Papírová krabička (také známá jako papírová nádoba, krabička na čínské jídlo nebo krabička na čínské jídlo s sebou) je skládaná, voskovaná nebo plastově potažená lepenková nádoba, která byla původně navržena pro uchovávání ústřic. Obvykle je opatřena rukojetí z pevného drátu. V současné době se často používá v restauracích americké čínské kuchyně především ve Spojených státech k balení teplého nebo studeného jídla s sebou. Občas se s ní lze setkat i v dalších západních zemích, jako je Austrálie, Nový Zéland, Německo, Polsko, Anglie a Brazílie, ale zřídka se objevuje v Číně a dalších asijských zemích s velkým počtem etnických Číňanů.
Světové hlavní město knihy
Světové hlavní město knihy (WBC) je iniciativou UNESCO, která uznává města za propagaci knih a podporu čtenářství po dobu jednoho roku počínaje 23. dubnem, Světovým dnem knihy a autorských práv. Města označená jako Světové hlavní město knihy UNESCO provádějí aktivity s cílem povzbudit kulturu čtení ve všech věkových kategoriích a sdílet hodnoty UNESCO. Nominace neposkytuje finanční odměnu.
UNESCO přijalo v roce 2001 rezoluci 31c/Resolution 29, která zavedla program Světové hlavní město knihy a jmenovala Madrid prvním městem WBC v roce 2001. Poradní výbor se skládá z UNESCO, Mezinárodní asociace vydavatelů, Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí, Mezinárodního fóra autorů a Mezinárodní federace knihkupců.
Cíle programu
Cílem programu Světové hlavní město knihy je:
Podporovat čtenářství a knižní kulturu
Podporovat vydavatelský průmysl
Posílit knihovny a jiné instituce související s knihami
Propagovat jazykovou rozmanitost
Podporovat přístup ke knihám pro všechny
Aktivity
Města označená jako Světové hlavní město knihy UNESCO provádějí řadu aktivit, které podporují cíle programu. Tyto aktivity mohou zahrnovat:
Knižní veletrhy a festivaly
Čtenářské kluby a workshopy
Výstavy a přednášky o knihách
Podpora překladů knih
Program rozvoje knihoven
Iniciativy na podporu čtenářství u dětí a mládeže
Dopady
Program Světové hlavní město knihy měl pozitivní dopad na města, která byla vybrána. Tato města zaznamenala nárůst čtenářství, zvýšenou návštěvnost knihoven a zvýšený zájem o knihy a literaturu. Program také pomohl zvýšit profil měst a přilákal turisty a investice.
Historie
Prvním Světovým hlavním městem knihy bylo Madrid ve Španělsku v roce 2001. Od té doby bylo vybráno více než 20 měst z celého světa. Současným Světovým hlavním městem knihy je Accra v Ghaně pro rok 2023.
Uznání
Program Světové hlavní město knihy je uznávaným oceněním měst, která se zavazují k podpoře čtenářství a knižní kultury. Nominace do programu je prestižní poctou a města, která jsou vybrána, mají možnost využít tuto platformu k propagaci svých iniciativ na podporu čtenářství a k posílení svého postavení jako center literární kultury.
Světový den knihy
Světový den knihy, známý také jako Světový den knihy a autorských práv nebo Mezinárodní den knihy, je každoroční událost pořádaná Organizací spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) na podporu čtení, vydávání a autorských práv.
První Světový den knihy se slavil 23. dubna 1995 a dodnes se slaví ve stejný den. Související akce ve Spojeném království a Irsku se koná v březnu.
Při příležitosti Světového dne knihy a autorských práv vybírá UNESCO spolu s poradním výborem z hlavních odvětví knižního průmyslu Světové hlavní město knihy na jeden rok. Každé vybrané hlavní město knihy realizuje program aktivit na oslavu a propagaci knih a čtení. V roce 2023 byla jako hlavní město knihy vybrána Accra, hlavní město Ghany.
