Pobřežní mískitská kreolština
Nezaměňovat s jazykem mískito.
Mískitská pobřežní kreolština
Původní jazyk v Nikaragui
Počet rodilých mluvčích: ~40 000
Jazyková rodina: Anglická kreolština
Západní atlantická mískitská pobřežní kreolština
Jazykové kódy:
ISO 639-3: bzk
Glottolog: nica1252
ELP: Nikaragujská kreolská angličtina
Linguasphere: 52-ABB-af
Mískitská pobřežní kreolština nebo nikaragujská kreolská angličtina je kreolský jazyk vycházející z angličtiny, kterým se mluví v pobřežní nikaragujské oblasti Mosquito Coast u Karibského moře. Přibližně 40 000 mluvčích žije v regionech RAAN a RAAS v Nikaragui. Region, který byl před rokem 1986 znám jako departement Zelaya, je dnes administrativně rozdělen na dvě autonomní oblasti: Severní karibské pobřeží (RAAN) a Jižní karibské pobřeží (RAAS).
Mosquito je přezdívka, kterou této oblasti a jejím původním obyvatelstvu dali první Evropané, kteří tuto oblast navštívili a usadili se v ní. Termín "mískito" se nyní běžněji používá jak pro označení lidí, tak pro označení jazyka.
Mískitská kreolština je téměř totožná a vzájemně srozumitelná s belizskou kreolštinou a zachovává si vysoký stupeň srozumitelnosti se všemi ostatními středoamerickými kreolskými jazyky vycházejícími z angličtiny. Někdy se také klasifikuje jako dialekt kreolštiny jamajského Patois, ale tato klasifikace je sporná. V Nikaragui nemá status úředního jazyka, ale v autonomních oblastech, kde se mluví, je uznaným jazykem.
Charakteristika
Mískitská pobřežní kreolština je kreolský jazyk, což znamená, že se vyvinul z kontaktního jazyka používaného různými etnickými skupinami, které neměly společný jazyk. V případě mískitské pobřežní kreolštiny byl tímto kontaktním jazykem anglický pidžin, který se vyvinul v důsledku obchodu a interakce mezi britskými kolonisty, mískitskými indiány a africkými otroky.
Mískitská pobřežní kreolština má mnoho společných rysů s jinými anglickými kreolskými jazyky, jako je zjednodušená gramatika, omezený počet fonémů a použití analytických konstrukcí namísto morfologických. Má také jedinečné rysy, jako je použití určitých španělských slov a vliv původních jazyků, jako je mískito.
Použití
Mískitská pobřežní kreolština se používá v neformálních i formálních situacích v autonomních regionech RAAN a RAAS. Používá se v domácnostech, ve školách, v médiích a v místní správě. Je také používán v náboženských obřadech a v tradiční hudbě a tanci.
Budoucnost
Mískitská pobřežní kreolština je živý a dynamický jazyk, který se nadále vyvíjí. V posledních letech zaznamenal nárůst zájmu o jeho studium a dokumentaci. Je důležitou součástí kulturního dědictví nikaragujského karibského pobřeží a je pravděpodobné, že bude i nadále hrát významnou roli v životě jeho obyvatel.
San Pedro Sula
Historie a moderní památky San Pedro Sula
Přezdívky: La Capital Industrial (Průmyslové hlavní město), Sap
Poloha: 15°30′0″ severní šířky, 88°2′0″ západní délky
Země: Honduras
Oddělení: Cortés
Městská část (okres): San Pedro Sula
Založení: 27. června 1536
Správa:
Starosta: Armando Calidonio Alvarado (PNH)
Rozloha:
Město a městská část: 856 km2 (331 čtverečních mil)
Nadmořská výška: 83 m (272 ft)
Obyvatelstvo (odhad pro rok 2023):
Město a městská část: 834 883
Hustota: 980/km2 (2 500/čtvereční míli)
Městská oblast: 793 835
Metropolitní oblast: 1 445 598
Časové pásmo: UTC−6 (Střední Amerika)
San Pedro Sula (španělská výslovnost: [sam ˈpeðɾo ˈsula]) je hlavním městem departementu Cortés v Hondurasu. Nachází se v severozápadním rohu země v údolí Sula, asi 50 kilometrů (31 mil) jižně od Puerto Cortés na pobřeží Karibského moře. S počtem obyvatel 701 200 v centrální městské oblasti (odhad pro rok 2023) a počtem obyvatel 1 445 598 v metropolitní oblasti v roce 2023 je hlavním průmyslovým centrem země a druhým největším městem po hlavním městě Tegucigalpa a největším městem ve Střední Americe, které není hlavním městem.
