Mezinárodní kongres námořních muzeí (ICMM) je jediná světová mezinárodní síť námořních muzeí, asociací a jednotlivců věnujících se námořnímu dědictví, založená v roce 1972. Má více než 120 členů všech velikostí v 35 zemích a na šesti kontinentech. Pořádá dvouleté kongresy pořádané různými členskými muzei po celém světě, vydává měsíční zpravodaj a na svých webových stránkách nabízí zdroje o tématech jako je námořní archeologie, historické lodě a námořní kurátorství.
Cíle ICMM
Hlavním cílem ICMM je propagovat a chránit námořní dědictví prostřednictvím spolupráce mezi námořními muzei, odborníky a veřejností. Toho dosahuje prostřednictvím různých iniciativ, včetně:
Pořádání bienálních kongresů, které poskytují platformu pro sdílení znalostí, výzkumu a osvědčených postupů v oblasti námořní muzeologie.
Vydávání měsíčního zpravodaje, který informuje členy o nejnovějších událostech, publikacích a příležitostech v oboru.
Poskytování zdrojů na svých webových stránkách, včetně článků, publikací a odkazů na další relevantní organizace.
Podpora spolupráce mezi členy prostřednictvím výborů, pracovních skupin a partnerských programů.
Členství v ICMM
Členství v ICMM je otevřeno všem organizacím a jednotlivcům, kteří se zajímají o námořní dědictví. Členové mají přístup k řadě výhod, včetně:
Slevy na registraci na kongresy a další akce ICMM.
Přístup k exkluzivním zdrojům a publikacím.
Možnost zapojit se do výborů, pracovních skupin a partnerských programů ICMM.
Příležitost spolupracovat s kolegy z námořních muzeí po celém světě.
Historie ICMM
ICMM byl založen v roce 1972 na prvním mezinárodním kongresu námořních muzeí v Londýně. Od té doby se organizace rozrostla a stala se uznávaným lídrem v oblasti námořní muzeologie. ICMM pořádal kongresy ve městech po celém světě, včetně Amsterdamu, Barcelony, Bostonu, Kapského Města, Kodaně, Dublinu, Istanbulu, Lisabonu, Londýna, Melbourne, Mexico City, Montrealu, Osla, Paříže, Rotterdamu, San Franciska, Seattlu, Stockholmu, Sydney, Tokia a Vancouveru.
Budoucnost ICMM
ICMM se i nadále zavázala podporovat a chránit námořní dědictví prostřednictvím spolupráce, výzkumu a osvěty. Organizace plánuje rozšířit své členské řady, pořádat další kongresy a poskytovat ještě více zdrojů a příležitostí pro své členy. ICMM je odhodlána hrát vedoucí úlohu v zajišťování toho, aby námořní dědictví bylo zachováno a ceněno pro budoucí generace.
Poradní sbor pro podmořskou archeologii (ACUA) je mezinárodním poradním orgánem pro otázky týkající se podmořské archeologie, ochrany a řízení podvodních kulturních zdrojů. Jeho cílem je vzdělávat vědce, vlády, sportovní potápěče a veřejnost o podmořské archeologii a ochraně podvodního kulturního dědictví.
ACUA je nezávislá nezisková organizace úzce spojená se Společností pro historickou archeologii (SHA). ACUA pomáhá konferenčnímu výboru SHA organizovat každoroční konferenci SHA o historické a podmořské archeologii a poskytuje další vzdělávání prostřednictvím workshopů a panelových diskusí.
Webové stránky ACUA, blog a platformy sociálních médií poskytují fórum pro diskusi a sdílení informací týkajících se podmořské a námořní archeologie s cílem podpořit zodpovědné správu, ochranu a zachování podvodního a námořního kulturního dědictví.
V roce 2013 byla ACUA uznána UNESCO jako nevládní organizace. Aktivně se účastní schůzek vědeckého a technického poradního orgánu UNESCO (STAB) o podpoře Úmluvy o ochraně podvodního kulturního dědictví.
Cíle ACUA
Podporovat rozvoj podmořské archeologie jako vědecké disciplíny.
Podporovat ochranu a zachování podvodního kulturního dědictví.
Vzdělávat veřejnost o významu podmořské archeologie a ochrany podvodního kulturního dědictví.
