Córdoba, ležící v jižní Andalusii, je město s bohatou historií, která se datuje do doby římské říše. Město je známé svými úchvatnými maurskými památkami, které svědčí o jeho významném postavení během středověku. Nejznámější památkou je mešita-katedrála v Córdobě, která je jedním z nejvýznamnějších architektonických skvostů islámského světa.
Historie Córdoby
Historie Córdoby sahá až do roku 169 př. n. l., kdy Římané založili město Corduba. Město se stalo důležitým centrem římské provincie Hispania Baetica a později hlavním městem vizigótského království.
V roce 711 n. l. dobyli Córdобу Maurové a učinili z ní hlavní město svého Córdobského emirátu. Za vlády Umajjů se město stalo významným centrem islámské kultury a učení. Bylo založeno mnoho škol a knihoven a mešita-katedrála byla rozšířena a ozdobena.
V roce 1031 se Córdobský emirát rozpadl a město se stalo hlavním městem nezávislého Córdobského chalífátu. Chalífát však dlouho nevydržel a v roce 1091 byl dobyt berberskými Almoravidy.
V roce 1148 dobyli Córdобу Almohadové, kteří dále rozšířili mešitu-katedrálu a vybudovali nové hradby kolem města. V roce 1236 dobyli Córdобу křesťané pod vedením Ferdinanda III. Kastilského.
Po reconquistě se Córdoba stala součástí Kastilského království. Město zůstalo důležitým centrem, ale jeho význam postupně upadal. V 16. století byla Córdoba hlavním městem provincie Andalusie, ale v 18. století se hlavním městem stalo Sevilla.
Památky Córdoby
Córdoba je domovem mnoha historických památek, které svědčí o jeho bohaté historii. Nejznámější památkou je mešita-katedrála v Córdobě, která je jedním z nejvýznamnějších architektonických skvostů islámského světa. Mešita byla postavena v 8. století a později rozšířena Umajjady. Je známá svými impozantními sloupy, které podpírají klenutý strop, a svým bohatým zdobením.
Další významnou památkou je Alcázar de los Reyes Cristianos, opevněný palác, který byl postaven křesťanskými králi po reconquistě. Palác je známý svými krásnými zahradami a architekturou ve stylu mudéjar.
Římský most je dalším významným orientačním bodem Córdoby. Most byl postaven v 1. století n. l. a je jedním z nejlépe dochovaných římských mostů ve Španělsku.
Córdoba je také domovem řady dalších historických kostelů, klášterů a paláců. Město má také živou kulturní scénu s mnoha muzei, divadly a hudebními sály.
Festivaly a akce
Córdoba hostí řadu festivalů a akcí po celý rok. Nejznámější je Feria de Córdoba, který se koná v květnu. Festival je známý svými býčími zápasy, flamencovými vystoupeními a pouťovými atrakcemi.
Dalšími oblíbenými festivaly jsou Semana Santa, náboženský festival, který se koná týden před Velikonocemi, a Festival de Patios, který se koná v květnu a oslavuje krásné nádvoří Córdoby.
Gastronomie
Córdoba je známá svou vynikající kuchyní, která odráží její bohatou historii a kulturu. Některé z nejpopulárnějších pokrmů zahrnují:
Salmorejo: Chlazená rajčatová polévka s česnekem, chlebem a olivovým olejem
Flamenquín: Smažený vepřový řízek plněný šunkou a sýrem
Rabo de toro: Dušený býčí ocas
Tortilla de patatas: Bramborová omeleta
Pastel cordobés: Tradiční dezert z listového těsta plněný ovocem a mandlemi
Jak se dostat do Córdoby
Do Córdoby se dostanete letadlem, vlakem nebo autobusem. Město má mezinárodní letiště, které je spojeno s hlavními městy ve Španělsku a Evropě. Córdoba je také spojena železniční sítí s dalšími městy ve Španělsku. Do Córdoby se dostanete také autobusem z většiny měst v Andalusii.
