovů, včetně Rooseveltova, U Thanta a ostrovů Randalls a Wards. Zahrnuje také malou čtvrť Marble Hill, která se nyní nachází na pevnině USA. Ostrov Manhattan je rozdělen do tří neformálně ohraničených částí, z nichž každá protíná dlouhou osu městské části: Dolní, Střední a Horní Manhattan. Manhattan je jedním z nejhustěji osídlených míst na světě, s populací 1 694 250 obyvatel v roce 2020 žijících na ploše 22,66 čtverečních mil (58,69 km2) nebo 72 918 obyvatel na čtvereční míli (28 154 obyvatel/km2). Jeho obytné nemovitosti mají nejvyšší prodejní cenu za čtvereční stopu ve Spojených státech. Chinatown je největší koncentrace Číňanů v západní polokouli. New York City, jehož sídlem je Wall Street ve finanční čtvrti Lower Manhattan, je označován za nejbohatší město světa a vedoucí finanční a fintech centrum světa. Na Manhattanu sídlí dvě největší světové burzy podle celkové tržní kapitalizace, New York Stock Exchange (25,0 bilionů dolarů k srpnu 2023) a Nasdaq (21,7 bilionů dolarů). V Manhattanu sídlí také řada nadnárodních mediálních konglomerátů a četné vysoké školy a univerzity, jako je Kolumbijská univerzita a Newyorská univerzita. V této městské části sídlí také sídlo Organizace spojených národů. Manhattan je domovem tří nejnavštěvovanějších turistických atrakcí na světě v roce 2013: Times Square, Central Park a Grand Central Terminal. Penn Station je nejrušnějším dopravním uzlem v západní polokouli. V městské části se nachází mnoho významných mostů a tunelů a mrakodrapů, včetně Empire State Building, Chrysler Building a One World Trade Center. Je také domovem týmů NBA New York Knicks a NHL New York Rangers.
Bulharská jména se podobají jménům v jiných evropských zemích, hlavně slovanských, jako je Rusko. Mají však i některé jedinečné rysy.
Bulharské jméno se obvykle skládá ze:
křestního jména (například Ivan, Maria)
patronyma (například Ivanov, Ivanova) - příjmení odvozené od otcova křestního jména
příjmení (například Petrov, Petrova)
Patronymum se většinou neuvádí, když se k někomu mluví přímo.
Křestní jména
Bulharská křestní jména pocházejí z různých zdrojů, včetně:
Slovanská jména (například Borislav, Miroslav, Radost)
Křesťanská jména (například Ivan, Marija, Nikola)
Thrácká jména (například Kotys, Teres)
Perská jména (například Asparuch, Krum)
Moderní jména (například Asen, Kaloyan)
Příjmení
Bulharská příjmení většinou končí na "-ov" nebo "-ev" pro muže a "-ova" nebo "-eva" pro ženy. Tato přípona naznačuje, že příjmení pochází od otcova křestního jména.
Například:
Petrov (od křestního jména Petar)
Ivanova (od křestního jména Ivan)
Existují však i příjmení, která končí na jiné přípony, jako například:
"-ski" (například Stoyanski, Dimitrovski)
"-ov" (například Popov, Nikolov)
"-in" (například Markov, Georgiev)
Patronyma
Patronymum je příjmení odvozené od otcova křestního jména. Používá se hlavně v oficiálních dokumentech a při oslovování starších osob.
Například:
Ivan Petrov Ivanov (Ivan Petrov, syn Petra)
Marija Petrova Ivanova (Marija Petrova, dcera Petra)
Patronyma se většinou neuvádí, když se k někomu mluví přímo.
Jedinečné rysy
Bulharský systém jmen má některé jedinečné rysy, které ho odlišují od jiných evropských systémů:
Používání patronym - patronyma jsou v bulharském systému jmen velmi běžná.
Přípony příjmení - příjmení většinou končí na "-ov", "-ev", "-ski" nebo "-in".
Dlouhá historie - bulharský systém jmen má dlouhou historii, která sahá až do středověku.
Korporátní řízení
Korporátní řízení zahrnuje mechanismy, procesy a vztahy, kterými jsou společnosti řízeny a provozovány. Je součástí širšího tématu správy věcí veřejných.
Co je korporátní řízení?
Korporátní řízení se zabývá způsobem, jakým jsou společnosti řízeny a kontrolovány. Cílem je zajistit, aby společnosti byly spravovány transparentně, odpovědně a v souladu s platnými zákony a předpisy.
