Nimrod Nimrod je biblická postava, která je zmíněna v Genesis 10:8-12. Je popsán jako "mocný lovec před Hospodinem" a jako zakladatel několika měst v Mezopotámii. Jméno Jméno Nimrod je pravděpodobně odvozeno z hebrejského slova "marad", což znamená "vzpoura". To naznačuje, že Nimrod byl vnímán jako vzpurný vůdce. Počátky Genesis 10 uvádí, že Nimrod byl synem Kuše, který byl synem Hama, jednoho ze tří synů Noema. To naznačuje, že Nimrod pocházel z kmene, který byl známý svou sílou a odvahou. Mocný lovec Nimrod je v Bibli popisován jako "mocný lovec před Hospodinem". To naznačuje, že byl zručným lovcem, který byl známý svou schopností zabíjet divoká zvířata. Někteří komentátoři se domnívají, že tento popis odkazuje na Nimrodovu roli vůdce, který chránil svůj lid před nebezpečím. Zakladatel měst Genesis 10 také uvádí, že Nimrod založil několik měst v Mezopotámii, včetně Bábelu, Erechu, Akkadu a Kalnehu. To naznačuje, že Nimrod byl mocným a vlivným vůdcem, který byl schopen sjednotit různé kmeny a vytvořit prosperující města. Vzpurný vůdce Někteří komentátoři se domnívají, že Nimrodův titul "mocný lovec před Hospodinem" odkazuje na jeho vzpurnou povahu. Vzhledem k tomu, že byl synem Kuše, který byl sám synem Hama, byl Nimrod potomkem prokletého rodu. To mohlo vést k jeho vzpouře proti Bohu a k jeho snaze o založení vlastního království. Bábelská věž Jedna z nejznámějších událostí spojených s Nimrodem je stavba Bábelské věže. Genesis 11 uvádí, že Nimrod a jeho lid se rozhodli postavit věž, která by dosáhla až do nebe. Tato věž byla vnímána jako symbol vzpoury proti Bohu a Bůh ji zničil zmatkem jazyků. Odkaz Nimrod se stal významnou postavou v židovské, křesťanské a islámské tradici. Často je vnímán jako symbol vzpoury a pýchy. Jeho jméno se používá i jako příjmení a jako název různých míst a institucí. Další biblické zmínky Kromě Genesis 10 a 11 je Nimrod zmíněn také v 1. Paralipomenon 1:10 a Micheášovi 5:6. V 1. Paralipomenon 1:10 je Nimrod uveden jako syn Kuše a vnuk Hama. V Micheášovi 5:6 je Nimrod zmíněn jako vůdce Asýrie, který bude poražen Mesiášem. Archeologické důkazy Existují některé archeologické důkazy, které podporují biblický příběh o Nimrodovi. Například v ruinách starověkého města Erech byla nalezena socha muže, který je považován za Nimroda. Socha zobrazuje muže s lukem a šípy, což odpovídá popisu Nimroda jako "mocného lovce". Závěr Nimrod je fascinující biblická postava, která je spojována se vzpourou, mocí a ambicemi. Jeho příběh je varováním před nebezpečím pýchy a vzpoury proti Bohu. Nimrodův odkaz je stále patrný v židovské, křesťanské a islámské tradici a jeho jméno se používá jako příjmení a jako název různých míst a institucí.
Kúš (Bible)
Kúš je biblický termín, který se objevuje v mnoha pasážích Starého i Nového zákona. Může odkazovat na různé geografické oblasti, národy a osoby.
Země Kúš
Země Kúš se poprvé objevuje v Genesis 2:13 jako jedna ze čtyř řek, které vytékají z Edenu. Tato řeka je obvykle ztotožňována s řekou Nil, která protéká severní Afrikou.
Kúš je také zmíněn v Genesis 10:6-8 jako syn Chama, syna Noemova. Kúšova země je popsána jako území nacházející se jižně od Egypta a na východ od Etiopie.
