Vrak lodi Uluburun z pozdní doby bronzové Uluburun je turecky "Velký mys". Model lodi po rekonstrukci Místo vraku 50 m od východního pobřeží Uluburunu a 6 mil (9,7 km) jihovýchodně od Kaşu v Turecku. Lokalita Nerovný svah šelfového výběžku mysu v hloubce 44 m (144 ft) až 52 m (171 ft) s artefakty až do hloubky 61 m (200 ft). Oblast Antalyjský záliv u Tyrkysového pobřeží. Souřadnice 36°7′43″N 29°41′9″E Typ Místo potopené lodi. Délka Přibližně 10 m (33 ft) na ose sever-jih, horizontální půdorys. Šířka Přibližně 18 m (59 ft) na ose východ-západ, horizontální půdorys. Plocha 180 m2 (1900 čtverečních stop), horizontální půdorys. Výška Hloubkový rozdíl je 8 m (26 ft) vertikálně, s rozptýlenými artefakty v hloubce 17 m (56 ft). Historie Stavitel Neznámý. Náklad byl pravděpodobně mykénský, usuzuje se podle hlavního typu slitku. Materiál Dřevěná, jednostěžňová, dvouprová (příď, záď) plachetnice s jedním kormidelním veslem na každé straně. Založení V provozu na konci 14. století př. n. l.; datum získáno dendrochronologickým datováním. Opouštění Potopila se na konci 14. století př. n. l. Období Pozdní doba bronzová. Kultury Mykénská, kyperská, podle keramiky. Spojeno s Posádkou obchodní lodi. Události Srážka s mysem, možná větrem. Poznámky k místu Data vykopávek Vykopávkové ponory řízené Georgem Bassem v roce 1984 a Cemalem Pulakem v letech 1985-1994. Archeologové George F. Bass, Cemal Pulak. Stav Probíhá konzervace, odběr vzorků a studium. Vlastnictví Turecká republika. Správa Institut námořní archeologie, mezinárodní organizace. Veřejný přístup Předměty jsou k vidění na výstavě v Bodrumském muzeu podvodní archeologie. Webová stránka "Uluburun, Turkey". 23. února 2020. Vrak lodi Uluburun je vrak lodi z pozdní doby bronzové datovaný do konce 14. století př. n. l., objevený nedaleko východního pobřeží Uluburunu (Velký mys) v Turecku ve Středozemním moři. Vrak lodi objevil v létě 1982 Mehmed Çakir, místní potápěč na houby z Yalıkavaku, vesnice poblíž Bodrumu. Od roku 1984 do roku 1994 proběhlo jedenáct po sobě jdoucích kampaní trvajících tři až čtyři měsíce, celkem 22 413 ponorů, které odhalily jeden z nejpozoruhodnějších souborů z pozdní doby bronzové, které se vynořily ze Středozemního moře.
Vrak punské lodi v Marsale
Vrak punské lodi v Marsale je vrak dvou punských lodí ze 3. století př. n. l. Vrak byl objeven v roce 1969 u pobřeží Isola Lunga, nedaleko Marsaly na západním pobřeží Sicílie. Vykopávky začaly v roce 1971. Vykopávky vedla Honor Frostová se svým týmem a trvaly čtyři roky. Byla odhalena značná část konstrukce trupu. První, významnější vrak, se ukázal být starověkou vojenskou galérou, která byla pojmenována Marsalská punská loď. Druhá loď, nazvaná Sesterská loď, byla identifikována jako obchodní plavidlo. Nápisy v punském písmu umožnily nepochybně přiřadit pozůstatky Punům. Po svém objevení byl marsalský vrak jediným dochovaným vrakem z této éry.
Předpokládá se, že marsalská punská loď sehrála roli v významné bitvě u Aegatských ostrovů v roce 241 př. n. l. Stav zachování lodi, její jedinečné vlastnosti a artefakty poskytly náhled do pokročilých výrobních technik a každodenního života na palubě starověkých válečných lodí. Studium vraku rozšířilo současné znalosti o kartaginském námořnictvu v době první punské války a potvrdilo některé informace poskytnuté starověkými prameny.
Umístění
Regionální archeologické muzeum Baglio Anselmi
Punta Scario
37°48′04″N 12°25′36″E
Historie
Stavitel: Punové
Založeno: 3. století př. n. l.
Opuštěno: Předpokládá se, že se potopilo v polovině 3. století př. n. l.
Objeveno: 1971
Data vykopávek: 1971–1974
Archeolog: Honor Frostová
Stav: Konzervováno
Vlastnictví: Itálie
Popis
Typ: Místo potopené lodi
Období: Klasická antika
Kultury: Punská
Součást Kartága
Posádka: Vojenská a obchodní plavidla
Význam
Marsalský punský vrak je významným archeologickým nálezem, který poskytuje cenné informace o starověké námořní technologii a životě na moři.
Je to jediný dochovaný vrak válečné lodi z doby punských válek.
Vrak odhalil pokročilé konstrukční techniky používané punskými loděmi, včetně použití více vrstev prken a vodotěsných přepážek.
