Arktická spolupráce a politika Arktická spolupráce a politika jsou částečně koordinovány prostřednictvím Arktické rady, která se skládá z osmi arktických národů: Spojených států, Kanady, Islandu, Norska, Švédska, Finska, Ruska a Dánska se zastoupením Grónska a Faerských ostrovů. Dominantní vládní moc v arktické politice sídlí ve výkonných kancelářích, zákonodárných sborech a prováděcích agenturách osmi arktických národů a v menší míře v dalších zemích, jako je Spojené království, Německo, Evropská unie a Čína. Nevládní organizace a akademická sféra hrají v arktické politice významnou roli. Důležité jsou také mezivládní orgány, jako jsou Spojené národy (zejména v souvislosti s Úmluvou o mořském právu) a NATO. Přestože se priority arktické politiky liší, každý arktický národ se zabývá suverenitou a obranou, rozvojem zdrojů, námořními trasami a ochranou životního prostředí. Přestože zůstává nevyřešeno několik hraničních a surovinových sporů v Arktidě, existuje pozoruhodná shoda v prohlášených politických směrnicích mezi arktickými národy a široký konsensus ohledně míru a spolupráce v regionu. Zbývající překážky zahrnují neratifikaci UNCLOS Spojenými státy a harmonizaci všech územních nároků UNCLOS (zejména nároky na rozšířený kontinentální šelf podél hřbetu Lomonosov); spor o Severozápadní průjezd; a zajištění dohod o předpisech týkajících se lodní dopravy, cestovního ruchu a rozvoje zdrojů v arktických vodách. Členství v Arktické radě zahrnuje osm arktických národů a organizací zastupujících šest domorodých populací. Působí na základě konsensu, většinou se zabývá environmentálními smlouvami a neřeší hraniční ani surovinové spory. (Přestože Dohoda o arktickém vyhledávání a záchraně byla podepsána v květnu 2011, první závazný dokument rady). Byl navržen robustnější Arktická rada s rozhodovací pravomocí ohledně arktických zdrojů a dalších otázek.
Saami Rada (sámsky: Sámiráđđi) je dobrovolná nevládní organizace sámského lidu, která sdružuje devět sámských členských organizací z Finska, Norska, Ruska a Švédska. Od založení Nordické sámské rady v roce 1956, jedné z prvních organizací původních obyvatel, se Saami Rada aktivně zabývá veřejnými politickými úkoly Sámů. V roce 1992, kdy se ke radě připojily ruské sámské skupiny, bylo ze jména rady odstraněno slovo „nordická“. Sídlo sekretariátu bylo dříve v Helsinkách a Utsjoki ve Finsku, nyní je v Kárášjohce v Norsku. Saami Rada je financována z různých grantů a její činnost je založena na rozhodnutích, prohlášeních, deklaracích a politických programech ze Sámské konference, která se koná každé čtyři roky.
Cíle a aktivity
Hlavním cílem Saami Rady je prosazovat práva Sámů a podporovat jejich kulturu a jazyk. Rada se zabývá širokou škálou otázek, včetně práv původních obyvatel, životního prostředí, hospodářského rozvoje a vzdělávání.
Saami Rada zastupuje Sámy na mezinárodní úrovni, včetně Arktické rady a OSN. Rada také spolupracuje s dalšími organizacemi původních obyvatel po celém světě.
Členské organizace
Členskými organizacemi Saami Rady jsou:
Finská sámská unie (Suoma Sámi Nuorat)
Norská sámská asociace (Norske Samers Riksforbund)
Ruská asociace domorodých národů Severu, Sibiře a Dálného východu (RAIPON)
Švédská sámská národní asociace (Svenska Samernas Riksförbund)
Kolská sámská asociace (Kola Sámi Yednam)
Inarská sámská asociace (Anárâškielâ servi)
Skoltská sámská asociace (Suenjel Suoma Servi)
Pitejská sámská asociace (Biejvieh Samien Sijte)
Lulejská sámská asociace (Jåhkågaska Samij Sijdda)
Sámská konference
Sámská konference je nejvyšším rozhodovacím orgánem Saami Rady. Konference se koná každé čtyři roky a účastní se jí delegáti ze všech členských organizací. Konference přijímá rozhodnutí, prohlášení, deklarace a politické programy, které řídí činnost Saami Rady.