Ciudad de Guatemala Ciudad de Guatemala, oficiálně Nueva Guatemala de la Asunción y la Antigua, místně známá jako Guate, je hlavním a největším městem Guatemaly a nejlidnatější městskou oblastí ve Střední Americe. Město se nachází v jižní centrální části země, usazené v horském údolí zvaném Valle de la Ermita (Údolí poustevny). Město je také hlavním městem departementu Guatemala. Ciudad de Guatemala je místem mayského města Kaminaljuyu, založeného kolem roku 1500 př. n. l. Po zemětřesení v La Antigua v roce 1776 se stalo hlavním městem Generálního kapitanátu Guatemala. V roce 1821 byla Ciudad de Guatemala místem vyhlášení nezávislosti Střední Ameriky na Španělsku, poté se stala hlavním městem nově vzniklých Spojených provincií Střední Ameriky (později Federativní republiky Střední Ameriky). V roce 1847 se Guatemala prohlásila nezávislou republikou s Ciudad de Guatemala jako hlavním městem. Hlavní město bylo původně umístěno v tom, co je nyní Antigua Guatemala, a do současné polohy bylo přesunuto v roce 1776. Ciudad de Guatemala a původní umístění v Antigua Guatemala byly téměř úplně zničeny zemětřeseními v letech 1917–18. Rekonstrukce po zemětřesení vedly k modernější architektonické krajině. Dnes je Ciudad de Guatemala politickým, kulturním a ekonomickým centrem Guatemaly. Geografie Ciudad de Guatemala se nachází v jižní centrální části Guatemaly, v horském údolí zvaném Valle de la Ermita. Město je obklopeno třemi sopkami: Pacaya, Agua a Fuego. Klima ve městě je subtropické s průměrnými teplotami kolem 20 °C. Ekonomika Ciudad de Guatemala je ekonomickým centrem Guatemaly. Ve městě sídlí mnoho firem a organizací, včetně Národní banky Guatemaly, burzy cenných papírů a hlavních společností. Město je také centrem obchodu a cestovního ruchu. Kultura Ciudad de Guatemala je kulturním centrem Guatemaly. Ve městě se nachází mnoho muzeí, divadel a uměleckých galerií. Město je také domovem Národní symfonický orchestr a Národní balet. Doprava Ciudad de Guatemala je hlavním dopravním uzlem Guatemaly. Město je obsluhováno mezinárodním letištěm La Aurora, které je největším letištěm ve Střední Americe. Město má také rozsáhlou síť silnic a dálnic. Demografie Populace Ciudad de Guatemala je odhadována na přibližně 994 938 obyvatel. Město je domovem lidí z různých etnických skupin, včetně Mayů, Ladinos a mesticos. Správa Ciudad de Guatemala je řízena starostou a městskou radou. Starosta je volen na čtyřleté období. Město je rozděleno do 25 zón, z nichž každá má svého vlastního starostu.
Okres San Miguelito
Okres San Miguelito je město a okres (distrito) v provincii Panama v Panamě.
Motto: „Tierra de la gente buena“ (španělsky) „Země dobrých lidí“
Poloha:
Zeměpisné souřadnice: 9°2′ s. š., 79°30′ z. d.
Nachází se zcela uvnitř okresu Panama (který ho zcela obklopuje)
Je součástí metropolitní oblasti Panama City
Rozloha:
Celkem: 50,1 km²
Počet obyvatel:
Celkem (2019): 375 409
Hustota zalidnění: 7 500/km²
Historie:
Vznikl v roce 1960 odtržením od okresu Panama
Ekonomika:
Obchod
Služby
Lehký průmysl
Doprava:
Dálnice Panamericana
Autobusová doprava
Metro v Panamě City (stanice San Miguelito)
Kultura:
Folklórní festivaly
Tradiční hudba a tanec
Umělecká galerie
Sport:
Fotbalový hráč Luis Tejada se narodil v San Miguelito.