V pozdějších biblických pasážích se Kúš často odkazuje na území Núbie, které se nachází v dnešním Súdánu. Núbie byla starobylé království, které se vyvinulo podél řeky Nil a mělo silné vazby s Egyptem.
Národy Kúše
Kúš se také používá k označení různých národů, které obývaly oblasti v severní Africe a na Blízkém východě. Tito národy zahrnovaly:
Kúšité: Termín "Kúšité" se často používá k označení obyvatel Núbie. Byli známí svými válečnickými schopnostmi a byli často najímáni jako žoldnéři.
Etiopové: Etiopové byli dalším národem spojeným s Kúšem. Obývali území na jih od Egypta a byli známí svými bohatými přírodními zdroji.
Sabějci: Sabějci byli národ, který obýval jižní část Arabského poloostrova. Byli známí svým bohatstvím a obchodem s kořením a kadidlem.
Osoby jménem Kúš
Kromě země a národů se Kúš také objevuje jako jméno několika osob v Bibli:
Kúš, syn Benjamínův: Kúš byl jedním ze synů Benjamína, syna Jákobova.
Kúš, etiopský eunu: Kúš byl etiopský eunu, který sloužil jako pokladník královny Kandaky. Byl pokřtěn apoštolem Filipem.
Kúš v Novém zákoně
V Novém zákoně se Kúš objevuje v Matoušově evangeliu 12:42, kde Ježíš odkazuje na "královnu z jihu", která přišla od Kúše, aby slyšela Šalomounovu moudrost.
Význam Kúše
Kúš hraje v Bibli významnou roli jako geografický, etnický a kulturní pojem. Představuje bohatou a rozmanitou oblast severní Afriky a Blízkého východu, která měla významný vliv na starověký svět.
Anime je japonský animovaný film nebo televizní pořad. Slovo „anime“ je zkratkou slova „animace“. Anime se vyznačuje svými výraznými postavami, jasnými barvami a fantastickými tématy.
Anime se v Japonsku poprvé objevilo počátkem 20. století. První anime filmy byly krátké a černobílé. V 60. letech 20. století se anime stalo populárnějším a začalo se vysílat v televizi. V 80. letech 20. století se anime stalo celosvětovým fenoménem díky úspěchu filmů jako Akira a Spirited Away.
Dnes je anime populární po celém světě. Existují tisíce různých anime seriálů a filmů, které pokrývají širokou škálu žánrů, od akčních a dobrodružných až po romantické a komediální.
Anime je často zaměňováno s mangou, což je japonský komiks. Manga je však statická, zatímco anime je animované.
Anime má jedinečný styl, který se vyznačuje následujícími prvky:
Velké oči: Postavy anime mají často velké, výrazné oči. To jim dává nevinný a dětský vzhled.
Jasné barvy: Anime používá jasné a syté barvy, které vytvářejí živý a poutavý vizuální zážitek.
Fantastická témata: Anime se často odehrává ve fantastických světech, kde je magie a nadpřirozené bytosti běžné.
Silné emoce: Anime postavy často prožívají silné emoce, které jsou vyjádřeny přehnanými gesty a výrazy obličeje.
Anime má široké publikum po celém světě. Je populární u dětí i dospělých a jeho popularita stále roste.
Zde je několik důvodů, proč je anime tak populární:
Je zábavné: Anime je zábavné a vzrušující. Nabízí širokou škálu žánrů, od akčních a dobrodružných až po romantické a komediální.
Je poutavé: Anime postavy jsou dobře propracované a sympatické. Diváci se s nimi mohou snadno ztotožnit a prožívat jejich příběhy.
Je jedinečné: Anime má jedinečný styl, který se odlišuje od ostatních forem animace. Je to živé, barevné a fantastické.
Anime je fenomén, který se bude i nadále těšit velké oblibě. Je to jedinečný a vzrušující způsob, jak se pobavit a zažít jiné světy.
