Hemostáza
Hemostáza je proces, který zabraňuje krvácení a zastavuje ho, což znamená udržet krev v poškozené krevní cévě (opačný proces hemostázy je krvácení). Je to první fáze hojení ran. Zahrnuje koagulaci, která mění krev z tekutiny na gel. Nepoškozené krevní cévy jsou ústřední pro moderování tendence krve tvořit sraženiny. Endoteliální buňky nepoškozených cév zabraňují srážení krve molekulou podobnou heparinu a trombomodulinem a zabraňují agregaci destiček oxidem dusnatým a prostacyklinem. Když je endotel krevní cévy poškozen, endoteliální buňky zastaví sekreci inhibitorů koagulace a agregace a místo toho vylučují von Willebrandův faktor, který iniciuje udržení hemostázy po poranění. Hemostáza zahrnuje tři hlavní kroky:
Vasokonstrikce - dočasné zablokování otvoru v poškozené krevní cévě destičkovou zátkou
Krevní koagulace (tvorba fibrinových sraženin)
Tyto procesy utěsní poranění nebo otvor, dokud se tkáně nezahojí.
Porovnání americké a britské angličtiny Americká angličtina Brzitská angličtina Klávesnice Gramatika Výslovnost Standardní přízvuky Výslovnost slov Pravopis Slovní zásoba Slovník amerických pojmů, které nejsou ve Velké Británii běžně používány Slovník britských pojmů, které nejsou ve Spojených státech běžně používány Seznam oděvů, které mají v americké a britské angličtině různé názvy Seznamy slov, která mají v americké a britské angličtině různé významy: (A–L M–Z) Díla Díla s různými názvy ve Velké Británii a USA Navzdory různým anglickým dialektům, kterými se mluví v různých zemích a v různých regionech téže země, existují v anglickém pravopisu pouze nepatrné regionální rozdíly, přičemž dvěma nejvýznamnějšími rozdíly jsou britský a americký pravopis. Mnoho rozdílů mezi americkou a britskou/společenskou angličtinou sahá až do doby předtím, než byly vyvinuty standardy pravopisu. Například některé, které jsou dnes považovány za "americké", byly kdysi běžně používány ve Velké Británii, a některé, které jsou považovány za "britské", byly kdysi běžně používány ve Spojených státech. "Britský standard" se začal objevovat po vydání Samuelova Johnsonova A Dictionary of the English Language v roce 1755 a "americký standard" začal po práci Noaha Webstera a zejména po jeho An American Dictionary of the English Language, poprvé vydaném v roce 1828. [1] Websterovo úsilí o reformu pravopisu bylo v jeho rodné zemi účinné, což vedlo k určitým dobře známým vzorům rozdílů v pravopisu mezi americkou a britskou variantou angličtiny. Reforma pravopisu anglického jazyka však byla jinak přijímána jen zřídka. V důsledku toho se moderní anglický pravopis liší pouze mezi zeměmi a není ve žádné zemi zdaleka fonemický.