Hlavní složky korporátního řízení
Hlavní složky korporátního řízení zahrnují:
Správní rada: Správní rada je orgán, který dohlíží na činnost společnosti a je odpovědný za její strategické řízení.
Výkonný ředitel (CEO): CEO je nejvyšší manažer společnosti, který je odpovědný za její každodenní provoz.
Auditní výbor: Auditní výbor je nezávislý orgán, který dohlíží na finanční výkaznictví společnosti a její vnitřní kontrolní systém.
Akcionáři: Akcionáři jsou vlastníci společnosti a mají právo volit členy správní rady a rozhodovat o důležitých záležitostech.
Význam korporátního řízení
Dobré korporátní řízení je nezbytné pro úspěch společnosti, protože:
Zvyšuje důvěru: Dobré korporátní řízení zvyšuje důvěru investorů, zákazníků a dalších zainteresovaných stran ve společnost.
Snižuje rizika: Dobré korporátní řízení pomáhá identifikovat a řídit rizika, která mohou společnost ohrozit.
Zvyšuje efektivitu: Dobré korporátní řízení zajišťuje, že společnost funguje efektivně a že její zdroje jsou využívány co nejlépe.
Podporuje odpovědnost: Dobré korporátní řízení podporuje odpovědnost vedení společnosti a chrání práva akcionářů.
Trendy v korporátním řízení
V posledních letech dochází v korporátním řízení k několika trendům:
Rostoucí důraz na udržitelnost: Společnosti si stále více uvědomují potřebu brát v úvahu environmentální, sociální a ekonomické dopady svých činností.
Větší zapojení zaměstnanců: Společnosti začínají chápat důležitost zapojení zaměstnanců do rozhodovacích procesů.
Používání technologií: Technologie hrají stále větší roli v korporátním řízení, pomáhají zefektivnit procesy a zlepšit komunikaci.
Závěr
Korporátní řízení je důležitým aspektem správy společností. Dobré korporátní řízení pomáhá společnostem zvyšovat důvěru, snižovat rizika, zvyšovat efektivitu a podporovat odpovědnost.
Kuba je socialistická republika s jednokomorovým parlamentem zvaným Národní shromáždění lidové moci (Asamblea Nacional del Poder Popular). Vláda je rozdělena do tří složek: výkonné, zákonodárné a soudní.
Výkonná moc
Prezident je hlavou státu a předsedou Státní rady (Consejo de Estado). Prezidentem je v současné době Miguel Díaz-Canel Bermúdez.
Rada ministrů (Consejo de Ministros) je nejvyšší výkonný orgán Kuby. Předsedou Rady ministrů je předseda vlády (Presidente del Consejo de Ministros). Současným předsedou vlády je Manuel Marrero Cruz.
Komunistická strana Kuby (Partido Comunista de Cuba) je jediná politická strana na Kubě. Prvním tajemníkem strany je Miguel Díaz-Canel Bermúdez.
Zákonodárná moc
Národní shromáždění lidové moci (Asamblea Nacional del Poder Popular) je jednokomorový parlament, který se skládá z 605 poslanců volených na pětileté období. Národní shromáždění volí Státní radu a Radu ministrů. Současným předsedou Národního shromáždění je Esteban Lazo Hernández.
Soudní moc
Nejvyšší lidový soud (Tribunal Supremo Popular) je nejvyšším soudem Kuby. Předsedou Nejvyššího lidového soudu je Rubén Remigio Ferro.
Kancelář generálního prokurátora (Fiscalía General de la República) dohlíží na dodržování zákonů. Generální prokurátorkou je Yamila Peña Ojeda.
Kancelář generálního kontrolora (Contraloría General de la República) provádí audity vládních institucí. Generální kontrolorkou je Gladys María Bejerano Portela.
Administrativní členění
Kuba je rozdělena do 15 provincií a jedné zvláštní obce (Isla de la Juventud). Provincie jsou dále rozděleny do 168 obcí (municipios).
Zahraniční vztahy
Ministerstvo zahraničních věcí (Ministerio de Relaciones Exteriores) je odpovědné za zahraniční politiku Kuby. Ministrem zahraničních věcí je Bruno Rodríguez Parrilla.
Politická historie
1959: Revoluce vedená Fidelem Castrem svrhla diktátora Fulgencia Batistu.
1961: Spojené státy uvalily na Kubu obchodní embargo.
1962: Kubánská raketová krize přivedla svět na pokraj jaderné války.