Kde se ubytovat v Córdobě
V Córdobě je široká škála ubytovacích zařízení, od luxusních hotelů až po levné penziony. Některé z nejpopulárnějších oblastí pro ubytování jsou historické centrum, oblast kolem mešity-katedrály a oblast kolem řeky Guadalquivir.
Tipy pro návštěvu Córdoby
Nejlepší doba k návštěvě Córdoby je na jaře nebo na podzim, kdy je počasí příjemné.
Město je velmi oblíbené mezi turisty, takže si naplánujte návštěvu mimo sezónu nebo mimo špičku, pokud chcete uniknout davům.
Córdoba je velmi chůze, takže si pohodlně obujte.
Město má mnoho historických památek, takže si na jejich prohlídku vyhraďte dostatek času.
Nezapomeňte ochutnat místní kuchyni a navštívit některý z mnoha festivalů a akcí, které se v Córdobě konají.
Řeka Desaguadero
Popis
Řeka Desaguadero je řeka v Argentině, která protéká provinciemi Mendoza, San Juan, La Rioja a San Luis. Je dlouhá přibližně 440 kilometrů a je součástí povodí Río de la Plata.
Řeka pramení v jezeře Laguna de Guanacache v provincii Mendoza a teče jihovýchodním směrem přes aridní region Cuyo. Protéká několika menšími jezery, včetně jezera Mar Chiquita, a nakonec ústí do řeky Salado de las Pampas v provincii San Luis.
Hydrologie
Řeka Desaguadero je převážně dešťová řeka, což znamená, že její průtok se výrazně mění v závislosti na srážkách. Během období sucha může řeka téměř vyschnout, zatímco během období dešťů může způsobit rozsáhlé záplavy.
Průměrný průtok řeky je přibližně 100 metrů krychlových za sekundu, ale může se značně lišit v závislosti na ročním období a srážkách. Řeka má také vysoký obsah sedimentů, což přispívá k její zakalené barvě.
Ekologie
Řeka Desaguadero je důležitým ekosystémem pro různé druhy rostlin a živočichů. Podél břehů řeky se nachází mnoho mokřadů a bažin, které poskytují útočiště pro vodní ptáky a další divokou zvěř.
Řeka je také domovem řady rybích druhů, včetně hlaváčů, sumců a cichlid. V řece se vyskytuje také několik ohrožených druhů, včetně delfína říčního a vydry říční.
Využití
Řeka Desaguadero je důležitým zdrojem vody pro zemědělství a lidskou spotřebu. Voda z řeky se využívá k zavlažování plodin a k zásobování měst a vesnic v regionu Cuyo.
Řeka je také využívána k výrobě vodní energie. V řece bylo postaveno několik přehrad, které poskytují elektřinu pro okolní oblasti.
Problémy
Řeka Desaguadero čelí řadě problémů, včetně:
Znečištění: Řeka je znečištěna odpadními vodami z měst a průmyslových zařízení. To vede k eutrofizaci řeky a snižuje její kvalitu vody.
Odvodnění: Řeka je odváděna pro zemědělské účely, což snižuje její průtok a poškozuje její ekosystém.
Klimatická změna: Klimatická změna vede k častějším a intenzivnějším obdobím sucha, což snižuje průtok řeky a zhoršuje její problémy se znečištěním.
Ochrana
Řeka Desaguadero je chráněna řadou zákonů a předpisů. Vláda Argentiny zřídila národní park Laguna de Guanacache, který chrání oblast kolem pramene řeky.
Existují také snahy o snížení znečištění řeky a podporu udržitelného využívání jejích vodních zdrojů.
Tipas
Definice
Tipas je shluk buněk, které jsou strukturně a funkčně podobné. Buňky v tipu jsou uspořádány do určitého vzoru a vykonávají specializovanou funkci.
Typy tkání
Existují čtyři hlavní typy tkání:
Epitelová tkáň: Povrchová tkáň, která pokrývá orgány a dutiny těla.
Pojivová tkáň: Tkáň, která spojuje a podporuje jiné tkáně.