Blas Pérez a Kevin Kurányi byli kdysi obyvateli okresu.
Zajímavosti:
Park Omar
Muzeum historie Panamy
Kulturní centrum San Miguelito
San José, hlavní město Kostariky Stručný přehled San José je hlavní a největší město Kostariky a také hlavní město stejnojmenné provincie. Leží ve středu země, v centrální části Centrálního údolí, v kantonu San José. Je sídlem národní vlády Kostariky, centrem politické a ekonomické aktivity a hlavním dopravním uzlem. Geografie Kanton San José měl v roce 2011 288 054 obyvatel a rozloha městské části San José je 44,2 čtverečních kilometrů s odhadovaným počtem 333 980 obyvatel v roce 2015. Spolu s několika dalšími kantony centrálního údolí, včetně Alajuela, Heredia a Cartago, tvoří Velkou metropolitní oblast země s odhadovanou populací přes 2 miliony v roce 2017. Historie Město je pojmenováno po Josefu Nazaretském. Bylo založeno v roce 1736 na příkaz Cabildo de León a počet obyvatel San José se v 18. století zvýšil díky koloniálnímu plánování. Historicky bylo město strategického významu a třikrát bylo hlavním městem Kostariky. Denně jím projde více než milion lidí. Kultura Sídlí zde Museo Nacional de Costa Rica, Národní divadlo Kostariky a metropolitní park La Sabana. Městu slouží mezinárodní letiště Juan Santamaría. San José vyniká mezi městy Latinské Ameriky svou vysokou kvalitou života, bezpečností, úrovní globalizace, environmentální výkonností, veřejnými službami a uznávanými institucemi. Podle studií o Latinské Americe je San José jedním z nejbezpečnějších a nejméně násilných měst v regionu. V roce 2006 bylo město jmenováno Iberoamerickým hlavním městem kultury. Ekonomika Podle indexu MasterCard Global Destinations Cities Index 2012 je San José šestou nejnavštěvovanější destinací v Latinské Americe a první ve Střední Americe. San José se umístilo na 15. místě v žebříčku nejrychleji rostoucích měst na světě podle výdajů návštěvníků ze zahraničí. Podle GaWC je považováno za globální město "Beta-". San José se v roce 2016 připojilo ke globální síti učících se měst UNESCO.
San Salvador
Hlavní město
San Salvador
Vlajka
[Obrázek vlajky San Salvadoru]
Znak
[Obrázek znaku San Salvadoru]
Motto:
Nuestra Capital – 2011 Ibero-American Capital of Culture
Interaktivní mapa
[Interaktivní mapa San Salvadoru]
Poloha
Země: Salvador
Oddělení: San Salvador
Metropolitní oblast: Metropolitní oblast San Salvadoru
Založení: 1525
Založil: Pedro de Alvarado
Pojmenováno po: Božském Spasiteli umístěném na památníku
Vláda
Typ: Demokratická republika
Starosta: Mario Durán
Rozloha
Hlavní město: 72,25 km²
Metro: 651,31 km²
Nadmořská výška
658 m
Populace
Hlavní město (2018): 2 406 709
Odhad (2019): 570 459
Pořadí: 1. v Salvadoru
Hustota: 33 311/km²
Metro: 2 177 432
Hustota metra: 3 343,16/km²
Demonymum
Sansalvadoran
Sansalvadoreño/a
Capitalino/a
HDP (PPP, konstantní hodnoty 2015)
Rok 2023: 14,7 miliardy USD
Časové pásmo
UTC-6 (centrální standardní čas)
Telefonní předvolba
+ 503
Index lidského rozvoje (2018)
0,704 – vysoký
Webová stránka
sansalvador.gob.sv
Popis
San Salvador je hlavním a největším městem Salvadoru a jeho stejnojmenného oddělení. Je to politické, kulturní, vzdělávací a finanční centrum země. Metropolitní oblast San Salvadoru, která zahrnuje samotné hlavní město a 13 jeho obcí, má populaci 2 404 097. Městská oblast San Salvadoru má 1 600 000 obyvatel. Ve městě sídlí Consejo de Ministros de El Salvador (Rada ministrů Salvadoru), Legislativní shromáždění Salvadoru, Nejvyšší soud Salvadoru a další vládní instituce, stejně jako oficiální sídlo prezidenta Salvadoru.