Střední a východní Evropa je geopolitický termín zahrnující země v severovýchodní Evropě (především Pobaltí), střední Evropě, východní Evropě a jihovýchodní Evropě (především Balkán), obvykle s významem bývalých komunistických států z východního bloku a Varšavské smlouvy v Evropě, jakož i z bývalé Jugoslávie. Odborná literatura často používá pro tento termín zkratky CEE nebo CEEC. [1] [2] [3] Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) také používá termín „země střední a východní Evropy (CEEC)“ pro skupinu zahrnující některé z těchto zemí. Tento termín se někdy používá místo „východní Evropa“ pro neutrálnější seskupení. [4] [5] [6] [7] [8] Geografie Střední a východní Evropa se rozkládá na ploše přibližně 6 milionů km2 a má populaci přes 250 milionů lidí. Region je ohraničen Baltským mořem na severu, Černým mořem na jihu, Jaderským mořem na jihozápadě a Uralskými horami na východě. Dějiny Střední a východní Evropa má dlouhou a bohatou historii. Region byl domovem mnoha různých kultur a civilizací, včetně Římanů, Slovanů, Germánů a Turků. Ve středověku byl region rozdělen na mnoho malých knížectví a království. V 16. století se region dostal pod nadvládu Osmanské říše. V 18. století byl region rozdělen mezi Rusko, Prusko a Rakousko. V 19. století se v regionu začal rozvíjet nacionalismus. V roce 1848 vypukla v Maďarsku revoluce, která byla potlačena rakouskými silami. V roce 1878 se na berlínském kongresu dohodly evropské mocnosti na rozdělení Balkánu. Po první světové válce vzniklo v regionu několik nových států, včetně Československa, Polska a Jugoslávie. V roce 1939 vypukla druhá světová válka a region byl okupován nacistickým Německem. V roce 1945 byla válka ukončena a region se dostal pod nadvládu Sovětského svazu. V roce 1989 vypukla v regionu vlna revolucí, která vedla k pádu komunistických režimů. V roce 1991 se Sovětský svaz rozpadl a region se stal nezávislým. Politika Střední a východní Evropa je dnes domovem mnoha různých politických systémů. V regionu jsou zastoupeny demokracie, autoritářské režimy i hybridní režimy. Ekonomika Střední a východní Evropa je jedním z nejrychleji rostoucích regionů na světě. V regionu sídlí mnoho rychle rostoucích ekonomik, včetně Polska, České republiky a Maďarska. Kultura Střední a východní Evropa má bohatou kulturu. Region je domovem mnoha světově proslulých spisovatelů, hudebníků a umělců. Výzvy Střední a východní Evropa čelí řadě výzev, včetně korupce, organizovaného zločinu a chudoby. Region také čelí výzvám souvisejícím s migrací a změnou klimatu. Budoucnost Budoucnost střední a východní Evropy je nejistá. Region čelí řadě výzev, ale má také řadu příležitostí. Budoucnost regionu bude záviset na tom, jak se bude vypořádávat s těmito výzvami a příležitostmi.
Srovnání americké a britské angličtiny Angličtina se dostala do Ameriky s příchodem Britů, a to na konci 16. a začátku 17. století. Jazyk se rozšířil i do mnoha dalších částí světa v důsledku britského obchodu a osídlování a šíření bývalého Britského impéria, které do roku 1921 zahrnovalo 470–570 milionů lidí, což byla asi čtvrtina světové populace. V Anglii, Walesu, Irsku a zejména ve Skotsku existují různé varianty anglického jazyka, takže termín „britská angličtina“ je zjednodušením. Podobně se mluvená americká angličtina značně liší v různých částech země. Psané formy britské a americké angličtiny, jak je nacházíme v novinách a učebnicích, se ve svých podstatných rysech příliš neliší, s pouze příležitostnými znatelnými rozdíly. [1] Během posledních 400 let se formy jazyka používané v Americe – zejména ve Spojených státech – a ty používané ve Spojeném království od sebe mírně odchýlily, což vedlo k verzím, které se nyní často označují jako americká angličtina a britská angličtina. Mezi rozdíly patří výslovnost, gramatika, slovní zásoba (lexis), pravopis, interpunkce, idiomy a formátování dat a čísel. Rozdíly v psané a nejčastěji mluvené gramatické struktuře však bývají mnohem menší než v jiných aspektech jazyka z hlediska vzájemné srozumitelnosti. Některá slova mají v obou verzích zcela odlišné významy nebo jsou dokonce v jedné z verzí neznámá nebo se nepoužívají. Jeden konkrétní příspěvek k integraci těchto rozdílů přišel od Noaha Webstera, který napsal první americký slovník (vydaný v roce 1828) s úmyslem ukázat, že lidé ve Spojených státech