Svalová tkáň: Tkáň, která umožňuje pohyb.
Nervová tkáň: Tkáň, která přenáší signály po těle.
Funkce tkání
Každý typ tkáně má své vlastní specializované funkce:
Epitelová tkáň: Ochrana, sekrece, absorpce.
Pojivová tkáň: Podpora, spojování, ukládání.
Svalová tkáň: Kontrakce, pohyb.
Nervová tkáň: Přenos signálů, koordinace.
Struktura tkání
Struktura tkáně závisí na jejím typu a funkci:
Epitelová tkáň: Těsně spojené buňky uspořádané do vrstev.
Pojivová tkáň: Buňky rozptýlené v extracelulární matrix.
Svalová tkáň: Vláknité buňky uspořádané paralelně.
Nervová tkáň: Buňky se specializovanými výběžky pro přenos signálů.
Vývoj tkání
Tkáně se vyvíjejí z embryonálních zárodečných vrstev:
Ektoplast: Vnější zárodečná vrstva, která dává vzniknout epitelové tkáni a nervové tkáni.
Mezoderm: Střední zárodečná vrstva, která dává vzniknout pojivové tkáni a svalové tkáni.
Endoderm: Vnitřní zárodečná vrstva, která dává vzniknout epitelové tkáni trávicího a dýchacího systému.
Histologie
Histologie je studium tkání. Histologové používají mikroskopy k vyšetřování struktury a funkce tkání.
Klinický význam
Pochopení tkání je nezbytné pro diagnostiku a léčbu nemocí. Například:
Biopsie: Odstranění vzorku tkáně pro vyšetření pod mikroskopem.
Patologie: Studium nemocných tkání.
Histopatologie: Diagnóza nemocí na základě mikroskopického vyšetření tkání.
Vztah mezi Rakouskem a Maďarskem Rakousko-uherská monarchie byla duální monarchií, která existovala v letech 1867 až 1918. Skládala se z Rakouského císařství a Uherského království, které byly spojeny personální unií pod vládou císaře Františka Josefa I. Rakouského. Vznik Rakouska-Uherska Rakousko-uherská monarchie vznikla po rakousko-pruské válce v roce 1866, ve které Rakousko utrpělo porážku. V důsledku toho bylo Rakousko nuceno odstoupit Benátsko Itálii a uznat nezávislost Pruska. Po válce se Rakousko ocitlo v politické a hospodářské krizi. Maďaři, kteří tvořili velkou část populace Rakouského císařství, požadovali větší autonomii. Aby se Rakousko vyhnulo rozpadu, uzavřelo s Maďary v roce 1867 Rakousko-uherské vyrovnání. Rakousko-uherské vyrovnání Rakousko-uherské vyrovnání bylo dohodou, která vytvořila duální monarchii. Podle této dohody byly Rakousko a Uhry oddělené státy, které měly vlastní vlády, parlamenty a zákony. Spojeny byly pouze osobou císaře, který byl zároveň rakouským císařem a uherským králem. Vyrovnání také rozdělilo pravomoci mezi oběma státy. Rakousko bylo zodpovědné za zahraniční politiku, armádu a námořnictvo. Uhry byly zodpovědné za vnitřní záležitosti, hospodářství a školství. Fungování Rakouska-Uherska Rakousko-Uhersko bylo složitou monarchií, která se skládala z mnoha národností a jazyků. Největšími národnostními skupinami byli Němci, Maďaři, Češi, Slováci, Poláci a Rumuni. Monarchii vládl císař, který byl hlavou státu a velitelem ozbrojených sil. Císař jmenoval ministerského předsedu, který vedl vládu. Parlament Rakouska-Uherska se skládal z dvou komor: Sněmovny poslanců a Sněmovny pánů. Sněmovna poslanců byla volena lidem, zatímco Sněmovna pánů byla jmenována císařem. Rozpad Rakouska-Uherska Rakousko-Uhersko se zhroutilo na konci první světové války. V roce 1918 se Uhry prohlásily za nezávislý stát a Rakousko se stalo republikou. Rozpad Rakouska-Uherska měl významný dopad na střední Evropu. Vzniklo několik nových států, včetně Československa, Maďarska a Jugoslávie.