1991: Sovětský svaz se rozpadl a Kuba ztratila svého hlavního ekonomického spojence.
2014: Kuba a Spojené státy obnovily diplomatické vztahy.
2018: Miguel Díaz-Canel Bermúdez byl zvolen prezidentem Kuby.
Ekonomika
Kuba má centrálně plánovanou ekonomiku.
Hlavními průmyslovými odvětvími jsou cestovní ruch, zemědělství a těžba.
Kuba je silně závislá na dovozu ropy a potravin.
Společnost
Kuba má vysokou míru gramotnosti a kvalitní zdravotní systém.
Kubánská společnost je silně ovlivněna africkými, evropskými a domorodými americkými kulturami.
Kuba je známá svou hudbou, tancem a literaturou.
Politika na Kubě Ústava Kuba má od svého vzniku několik ústav, které byly buď navrženy, nebo přijaty povstalci jako řídící dokumenty pro území, která ovládali během války proti Španělsku. Komunistická strana Komunistická strana Kuby je vedoucí politickou silou v zemi. V čele strany stojí první tajemník a druhý tajemník. Národní shromáždění Národní shromáždění je nejvyšším orgánem státní moci na Kubě. Má 605 poslanců volených na pětileté období. Státní rada Státní rada je nejvyšším orgánem výkonné moci na Kubě. Má 31 členů volených Národním shromážděním. Prezident Prezident je hlavou státu a předsedou Státní rady a Národního shromáždění. Viceprezident Viceprezident zastupuje prezidenta a je předsedou Rady ministrů. Rada ministrů Rada ministrů je nejvyšším orgánem státní správy na Kubě. Má 30 členů jmenovaných prezidentem. Soudnictví Nejvyšším soudním orgánem na Kubě je Lidový nejvyšší soud. Má 25 soudců jmenovaných Národním shromážděním. Kancelář generálního prokurátora Kancelář generálního prokurátora je nezávislým orgánem, který dohlíží na dodržování zákonů. Kancelář generálního kontrolora Kancelář generálního kontrolora je nezávislým orgánem, který kontroluje veřejné finance. Volby a referenda Volby do Národního shromáždění se konají každé pět let. Referenda se konají příležitostně k rozhodnutí o důležitých otázkách. Zahraniční vztahy Kuba udržuje diplomatické vztahy s většinou zemí světa. Ministerstvo zahraničních věcí je zodpovědné za vedení zahraniční politiky. Územní členění Kuba je rozdělena do 15 provincií a jedné zvláštní obce (Isla de la Juventud). Výbory na obranu revoluce Výbory na obranu revoluce jsou organizace občanů, které pomáhají udržovat veřejný pořádek a bezpečnost. Lidská práva Kuba má smíšený záznam v oblasti lidských práv. Vláda byla kritizována za omezování svobody projevu, shromažďování a sdružování. LGBT práva Kuba učinila pokroky v oblasti práv LGBT. V roce 2022 byla schválena ústavní reforma, která definuje manželství jako svazek dvou osob. Zahraniční intervence Kuba byla předmětem četných zahraničních intervencí, včetně španělsko-americké války a kubánské raketové krize. Internacionalismus Kuba poskytovala vojenskou a lékařskou pomoc mnoha zemím po celém světě.
Politický systém Kuby se skládá z několika složek:
Komunistická strana Kuby (PCC)
Nejvyšší orgán PCC je sjezd strany, který se koná každých pět let.
Sjezd volí Ústřední výbor (CC), který se skládá z 120 členů.
CC volí Politbyro (PB), které je nejvyšším rozhodovacím orgánem strany mezi sjezdy.
Současným prvním tajemníkem PCC je Miguel Díaz-Canel.
Národní shromáždění (AN)
AN je jednokomorový parlament, který se skládá z 605 poslanců volených na pětileté období.
AN volí svého předsedu, místopředsedu a tajemníka.
Současným předsedou AN je Esteban Lazo Hernández.
Státní rada (CE)
CE je kolektivní hlava státu, která se skládá z předsedy, místopředsedy a tajemníka.
Předsedu CE volí AN.
Současným předsedou CE je Esteban Lazo Hernández.
Rada ministrů (CM)
CM je nejvyšší výkonný orgán vlády.
CM se skládá z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů.
Předsedu vlády volí AN.
Současným předsedou vlády je Manuel Marrero Cruz.
Soudní systém
Nejvyšší soud (TS) je nejvyšší soudní orgán.