San Salvador se nachází v salvadorské vysočině, obklopené sopkami a náchylné k zemětřesením. Ve městě sídlí také římskokatolická arcidiecéze San Salvador, stejně jako mnoho protestantských odnoží křesťanství, včetně evangelikálů, baptistů a letničních, a restaurační křesťanské sekty Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů.
San Salvador byl hostitelským městem pro regionální a mezinárodní sportovní, politické a společenské události. V letech 1935, 2002 a 2023 hostil Středoamerické a karibské hry a v letech 1977 a 1994 Středoamerické hry, stejně jako soutěž Miss Universe v letech 1975 a 2023. San Salvador byl také hostitelským městem 18. ibero-amerického summitu v roce 2008, nejvýznamnějšího společensko-politického setkání ve španělské a portugalské sféře. Sídlo Středoamerického integračního systému je v San Salvadoru.
Managua
Managua je hlavním a největším městem Nikaraguy a jedním z největších měst ve Střední Americe. Leží na břehu jezera Managua a v roce 2020 mělo odhadovanou populaci 1 055 247 obyvatel a 1 401 687 obyvatel v metropolitní oblasti. Město je také sídlem departementu Managua. Managua byla založena v roce 1819 a v roce 1852 se stala hlavním městem země. Mezi lety 1842 a 1930 město prošlo rychlou expanzí a urbanizací, což z něj učinilo jedno z nejrozvinutějších měst ve Střední Americe. Na růst města mělo vliv několik zemětřesení, zejména zemětřesení v roce 1931 a zemětřesení v roce 1972, ale město bylo několikrát přestavěno. Dnes je město významným ekonomickým centrem jak pro zemi, tak pro Střední Ameriku.
Historie
Managua byla založena v roce 1819 jako malé městečko na břehu jezera Managua. V roce 1821 se Nikaragua osamostatnila od Španělska a Managua se stala jedním z hlavních měst země. V roce 1852 byla Managua oficiálně prohlášena za hlavní město Nikaraguy.
V 19. století Managua zažila období rychlého růstu a rozvoje. Byly postaveny nové budovy, školy a nemocnice a město se stalo centrem obchodu a kultury. V roce 1931 však město zasáhlo ničivé zemětřesení, které zničilo většinu budov. Managua byla přestavěna, ale v roce 1972 ji zasáhlo další ničivé zemětřesení, které město znovu zničilo.
Po zemětřesení v roce 1972 byla Managua přestavěna ještě jednou. Dnes je město moderním a prosperujícím městem s mrakodrapy, nákupními centry a živou kulturní scénou.
Ekonomika
Managua je ekonomickým centrem Nikaraguy. Ve městě sídlí mnoho bank, obchodních společností a vládních úřadů. Managua je také důležitým průmyslovým městem a vyrábí se zde široká škála produktů, včetně potravin, nápojů, textilu a elektroniky.
Kultura
Managua má bohatou kulturu a je domovem mnoha muzeí, divadel a uměleckých galerií. Ve městě se také koná mnoho festivalů a akcí po celý rok. Jedním z nejoblíbenějších festivalů je Mezinárodní festival poezie, který se koná každý rok v únoru.
Doprava
Managua je dobře propojena se zbytkem Nikaraguy i s mezinárodními destinacemi. Město má mezinárodní letiště a několik autobusových a železničních nádraží. Ve městě je také rozsáhlá síť veřejné dopravy.
Turistické atrakce
Managua má řadu turistických atrakcí, včetně:
Národní palác
Stará katedrála a nová katedrála
Národní divadlo Rubén Darío
Muzeum revoluce
Zoologická zahrada v Manague
Závěr
Managua je živé a prosperující město s bohatou historií a kulturou. Je to ekonomické centrum Nikaraguy a důležitý uzel pro obchod a cestovní ruch. Managua je skvělým místem k návštěvě, protože nabízí něco pro každého, od historických památek po moderní nákupní centra a živou noční scénu.
Karibské moře (anglicky: Caribbean Sea, španělsky: Mar Caribe, francouzsky: Mer des Caraïbes, nizozemsky: Caraïbische Zee) je okrajové moře Atlantského oceánu, které se nachází mezi Severní a Jižní Amerikou. Na severozápadě je ohraničeno Mexickým zálivem, na západě Střední Amerikou, na jihu Jižní Amerikou a na východě a severovýchodě souostrovím Velké a Malé Antily, které jej oddělují od Atlantského oceánu.