mluví jiným dialektem než ti ve Spojeném království, podobně jako regionální přízvuk. [2] Tato odlišnost mezi americkou angličtinou a britskou angličtinou poskytla příležitost pro humorné komentáře: například ve fikci George Bernard Shaw říká, že Spojené státy a Spojené království jsou „dvě země rozdělené společným jazykem“; [3] a Oscar Wilde říká, že „v dnešní době máme s Amerikou opravdu všechno společné, kromě jazyka“ (The Canterville Ghost, 1888). Henry Sweet v roce 1877 nesprávně předpověděl, že do století budou americká angličtina, australská angličtina a britská angličtina vzájemně nesrozumitelné (A Handbook of Phonetics). Možná zvýšená celosvětová komunikace prostřednictvím rádia, televize a internetu vedla ke snížení regionálních rozdílů. To může vést k tomu, že některé variace vymizí (například bezdrátová technologie je postupně nahrazována rádiem) nebo k přijetí širokých variací jako „dokonale dobré angličtiny“ všude. Ačkoli mluvená americká a britská angličtina jsou obecně vzájemně srozumitelné, existují příležitostné rozdíly, které mohou způsobit rozpaky – například v americké angličtině se guma obvykle interpretuje jako kondom, nikoli jako guma na mazání. [4]
Porovnání americké a britské angličtiny
Americká angličtina | Britská angličtina
---|---|
Klávesnice | |
Z | S
@ | " (uvozivky)
Gramatika | |
gotten (minulé příčestí od get) | got
dived (minulé příčestí od dive) | dove
burned (minulé příčestí od burn) | burnt
Výslovnost | |
R | |
American English: vyslovuje se vždy
British English: nevyslovuje se na konci slov nebo před souhláskou
T | |
American English: vyslovuje se jako [t]
British English: vyslovuje se jako [t] nebo [d]
O | |
American English: vyslovuje se jako [oʊ]
British English: vyslovuje se jako [əʊ] nebo [ɔʊ]
Standardní přízvuky | |
American English: General American
British English: Received Pronunciation
Výslovnost jednotlivých slov | |
About | |
American English: [əˈbaʊt]
British English: [əˈbaʊt]
Water | |
American English: [ˈwɔːtər]
British English: [ˈwɒtə]
Schedule | |
American English: [ˈʃɛdʒul]
British English: [ˈʃɛdjuːl]
Slovní zásoba | |
Truck | |
American English: nákladní automobil
British English: kamion
Chips | |
American English: hranolky
British English: bramborové lupínky
Soda | |
American English: sycený nápoj
British English: limonáda
Slovník amerických pojmů, které se ve Spojeném království běžně nepoužívají | |
Apartment | byt
Elevator | výtah
Mall | nákupní centrum
Slovník britských pojmů, které se ve Spojených státech běžně nepoužívají | |
Flat | byt
Lift | výtah
Shopping centre | nákupní centrum
Seznam oděvů s různými názvy v americké a britské angličtině | |
Sneakers | |
American English: tenisky
British English: trenérky
Pants | |
American English: kalhoty
British English: kalhoty
Vest | |
American English: vesta
British English: vesta
Seznamy slov s různými významy v americké a britské angličtině | |
A–L | |
Awful | |
American English: hrozný
British English: úžasný
Biscuit | |
American English: sušenka
British English: slané pečivo
M–Z | |
Mobile phone | |
American English: mobilní telefon
British English: mobilní telefon
Vacation | |
American English: dovolená
British English: dovolená
Díla s různými názvy ve Spojeném království a USA | |
The Lord of the Rings | |
American English: Pán prstenů
British English: Pán prstenů
Harry Potter and the Sorcerer's Stone | |
American English: Harry Potter a Kámen mudrců
British English: Harry Potter a kámen mudrců
Srovnání americké a britské angličtiny
Americká angličtina a britská angličtina jsou dva hlavní dialekty angličtiny, které se liší v mnoha ohledech, včetně výslovnosti, pravopisu, slovní zásoby a gramatiky.
Klávesnice
Americká a britská klávesnice mají mírně odlišné rozložení. Americká klávesnice má klávesu Enter ve tvaru L, zatímco britská klávesnice má klávesu Enter ve tvaru obráceného L. Kromě toho má americká klávesnice klávesu Shift na levé straně klávesnice, zatímco britská klávesnice má klávesu Shift na obou stranách.
Gramatika
Existuje několik gramatických rozdílů mezi americkou a britskou angličtinou. Například americká angličtina používá předložku „on“ před dny v týdnu a měsíci, zatímco britská angličtina používá předložku „in“. Kromě toho americká angličtina používá sloveso „have“ před jmény jídel, zatímco britská angličtina používá sloveso „eat“.