Spolupracovat s vládami, mezinárodními organizacemi a dalšími zúčastněnými stranami na prosazování zodpovědné správy podvodních kulturních zdrojů.
Činnosti ACUA
Poskytuje poradenství vládám, mezinárodním organizacím a dalším zúčastněným stranám o otázkách týkajících se podmořské archeologie a ochrany podvodního kulturního dědictví.
Vydává publikace a organizuje konference a workshopy o podmořské archeologii a ochraně podvodního kulturního dědictví.
Poskytuje školení a vzdělávací programy pro podmořské archeology a další odborníky v oblasti ochrany kulturního dědictví.
Spolupracuje s muzei, knihovnami a dalšími institucemi na ochraně a prezentaci podvodního kulturního dědictví.
Význam ACUA
ACUA hraje klíčovou roli při podpoře rozvoje podmořské archeologie a ochrany podvodního kulturního dědictví. Poskytuje odborné poradenství, vzdělává veřejnost a spolupracuje s vládami a mezinárodními organizacemi na prosazování zodpovědné správy podvodních kulturních zdrojů.
Námořní archeologická společnost Zkratka: NAS Předchůdce: Rada pro námořní archeologii (CNA) Vznik: 1972 Typ: Nevládní organizace Právní status: Společnost s ručením omezeným zárukou Účel: Námořní archeologický výzkum, publikace, vzdělávání a školení Sídlo: Spojené království Adresa: Fort Cumberland, Fort Cumberland Road, Portsmouth PO4 9LD, Spojené království Oblast působnosti: Spojené království Prezident: Phil Harding Viceprezident: David Blackman Webové stránky: nauticalarchaeologysociety.org Dřívější název: Námořní archeologický fond (NAT) Námořní archeologická společnost (NAS) je charitativní organizace registrovaná v Anglii, Walesu a Skotsku a je společností s ručením omezeným zárukou. Charitativním cílem společnosti je podporovat výzkum v námořní archeologii a publikovat výsledky tohoto výzkumu a podporovat vzdělávání a školení v technikách týkajících se studia námořní archeologie ve prospěch veřejnosti. Námořní archeologie je archeologický pododbor obecněji známý jako námořní archeologie. Zahrnuje archeologii vraků lodí, podvodní archeologii v mořích a jinde a archeologii souvisejících prvků. Logo společnosti je odvozeno od obrazu obchodní plachetnice na keramické nádobě z doby 750-600 př. n. l. ve stylu bichromního zboží z Kypru, o které se předpokládá, že pochází z poloostrova Karpas v severním Kypru. Tato starověká loď je součástí sbírky Britského muzea (GR 1926.6-28.9). Analýzu toho, jak byla ikonografie na této nádobě nesprávně interpretována v nedávné historii a jak byl obraz upraven pro logo společnosti, lze nalézt v úvodníku publikace společnosti International Journal of Nautical Archaeology (2000) 29.1: 1–2.
Společnost pro americkou archeologii (SAA)
Společnost pro americkou archeologii (SAA) je profesní sdružení pro archeologii Ameriky. Byla založena v roce 1934 a její sídlo se nachází ve Washingtonu, D.C. K roku 2019 má 7 500 členů. Její současnou prezidentkou je Deborah L. Nichols. Mezi významné bývalé prezidenty patří Dean R. Snow.
Posláním SAA je rozšiřovat porozumění a uznání minulosti lidstva, jak bylo dosaženo systematickým zkoumáním archeologických záznamů; podporovat výzkum, péči o archeologické zdroje, veřejné a odborné vzdělávání a šíření znalostí; a sloužit veřejnému zájmu. Každý rok pořádá významnou akademickou konferenci a vydává několik časopisů, včetně American Antiquity.
Historie
SAA byla založena 1. ledna 1932 jako spojení dvou předchozích organizací: Archeologického institutu Ameriky a Americké antropologické asociace. Původním cílem SAA bylo podporovat archeologický výzkum v Severní a Jižní Americe.
V průběhu let se SAA rozrostla a její záběr se rozšířil. V současnosti se věnuje široké škále archeologických témat, včetně prehistorie, historie, teorie a metod. SAA také hraje aktivní roli v prosazování archeologie a ochraně archeologických nalezišť.