TS se skládá z předsedy, místopředsedy a soudců.
Současným předsedou TS je Rubén Remigio Ferro.
Další orgány
Kancelář generálního prokurátora (FGR) dohlíží na zákonnost.
Současnou generální prokurátorkou je Yamila Peña Ojeda.
Kancelář generálního kontrolora (CGR) dohlíží na finanční řízení.
Současnou generální kontrolorkou je Gladys María Bejerano Portela.
Volby a referenda
Volby do AN se konají každých pět let.
Referenda se konají podle potřeby.
Zahraniční vztahy
Ministerstvo zahraničních věcí (MINREX) je odpovědné za zahraniční politiku.
Současným ministrem zahraničí je Bruno Rodríguez Parrilla.
Společné právo Společné právo, známé také jako soudní precedent, právo vytvořené soudci nebo kazuistika, je soubor právních norem vytvořených soudci a podobnými kvazisoudními tribunály, které jsou uvedeny v písemných stanoviscích. Základní charakteristikou společného práva je, že vzniká jako precedent. Soudci společného práva se dívají na minulá rozhodnutí soudů, aby syntetizovali právní principy minulých případů. Stare decisis, princip, že případy by měly být rozhodovány podle konzistentních zásadových pravidel, aby podobné skutečnosti přinesly podobné výsledky, je základem všech systémů společného práva. Pokud soud zjistí, že podobný spor jako v současném případě byl v minulosti vyřešen, je soud obecně povinen řídit se argumentací použitou v předchozím rozhodnutí. Pokud však soud zjistí, že současný spor se zásadně liší od všech předchozích případů (tzv. "otázka prvního dojmu") a legislativní zákony (také nazývané "pozitivní právo") jsou v této otázce mlčenlivé nebo nejednoznačné, mají soudci pravomoc a povinnost problém vyřešit. Názor, který vydá soudce společného práva, se spojuje s minulými rozhodnutími jako s precedentem, který zavazuje budoucí soudce a účastníky řízení, pokud není zrušen dalším vývojem v právu nebo pozdějším zákonným zákonem. Společné právo, tak nazvané proto, že bylo "společné" všem královským soudům po celé Anglii, vzniklo z praktik soudů anglických králů v stoletích následujících po normanském dobytí v roce 1066. Britské impérium později rozšířilo anglický právní systém do svých kolonií, z nichž mnohé si systém společného práva zachovávají dodnes. Tyto systémy společného práva jsou právní systémy, které kladou velký důraz na soudní precedenty a na styl argumentace zděděný z anglického právního systému. Termín "společné právo", odkazující na soubor právních norem vytvořených soudcovstvím, se často odlišuje od zákonného práva a předpisů, které jsou zákony přijatými zákonodárným sborem a výkonnou mocí. V právních systémech, které se řídí společným právem, stojí soudní precedent v kontrastu se zákony a je s nimi na stejné úrovni. Dalším hlavním právním systémem používaným v zemích je občanské právo, které kodifikuje své právní principy do právních kodexů a nepovažuje soudní stanoviska za závazná. Dnes žije třetina světové populace v jurisdikcích společného práva nebo ve smíšených právních systémech, které kombinují společné právo s občanským právem, včetně Antiguy a Barbudy, Austrálie, Baham, Bangladéše, Barbadosu, Belize, Botswany, Barmy, Kamerunu, Kanady (jak federálního systému, tak všech jejích provincií kromě Quebecu), Kypru, Dominiky, Fidži, Ghany, Grenady, Guyany, Hongkongu, Indie, Irska, Izraele, Jamajky, Keni, Libérie, Malajsie, Malty, Marshallových ostrovů, Mikronésie, Namibie, Nauru, Nového Zélandu, Nigérie, Pákistánu, Palaa, Papuy Nové Guineje, Filipín, Sierry Leone, Singapuru, Jižní Afriky, Srí Lanky, Trinidadu a Tobaga, Spojeného království (včetně jeho zámořských území, jako je Gibraltar), Spojených států (jak federálního systému, tak 49 z 50 jeho států) a Zimbabwe.