Islámská kultura Islámská kultura je bohatá a rozmanitá sbírka tradic, zvyků, umění, literatury, hudby a filozofie, které vznikly a vyvíjely se v rámci islámského světa. Její kořeny sahají až do 7. století našeho letopočtu, kdy vznikl islám na Arabském poloostrově. Islámská kultura se rychle šířila s expanzí islámské říše a v průběhu staletí ji ovlivňovaly různé civilizace a kultury, s nimiž se setkávala. Náboženské základy Islámská kultura je hluboce zakořeněna v náboženství islámu. Korán, posvátná kniha islámu, a hadísy, výroky a činy proroka Mohameda, poskytují zásadní rámec pro islámské hodnoty, etiku a způsob života. Islám klade důraz na monoteismus, spravedlnost, soucit a hledání poznání. Tyto zásady se odrážejí v různých aspektech islámské kultury, od umění a architektury až po právo a vládnutí. Umění a architektura Islámské umění je známé svou geometrickou přesností, složitými vzory a použitím kaligrafie. Islámští umělci vynikali v řezbářství, keramice, malbě, textilu a práci s kovem. Jejich díla často zobrazovala náboženské motivy, ale také přírodní prvky a scény ze každodenního života. Islámská architektura je stejně působivá. Mešity, náboženské stavby islámu, jsou známé svými velkými kupolemi, minarety a nádvořími. Islámští architekti také stavěli paláce, knihovny, nemocnice a univerzity, které byly centry učení a kultury. Literatura a hudba Islámská literatura má bohatou tradici, která sahá až do raných dob islámu. Islámští básníci a spisovatelé produkovali díla různých žánrů, včetně poezie, prózy, historie a filozofie. Mnoho z těchto děl se stalo klasiky světové literatury, například Tisíc a jedna noc a Rubá'iyát Omara Chajjáma. Islámská hudba je stejně rozmanitá jako islámská kultura sama. Existují různé regionální styly, od tradičních arabských makámů až po moderní fúze. Islámská hudba se často používá při náboženských obřadech, ale také k zábavě a vyjádření emocí. Filozofie a věda Islámská kultura byla významným centrem filozofického a vědeckého myšlení. Islámští učenci se zabývali širokou škálou témat, včetně logiky, metafyziky, etiky a přírodních věd. Přispěli k rozvoji matematiky, astronomie, medicíny a dalších oborů. Mnoho islámských filozofů a vědců mělo významný vliv na západní myšlení. Například Avicenna, perský lékař a filozof, byl jedním z nejvlivnějších lékařů středověku. Jeho práce o medicíně a filozofii byly studovány a překládány v Evropě po staletí. Vliv na světovou kulturu Islámská kultura měla hluboký vliv na světovou kulturu. Islámské umění, architektura, literatura a hudba ovlivnily různé civilizace od Španělska po Čínu. Islámští vědci a filozofové přispěli k rozvoji západní vědy a filozofie. A islámské hodnoty spravedlnosti, soucitu a hledání poznání zůstávají důležitými principy pro mnoho lidí po celém světě. Závěr Islámská kultura je bohatá a rozmanitá sbírka tradic, zvyků, umění, literatury, hudby a filozofie, která se vyvíjela po staletí. Její kořeny sahají až do 7. století našeho letopočtu a byla ovlivněna různými civilizacemi a kulturami, s nimiž se setkávala. Islámská kultura měla hluboký vliv na světovou kulturu a její hodnoty a tradice zůstávají důležité pro mnoho lidí po celém světě.
Amin (jméno)
Amin je mužské arabské jméno, které znamená „věrný“, „důvěryhodný“ nebo „ochránce“. Je to běžné jméno v muslimských zemích a je také používáno jako příjmení.
Původ a význam
Jméno Amin pochází z arabského kořene "amana", který znamená "věřit", "důvěřovat" nebo "chránit". V islámu je Amin jedním z 99 jmen Alláha, což znamená "věrný" nebo "ochránce".