Aktivity
SAA pořádá řadu aktivit, které podporují její poslání. Tyto aktivity zahrnují:
Vydávání časopisů, včetně American Antiquity, Latin American Antiquity a Advances in Archaeological Practice
Pořádání výročních konferencí
Poskytování grantů na výzkum
Vzdělávání veřejnosti o archeologii
Prosazování ochrany archeologických nalezišť
Členství
Členství v SAA je otevřeno jednotlivcům i institucím. Existuje řada různých kategorií členství, které vyhovují různým zájmům a potřebám. Členové SAA mají přístup k celé řadě výhod, včetně:
Předplatné časopisů SAA
Slevy na konference SAA
Přístup k online zdrojům SAA
Možnost zapojit se do výborů a pracovních skupin SAA
Dopad
SAA má významný dopad na archeologii Ameriky. Prostřednictvím svých publikací, konferencí a dalších aktivit SAA pomáhá rozšiřovat porozumění a uznání minulosti lidstva. SAA také hraje důležitou roli v prosazování archeologie a ochraně archeologických nalezišť.
Velké egyptské muzeum
Obecné informace
Typ: Muzeum
Architektonický styl: Faraonský (egyptský)
Umístění: Gíza, Velká Káhira
Země: Egypt
Začátek výstavby: 12. března 2012
Dokončeno: únor 2023
Otevřeno: 6. února 2023 (omezený přístup)
Náklady: 1 miliarda dolarů
Klient: Ministerstvo starožitností
Technické detaily
Plocha: 490 000 metrů čtverečních
Architekt(i): Heneghan Peng
Statik: Arup
Inženýr TZB: Buro Happold
Hlavní dodavatel: Orascom Construction / BESIX
Webové stránky: visit-gem.com
Velké egyptské muzeum (GEM; arabsky: المتحف المصرى الكبير al-Matḥaf al-Maṣriyy al-Kabīr), známé také jako Muzeum Gíza, je archeologické muzeum ve výstavbě v Gíze v Egyptě, asi 2 kilometry od komplexu pyramid v Gíze.
Muzeum bude hostit přes 100 000 artefaktů ze starověké egyptské civilizace, včetně kompletní sbírky Tutanchamona, a mnoho exponátů bude vystaveno poprvé. S 81 000 m2 výstavní plochy bude největším archeologickým muzeem na světě. Vzniká jako součást nového generálního plánu pro náhorní plošinu v Gíze známého jako „Gíza 2030“.
GEM bude také hostit stálé výstavní galerie, dočasné výstavy, speciální výstavy, dětské muzeum a virtuální a velkoformátové obrazovky s celkovou plochou 32 000 m2. Muzeum postavil společný podnik belgické skupiny BESIX a egyptské společnosti Orascom Construction.
Původně se předpokládalo dokončení v roce 2013 a minulé odhady data otevření se lišily. V červenci 2023 ministr cestovního ruchu a starožitností uvedl, že očekává otevření mezi říjnem 2023 a únorem 2024.
Hrad Kyrenia (řecky: Κάστro tis Kerýnias, turecky: Girne Kalesi) se nachází na východním konci starého přístavu ve městě Kyrenia. Jedná se o hrad ze 16. století, který postavili Benátčané na místě původní křižácké pevnosti. Historie Hrad byl postaven na místě starověkého řeckého města Keryneia, které bylo založeno v 7. století př. n. l. Ve 12. století n. l. se města zmocnili křižáci a postavili zde pevnost. V roce 1489 hrad dobyli Benátčané a přestavěli jej do současné podoby. Hrad byl rozšířen a opevněn a sloužil jako sídlo benátského guvernéra. Architektura Hrad Kyrenia je typickým příkladem benátské vojenské architektury. Má nepravidelný půdorys s pěti baštami a dvěma branami. Hradby jsou vysoké až 12 metrů a tlusté až 3 metry. Vstup do hradu vede přes padací most přes příkop. Interiér Uvnitř hradeb se nachází několik budov, včetně kaple z 12. století, která obsahuje znovu použité římské hlavice. V hradu je také umístěno Námořní muzeum, které vystavuje exponáty týkající se námořní historie Kypru. Současné využití Hrad Kyrenia je dnes jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí na Severním Kypru. Je přístupný veřejnosti a konají se zde různé akce, jako jsou koncerty a výstavy. Hrad také slouží jako místo konání každoročního festivalu Kyrenia.