Rakousko-Uhersko, oficiálně Rakousko-Uherská monarchie (německy Österreichisch-Ungarische Monarchie, maďarsky Osztrák-Magyar Monarchia), byla konstituční monarchie ve střední Evropě, která existovala v letech 1867 až 1918. Vznikla na základě Rakousko-uherského vyrovnání, které rozdělilo Rakouské císařství na dvě části: Předlitavsko (Rakousko) a Zalitavsko (Uhry). Rakousko-Uhersko bylo multietnickou říší, která zahrnovala mnoho národů, včetně Němců, Maďarů, Čechů, Slováků, Poláků, Ukrajinců, Rumunů, Srbů, Chorvatů a Slovinců. Hlavním městem říše byla Vídeň. Rakousko-Uhersko bylo významnou evropskou mocností a hrálo důležitou roli v první světové válce. Válka však vedla k rozpadu říše a jejímu rozdělení na několik samostatných států. Vznik Rakousko-Uherska Rakousko-Uhersko vzniklo v důsledku Rakousko-uherského vyrovnání z roku 1867. Vyrovnání bylo dohodou mezi rakouským císařem Františkem Josefem I. a uherským premiérem Ferenczem Deákem. Dohoda rozdělila Rakouské císařství na dvě části: Předlitavsko (Rakousko) a Zalitavsko (Uhry). Předlitavsko bylo pod přímou vládou rakouského císaře, zatímco Zalitavsko bylo pod vládou uherského krále. Obě části říše měly své vlastní parlamenty a vlády. Rakousko-Uhersko bylo konstituční monarchií, což znamená, že císař byl hlavou státu, ale jeho moc byla omezena ústavou. Ústava stanovila, že císař jmenuje předsedu vlády a ministry. Parlament měl pravomoc schvalovat zákony a rozpočet. Národnosti v Rakousko-Uhersku Rakousko-Uhersko bylo multietnickou říší, která zahrnovala mnoho národů. Největšími národnostními skupinami byli Němci, Maďaři, Čechové, Slováci, Poláci, Ukrajinci, Rumuni, Srbové, Chorvati a Slovinci. Němci tvořili největší národnostní skupinu v Předlitavsku, zatímco Maďaři tvořili největší národnostní skupinu v Zalitavsku. Ostatní národnosti byly rozděleny po celé říši. Národnosti v Rakousko-Uhersku měly různá práva a postavení. Němci a Maďaři byli dominantními národnostmi a měli největší vliv na vládu. Ostatní národnosti byly často diskriminovány a jejich práva byla omezována. První světová válka a rozpad Rakousko-Uherska Rakousko-Uhersko hrálo důležitou roli v první světové válce. Válka začala v roce 1914, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbsku po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda. Rakousko-Uhersko bylo spojencem Německa a bojovalo proti Dohodě, která zahrnovala Francii, Rusko a Velkou Británii. Válka trvala čtyři roky a skončila porážkou Rakousko-Uherska a jeho spojenců. Po válce se Rakousko-Uhersko rozpadlo na několik samostatných států. Předlitavsko se stalo Rakouskou republikou, zatímco Zalitavsko se stalo Maďarským královstvím. Ostatní národnosti v říši získaly také nezávislost. Dědictví Rakousko-Uherska Rakousko-Uhersko bylo významnou evropskou mocností, která hrála důležitou roli v první světové válce. Válka však vedla k rozpadu říše a jejímu rozdělení na několik samostatných států. Dědictví Rakousko-Uherska je složité a dodnes se o něm diskutuje. Někteří lidé tvrdí, že říše byla multikulturním rájem, zatímco jiní tvrdí, že byla útlačným režimem, který potlačoval práva národnostních menšin. Ať už je dědictví Rakousko-Uherska jakékoli, je jasné, že říše byla významnou součástí evropských dějin.