Artefakty nalezené na vraku, jako jsou zbraně, nádobí a osobní předměty, poskytují náhled do každodenního života starověkých námořníků.
Studium vraku pomohlo objasnit roli kartaginského námořnictva v punských válkách a doplnit historické záznamy o tomto období.
Kyrénský vrak Historie Jméno Kyrénský vrak Spuštěn na vodu přibližně 315 př. n. l. Osud Potopen přibližně 294 př. n. l. Stav Muzejní exponát Všeobecná charakteristika Typ Obchodní loď Délka 14 m Šířka 4,42 m Plachta Jedno obdélníkové plachta Rychlost 4–5 uzlů (7,4–9,3 km/h; 4,6–5,8 mph) Posádka 4 Kyrénský vrak je vrak starověkého řeckého obchodního plavidla ze 4. století př. n. l. Objevil jej kypersko-řecký potápěčský instruktor Andreas Cariolou v listopadu 1965 během bouře. Poté, co ztratil přesnou polohu, provedl Cariolou více než 200 ponorů, než vrak znovu objevil v roce 1967 poblíž Kyrénii (Keryneia) na Kypru. Michael Katzev, student na University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology, vedl vědecký výzkum od roku 1967 do 1969. Katzev se později stal spoluzakladatelem American Institute of Nautical Archaeology. Nález byl rozsáhle popsán v dokumentu kyperské vysílací společnosti s názvem „S loděmi, námořníci, a další: Starověká loď z Kyrény“. Samotná loď byla velmi dobře zachována s více než polovinou jejího trupu ve dobrém stavu. Poté, co byla vyzvednuta z mořského dna, našla nový domov v muzeu starověkých vraků na hradě Kyrenia, kde zůstává jako exponát. Objev a výzkum Cariolou objevil vrak Kyrénského vraku během bouře v listopadu 1965. Zpočatku ztratil přesnou polohu, ale vrak znovu objevil v roce 1967. Vědecký výzkum vedl Michael Katzev, student na University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology, od roku 1967 do 1969. Katzev později spoluzakládal American Institute of Nautical Archaeology. Stav zachování Kyrénský vrak byl velmi dobře zachován s více než polovinou jeho trupu ve dobrém stavu. Zachovalo se také její vybavení, včetně kotev, hliněných nádob a měděných předmětů. Muzejní exponát Po vyzvednutí z mořského dna byla loď restaurována a umístěna v muzeu starověkých vraků na hradě Kyrenia. Návštěvníci muzea mohou loď prohlédnout a dozvědět se o její historii a významu. Historický význam Kyrénský vrak poskytl cenné informace o starověkém řeckém obchodu a námořnictví. Je důležitým příkladem starověké námořní technologie a kultury. Současný stav Kyrénský vrak zůstává v muzeu starověkých vraků na hradě Kyrenia jako exponát. Je oblíbenou turistickou atrakcí a cenným zdrojem informací o starověkém řeckém obchodu a námořnictví.
Caligulova "Obří loď"
Caligulova "Obří loď", známá také jako "Kulatá loď", byla velmi velká bárka, jejíž ruiny byly objeveny při stavbě mezinárodního letiště Leonardo da Vinci v Římě ve Fiumicinu v Itálii v 50. letech 20. století. Dříve to byl římský přístav několik kilometrů severně od Ostie u ústí řeky Tibery. Loď byla datována do cca. 37 n. l. pomocí dendrochronologických datovacích metod. Tato římská bárka měla délku asi 312 stop (95,10 m) a šířku asi 69 stop (21,03 m). Pravděpodobně byla schopna přepravit 1 300 tun nákladu. Podle Plinia byla tato nebo podobná loď použita k přepravě obelisku na Svatopetrském náměstí z Egypta na příkaz císaře Caliguly.
Loď byla postavena z borového dřeva a měla dno vyložené olověnými deskami. Byla vybavena vesly i plachtami a mohla přepravovat náklad nebo vojáky. Loď byla zřejmě používána k přepravě obrovského obelisku z Egypta do Říma. Obelisk byl původně vztyčen v Heliopoli v Egyptě kolem roku 1500 př. n. l. a byl převezen do Říma císařem Augustem v roce 10 př. n. l. Caligula nechal obelisk znovu vztyčit v cirku Vatikánu v roce 37 n. l.
Obří loď byla jedním z největších lodí postavených ve starověkém Římě. Byla to impozantní stavba, která svědčí o inženýrských dovednostech Římanů. Loď byla objevena v roce 1955 při stavbě nového letiště v Římě. Byla vykopána a převezena do muzea, kde je vystavena dodnes.
Loď je důležitým archeologickým nálezem, který nám poskytuje cenné informace o starověkém Římě. Je to také připomínka Caligulovy extravagance a megalomanie. Caligula byl známý svým výstředním chováním a touhou po velkoleposti. Obří loď je toho důkazem.
Fakta o Caligulově "Obří lodi":
Délka: 312 stop (95,10 m)
Šířka: 69 stop (21,03 m)
Nákladní kapacita: 1 300 tun
Datum stavby: cca. 37 n. l.