Varianty
Jméno Amin má mnoho variant v různých jazycích, včetně:
Amin (arabsky, persky)
Amin (bengálsky)
Emin (turecky)
Amin (indonésky, malajsky)
Aminu (hausa)
Aminou (francouzsky)
Použití jako příjmení
Amin je také běžně používáno jako příjmení, zejména v muslimských zemích. Některé z nejznámějších osobností s příjmením Amin patří:
Idi Amin Dada, bývalý prezident Ugandy
Hafizullah Amin, bývalý prezident Afghánistánu
Mohammed Amin, pákistánský novinář a televizní moderátor
Karim Amin, egyptský spisovatel a novinář
Význam v islámu
V islámu je jméno Amin velmi uznávané, protože je jedním z 99 jmen Alláha. Je to také běžné jméno pro muslimské děti, protože má pozitivní význam a připomíná věřícím jejich závazek k Bohu.
Osobnostní rysy
Lidé se jménem Amin jsou často popisováni jako:
Věrní a důvěryhodní
Ochranitelský a starostlivý
Spolehlivý a zodpovědný
Inteligentní a bystrý
Nábožensky založený
Slavní lidé se jménem Amin
Kromě výše uvedených osobností existuje mnoho dalších slavných lidí se jménem Amin, včetně:
Amin al-Husajní, palestinský nacionalistický vůdce
Amin Maalouf, libanonsko-francouzský spisovatel
Amin al-Hafiz, bývalý prezident Sýrie
Amin al-Jundi, syrský básník a spisovatel
Amin al-Dabbágh, irácký fotbalista
Závěr
Amin je krásné a významné jméno, které má pozitivní konotace v mnoha kulturách. Je to běžné jméno v muslimských zemích a je také používáno jako příjmení. Lidé se jménem Amin jsou často popisováni jako věrní, důvěryhodní, ochranitelský a inteligentní.
Arabština Arabština je semitský jazyk, kterým se mluví na Blízkém východě a v severní Africe. Je oficiálním jazykem 26 zemí a má přibližně 372 milionů rodilých mluvčích. Arabština je také liturgickým jazykem islámu a používá se v Koránu a dalších náboženských textech. Historie arabštiny Arabština se vyvinula z prasemitštiny, jazyka, kterým se mluvilo v oblasti Blízkého východu v době bronzové. Nejstarší známé arabské nápisy pocházejí z 4. století př. n. l. a byly nalezeny v severní Arábii. V 7. století n. l. se arabština stala oficiálním jazykem islámu a rychle se rozšířila po Blízkém východě a severní Africe. V období Umajjů (661-750 n. l.) se arabština stala významným literárním a vědeckým jazykem. V tomto období vznikla řada arabských literárních děl, jako je například Korán a Tisíc a jedna noc. V 10. století n. l. začala arabština upadat jako literární a vědecký jazyk a byla nahrazena perštinou a turečtinou. Arabština však zůstala liturgickým jazykem islámu a používala se v náboženských textech a obřadech. V 19. století n. l. začala arabština znovu ožívat jako literární a vědecký jazyk. V tomto období vznikla řada arabských literárních děl, jako je například Nahda (obrození). V 20. století n. l. se arabština stala oficiálním jazykem mnoha nově vzniklých arabských států. Arabská abeceda Arabština se píše zprava doleva pomocí arabské abecedy, která má 28 písmen. Arabská abeceda je abjad, což znamená, že neoznačuje samohlásky. Samohlásky jsou místo toho označovány pomocí diakritických znamének, která se píší nad nebo pod písmena. Arabská gramatika Arabská gramatika je poměrně složitá a má řadu pravidel, která se týkají slovosledu, tvarosloví a skladby vět. Arabská podstatná jména mají tři rody (mužský, ženský a střední) a dva čísla (jednotné a množné). Arabská slovesa mají tři časy (přítomný, minulý a budoucí) a tři osoby (první, druhá a třetí). Arabské dialekty Existuje mnoho různých arabských dialektů, které se mluví v různých částech arabského světa. Tyto dialekty se mohou značně lišit ve výslovnosti, slovní zásobě a gramatice. Nejrozšířenějším arabským dialektem je egyptská arabština, kterou mluví přibližně 80 milionů lidí. Arabština jako světový jazyk Arabština je jedním z nejrozšířenějších jazyků na světě a je oficiálním jazykem mnoha mezinárodních organizací, jako je například Organizace spojených národů a Liga arabských států. Arabština je také důležitým jazykem pro obchod, kulturu a náboženství. Studium arabštiny Studium arabštiny může být náročné, ale také velmi obohacující. Existuje mnoho různých způsobů, jak se naučit arabsky, včetně kurzů, výuky s rodilým mluvčím a studia online. Studium arabštiny může otevřít dveře k nové kultuře, historii a náboženství.