Význam Saami Rady
Saami Rada je důležitou organizací pro sámský lid. Rada poskytuje platformu pro Sámy, aby se mohli vyjadřovat ke svým právům a zájmům. Rada také hraje klíčovou roli při prosazování sámské kultury a jazyka.
Yupičtí lidé
Celkový počet obyvatel: ~35 567
Oblasti s významnými populacemi:
Spojené státy
Aljaška: 33 889
22 000
Rusko
Čukotka: ~1 700
Jazyky:
Angličtina (Aljaška)
Ruština (Sibiř)
Jazyky jupické
Náboženství:
Křesťanství (převážně východní pravoslaví a moravanství)
Šamanismus
Ateismus
Příbuzné etnické skupiny:
Aleuti
Čukčové
Inuité
Inupiaté
Sirenikové
Yupičtí lidé (množné číslo: Yupiit) jsou skupina původních nebo domorodých obyvatel západní, jihozápadní a jižní-centrální Aljašky a ruského Dálného východu. Jsou příbuzní Inuitům a Inupiatům. Mezi jupické národy patří:
Alutiiqové nebo Sugpiaqové, z poloostrova Aljaška a pobřežních a ostrovních oblastí jižní-centrální Aljašky.
Yup'ikové nebo centrální aljašští Yup'ikové z delty Yukonu-Kuskokwim, řeky Kuskokwim a podél severního pobřeží Bristolského zálivu až na východ k zálivu Nushagak a severního poloostrova Aljaška u řeky Naknek a zálivu Egegik na Aljašce.
Sibiřští Yupikové, včetně Naukanů, Chaplinovů a - z jazykového hlediska - Sireniků z ruského Dálného východu a ostrova St. Lawrence v západní Aljašce.
Sekretariát Rady Arktidy pro domorodé národy (IPS) je sekretariát pro šest mezinárodních organizací domorodých národů, které jsou přidruženy k osmičlenné Radě Arktidy. IPS nezastupuje domorodé národy ani jejich organizace, ale pomáhá těmto organizacím při prosazování jejich zájmů a podílí se na šíření informací mezi nimi. IPS byl založen v roce 1994 pod záštitou Arktické strategie ochrany životního prostředí (AEPS). Přibližně ve stejné době byla vyvíjena kategorie stálých účastníků a aplikována na tři organizace domorodých národů, které byly tehdy pozorovateli v AEPS. Když byla v roce 1996 založena Rada Arktidy, byli jak stálí účastníci, tak IPS znovu začleněni do nového mezivládního rámce. Od zahájení činnosti v roce 1994 spočívá úloha sekretariátu v usnadňování příspěvků stálých účastníků ke spolupráci osmi arktických států a v pomoci stálým účastníkům při plnění především komunikačních úkolů.
Arktická rada
Arktická rada je mezivládní fórum na vysoké úrovni, které řeší problémy, kterým čelí arktické vlády a domorodí obyvatelé arktického regionu. V současnosti osm zemí vykonává svrchovanost nad zeměmi v polárním kruhu a ty tvoří členské státy rady: Kanada, Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Rusko, Švédsko a Spojené státy. Další země nebo národní skupiny mohou být přijaty jako pozorovatelské státy, zatímco organizace zastupující zájmy domorodých národů mohou být přijaty jako domorodí stálí účastníci.
Členové
Kanada
Dánsko
Finsko
Island
Norsko
Rusko
Švédsko
Spojené státy
Pozorovatelé
Čína
Indie
Itálie
Japonsko
Jižní Korea
Nizozemsko
Polsko
Singapur
Španělsko
Švýcarsko
Velká Británie
Evropská unie
Domorodí stálí účastníci
Arktická rada ata basků
Mezinárodní sdružení aleutských a domorodých organizací Čukotky
Mezinárodní rada Saami
Rada kmene Gwich'in
Inuitská cirkumpolární rada
Mezinárodní arktická domorodá organizace
Vznik
Arktická rada byla založena 19. září 1996 Ottawskou deklarací.
Sídlo
Sídlo Arktické rady se nachází v norském městě Tromsø.