Kanonické právo katolické církve
Současné právo
Kodex kanonického práva z roku 1983
Omnium in mentem
Magnum principium
Kodex kánonů východních církví
Ad tuendam fidem
Ex corde Ecclesiae
Indulgentiarum Doctrina
Praedicate evangelium
Veritatis gaudium
Zvyk
Reformy manželských procesů o neplatnosti papeže Františka
Dokumenty Druhého vatikánského koncilu
Christus Dominus
Lumen gentium
Optatam totius
Orientalium ecclesiarum
Presbyterorum ordinis
Sacrosanctum concilium
Předpisy církve
Historie práva
Starověké právo (asi 33-1140)
Starověké církevní řády
Didaché
Apoštolské konstituce
Kánony apoštolů
Sbírky starověkých kánonů
Collectiones canonum Dionysianae
Collectio canonum quadripartita
Collectio canonum Quesnelliana
Collectio canonum Wigorniensis
Gelasiův dekret
Symmachovy falzifikáty
Pseudoizidorovy dekretálie
Konstantinova donace
Gregoriánská reforma
Spor o světskou investituru
Dictatus papae
Libertas ecclesiae
Plenitudo potestatis
Nové právo (asi 1140-1563)
Corpus Juris Canonici
Dekret Gratianův
Dekretalista
Kánon Episcopi
Margaritae
Jus commune
Dekretály Řehoře IX.
Dekretalista
Regulæ Juris
Extravagantes
Liber Septimus
Nejnovější právo (asi 1563-1918)
Tridentský koncil
Benedictus Deus
Tametsi
Apostolicae Sedis moderationi
Kodexové právo (1918-současnost)
Kodex kanonického práva z roku 1917
Ecclesiae Sanctae
Kodex kanonického práva z roku 1983
Další
Contractum trinius
Papežský soudní delegát
Právo volby
Východní právo
Kodex kánonů východních církví
Východní kanonické reformy Pia XII.
Nomokánon
Eparchie
Exarchát
Ordinariát pro východní katolíky
Protosyncel
Liturgické právo
Latinská církev
Všeobecný římský kalendář
Zařazení liturgických dnů v římském ritu
Všeobecné instrukce k římskému misálu
Kodex rubrik
Sacrosanctum Concilium
Mysterii Paschalis
Musicam sacram
Scripturarum thesaurus
Liturgiam authenticam
Quattuor abhinc annos
Ecclesia Dei
Summorum Pontificum
Magnum principium
Traditionis custodes
Red Mass
Svátek s povinností účasti na mši
Svátostné právo
Communicatio in sacris
Ex opere operato
Omnium in mentem
Platnost a dovolenost
Svátosti
Svěcení
Překážka (katolické kanonické právo)
Abstémista
Vrozená vada
Povinnost celibátu
Neplatnost svěcení
Apostolicae curae
Dimisoriální listy
Biskupští světitelé
Schválení (katolické kanonické právo)
Zpověď
Pokání kánony
Paenitentiale Theodori
Tajemství zpovědi
Vnitřní a vnější fórum
Poznámka o důležitosti vnitřního fóra a nedotknutelnosti svátostní zpovědi
Apoštolská penitenciárie
Kanovnický penitenciář
Spoluvinná absoluce
Sacramentum Poenitentiae
Eucharistie
Eucharistická disciplína
Kánon 915
Celebret
Stipendium za mši
Svátostiny
Odpuštění hříchů
Indulgentiarum doctrina
Posvátná místa
Oltáře
Velká bazilika
Malá bazilika
Oratoř (kaple)
Posvátné časy
Sváteční dny
Postní dny a abstinence
Paenitemini
Svátek s povinností účasti na mši
Manželské právo
Kanonická forma (latinská církev)
Tametsi
Ne Temere
Vyhlášky před svatbou
Prohlášení neplatnosti
Dignitas connubii
Reformy manželských procesů o neplatnosti papeže Františka
Vetitum
Obhájce svazku
Překážky manželství
Afinita
Tajnost
Překážka zločinu
Nerovnost kultu
Ligamen
Veřejná poctivost
Manželská dispenzace
Ratum sed non consummatum
Sanatio in radice
Přirozené manželství
Pavlova výsada
Petrova výsada
Nejvyšší autorita, jednotlivé církve a kanonické struktury
Nejvyšší autorita církve
Římský papež
Kolegium biskupů
Naddiecézní/eparchální struktury
Kolegium kardinálů
Biskupů
Synoda biskupů
Jednotlivé církve
Církve sui iuris
Latinská církev
Východní katolické církve
Místní jednotlivé církve
Jmenování biskupů
Opatství nullius
Apoštolský vikariát
Apoštolský vikář
Apoštolská správa
Apoštolský administrátor