Střední a východní Evropa
Střední a východní Evropa je geografický region, který se nachází mezi západní Evropou a východní Evropou. Region zahrnuje země, které byly historicky součástí Rakousko-Uherska, Německého císařství, Ruského impéria a Osmanské říše.
Dnes je střední a východní Evropa rozdělena na dvě hlavní oblasti:
Střední Evropa: zahrnuje Českou republiku, Maďarsko, Polsko, Slovensko a Slovinsko.
Východní Evropa: zahrnuje Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Bulharsko, Chorvatsko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Moldavsko, Černou Horu, Rumunsko, Rusko, Srbsko a Ukrajinu.
Geografie
Střední a východní Evropa je rozmanitý region, který zahrnuje hory, nížiny, lesy a jezera. Hlavními horskými pásmy jsou Alpy, Karpaty a Balkán. Největší nížinou je Středoevropská nížina. Hlavními řekami jsou Dunaj, Visla, Dněpr a Dněstr.
Historie
Střední a východní Evropa byla po staletí křižovatkou různých kultur a civilizací. Region byl osídlen Slovany, Germány, Maďary a Turky. V průběhu historie byl region rozdělen na různé státy a říše.
V 19. století se střední a východní Evropa stala centrem národních hnutí. Po první světové válce se většina zemí v regionu stala nezávislými.
Po druhé světové válce se většina zemí střední a východní Evropy stala součástí komunistického bloku. Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 se země v regionu vrátily k demokracii.
Ekonomika
Střední a východní Evropa je region s rychle rostoucí ekonomikou. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou automobilový průmysl, strojírenství, chemikálie a zemědělství.
Kultura
Střední a východní Evropa má bohatou kulturu, která byla ovlivněna různými civilizacemi. Region je známý svou hudbou, literaturou, uměním a architekturou.
Politika
Střední a východní Evropa je regionem s různými politickými systémy. Většina zemí v regionu je členem Evropské unie a NATO.
Demografie
Střední a východní Evropa je region s různým obyvatelstvem. Hlavními etnickými skupinami jsou Slované, Maďaři, Rumuni a Turci.
Turistika
Střední a východní Evropa je oblíbenou turistickou destinací. Region nabízí širokou škálu atrakcí, včetně historických měst, přírodních krás a kulturních památek.
Maďarsko Maďarsko je vnitrozemský stát ve střední Evropě. Sousedí se Slovenskem na severu, Ukrajinou na severovýchodě, Rumunskem na východě, Srbskem na jihu, Chorvatskem na jihozápadě, Slovinskem na západě a Rakouskem na severozápadě. Maďarsko je členem Evropské unie, NATO a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Zeměpis Maďarsko má rozlohu 93 030 km2, což z něj činí 109. největší zemi na světě. Země je převážně plochá, s nížinatou Velkou maďarskou nížinou, která pokrývá většinu území země. Nejvyšším bodem je Kékes s výškou 1 014 m. Maďarsko má četné řeky a jezera, z nichž nejvýznamnější je řeka Dunaj, která protéká zemí ze severu na jih. Klima Maďarsko má mírné kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami. Průměrná teplota v červenci je 23 °C, zatímco průměrná teplota v lednu je -2 °C. Roční srážky se pohybují od 500 mm na jihovýchodě do 900 mm na severozápadě. Obyvatelstvo Maďarsko má přibližně 9,7 milionu obyvatel, což z něj činí 81. nejlidnatější zemi na světě. Většinu populace tvoří Maďaři (84,3 %), následovaní Romy (3,1 %), Němci (1,2 %) a dalšími menšinami. Úředním jazykem je maďarština, která