Naskh (arabsky: نسخ, nasḫ, doslova „opisování“) je kaligrafický styl arabského písma, který vznikl v 10. století našeho letopočtu. Je charakteristický svým úzkým, zkoseným písmem a spojenými písmeny. Naskh je jedním z nejrozšířenějších stylů arabského písma a používá se v široké škále aplikací, včetně Koránu, knih, novin a oficiálních dokumentů.
Historie
Naskh se vyvinul z ranějšího kufického písma, které bylo používáno v prvních stoletích islámu. Kufické písmo bylo velké, hranaté a nespojité, což ztěžovalo jeho čtení a psaní. V 10. století začali písaři vyvíjet úžejší, zkosenější a spojenější písmo, které by bylo snadněji čitelné a rychleji se psalo. Toto nové písmo se stalo známým jako naskh.
Naskh rychle získal popularitu a brzy se stal dominantním stylem arabského písma. Byl používán v Koránu, knihách, novinách a oficiálních dokumentech. Naskh se také používal na mincích, pečetích a dalších předmětech.
Charakteristika
Naskh je charakteristický svým úzkým, zkoseným písmem a spojenými písmeny. Písmena jsou obvykle psána bez diakritiky (teček a čárek), což může ztěžovat jejich čtení. Naskh se však vyznačuje také svou pravidelností a jednotností, což z něj činí snadno čitelný styl písma.
Naskh má dvě hlavní varianty:
Maghribi naskh: Tento styl se používá v severní Africe a vyznačuje se svými výraznými tahy a ozdobami.
Mashriqi naskh: Tento styl se používá v zemích východního Středomoří a vyznačuje se svým jemnějším a elegantnějším písmem.
Použití
Naskh je jedním z nejrozšířenějších stylů arabského písma a používá se v široké škále aplikací, včetně:
Korán: Naskh je nejběžnějším stylem písma používaným v Koránu.
Knihy: Naskh se používá v knihách všech druhů, včetně náboženských textů, literatury, historie a vědy.
Noviny: Naskh se používá v novinách a časopisech v arabském světě.
Oficiální dokumenty: Naskh se používá v oficiálních dokumentech, jako jsou smlouvy, certifikáty a dopisy.
Mince: Naskh se používá na mincích v arabských zemích.
Pečeti: Naskh se používá na pečetích a dalších předmětech.
Význam
Naskh je důležitým stylem arabského písma, který se používá již více než tisíc let. Je to snadno čitelný a elegantní styl písma, který se používá v široké škále aplikací. Naskh je také kulturně významný, protože se používá v Koránu a dalších náboženských textech.
Řeka Bermejo
Zeměpisná poloha
Řeka Bermejo, španělsky Río Bermejo, je významná řeka v Jižní Americe. Pramení v Bolívii, protéká Argentinou a ústí do řeky Paraná v Paraguayi. Řeka je dlouhá přibližně 1 000 km.