Zeměpis
Karibské moře má rozlohu přibližně 2,75 milionu km² a jeho průměrná hloubka je 2400 metrů. Nejhlubším bodem je Kajmanský příkop s hloubkou 7686 metrů. Moře je rozděleno na několik pánví, z nichž největší je Venezuelská pánev.
Karibské moře je známé svými průzračnými vodami, korálovými útesy a bohatým mořským životem. Je domovem více než 500 druhů ryb, 60 druhů korálů a četných druhů mořských želv, delfínů a žraloků.
Klima
Klima Karibského moře je tropické, s průměrnými teplotami kolem 28 °C. Moře je často postihováno hurikány, zejména v období od června do listopadu.
Ekonomika
Karibské moře je důležitou obchodní cestou a je také bohaté na ropu a zemní plyn. V regionu je také rozvinutý turismus.
Historie
Karibské moře bylo poprvé objeveno evropskými mořeplavci v 15. století. V 16. a 17. století se stalo dějištěm soupeření mezi Španělskem, Francií a Velkou Británií o kontrolu nad regionem. V 19. století se většina ostrovů v Karibském moři stala koloniemi evropských mocností. V 20. století získaly tyto ostrovy nezávislost a v současnosti je většina z nich členy Karibského společenství (CARICOM).
Zajímavosti
Karibské moře je domovem největšího korálového útesu na severní polokouli, známého jako Mezoamerický korálový útes.
V Karibském moři se nachází více než 7000 ostrovů, z nichž největší je Kuba.
Karibské moře je domovem několika endemických druhů zvířat, jako je karibský lachtan a karibský manatee.
Karibské moře bylo dějištěm několika významných námořních bitev, včetně bitvy u Santiaga de Cuba v roce 1898.
Karibské moře je oblíbenou turistickou destinací, známou svými plážemi, korálovými útesy a historickými památkami. Karibik
Karibiku je more na jihovýchod od Severní Ameriky, východně od Střední Ameriky a na sever od Jižní Ameriky. Je součástí Atlantského oceánu. Název Karibik je odvozen od Karibů, domorodého obyvatelstva tohoto regionu.
Geografie
Karibik se dělí na několik moří a zálivů, včetně Mexického zálivu, Karibského moře a Antil. Region je domovem mnoha ostrovů, včetně Velkých Antil (Kuba, Hispaniola, Jamajka, Portoriko) a Malých Antil (Trinidad a Tobago, Barbados, Grenada).
Klima
Klima v Karibiku je tropické, s vysokými teplotami a vlhkostí po celý rok. Region je také náchylný k hurikánům, které mohou způsobit značné škody.
Historie
Karibik byl poprvé osídlen domorodými obyvateli, jako byli Karibové a Arawakové. V 15. století dorazili do regionu evropští průzkumníci, včetně Kryštofa Kolumba. Evropané následně kolonizovali Karibik a zavedli zde otroctví.
V 19. století se mnoho karibských národů osamostatnilo. Dnes je region domovem mnoha nezávislých zemí, stejně jako některých závislých území.
Ekonomika
Ekonomiky karibských zemí se značně liší. Některé země, jako jsou Bahamy a Barbados, jsou závislé na cestovním ruchu. Jiné země, jako je Trinidad a Tobago, mají bohaté zásoby ropy a zemního plynu.
Kultura
Karibik je známý svou bohatou a rozmanitou kulturou. Region je domovem různých etnických skupin, včetně afrických, evropských, indických a čínských. Tato rozmanitost se odráží v karibské hudbě, tanci, kuchyni a umění.
Turistika
Karibik je oblíbenou turistickou destinací díky svým krásným plážím, teplému klimatu a bohaté kultuře. Region je domovem mnoha luxusních letovisek, stejně jako historických památek a přírodních atrakcí.