Vikingské muzeum lodí Vikingské muzeum lodí (dánsky: Vikingeskibsmuseet) v Roskilde je dánské národní muzeum lodí z prehistorického a středověkého období. Hlavním zaměřením muzea je stálá výstava lodí Skuldelev, pěti původních vikingských lodí vykopaných nedaleko v roce 1962. Vikingské muzeum lodí také provádí výzkum a vzdělává výzkumníky v oborech námořní historie, námořní archeologie a experimentální archeologie. Pořádají se zde různé akademické konference a v souvislosti s muzeem je zde také výzkumná knihovna.
Řecká mytologie popisuje různé velké potopy v průběhu starověkých dějin. Různé zdroje se zmiňují o potopě Ogyga, potopě Deukalionově a potopě Dardanově, často však s podobnými nebo dokonce protichůdnými detaily. Stejně jako většina mýtů o potopě, i tyto příběhy často zahrnují témata božské odplaty, spasitele kulturního hrdiny a zrození národa nebo národů. Kromě těchto potop řecká mytologie také říká, že svět byl pravidelně ničen ohněm, jako například v mýtu o Faetonovi. Potopa Ogyga Potopa Ogyga je nejstarší z řeckých potop a je zmíněna v dílech Hésioda, Apollodora a Pausaniase. Podle těchto zdrojů se potopa odehrála v době krále Ogyga, který vládl Boiótii v Řecku. Potopa byla způsobena silnými dešti, které zaplavily zemi a zničily mnoho měst a vesnic. Ogygos a jeho lid se zachránili tím, že se uchýlili na horu Parnasos. Po potopě se země znovu vynořila a Ogygos znovu založil své království. Deukalionova potopa Deukalionova potopa je nejznámější z řeckých potop a je zmíněna v dílech Hésioda, Ovidia a Apollodora. Podle těchto zdrojů se potopa odehrála v době Deukalionova otce, Prométhea, který byl Titán, který ukradl oheň bohům a dal ho lidem. Zeus, král bohů, byl rozzlobený Prométheovým činem a rozhodl se potrestat lidstvo potopou. Deukalion a jeho manželka Pyrrha byli jediní, kdo přežili potopu, protože Deukalionův otec ho varoval před nadcházející katastrofou a poradil mu, aby si postavil loď. Deukalion a Pyrrha se zachránili na své lodi a poté, co vody opadly, přistáli na hoře Parnasos. Zeus se nad nimi smiloval a dal jim povolení obnovit lidskou rasu. Deukalion a Pyrrha házeli kameny za sebe a z kamenů se stávali lidé. Dardanova potopa Dardanova potopa je nejméně známá z řeckých potop a je zmíněna pouze v díle Apollodora. Podle Apollodora se potopa odehrála v době Dardana, který byl zakladatelem města Trója. Potopa byla způsobena silnými dešti, které zaplavily zemi a zničily mnoho měst a vesnic. Dardanos a jeho lid se zachránili tím, že se uchýlili na horu Ida. Po potopě se země znovu vynořila a Dardanos znovu založil své město. Oheň Faetona Mýtus o Faetonovi je řecký mýtus, který popisuje, jak byl svět zničen ohněm. Podle tohoto mýtu byl Faetón synem boha slunce Hélia. Faetón požádal svého otce, aby mu dovolil řídit sluneční vůz, ale Hélios mu to odmítl. Faetón však byl odhodlaný a ukradl sluneční vůz. Nedokázal však ovládat koně, kteří táhli vůz, a vůz se vymkl kontrole. Sluneční vůz se přiblížil příliš blízko k Zemi a spálil ji. Zeus, král bohů, zasáhl a zabil Faetona bleskem, aby zastavil ničení.
Polybiovy dějiny (řecky: Ἱστορίαι Historíai) byly původně napsány ve 40 svazcích, z nichž se zachovalo pouze prvních pět v úplnosti. Většina díla se předávala prostřednictvím sbírek výňatků uchovávaných v knihovnách Byzantské říše. Polybios, historik z řeckého města Megalopolis v Arkádii, byl po římském vítězství ve třetí makedonské válce (171–168 př. n. l.) odveden do Říma jako rukojmí, kde začal psát zprávu o vzestupu Říma ve velmoc.
Polybiovo dílo je považováno za jeden z nejvýznamnějších historických textů starověku a je vysoce ceněno pro svou přesnost, detail a objektivitu. Polybios byl svědkem mnoha událostí, které popsal, a měl přístup k oficiálním záznamům a dokumentům. Byl také kritickým myslitelem, který se snažil pochopit příčiny a následky historických událostí.