Povodí
Povodí řeky Bermejo zahrnuje rozlohu přibližně 240 000 km čtverečních. Pokrývá velké části Bolívie, Argentiny a Paraguaye.
Průběh řeky
Řeka Bermejo pramení v Andách v Bolívii, v nadmořské výšce přibližně 4 000 metrů. Protéká náhorní plošinou Altiplano a poté vstupuje do nížiny Gran Chaco. V Argentině řeka protéká provincií Salta a ústí do řeky Paraná v provincii Corrientes.
Přítoky
Hlavními přítoky řeky Bermejo jsou řeky Grande de Tarija, San Francisco a Teuco.
Hydrologie
Průtok řeky Bermejo je značně proměnlivý a závisí na ročním období a srážkách. V období sucha může průtok klesnout až na 500 m³/s, zatímco v období dešťů může překročit 10 000 m³/s.
Ekonomický význam
Řeka Bermejo má velký ekonomický význam pro země, kterými protéká. Využívá se k zásobování vodou, zemědelskému a průmyslovému využití a také k výrobě vodní energie. V povodí řeky se nacházejí významné zásoby ropy a plynu.
Doprava
Řeka Bermejo je splavná pro malé lodě v některých úsecích svého toku. V minulosti byla využívána k přepravě zboží a cestujících, ale dnes je její dopravní význam menší.
Environmentální problémy
Řeka Bermejo je ohrožena znečištěním způsobeným zemědelskou činností, průmyslovým odpadem a odpadními vodami. Znečištění vede k úbytku rybích populací a zhoršení kvality vody.
Historie
Povodí řeky Bermejo bylo obýváno domorodými národy po staletí. V 16. století dorazili do oblasti španělští kolonizátoři a založili řadu měst a osad podél řeky. V 19. století se povodí stalo součástí nezávislých národních států Bolívie, Argentiny a Paraguaye.
Zajímavosti
Řeka Bermejo je známá pro svou červenohnědou barvu, která je způsobena přítomností sedimentů.
V povodí řeky se nachází národní park Chaco, jeden z největší a nejrozmanitějích národních parků v Jižní Americe.
Řeka Bermejo je důležitým zdrojem obživy pro místní obyvatelstvo.
Islámská architektura
Islámská architektura je architektonický styl, který se vyvinul v islámském světě. Je ovlivněna islámským náboženstvím a kulturou a vyznačuje se používáním oblouků, kopulí, minaretů a zdobených interiérů.
Historie
Islámská architektura se začala rozvíjet v 7. století po založení islámu. Prvními islámskými stavbami byly mešity, které sloužily jako modlitebny pro muslimy. V průběhu času se islámská architektura rozšířila do různých regionů a kultur a ovlivnila mnoho architektonických stylů, včetně maurské, perské a indické architektury.
Charakteristika
Islámská architektura se vyznačuje následujícími charakteristikami:
Oblouky: Oblouky jsou jedním z nejvýznamnějších prvků islámské architektury. Jsou používány k vytváření otvorů a podporování kopulí a minaretů.
Kopule: Kopule jsou další charakteristickou vlastností islámské architektury. Jsou používány k zakrytí velkých prostorů a vytváření monumentálního efektu.
Minarety: Minarety jsou věže, které se používají k svolávání muslimů k modlitbě. Jsou obvykle vysoké a štíhlé a jsou často zdobeny muqarnami (stalaktitovou výzdobou).
Zdobené interiéry: Islámská architektura je známá svými bohatě zdobenými interiéry. Jsou používány různé materiály, jako jsou mramor, dlaždice a dřevo, k vytvoření složitých vzorů a kaligrafických nápisů.
Typy staveb
Islámská architektura se používá k výstavbě různých typů staveb, včetně:
Mešity: Mešity jsou modlitebny pro muslimy. Jsou obvykle obdélníkového půdorysu a mají minaret.
Madrasy: Madrasy jsou islámské školy. Jsou obvykle spojeny s mešitami a poskytují vzdělání v islámské teologii a právu.