Výslovnost
Existuje několik rozdílů ve výslovnosti mezi americkou a britskou angličtinou. Například Američané vyslovují hlásku „r“ před souhláskami, zatímco Britové ji nevyslovují. Kromě toho Američané vyslovují hlásku „a“ v mnoha slovech jako „æ“, zatímco Britové ji vyslovují jako „ɑː“.
Standardní přízvuky
Standardním přízvukem americké angličtiny je generální americký přízvuk, který se mluví v celé zemi. Standardním přízvukem britské angličtiny je přijatá výslovnost (RP), která se mluví v jižní Anglii.
Pravopis
Existuje několik pravopisných rozdílů mezi americkou a britskou angličtinou. Například americká angličtina používá pravopis „color“, zatímco britská angličtina používá pravopis „colour“. Kromě toho americká angličtina používá pravopis „center“, zatímco britská angličtina používá pravopis „centre“.
Slovní zásoba
Existuje několik rozdílů ve slovní zásobě mezi americkou a britskou angličtinou. Například Američané používají slovo „truck“, zatímco Britové používají slovo „lorry“. Kromě toho Američané používají slovo „apartment“, zatímco Britové používají slovo „flat“.
Slovník amerických pojmů, které se v Británii běžně nepoužívají
apartmen - byt
attorney - právník
candy - sladkosti
cell phone - mobilní telefon
cookie - sušenka
drugstore - lékárna
elevator - výtah
freeway - dálnice
gas - benzín
hood - kapota
Slovník britských pojmů, které se ve Spojených státech běžně nepoužívají
barrister - právník
biscuit - sušenka
boot - kufr
chemist - lékárna
chips - hranolky
flat - byt
lorry - nákladní auto
lift - výtah
mobile - mobilní telefon
petrol - benzín
Seznam oděvů s různými názvy v americké a britské angličtině
americká angličtina | britská angličtina
bathing suit | swimsuit
gym shoes | trainers
pants | trousers
shirt | dress shirt
sweater | jumper
Seznamy slov s různými významy v americké a britské angličtině
A–L
americká angličtina | britská angličtina
apartment | flat
attorney | barrister
biscuit | scone
candy | sweets
chips | crisps
cookie | biscuit
corn | maize
diaper | nappy
drugstore | chemist
elevator | lift
fall | autumn
M–Z
americká angličtina | britská angličtina
gas | petrol
gym shoes | trainers
hood | bonnet
jewelry | jewellery
mobile | mobile phone
pants | trousers
purse | handbag
sidewalk | pavement
sneakers | trainers
sweater | jumper
trash | rubbish
truck | lorry
vacation | holiday
Díla s různými názvy ve Velké Británii a USA
americký název | britský název
The Great Gatsby | The Great Gatsby
To Kill a Mockingbird | To Kill a Mockingbird
The Catcher in the Rye | The Catcher in the Rye
The Lord of the Rings | The Lord of the Rings
Harry Potter and the Sorcerer's Stone | Harry Potter and the Philosopher's Stone
Některé z nejvýznamnějších rozdílů mezi americkou a britskou angličtinou jsou gramatické.
Americká angličtina používá předložku „on“ před dny v týdnu a měsíci, zatímco britská angličtina používá předložku „in“.
Americká angličtina používá sloveso „have“ před jmény jídel, zatímco britská angličtina používá sloveso „eat“.
Americká angličtina používá sloveso „get“ před jmény nemocí, zatímco britská angličtina používá sloveso „catch“.
Americká angličtina používá sloveso „do“ před jmény činností, zatímco britská angličtina používá sloveso „make“.
Americká angličtina používá předložku „to“ před jmény míst, zatímco britská angličtina používá předložku „at“.