Diecéze/arcidiecéze
Aeque principaliter
Kathedraticum
In persona episcopi
Diecézní kurie
Moderátor kurie
Kancelář
Děkanát
Farář
Eparchie
Eparchiální kurie
Vojenský ordinariát
Mise sui iuris
Osobní ordinariát
Anglicanorum Coetibus
Právnické osoby
Farnost
Tým kněží in solidum
Kolegiátní kostel
Farní matrika
Svěření správy farnosti laikům
Římská kurie
Dikasterium
Kongregace
Papežská rada
Osobní prelatura
Typy členství Opus Dei
Sdružení věřících
Zasvěcený život
Kanonické dokumenty
Acta Apostolicae Sedis
Acta Sanctae Sedis
Censor librorum
Imprimatur
Imprimi potest
Notář
Protonotář apoštolský
Apoštolská konstituce
Kánon
Konkordát
Dekret
Dekretál
Encyklika
Motu proprio
Nařízení
Papežská bula
Pokání
Pozitivní právo
Reskript
Farní matrika
Církevní latina
Trestní právo
Kánon 1324
Kánon 1397 §2
Cenzura (katolické kanonické právo)
De delictis gravioribus
Spoluvinná absoluce
Crimen sollicitationis
Exkomunikace
Seznam exkomunikovatelných deliktů v katolické církvi
Seznam osob exkomunikovaných katolickou církví
Seznam kardinálů exkomunikovaných katolickou církví
Interdikt
Laicizace (trestní)
Latae sententiae a ferendae sententiae
Doživotní modlitba a pokání
Kanonické napomenutí
Církevní vězení
Procesní právo
Pars statica (tribunály a ministři/strany)
Tribunály
Nejvyšší tribunál Apoštolské signatury
Tribunál Římské roty
Apoštolská penitenciárie
Kongregace pro nauku víry
Ministři spravedlnosti
Soudní vikář/Officialis
Auditor
Strany
Obhájce svazku
Prokurátor
Pars dynamica (procesní řízení)
Dignitas connubii (manželské případy)
Odvolání pro zneužití
Domněnka
Trestní řízení
Vos estis lux mundi
Svatořečení
Kongregace pro blahořečení a svatořečení
Maiorem hac dilectionem
Advocatus Diaboli
Oblatio vitae
Positio
Proces blahořečení a svatořečení v roce 1914
Volba římského papeže
Současné právo
Universi Dominici gregis
Papežská rezignace
Reformy papeže Benedikta XVI.
Historické
Cum proxime
Jus exclusivae
Papežské jmenování
Aeterni Patris
Filius Romano Pontifici eligendo
Ingravescentem aetatem
Ubi periculum
Quia propter
Právní praxe a stipendium
Seznam právních zkratek
Akademické tituly
Licenciát kanonického práva
Doktor kanonického práva
Doktor obou práv
Časopisy a profesní společnosti
Společnost kanonického práva Ameriky
The Jurist
Fakulty kanonického práva
Škola kanonického práva
Kanonisté
Středověcí
Gratian
Hostiensis
Jean Lemoine
Raymond z Penyafortu
Rufinus
Johannes Teutonicus
Geoffrey z Trani
Burchard z Worms
Brocard
Moderní a současní
Eugenio Corecco
John D. Faris
Pietro Gasparri
Ladislas Orsy
Edward N. Peters
Právo zasvěceného života
Slavný slib
Exklavzura
Zjevení svědomí
Kanonické založení domu řeholníků
Papežské právo
Diecézní právo
Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života
Institut zasvěceného života
Řeholní institut
Kongregace
Řád
Mnišství
Kanovníci regulární
Žebravé řády
Řeholní klerici
Sekulární institut
Cum Sanctissimus
Primo Feliciter
Provida Mater Ecclesia
Společnost apoštolského života
Decretum laudis
Související témata
Jus commune neboli ius commune je v určitých jurisdikcích latinsky "obecné právo". Často jej používají právníci občanského práva, když odkazují na ty aspekty neměnných právních zásad systému občanského práva, které se někdy v anglickém právu nazývají "zákon země". Zatímco ius commune byl spolehlivý referenční bod v kontinentálních evropských právních systémech, v Anglii nebyl referenčním bodem vůbec. [1] (Ius commune se liší od termínu "common law" ve smyslu anglo-americké rodiny práva na rozdíl od rodiny civilního práva.) Fráze "obecné právo systémů občanského práva" znamená ty základní zákony, které vytvářejí samostatný právní systém a jsou společné všem jeho prvkům.