Cíle Světového dne knihy
Hlavními cíli Světového dne knihy jsou:
Podporovat čtení a vydávání knih
Chránit autorská práva a duševní vlastnictví
Podporovat rozmanitost v knižním průmyslu
Zvyšovat povědomí o významu knih a čtení pro společnost
Podporovat přístup ke knihám pro všechny
Aktivity Světového dne knihy
Po celém světě se koná řada aktivit na oslavu Světového dne knihy, včetně:
Čtení knih a veřejné čtení
Setkání s autory a ilustrátory
Knižní veletrhy a festivaly
Výstavy knih a knihoven
Přednášky a workshopy o knihách a autorských právech
Soutěže a ceny pro autory, ilustrátory a čtenáře
Význam Světového dne knihy
Světový den knihy je důležitou událostí, která upozorňuje na význam knih a čtení. Připomíná nám hodnotu vzdělání, představivosti a kreativity. Podporou čtení a autorských práv pomáhá Světový den knihy budovat lepší a informovanější společnost.
Lisovaná buničina
Lisovaná buničina nebo lisované vlákno je obalový materiál, který se obvykle vyrábí z recyklované lepenky a/nebo novinového papíru. Používá se jako ochranný obal nebo na podnosy v jídelnách a držáky nápojů. Další typické použití jsou čepičky, tácky, talíře, misky a skořepinové obaly. Pro mnoho aplikací je lisovaná buničina levnější než pěnový polystyren (EPS), vakuově tvarovaný polyethylentereftalát (PET) a polyvinylchlorid (PVC), vlnitá lepenka a pěny. Lisovaná buničina je často považována za udržitelný obalový materiál, jak je definováno koalicí pro udržitelné obaly, protože se vyrábí z recyklovaných materiálů a po ukončení své životnosti může být znovu recyklována. Výrobky z lisované buničiny mohou být vodotěsné díky nástřiku nebo namáčení voskem.
Výroba
Lisovaná buničina se vyrábí smícháním recyklovaného papíru nebo buničiny s vodou za vzniku kaše. Kaše se poté nalije do formy a lisuje se za vysokého tlaku, aby se odstranila přebytečná voda. Poté se tvarovaný výrobek suší a v případě potřeby povlakuje.
Vlastnosti
Lisovaná buničina má řadu vlastností, které ji činí vhodnou pro různé obalové aplikace:
Lehká a pevná
Biologicky rozložitelná a kompostovatelná
Recyklovatelná
Neprůhledná
Tepelně izolující
Vodotěsná (po aplikaci povlaku)
Použití
Lisovaná buničina se používá v široké škále obalových aplikací, včetně:
Ochranné obaly pro elektroniku, sklo a další křehké předměty
Podnosy v jídelnách a držáky nápojů
Kontejnery na potraviny, jako jsou misky na saláty, talíře a skořepinové obaly
Obaly na léky
Zahradnické výrobky, jako jsou květináče a podmisky
Výhody
Lisovaná buničina nabízí řadu výhod oproti jiným obalovým materiálům:
Udržitelnost: Lisovaná buničina je vyrobena z recyklovaných materiálů a může být znovu recyklována, což snižuje její dopad na životní prostředí.
Nízká hmotnost: Lisovaná buničina je lehká, což snižuje náklady na přepravu.
Pevnost: Lisovaná buničina je pevná a odolná, což ji činí vhodnou pro ochranu křehkých předmětů.
Vodotěsnost: Lisovaná buničina může být potažena, aby byla vodotěsná, což ji činí vhodnou pro obaly potravin a nápojů.
Izolace: Lisovaná buničina je tepelně izolující, což ji činí vhodnou pro obaly potravin a nápojů, které potřebují udržet svou teplotu.
Nevýhody
Lisovaná buničina má také některé nevýhody:
Křehkost: Lisovaná buničina může být křehká, což ji činí nevhodnou pro aplikace, kde je vyžadována vysoká odolnost.
Náklady: Lisovaná buničina může být dražší než některé jiné obalové materiály, jako je plast a papír.
Vlhkost: Lisovaná buničina může absorbovat vlhkost, což může ovlivnit její pevnost a izolační vlastnosti.
Obálka je běžný obalový materiál, obvykle vyrobený z tenkého, plochého materiálu. Je navržen tak, aby obsahoval plochý předmět, jako je dopis nebo pohlednice. Tradiční obálky jsou vyrobeny z listů papíru, které jsou vyřezány do jednoho ze tří tvarů: kosočtverce, krátkého kříže nebo draka. Tyto tvary umožňují vytvoření struktury obálky složením bočních stran listu kolem střední obdélníkové oblasti. Tímto způsobem vznikne obdélníkové pouzdro se čtyřmi chlopněmi na zadní straně.