patří do ugrofinské jazykové rodiny. Náboženství Maďarsko je převážně křesťanská země, přičemž 54,5 % obyvatel se hlásí ke katolicismu a 11,1 % k reformované církvi. Mezi další náboženství patří pravoslaví (1,8 %), judaismus (0,1 %) a islám (0,1 %). Ekonomika Maďarsko je rozvíjející se ekonomikou s HDP na obyvatele 17 225 USD (2020). Země je členem Evropské unie a její ekonomika je úzce propojena s ekonomikami ostatních členských států. Hlavními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, automobilový průmysl, elektronika a farmacie. Politika Maďarsko je parlamentní republika. Hlavou státu je prezident, který je volen na pětileté období. Předsedou vlády je předseda vlády, který je jmenován prezidentem a schválen parlamentem. Parlament je jednokomorový Národní shromáždění se 199 poslanci. Kultura Maďarsko má bohatou kulturu s dlouhou historií. Země je známá svou lidovou hudbou a tancem, stejně jako svými termálními lázněmi. Mezi nejznámější maďarské skladatele patří Béla Bartók a Zoltán Kodály. Maďarsko je také domovem řady světově proslulých spisovatelů, jako jsou Sándor Márai a Imre Kertész. Historie Maďarsko bylo poprvé osídleno Maďary v 9. století. V 11. století se země stala královstvím a dosáhla svého vrcholu moci ve 14. století za vlády krále Ludvíka I. V 16. století bylo Maďarsko okupováno Osmanskou říší a stalo se součástí Rakousko-uherské říše v roce 1867. Po první světové válce se Maďarsko stalo nezávislou republikou, ale bylo obsazeno nacistickým Německem během druhé světové války. Po válce se Maďarsko stalo komunistickým státem a stalo se členem Varšavské smlouvy. V roce 1989 padla komunistická vláda a Maďarsko se stalo demokratickou republikou. Turistika Maďarsko je oblíbenou turistickou destinací, která nabízí řadu atrakcí, jako jsou historická města, termální lázně a krásná krajina. Mezi nejnavštěvovanější města patří Budapešť, hlavní město Maďarska, a Szentendre, malebné město na břehu Dunaje. Maďarsko je také domovem řady národních parků, včetně národního parku Hortobágy, který je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Výtok (hydrologie)
Vymezení pojmu
Výtok je proces odtoku tekutiny z nádrže nebo jiné soustavy skrz otvor nebo přes přepad. V hydrologii se výtok používá k popISU odtoku z přehrad, jezer, rybníků a dalších uměle vybudovaných nebo přírodně vzniklých nádrží.
Typy výtoků
Existuje několik typů výtoků, z kterých každý má své vlastní vlastnosti a používá se pro různé účely:
Volný výtok: Při volném výtoku tekutina vytéká z nádrže skrz otvor, který je umíStěn pod hladinOU. Rychlost výtoku je určena výškou hladiny tekutiny nad otvorem a tvarem otvoru.
Stlačený výtok: Při stlačeNém výtoku tekutina vytéká z nádrže skrz otvor, který je umíStěn nad hladinOU. Rychlost výtoku je určena tlakem tekutiny nad otvorem a tvarem otvoru.
Volný přepad: Při volném přepadU tekutina přetéká přes okraj nádrže. Rychlost výtoku je určena výškou hladiny tekutiny nad okrajem a tvarem okraje.
PoužITí výtoků
Výtoky se používají v hydrologii pro různé účely, včetně:
Regulace odtoku: Regulace odtoku z nádrží je nezbytná pro ochranu před povodněmi, zásobování vodou a jiné potřeby.
Měření odtoku: Měření odtoku je důležité pro odhad množství dostupnéVody a pro návrh a provoz hydraulických souстав.
Odvodňování: Odvodňování je odvádění přebytečnéVody z nádrží a dalších oblastí.