Účel
Účelem Arktické rady je podpora spolupráce, koordinace a interakce mezi arktickými státy za účasti domorodých komunit v Arktidě.
Hlavní orgán
Hlavním orgánem Arktické rady je sekretariát.
Webové stránky
Webové stránky Arktické rady: arctic-council.org
Batyaskaf Batyaskaf je hlubokomořský ponorný přístroj, který se volně potápí a je vybaven vlastním pohonem. Skládá se z kabiny pro posádku, která je podobná batysféře, ale je zavěšena pod plovákem, nikoli na povrchovém kabelu, jako v klasickém provedení batysféry. Plovák je naplněn benzínem, protože je snadno dostupný, vztlakový a pro praktické účely nestlačitelný. Nestlačitelnost benzínu znamená, že nádrže mohou být velmi lehce konstruovány, protože tlak uvnitř a vně nádrží se vyrovnává a eliminuje se tak jakýkoli rozdíl. Naproti tomu kabina pro posádku musí odolat obrovskému tlakovému rozdílu a je masivně postavena. Vztlak na hladině lze snadno vyrovnat nahrazením benzínu vodou, která je hustší. Auguste Piccard, vynálezce prvního batyskafu, složil název batyskaf z řeckých slov βαθύς (bathús), což znamená "hluboký", a σκάφος (skáphos), což znamená "plavidlo, loď".
Úmluva OSN o mořském právu Úmluva OSN o mořském právu (UNCLOS), také nazývaná Úmluva o mořském právu nebo Smlouva o mořském právu, je mezinárodní dohoda, která vytváří právní rámec pro všechny námořní a námořní aktivity. K květnu 2023 je stranami úmluvy 168 zemí a Evropská unie. Úmluva vzešla z třetí Konference OSN o mořském právu (UNCLOS III), která probíhala v letech 1973 až 1982. UNCLOS nahradila čtyři smlouvy Úmluvy o volném moři z roku 1958. UNCLOS vstoupila v platnost v roce 1994, rok poté, co se Guyana stala 60. státem, který smlouvu ratifikoval. V roce 2023 byla dosažena dohoda o Smlouvě o volném moři, která bude přidána jako nástroj úmluvy na ochranu mořského života v mezinárodních vodách. Tato smlouva by poskytla opatření, jako jsou chráněná mořská území a posouzení vlivu na životní prostředí. Ačkoli generální tajemník OSN přijímá ratifikační a přístupové listiny a OSN poskytuje podporu schůzkám států, které jsou stranami úmluvy, sekretariát OSN nemá žádnou přímou operační roli při provádění úmluvy. Zvláštní agentura OSN, Mezinárodní námořní organizace, však hraje určitou roli, stejně jako další orgány, jako je Mezinárodní velrybářská komise a Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), který byl zřízen samotnou úmluvou.
Námořní míle je jednotka délky používaná v letecké, námořní a kosmické navigaci a pro vymezení teritoriálních vod. Historicky byla definována jako délka oblouku poledníku odpovídající jedné minutě (1/60 stupně) zeměpisné šířky na rovníku, takže zemský polární obvod je velmi blízko 21 600 námořních mil (tj. 60 minut × 360 stupňů). Dnes je mezinárodní námořní míle definována jako 1 852 metrů (asi 6 076 stop; 1,151 míle). Odvozenou jednotkou rychlosti je uzel, jedna námořní míle za hodinu.
Historie
Pojem „námořní míle“ se poprvé objevil v 16. století. Byla definována jako délka oblouku poledníku odpovídající jedné minutě zeměpisné šířky. Tato definice byla založena na skutečnosti, že Země je přibližně sférická a že délka oblouku poledníku je úměrná zeměpisné šířce.
V 17. století byla námořní míle standardizována na 6 080 stop (1 853,18 metrů). Tato definice byla přijata většinou námořních mocností a zůstala v platnosti až do 20. století.
V roce 1929 byla mezinárodní námořní míle definována jako 1 852 metrů. Tato definice byla přijata Mezinárodní hydrografickou organizací (IHO) a je stále používána dnes.
Použití
Námořní míle se používá v letecké, námořní a kosmické navigaci. Používá se také pro vymezení teritoriálních vod. Většina zemí světa používá námořní míli jako jednotku vzdálenosti pro námořní účely.