Polybiovy dějiny pokrývají období od druhé punské války (218–201 př. n. l.) až po vypuknutí třetí makedonské války (171 př. n. l.). Zaměřují se především na vzestup Říma a jeho expanzi do Středomoří. Polybios také poskytuje cenné informace o řecké historii, geografii a kultuře.
Polybiovo dílo bylo široce čteno a studováno v antice a středověku. Bylo přeloženo do latiny a arabštiny a mělo významný vliv na pozdější historiky, jako byl Livius a Plutarchos. Polybiovy dějiny zůstávají dodnes důležitým zdrojem informací o starověkém Řecku a Římě.
Zde je stručný přehled obsahu Polybiových dějin:
Knihy 1–2: Druhá punská válka (218–201 př. n. l.)
Knihy 3–5: Války Římanů s Makedonií, Sýrií a Aetolií (200–168 př. n. l.)
Knihy 6–10: Vzestup Říma ve velmoc (220–146 př. n. l.)
Knihy 11–15: Římská expanze do Středomoří (146–133 př. n. l.)
Knihy 16–20: Římská republika v krizi (133–121 př. n. l.)
Knihy 21–25: Vzestup Říma v době Gracchů (121–100 př. n. l.)
Knihy 26–30: Společenská válka a mithridatské války (91–63 př. n. l.)
Knihy 31–35: První triumvirát a občanské války (60–44 př. n. l.)
Knihy 36–40: Druhý triumvirát a vzestup Augusta (43–30 př. n. l.)
Polybiovy dějiny jsou cenným zdrojem informací o starověkém Řecku a Římě. Jsou napsány s přesností, detailem a objektivitou a poskytují jedinečný pohled na vzestup Říma ve velmoc.
Starobabylonská říše
Starobabylonská říše, neboli První Babylonská říše, existovala přibližně v letech 1894–1595 př. n. l. a následovala po konci sumerské moci, kdy byla zničena Třetí dynastie Uru, a po následném období Isin-Larsa.
Chronologie první dynastie Babylonie je diskutována. Existuje babylonský královský seznam A a také babylonský královský seznam B, který obecně uvádí delší délky vládnutí. V této chronologii se používají vládní roky ze seznamu A kvůli jejich širokému používání.
Hlavní město
Babylon
Úřední jazyky
Akkadština, sumerština (literární), amoritština
Náboženství
Babylonské náboženství
Vláda
Monarchismus
Králové
cca. 1894–1881 př. n. l. Sumu-abum (první)
cca. 1626–1595 př. n. l. Samsu-Ditana (poslední)
Historická éra
Doba bronzová
Založení
cca. 1894 př. n. l.
Vyplenění Babylonu
cca. 1595 př. n. l.
Zánik
cca. 1595 př. n. l.
Předcházelo
Období Isin-Larsa
Následovalo
Kassitská dynastie, První mořská dynastie
Současná část
Irák, Sýrie
Důležitá místa
Babylon
Eridu
Isin
Kiš
Lagaš
Larsa
Mari
Nippur
Sippar
Tuttul
Ur
Uruk
Tell Leilan
Kurda
Ninive
Tell al-Rimah
Ekallatum
Geografie
Starobabylonská říše byla soustředěna v Mezopotámii, oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris. Hlavním městem byla Babylón, který se nacházel na břehu řeky Eufrat. Říše se rozšířila na sever až k Asýrii a na jih až k Perskému zálivu.
Ekonomika
Ekonomika Starobabylonské říše byla založena na zemědělství. Hlavními plodinami byly ječmen, pšenice a datle. Říše také obchodovala s okolními oblastmi, včetně Asýrie, Ealamu a Indie.
Kultura
Starobabylonská říše byla známá svou vyspělou kulturou. Babylóňané vyvinuli systém psaní nazvaný klínové písmo, který se používal po celou dobu existence říše. Byli také zdatnými astronomy a matematiky.
Zánik
Starobabylonská říše zanikla kolem roku 1595 př. n. l., kdy byla vypleněna chetitským králem Mursilém I. Chetité následně vládli Babylonii asi 25 let, než byli svrženi Kassity, kteří založili novou dynastii.