Výpočet výtoku
Výtok lze vypočítat pomocí různých vzorců, v závislosti na type výtoku a dostupNých údajích. Pro volný výtok se používá následující vzorec:
```
Q = Cd
A
√(2
g
h)
```
kde:
Q je objemovýPrůtok (m³/s)
Cd je součinitel výtoku (bezrozměrný)
A je pLOcha otvoru (m²)
g je tÍhové zrychlenÍ (m/s²)
h je výšKa hladiny tekutiny nad otvorem (m)
Pro stlačeNý výtok se používá následující vzorec:
```
Q = Cd
A
√(2
(p - p0) / ρ)
```
kde:
Q je objemovýPrůtok (m³/s)
Cd je součinitel výtoku (bezrozměrný)
A je pLOcha otvoru (m²)
p je tlak tekutiny nad otvorem (Pa)
p0 je atmosférický tlak (Pa)
ρ je hustota tekutiny (kg/m³)
Pro volný přepad se používá následující vzorec:
```
Q = Cd
L
h^(3/2) / (2
√(g))
```
kde:
Q je objemovýPrůtok (m³/s)
Cd je součinitel výtoku (bezrozměrný)
L je délka okraje (m)
h je výšKa hladiny tekutiny nad okrajem (m)
g je tÍhové zrychlenÍ (m/s²)
Faktory ovlivňUJÍCí výtok
Na výtok má vliv několik faktorů, včetně:
Tvar otvoru nebo okraje: Tvar otvoru nebo okraje ovlivňUJE součinitel výtoku a rychlost výtoku.
Hladina tekutiny: Hladina tekutiny nad otvorem nebo okrajem ovlivňUJE výšKu tlaku a rychlost výtoku.
Viskozita tekutiny: Viskozita tekutiny ovlivňUJE ztrátY energie v důsledku tření a rychlost výtoku.
Teplota tekutiny:Teplota tekutiny ovlivňUJE hustota tekutiny a rychlost výtoku.
Baltské moře Baltské moře je brakické moře ležící v severní Evropě. Je obklopeno Švédskem, Finskem, Ruskem, Estonskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Německem a Dánskem. Má rozlohu přibližně 415 000 km² a maximální hloubku 459 m. Geologie Baltské moře je pozůstatkem posledního zalednění, které skončilo před asi 10 000 lety. Ledovec vytvořil hlubokou kotlinu, která byla po ústupu ledu zaplavena mořskou vodou. Dno Baltského moře je pokryto vrstvami sedimentů, které se ukládaly po tisíce let. Hydrologie Baltské moře je brakické, což znamená, že má nižší salinitu než oceány, ale vyšší než sladkovodní jezera. Salinita Baltského moře se pohybuje od 0,5 % v Botnickém zálivu až po 20 % v Kattegatu. Baltské moře je mělké moře, jeho průměrná hloubka je pouze 55 m. Nejhlubší částí je Landsortský hluboký žlab v centrální části moře, který dosahuje hloubky 459 m. Klima Klima Baltského moře je mírné, s teplými léty a chladnými zimami. Průměrná teplota vzduchu v červenci je 17 °C a v lednu -1 °C. Baltské moře je často zamrzlé v zimě, zejména v severních částech. Ekologie Baltské moře je domovem široké škály rostlin a živočichů. Mezi nejběžnější ryby patří sleď, treska, platýs a losos. Baltské moře je také důležitým hnízdištěm pro mnoho druhů ptáků, včetně racků, kachen a hus. Baltské moře je však také ohroženo znečištěním, eutrofizací a přemnožením řas. Tyto problémy jsou způsobeny především zemědělskou činností a vypouštěním odpadních vod. Hospodářský význam Baltské moře je důležitou dopravní cestou pro přepravu zboží mezi zeměmi severní Evropy. Je také důležitým zdrojem potravin, zejména ryb. Historie Baltské moře bylo osídleno lidmi po tisíce let. Nejstaršími známými obyvateli byli lovci a sběrači, kteří žili podél pobřeží. Později se zde usadili zemědělci a obchodníci. V 10. století se Baltské moře stalo důležitou obchodní cestou pro Vikingy. Vikingové založili obchodní města v celé oblasti, včetně Stockholmu, Visby a Rigy. Ve středověku se Baltské moře stalo místem sporů mezi Dánskem, Švédskem a Ruskem. V 17. století se Švédsko stalo dominantní mocností v regionu. V 19. století se Baltské moře stalo místem industrializace. V podél pobřeží vznikly továrny a přístavy. V 20. století bylo Baltské moře dějištěm dvou světových válek. Po druhé světové válce se Baltské moře stalo vnitřním mořem Sovětského svazu. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 se Baltské moře stalo opět místem spolupráce mezi zeměmi severní Evropy. V roce 1992 byla založena Rada států Baltského moře, která je fórem pro spolupráci v oblasti životního prostředí, hospodářství a bezpečnosti.