Typy obálek
Existuje mnoho různých typů obálek, které jsou navrženy pro různé účely. Některé z nejběžnějších typů obálek zahrnují:
Dopisní obálky: Tyto obálky jsou navrženy pro zasílání dopisů a dalších plochých předmětů. Jsou obvykle vyrobeny z papíru a mají obdélníkový tvar.
Poštovní obálky: Tyto obálky jsou určeny pro zasílání pohlednic a jiných malých předmětů. Jsou obvykle vyrobeny z papíru a mají čtvercový nebo obdélníkový tvar.
Obálky s bublinkovou fólií: Tyto obálky jsou určeny pro zasílání křehkých předmětů. Jsou obvykle vyrobeny z papíru a mají vnitřní vrstvu bublinkové fólie, která chrání předmět před poškozením.
Polstrované obálky: Tyto obálky jsou určeny pro zasílání těžších předmětů. Jsou obvykle vyrobeny z odolného materiálu, jako je karton, a mají vnitřní vrstvu polstrování, která chrání předmět před poškozením.
Velikosti obálek
Obálky jsou k dispozici v různých velikostech, které vyhovují různým potřebám. Některé z nejběžnějších velikostí obálek zahrnují:
Velikost dopisu: Tato velikost je určena pro zasílání dopisů a jiných plochých předmětů. Je přibližně 6,5" x 9,5".
Velikost pohlednice: Tato velikost je určena pro zasílání pohlednic a jiných malých předmětů. Je přibližně 4" x 6".
Velikost bublinkové fólie: Tato velikost je určena pro zasílání křehkých předmětů. Je přibližně 8,5" x 11".
Velikost polstrovaná: Tato velikost je určena pro zasílání těžších předmětů. Je přibližně 10" x 13".
Materiály obálek
Obálky jsou vyrobeny z různých materiálů, které vyhovují různým potřebám. Některé z nejběžnějších materiálů obálek zahrnují:
Papír: Papír je nejběžnějším materiálem používaným pro obálky. Je lehký, levný a snadno se tiskne.
Karton: Karton je silnější než papír a je často používán pro obálky, které potřebují větší ochranu.
Plast: Plast je odolný a voděodolný a často se používá pro obálky, které potřebují být chráněny před živly.
Bublinková fólie: Bublinková fólie je lehký a odolný materiál, který se často používá pro obálky, které potřebují chránit křehké předměty.
Potisk obálek
Obálky lze potisknout různými vzory a barvami, které vyhovují různým potřebám. Některé z nejběžnějších typů potisků obálek zahrnují:
Jednobarevný potisk: Jednobarevný potisk je nejjednodušší a nejlevnější typ potisku obálek. Jedná se o potisk jedné barvy na obálku.
Dvoubarevný potisk: Dvoubarevný potisk je složitější a dražší než jednobarevný potisk. Jedná se o potisk dvou barev na obálku.
Pln barevný potisk: Pln barevný potisk je nejdražší typ potisku obálek. Jedná se o potisk plného spektra barev na obálku.
Závěr
Obálky jsou všestranný a důležitý obalový materiál, který se používá pro zasílání dopisů, pohlednic a dalších plochých předmětů. Jsou k dispozici v různých typech, velikostech, materiálech a potiscích, které vyhovují různým potřebám.
Kapesníčky a papírové kapesníky
Kapesníčky a papírové kapesníky jsou druhem měkkého, savého a jednorázového papíru, který je vhodný pro použití na obličej. Jsou jednorázovou alternativou k látkovým kapesníkům. Tyto pojmy se běžně používají k označení typu papírového kapesníku, který se obvykle prodává v krabicích a je navržen tak, aby usnadnil vytékání nosního hlenu z nosu (smrkání), ačkoli se může vztahovat i na jiné typy kapesníků, jako jsou ubrousky a vlhčené ubrousky. Kapesníčky se často označují jednoduše jako "kapesníky" nebo (v Kanadě a Spojených státech) obecnou ochrannou známkou "Kleenex", která popularizovala vynález a jeho použití mimo Japonsko.