Mauzolea: Mauzolea jsou hrobky významných osobností. Jsou často zdobená a mají monumentální charakter.
Paláce: Paláce jsou rezidence vládců a šlechticů. Jsou obvykle velké a bohatě zdobené.
Karavansaraj: Karavansaraj jsou hostince pro cestující. Jsou obvykle obdélníkového půdorysu a mají vnitřní nádvoří.
Slavné příklady
Některé z nejznámějších příkladů islámské architektury zahrnují:
Velká mešita v Damašku: Velká mešita v Damašku je jednou z nejstarších a nejvýznamnějších mešit na světě. Byla postavena v 8. století a je známá svou velkou modlitební síní a bohatě zdobeným interiérem.
Mezquita v Córdobě: Mezquita v Córdobě je bývalá mešita, která byla přestavěna na katedrálu. Je známá svými obrovskými oblouky a dvojitými sloupy.
Taj Mahal: Taj Mahal je mauzoleum postavené císařem Šáhdžahánem pro jeho manželku Mumtáz Mahal. Je známé svou bílou mramorovou fasádou a symetrickým designem.
Šejkova mešita v Isfahánu: Šejkova mešita v Isfahánu je jednou z nejkrásnějších mešit na světě. Je známá svými barevnými dlaždicemi a složitými muqarnami.
Modrá mešita v Istanbulu: Modrá mešita v Istanbulu je jednou z nejznámějších mešit na světě. Je známá svými šesti minarety a modrými dlaždicemi.
Vliv
Islámská architektura měla významný vliv na mnoho dalších architektonických stylů. Například maurská architektura ve Španělsku je silně ovlivněna islámskou architekturou. Podobně perská architektura v Íránu je také ovlivněna islámskou architekturou.
Mešita-katedrála v Córdobě Mešita-katedrála v Córdobě je architektonickým mistrovským dílem a světovým dědictvím UNESCO. Nachází se v andaluském městě Córdoba ve Španělsku a je jedinečnou kombinací islámského a křesťanského stylu. Historie Stavba mešity byla zahájena v roce 784 po dobytí Córdoby Umajjovci. Původní mešita byla malá a skromná, ale během staletí byla postupně rozšiřována a zdobena. V 10. století se Córdoba stala hlavním městem Umajjovského chalífátu a mešita byla rozšířena do své současné podoby. Po reconquistě Španělska křesťanskými králi v roce 1236 byla mešita přeměněna na katedrálu. V průběhu staletí byla přidána řada křesťanských prvků, včetně chóru, kaplí a zvonice. Architektura Mešita-katedrála je známá především svým lesem 856 sloupů z mramoru, žuly a jaspisu. Sloupy jsou spojeny oblouky v červeno-bílém provedení, které vytvářejí jedinečný a působivý vizuální efekt. Hlavní modlitební síň je obrovská, měří 130 metrů na délku a 120 metrů na šířku. Je zakryta velkou klenbou, která je podporována řadami sloupů. V jižní části modlitební síně se nachází mihráb, orientovaný směrem k Mekce. Křesťanské prvky Po reconquistě byla mešita přeměněna na katedrálu a přidána byla řada křesťanských prvků. Hlavní oltář je umístěn v bývalém mihrábu a je obklopen nádhernými gotickými a renesančními malbami. V průběhu staletí byla přidána řada kaplí, včetně královské kaple, která je vyzdobena pozlacenými štuky a freskami. Zvonice byla postavena v 16. století a je jednou z nejvyšších v Andalusii. Mešita-katedrála dnes Mešita-katedrála v Córdobě je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí ve Španělsku. Je to jedinečný a fascinující příklad islámské a křesťanské architektury. Katedrála je stále využívána pro bohoslužby a návštěvníci si mohou prohlédnout jak islámské, tak křesťanské prvky budovy. Vstupné je zpoplatněno, ale pro návštěvníky je k dispozici audioprůvodce.