Kompartmentální analýza ve farmakokinetice Ve farmakokinetice je kompartmentem definovaný objem tělesných tekutin, typicky lidského těla, ale také těl jiných živočichů s vícenásobnými orgánovými systémy. Význam v této oblasti studia se liší od konceptu anatomických kompartmentů, které jsou ohraničeny fasciemi, obalem z vazivové tkáně, který obklopuje orgány savců. Místo toho se tento koncept zaměřuje na široké typy fluidních systémů. Tato analýza se používá při pokusech matematicky popsat distribuci malých molekul v organismech s vícenásobnými kompartmenty. V oblastech farmakokinetiky a farmakologie lze použít různé vícekompartmentní modely, při podpoře úsilí v objevování léčiv a v environmentálních vědách. U lidí a příbuzných organismů existuje pět hlavních tělesných kompartmentů: krevní plazma, intersticiální tekutiny, tukové tkáně, intracelulární tekutiny a transcelulární tekutiny, z nichž poslední zahrnuje tekutiny v pleurální (peritoneální) dutině. [1] Relativní procenta tělesné hmotnosti těchto jsou uvedena v následující tabulce. Kompartment | Odhadované % tělesné hmotnosti [1] ---|---| Krevní plazma | 5 Intersticiální tekutina | 16 Tuková tkáň | 20 (viz také procento tělesného tuku) Intracelulární tekutina | 35 Transcelulární tekutina | 2 Rozdělení léčiv v kompartmentálním modelu Rozdělení léčiva v organismu je ovlivněno řadou faktorů, včetně fyzikálně-chemických vlastností léčiva, fyziologických vlastností organismu a typu podání léčiva. Fyzikálně-chemické vlastnosti léčiva, jako je lipofilita, velikost molekuly a pKa, určují, jak snadno lék prochází různými membránami v těle. Fyziologické vlastnosti organismu, jako je průtok krve do různých tkání a propustnost kapilár, také ovlivňují distribuci léčiva. Typ podání léčiva určuje, do kterého kompartmentu je lék nejprve distribuován. Například intravenózní podání léčiva vede k jeho distribuci přímo do krevní plazmy, zatímco perorální podání léčiva vede k jeho distribuci do gastrointestinálního traktu. Po vstupu léčiva do organismu se rozdělí do různých kompartmentů podle svých fyzikálně-chemických vlastností a fyziologických vlastností organismu. Koncentrace léčiva v každém kompartmentu se v čase mění v závislosti na rychlosti vstupu a výstupu léčiva z kompartmentu. Rychlost vstupu léčiva do kompartmentu je určena koncentračním gradientem mezi kompartmenty a propustností membrán oddělujících kompartmenty. Rychlost výstupu léčiva z kompartmentu je určena koncentračním gradientem mezi kompartmenty a průtokem krve do kompartmentu. Eliminace léčiv z kompartmentálního modelu Eliminace léčiv z organismu probíhá prostřednictvím řady procesů, včetně metabolismu, vylučování a exkrece. Metabolismus léčiva zahrnuje jeho chemickou přeměnu na jiné látky, které mohou být aktivnější, méně aktivní nebo neaktivní než původní lék. Vylučování léčiva zahrnuje jeho vylučování z těla prostřednictvím ledvin, žluče nebo plic. Exkrece léčiva zahrnuje jeho vylučování z těla prostřednictvím stolice nebo potu. Eliminace léčiva z organismu je ovlivněna řadou faktorů, včetně vlastností léčiva, fyziologických vlastností organismu a typu podání léčiva. Vlastnosti léčiva, jako je jeho poločas rozpadu, clearance a distribuční objem, určují, jak rychle je lék eliminován z těla. Fyziologické vlastnosti organismu, jako je funkce ledvin a jater, také ovlivňují eliminaci léčiva. Typ podání léčiva určuje, do kterého kompartmentu je lék nejprve distribuován, což může ovlivnit rychlost jeho eliminace. Po vstupu léčiva do organismu je eliminováno z těla prostřednictvím řady procesů. Koncentrace léčiva v každém kompartmentu se v čase mění v závislosti na rychlosti vstupu a výstupu léčiva z kompartmentu. Rychlost vstupu léčiva do kompartmentu je určena koncentračním gradientem mezi kompartmenty a propustností membrán oddělujících kompartmenty. Rychlost výstupu léčiva z kompartmentu je určena koncentračním gradientem mezi kompartmenty a průtokem krve do kompartmentu.