Historie
Historie kapesníků sahá až do starověké Číny, kde se používaly měkké listy papíru k čištění obličeje a utírání nosu. V Evropě se kapesníky začaly používat v 16. století a byly vyrobeny z plátna nebo hedvábí. V 19. století se začaly vyrábět papírové kapesníky, které byly mnohem levnější a pohodlnější než látkové kapesníky.
Výroba
Kapesníčky se vyrábějí z buničiny, která je rozdrcená a smíchaná s vodou. Směs se poté nalije na síto a vytvoří se tenký list papíru. Papír se poté suší a řeže na jednotlivé kapesníky.
Typy kapesníků
Existuje mnoho různých typů kapesníků, které se liší svou velikostí, tloušťkou a savostí. Některé kapesníky jsou navrženy speciálně pro smrkání, zatímco jiné jsou určeny pro jiné účely, jako je čištění obličeje nebo utírání rukou.
Použití
Kapesníčky mají širokou škálu použití, včetně:
Smrkání
Čištění obličeje
Utírání rukou
Čištění povrchů
Balení dárků
Vycpávání polštářů a hraček
Dopad na životní prostředí
Kapesníčky jsou jednorázové výrobky, což znamená, že po použití se vyhodí. To může mít negativní dopad na životní prostředí, protože papír se rozkládá na skládkách po dlouhou dobu. Existují však způsoby, jak snížit dopad kapesníků na životní prostředí, jako je recyklace nebo kompostování.
Závěr
Kapesníčky a papírové kapesníky jsou všestranné a nepostradatelné produkty, které mají širokou škálu použití. Jsou pohodlné, hygienické a cenově dostupné. Ačkoli mají potenciální dopad na životní prostředí, existují způsoby, jak snížit tento dopad a zároveň využívat výhod kapesníků.
Toaletní papír (někdy nazývaný toaletní papír, toaletní papír nebo koupelnový papír) je papírový výrobek používaný především k čištění řitního otvoru a okolí od výkalů (po defekaci) a k čištění vnějších genitálií a perineální oblasti od moči (po močení). [2] Obvykle se dodává jako dlouhý pás perforovaného papíru omotaného kolem kartonového jádra pro uložení v dávkovači poblíž toalety. Balení neboli role toaletního papíru se ve Velké Británii nazývá toaletní role [3], neboli role na záchod [4] nebo role na bahno [5]. Toaletní papír má i jiné použití, protože je to snadno dostupný domácí produkt. Lze jej použít jako kapesník k vysmrkání nosu nebo otření očí. Někteří lidé mohou papír použít k absorpci krvavého výtoku, který vychází z pochvy během menstruace. Lze jej použít k otření potu nebo k jeho absorpci. Toaletní papír lze použít k čištění jako méně abrazivní papírová utěrka. Jako žert je házení toaletního papíru formou dočasného vandalismu prováděného mladistvými a často zaměřeného na někoho, kdo musí uklidit nepořádek. Většina moderního toaletního papíru v rozvinutém světě je navržena tak, aby se rozložila v septických jímkách, zatímco některé jiné koupelnové a obličejové papíry nikoli. Mokrý toaletní papír se v prostředí rychle rozkládá. Toaletní papír se dodává v různém počtu vrstev (vrstev tloušťky), od jednovrstvého až po šestivrstvý, přičemž více vrstev vedle sebe poskytuje větší pevnost a savost. Někteří lidé mají přednost v tom, zda by orientace role na dávkovači měla být nahoře nebo dole. Používání papíru pro hygienu bylo zaznamenáno v Číně v 6. století našeho letopočtu, přičemž speciálně vyráběný toaletní papír se začal hromadně vyrábět ve 14. století. [6] Moderní komerční toaletní papír vznikl v 19. století, kdy byl v roce 1883 udělen patent na dávkovače na bázi rolí.