Kiliaen van Rensselaer (1606/7–1643) byl nizozemský obchodník a politik, zakladatel nizozemské kolonie Nového Nizozemí (dnešního státu New York).
Životopis
Kiliaen van Rensselaer se narodil v roce 1606 nebo 1607 v Amsterdamu v bohaté obchodní rodině. Jeho otec, Johan van Rensselaer, byl starostou Amsterdamu a členem Východoindické společnosti. Kiliaen se vzdělával v Amsterdamu a na univerzitě v Leidenu. Po studiích pracoval v rodinné obchodní firmě.
V roce 1629 se Kiliaen van Rensselaer oženil s Annou van Wely, dcerou starosty Amsterdamu. Manželství bylo šťastné a pár měl spolu šest dětí.
Nové Nizozemsko
V roce 1630 založil Kiliaen van Rensselaer Nizozemskou západoindickou společnost (WIC), která získala od nizozemské vlády monopol na obchod v Severní Americe. WIC založila kolonii Nové Nizozemsko, která zahrnovala dnešních státech New York, New Jersey a Pensylvánii.
Van Rensselaer byl jmenován ředitelem WIC a zodpovídal za správu kolonie. V roce 1637 koupil od indiánů ostrov Manhattan a založil tam obchodní stanici. V roce 1640 se stal guvernérem Nového Nizozemí.
Pod vedením van Rensselaera se Nové Nizozemsko stalo prosperující kolonií. Vydělávalo na obchodu s kožešinami a zemědělství. Van Rensselaer také založil několik měst, včetně Albany a Schenectady.
Smrt a odkaz
Kiliaen van Rensselaer zemřeli v roce 1643 v Amsterdamu. Jeho smrt byla velkou ztrátou pro Nové Nizozemsko. Kolonie pod jeho vedením prosperovala, ale po jeho smrti upadla do úpadku.
Van Rensselaer byl významnou osobností v historii nizozemské Ameriky. Byl jedním ze zakladatelů Nového Nizozemí a hrál klíčovou rolu v jeho rozvoji. Jeho odkaz přetrval dodnes a jeho jméno je stále spojováno s historií státu New York.
Rodina a dědictví
Kiliaen van Rensselaer měl šest dětí:
Johan (1636–1665)
Jeremias (1639–1676)
Kiliaen (1641–1687)
Helena (1643–1708)
Maria (1644–1704)
Elizabeth (1647–1724)
Van Rensselaerův nejstarší syn, Johan, zdědil otcovo panství v Rensselaerwycku. Byl významným politikem a obchodníkem a hrál klíčovou rolu v rozvoji Nového Nizozemí.
Van Rensselaerův druhý syn, Jeremias, byl také významným politikem a obchodníkem. Byl guvernérem Nového Nizozemí a později starostou Albany.
Van Rensselaerův třetí syn, Kiliaen, byl obchodníkem a politikem. Byl členem nizozemské Východoindické společnosti a později starostou Albany.
Van Rensselaerův čtvrtý syn, Helena, se provdala za politika a obchodník Frederika Philipse. Pár byl významnou osobností v historii státu New York.
Van Rensselaerův pátý syn, Maria, se provdala za politika a obchodník Stephanus van Cortlandt. Pár byl významnou osobností v historii státu New York.
Van Rensselaerův šestý syn, Elizabeth, se provdala za politika a obchodník Robert Livingston. Pár byl významnou osobností v historii státu New York.
Odkaz Kiliaena van Rensselaera přetrval dodnes. Jeho jméno je stále spojováno s historií státu New York a jeho potomci stále hrají důležitou ro