Konverze
1 námořní míle = 1 852 metrů
1 námořní míle = 6 076,12 stop
1 námořní míle = 1,15078 míle
1 míle = 0,86898 námořní míle
Odvozené jednotky
Odvozenou jednotkou rychlosti od námořní míle je uzel. Jeden uzel je definován jako jedna námořní míle za hodinu.
Zajímavosti
Námořní míle je delší než míle používaná na souši. To je proto, že námořníci potřebovali přesnější jednotku vzdálenosti pro navigaci na moři.
Námořní míle se používá také v některých sportech, jako je jachting a veslování.
Námořní míle je mezinárodní jednotka. Používá se ve všech zemích světa.
Výlučná ekonomická zóna (EEZ)
Výlučná ekonomická zóna (EEZ) je oblast moře, ve které má pobřežní stát výlučná práva na průzkum a využívání mořských zdrojů, včetně výroby energie z vody a větru. EEZ není totožná se zvláštní ekonomickou zónou.
EEZ je definována Úmluvou OSN o mořském právu z roku 1982. Rozkládá se od vnější hranice teritoriálního moře (22,224 km nebo 12 námořních mil od základní linie) až 370,4 km (nebo 200 námořních mil) od pobřeží daného státu.
EEZ nedefinuje vlastnictví žádných mořských útvarů (ostrovy, skály a elevace při odlivu) v rámci EEZ.
EEZ se také nazývá námořní kontinentální okraj a v hovorovém použití může zahrnovat kontinentální šelf. Tento pojem nezahrnuje ani teritoriální moře, ani kontinentální šelf za hranicí 200 námořních mil.
Rozdíl mezi teritoriálním mořem a výlučnou ekonomickou zónou spočívá v tom, že první dává pobřežnímu státu plnou suverenitu nad vodami, zatímco druhá je pouze „suverénním právem“, které se týká práv pobřežního státu pod hladinou moře. Povrchové vody jsou mezinárodní vody.
EEZ poskytuje pobřežním státům následující práva:
Právo na průzkum a využívání přírodních zdrojů, včetně živých i neživých zdrojů, na mořském dně a v podloží.
Právo na výrobu energie z vody a větru.
Právo na ochranu a zachování mořského prostředí.
Právo na stavbu a využívání umělých ostrovů, zařízení a konstrukcí.
Právo na průzkum a využívání vědeckého výzkumu.
Pobřežní státy mají také povinnosti v rámci EEZ, včetně:
Ochrana a zachování mořského prostředí.
Zabránění znečištění.
Spolupráce s ostatními státy při správě a využívání EEZ.
EEZ je důležitým nástrojem pro pobřežní státy, který jim umožňuje řídit a využívat mořské zdroje ve svých výlučných ekonomických zónách. EEZ také přispívá k ochraně a zachování mořského prostředí.
Co je to polutant? Polutant je látka nebo energie, která je vypuštěna do životního prostředí a má nežádoucí účinky nebo negativně ovlivňuje využitelnost zdroje. Původ znečišťujících látek Polutanty mohou být přírodního původu (například minerály nebo těžené látky jako ropa) nebo antropogenního původu (například vyrobené materiály nebo vedlejší produkty). Důsledky znečištění Polutanty způsobují znečištění životního prostředí nebo se stávají hrozbou pro veřejné zdraví, když dosáhnou koncentrace, která má významné negativní dopady. Účinky znečišťujících látek Polutant může způsobit dlouhodobé nebo krátkodobé poškození změnou míry růstu rostlinných nebo živočišných druhů nebo zásahem do zdrojů využívaných lidmi, lidským zdravím nebo pohodou nebo hodnotami majetku. Biologická rozložitelnost znečišťujících látek Některé znečišťující látky jsou biologicky rozložitelné, a proto v životním prostředí dlouhodobě nevydrží. Produkty rozkladu některých znečišťujících látek jsou však samy znečišťující, například produkty DDE a DDD vznikající při rozkladu DDT. Dopady znečištění Znečištění má rozsáhlé negativní dopady na životní prostředí. Z hlediska planetárních hranic vypustila lidská společnost nové látky, které výrazně překračují bezpečné úrovně.