Antické řecké divadlo Antické řecké divadlo bylo divadelní kulturou, která vzkvétala ve starověkém Řecku od 7. století př. n. l. Jeho centrem byl městský stát Athény, který se v tomto období stal významným kulturním, politickým a náboženským místem. Divadlo bylo institucionalizováno jako součást festivalu nazývaného Dionýsie, který uctíval boha Dionýsa. Zde vznikly tři dramatické žánry: tragédie (konec 5. století př. n. l.), komedie (490 př. n. l.) a satyrská hra. Athény vyvážely tento festival do svých četných kolonií. Moderní západní divadlo vychází z velké míry z divadla starověkého Řecka, ze kterého si vypůjčuje technickou terminologii, klasifikaci do žánrů a mnoho svých témat, stálých postav a dějových prvků. Vznik a vývoj Původ řeckého divadla je zahalen tajemstvím. Někteří vědci se domnívají, že vzniklo z náboženských rituálů, které uctívaly boha Dionýsa. Tyto rituály zahrnovaly zpěv, tanec a převleky. Postupně se tyto prvky vyvíjely do dramatičtějších a strukturovanějších forem, které nakonec daly vzniknout divadlu. Nejstarší dochované řecké drama, Aischylova Oresteia, pochází z roku 458 př. n. l. Tato hra je tragédie, která vypráví příběh vraždy Agamemnona a následné pomsty jeho dětí. Během 5. století př. n. l. se tragédie stala populárním žánrem a bylo napsáno mnoho dalších her, včetně děl Sofokla a Euripida. Komedie vznikla v Řecku o něco později než tragédie. Nejstarší dochovanou komedií je Aristofanova Akharňané z roku 425 př. n. l. Tato hra zesměšňuje athénskou válku se Spartou. Komedie se stala dalším populárním žánrem a bylo napsáno mnoho dalších her, včetně děl Menandra a Aristofana. Satyrská hra byla třetím hlavním žánrem řeckého divadla. Byla to krátká, komická hra, která byla uváděna po tragédii. Satyrské hry často představovaly mytologické postavy, jako jsou satyři, a byly často obscénní. Divadlo v Athénách Divadlo bylo v Athénách důležitou součástí veřejného života. Představení se konala v divadle Dionýsa, které bylo postaveno na úpatí Akropole. Divadlo bylo obrovské, s kapacitou až 15 000 diváků. Představení se konala během festivalu Dionýsie, který se konal každý rok na jaře. Festival trval několik dní a zahrnoval soutěže v tragédii, komedii a satyrské hře. O vítězích rozhodovala porota složená z občanů Athén. Divadlo bylo v Athénách velmi populární. Lidé všech společenských vrstev navštěvovali představení, aby se bavili a vzdělávali. Divadlo bylo také důležitým místem pro politické a sociální komentáře. Vliv řeckého divadla Řecké divadlo mělo na západní kulturu hluboký vliv. Technická terminologie, klasifikace do žánrů a mnoho témat, stálých postav a dějových prvků moderního západního divadla lze vysledovat až k řeckému divadlu. Řecké divadlo také ovlivnilo vývoj dalších uměleckých forem, jako je literatura, hudba a tanec. Řecké tragédie a komedie jsou dodnes studovány a uváděny po celém světě. Závěr Antické řecké divadlo bylo jednou z nejvýznamnějších kulturních forem starověkého světa. Jeho vliv je patrný dodnes v divadle, literatuře a dalších uměleckých formách. Řecké divadlo je svědectvím geniality starověkých Řeků a jejich trvalého přínosu ke světové kultuře.