Tegucigalpa
Hlavní město
Tegucigalpa, Municipio del Distrito Central
Přezdívky:
Tegus
Tepaz
Cerro de Plata (Stříbrná hora)
Poloha:
Země: Honduras
Departement: Francisco Morazán
Obec: Central District
Založení:
29. září 1578
Hlavní město:
30. října 1880
Sloučení jako Central District:
30. ledna 1937
Správa:
Typ: Starosta-rada
Orgán: Obecní korporace
Starosta: Jorge Aldana (LIBRE)
Náměstek starosty: Cárlenton Dávila (PSH)
Radní: 10
Plocha:
Hlavní město: 1 502 km²
Městská oblast: 201,5 km²
Nadmořská výška:
990 m
Obyvatelstvo (odhad 2023):
Hlavní město: 1 326 460
Hustota: 880/km²
Městská oblast: 1 199 136
Demonymum:
Španělsky: tegucigalpense, comayagüelense, capitalino(a)
Časové pásmo:
UTC-6 (Střední Amerika)
PSČ:
Tegucigalpa: 11101
Comayagüela: 12101
Telefonní předvolba:
(země) +504
(město) 2
Roční rozpočet (2008):
1,555 miliardy lempir (82 190 000 USD)
Webové stránky:
Vláda Tegucigalpy
Historie:
Tegucigalpa byla založena Španěly 29. září 1578. Hlavním městem Hondurasu se stala 30. října 1880 za prezidenta Marca Aurelia Sota, který přesunul sídlo vlády z Comayagüely, která byla hlavním městem Hondurasu od vyhlášení nezávislosti v roce 1841. Ústava z roku 1936 ustanovila Tegucigalpu a Comayagüelu jako Central District a současná honduranská ústava z roku 1982 nadále definuje sesterská města jako Central District, který slouží jako trvalé národní hlavní město.
Geografie:
Tegucigalpa se nachází v jižní centrální vysočině známé jako departement Francisco Morazán, jehož je také hlavním městem. Leží v údolí obklopeném horami. Tegucigalpa a Comayagüela, sesterská města, jsou fyzicky oddělena řekou Choluteca. Central District je největší z 28 obcí v departementu Francisco Morazán.
Správa:
Starostovský úřad Central District (Alcaldia Municipal del Distrito Central) je řídícím orgánem města, kterému předsedá starosta a 10 radních tvořících Obecní korporaci (Corporación Municipal). V hlavním městě se také nachází sídlo guvernéra Francisca Morazána.
Ekonomika:
Tegucigalpa je největší a nejlidnatější město v Hondurasu a také politickým a správním centrem země. V Tegucigalpe sídlí 25 zahraničních ambasád a 16 konzulátů. Je sídlem několika státních podniků, jako jsou ENEE a Hondutel, národní energetické a telekomunikační společnosti. Ve městě se také nachází nejvýznamnější veřejná univerzita v zemi, Národní autonomní univerzita Hondurasu, a národní fotbalový tým.
Doprava:
Městu slouží dvě mezinárodní letiště, Comayagua a Toncontín.
Infrastruktura:
Infrastruktura Tegucigalpy nedrží krok s růstem populace. Pokračujícími problémy jsou nedostatečné územní plánování, hustě zastavěná urbanizace a chudoba. Silně přetížené silnice, kde silniční infrastruktura nedokáže efektivně zvládnout více než 400 000 vozidel, denně způsobují chaos. Národní i místní vlády přijaly opatření ke zlepšení a rozšíření infrastruktury a ke snížení chudoby ve městě.
Středoamerické hry (španělsky: Juegos Deportivos Centroamericanos) jsou regionální mistrovství ve více sportech, které se konají čtyřletě (každé 4 roky), obvykle v prvním roce po letních olympijských hrách. Her se mohou účastnit členské federace Středoamerické sportovní organizace (španělsky: Organización Deportiva Centroamericana) ORDECA ve středoamerických zemích. Hry měly ekvivalent olympijského ohně, který byl zapálen v Q'umarkaji, jednom z dávných kulturních mayských center nacházejících se v El Quiché v Guatemale. Někteří lidé a organizace však hry kritizovali za to, že do sportovního programu nezahrnuly mezoamerickou míčovou hru, nejstarší míčový sport na kontinentu. Tato soutěž je druhou multisportovní událostí, která nesla toto jméno: Středoamerické a karibské hry začaly v roce 1926 jako Středoamerické hry a toto označení měly až do rozšíření svého poslání v roce 1935.