Poznáte lepicí papírky? Lepicí papírky jsou malé kousky papíru s znovu přilnavým proužkem lepidla na zadní straně, které jsou určeny k dočasnému připevňování poznámek k dokumentům a dalším povrchům. Nízkolepicí tlakově citlivé lepidlo umožňuje snadné připevnění, odstranění a dokonce i opětovné přilepení na jiné místo bez zanechání zbytků. Značkové lepidlo Post-it bylo objeveno náhodou vědcem ve společnosti 3M. Původně malé žluté čtverce, lepicí papírky Post-it a související produkty jsou k dispozici v různých barvách, tvarech, velikostech a lepivých silách. K roku 2023 existuje nejméně 28 zdokumentovaných barev lepicích papírků Post-it. Post-it od společnosti 3M získal několik ocenění za svůj design a inovace. Lepicí papírky jsou všestranné a lze je používat v různých prostředích pro různé účely. Běžně se používají ve třídách a na pracovištích, ale lze je nalézt také v umění, médiích a sociálních médiích. Lepicí papírky byly také použity jako nástroje pro veřejné zapojení a přesvědčování. Ačkoli patent společnosti 3M vypršel v roce 1997, „Post-it“ a výrazná žlutá barva původních papírků zůstávají registrovanými ochrannými známkami společnosti, přičemž pro podobné nabídky vyráběné konkurencí se používají termíny jako „přemístitelné papírky“. Zatímco použití ochranné známky „Post-it“ v reprezentativním smyslu odkazuje na jakýkoli lepicí papírek, žádný právní orgán nikdy nerozhodl, že ochranná známka je obecná.
Manilská složka
Manilská složka (někdy označovaná také jako manilová složka) je složka určená k uchovávání dokumentů, často v rámci kartotéky. Vzniká přeložením velkého listu tvrdého papíru na polovinu. Tradičně se používá žlutohnědá barva, někdy se však používají i jiné barvy pro rozlišení různých kategorií souborů.
Papír byl tradičně vyráběn z vláken manily z listů abaky, známé také jako manilské konopí. Tento materiál byl pojmenován po Manile, hlavním městě Filipín. Před koncem 20. století nahradili papírníci vlákna abaky dřevní hmotou, jejíž získávání a zpracování bylo levnější. Navzdory změně výrobního materiálu "název a barva zůstaly".
Výroba
Manilské složky se vyrábějí z velkých listů tvrdého papíru, které se přeloží na polovinu. Papír se tradičně vyrábí z vláken manily z listů abaky, rostliny původem z Filipín. Vlákna se rozmělní na kaši a poté se smíchají s vodou, aby vznikla suspenze. Suspenze se nalije na síto a odvodnění, aby se odstranila voda. Výsledný papír se poté lisuje a suší.
Dnes se manilské složky často vyrábějí z dřevní hmoty, která je levnější a snáze dostupná než vlákna manily. Dřevní hmota se rozmělní na kaši a poté se smíchají s vodou, aby vznikla suspenze. Suspenze se nalije na síto a odvodnění, aby se odstranila voda. Výsledný papír se poté lisuje a suší.
Použití
Manilské složky se používají k uchovávání dokumentů, často v rámci kartotéky. Jsou ideální pro ukládání velkého množství dokumentů, protože jsou odolné a snadno se v nich organizují. Manilské složky se také často používají k přepravě dokumentů, protože jsou lehké a snadno se s nimi manipuluje.
Výhody
Odolné
Snadno se organizují
Lehké
Snadno se s nimi manipuluje
Nevýhody
Mohou být drahé
Mohou být objemné
Mohou být náchylné k poškození vodou
Alternativy
Kromě manilských složek existuje řada dalších možností ukládání dokumentů, včetně:
Kartotéční skříně
Šanonové pořadače
Plastové obaly
Digitální soubory
Účel Účelový vkladní knížka neboli bankovní knížka je papírová knížka používaná k zaznamenávání bankovních nebo stavebně-spořitelních transakcí na vkladovém účtu. Historie Tradičně se účelové vkladní knížky používaly pro účty s nízkým objemem transakcí, jako jsou například vkladové účty. Bankovní úředník nebo poštmistr ručně zapisoval datum, částku transakce a aktualizovaný zůstatek a za své jméno uváděl iniciály. Modernizace Na konci 20. století byly zavedeny malé tiskárny s bodovou maticí nebo inkoustovými páskami, které byly schopné aktualizovat účelové vkladní knížky podle toho, jak to vyhovovalo držiteli účtu, a to buď na bankomatu nebo na tiskárně účelových vkladních knížek, a to buď v samoobslužném režimu, poštou nebo na pobočce.