Systém souborů Systém souborů je metoda a datová struktura, kterou operační systém používá k řízení toho, jak jsou data uložena a získávána. Bez systému souborů by data umístěná na paměťovém médiu byla jedním velkým souborem dat, bez možnosti zjistit, kde končí jeden kus dat a začíná další, nebo kde se nachází jakýkoli kus dat, když je čas jej získat. Rozdělením dat na části a přidělením názvu každé části lze data snadno izolovat a identifikovat. Každá skupina dat se nazývá "soubor" a je pojmenována podle způsobu pojmenování systému správy dat založeného na papíru. Struktura a logická pravidla používaná ke správě skupin dat a jejich názvů se nazývají "systém souborů". Existuje mnoho typů systémů souborů, každý s unikátní strukturou a logikou, vlastnostmi rychlosti, flexibility, zabezpečení, velikosti a dalšími. Některé systémy souborů byly navrženy pro použití pro konkrétní aplikace. Například systémy souborů ISO 9660 a UDF jsou navrženy speciálně pro optické disky. Systémy souborů lze použít na mnoha typech úložných zařízení pomocí různých médií. HDD (disky tvrdých disků), které byly zavedeny společností IBM v roce 1956, počínaje počátkem 60. let 20. století, byly a stále jsou dominantním sekundárním úložným zařízením pro všeobecné počítače a předpokládá se, že tomu tak bude i v dohledné budoucnosti. Dalšími používanými typy médií jsou SSD, magnetické pásky a optické disky. V některých případech, jako je tmpfs, se hlavní paměť počítače (paměť s náhodným přístupem, RAM) používá k vytvoření dočasného systému souborů pro krátkodobé použití. Některé systémy souborů se používají na místních zařízeních pro ukládání dat; jiné poskytují přístup k souborům prostřednictvím síťového protokolu (například NFS, SMB nebo klienti 9P). Některé systémy souborů jsou "virtuální", což znamená, že dodávané "soubory" (nazývané virtuální soubory) se počítají na vyžádání (jako procfs a sysfs) nebo jsou pouze mapováním do jiného systému souborů používaného jako záložní úložiště. Systém souborů spravuje přístup jak k obsahu souborů, tak k metadatům o těchto souborech. Je zodpovědný za uspořádání úložného prostoru; spolehlivost, účinnost a vyladění s ohledem na fyzické úložné médium jsou důležité konstrukční úvahy.
Přípona souboru (anglicky file extension, filename extension) je přípona názvu počítačového souboru (např. `.txt`, `.docx`, `.md`). Přípona označuje charakteristiku obsahu souboru nebo jeho zamýšlené použití. Přípona souboru je typicky oddělena od zbytku názvu souboru tečkou, ale v některých systémech [1] je oddělena mezerami. Některé souborové systémy implementují přípony souborů jako funkci samotného souborového systému a mohou omezit délku a formát přípony, zatímco jiné zacházejí s příponami souborů jako se součástí názvu souboru bez zvláštního rozlišení.
Přípony souborů se používají z několika důvodů:
Identifikace typu souboru: Přípona souboru umožňuje počítači a uživatelům snadno identifikovat typ souboru. Například soubor s příponou `.txt` je textový soubor, zatímco soubor s příponou `.docx` je dokument aplikace Microsoft Word.
Určení aplikace pro otevření souboru: Přípona souboru může také pomoci určit aplikaci, která by měla být použita k otevření souboru. Například soubor s příponou `.txt` lze otevřít v libovolném textovém editoru, zatímco soubor s příponou `.docx` lze otevřít v aplikaci Microsoft Word nebo jiném kompatibilním textovém procesoru.
Organizace souborů: Přípony souborů lze také použít k organizaci souborů do skupin. Například uživatel může vytvořit složku pro všechny soubory obrázků a pojmenovat je s příponou `.jpg` nebo `.png`. To usnadňuje uživateli vyhledání a správu souborů obrázků.
Některé běžné přípony souborů zahrnují:
`.txt`: Textový soubor
`.docx`: Dokument aplikace Microsoft Word
`.pdf`: Dokument PDF
`.jpg`: Obrázek JPEG
`.png`: Obrázek PNG
`.mp3`: Zvukový soubor MP3
`.mp4`: Video soubor MP4
`.zip`: Komprimovaný soubor ZIP
Je důležité poznamenat, že přípony souborů jsou pouze konvencí a ne vždy jsou spolehlivé. Například soubor s příponou `.txt` může ve skutečnosti obsahovat binární data místo textu. Z tohoto důvodu je vždy nejlepší používat přípony souborů v kombinaci s dalšími informacemi, jako je typ MIME nebo obsah souboru, aby bylo zajištěno, že soubor bude správně zpracován.