Místo stavby: Řím, Itálie
Místo objevu: Mezinárodní letiště Leonardo da Vinci v Římě, Itálie
Datum objevu: 1955
Současné umístění: Muzeum lodi v Ostii, Itálie
Vrak lodi Madrague de Giens
Model vraku lodi Madrague de Giens se nachází v Muzeu starého mořeplavectví v Německu.
Historie
Název: Madrague de Giens
Vyřazení z provozu: 75-60 př. n. l.
Osud: Ztroskotání
Obecné charakteristiky
Typ: Ponto, myriophoroi, obchodní loď
Tona: 400 tun
Výtlak: 520 tun
Délka: 40 m (130 ft)
Šířka: 9 m (30 ft)
Hloubka: 4,5 m (15 ft)
Kapacita: 5 800-8 000 amfor
Vrak byl objeven potápěči z francouzské námořní potápěčské školy v roce 1967. Archeologické vyšetřování římského vraku v Madrague de Giens představovalo první rozsáhlý, "opravdu vědecký podvodní výkop provedený ve Francii".
Vrak leží v hloubce asi 18 až 20 metrů u pobřeží malého rybářského přístavu La Madrague de Giens na poloostrově Giens východně od Toulonu na jižním pobřeží Středozemního moře ve Francii. Loď, která se potopila kolem roku 75-60 př. n. l., byla "velkou obchodní lodí značné tonáže - 400 tun mrtvé váhy s výtlakem asi 550 tun", což z ní činí jeden z největších vykopaných římských vraků, přičemž v době jejího objevu ji překonával pouze vrak v Albenze v Itálii (asi 600 tun mrtvé váhy).
Loď, která ztroskotala u Madrague de Giens, měřila na délku asi 40 metrů; má průřez "vinné sklenice", který by jí poskytoval lepší schopnost plavby proti větru; vykazuje prodloužené sklony přídě a zádě; a měla dva stěžně. Trup se vyznačoval obráceným kýlem ve tvaru berana s velkým předním vlnolamem, který "musel plavidlu poskytovat vysoké výkonnostní plavební vlastnosti".
Loď se potopila při přepravě velké nákladní zásilky vína a černé glazované keramiky z Itálie. Důvod jejího potopení není znám.
Lodě z Nemi byly dvě lodě různých velikostí, postavené za vlády římského císaře Caliguly v 1. století našeho letopočtu na jezeře Nemi. Ačkoli se o účelu lodí spekuluje, větší loď byla propracovaný plovoucí palác, který obsahoval množství mramoru, mozaikové podlahy, vytápění a rozvody vody a vybavení, jako jsou lázně. Obě lodě byly vybaveny technologií, o které se předpokládá, že byla historicky vyvinuta později. Bylo uvedeno, že císař byl ovlivněn okázalým životním stylem helénistických vládců Syrakus a Ptolemaiovského Egypta. Lodě byly vyzvednuty z jezerního dna v roce 1929 a v roce 1944 během druhé světové války byly zničeny požárem. Větší loď Větší loď byla plovoucí palác s délkou 73 metrů a šířkou 20 metrů. Byla postavena z cypřišového dřeva a měla dvě paluby. Spodní paluba byla vyhrazena pro posádku a obsahovala kuchyně, jídelny a sklady. Horní paluba byla vyhrazena pro císaře a jeho hosty a obsahovala přijímací sály, ložnice, lázně a zahrady. Loď byla bohatě zdobena mramorem, mozaikami a sochami. Podlahy byly vykládané mozaikami zobrazujícími scény z mytologie a historie. Stěny byly obloženy mramorem a zdobeny sochami bohů a hrdinů. Loď byla vybavena řadou vymožeností, které byly na svou dobu pokročilé. Měla ústřední vytápění, tekoucí vodu a toalety. Byla také vybavena knihovnou a hudebním pokojem. Menší loď Menší loď byla katamaran s délkou 24 metrů a šířkou 8 metrů. Byla postavena z jedlového dřeva a měla jednu palubu. Loď byla pravděpodobně používána jako podpůrná loď pro větší loď a obsahovala kuchyně, jídelny a sklady. Účel lodí Účel lodí není znám s jistotou. Někteří historici se domnívají, že byly používány jako plovoucí paláce pro císaře a jeho hosty. Jiní se domnívají, že byly používány pro náboženské obřady nebo jako vojenské lodě. Osud lodí Lodě byly objeveny v roce 1929 a vyzvednuty z jezerního dna v roce 1931. Byly umístěny v muzeu na břehu jezera Nemi. V roce 1944 byly lodě zničeny požárem, který byl pravděpodobně způsoben spojeneckým bombardováním. Dědictví lodí Lodě z Nemi jsou významným archeologickým objevem, který poskytuje cenné informace o římském inženýrství a architektuře. Lodě byly také inspirací pro řadu uměleckých děl, včetně románu „Quo Vadis“ od Henryka Sienkiewicze a filmu „Caligula“ od Tinta Brassa.
Olympias Olympias je rekonstrukce starověké aténské triéry a důležitý příklad experimentální archeologie. Je také objednanou lodí řeckého námořnictva, jedinou objednanou lodí svého druhu v námořnictvech celého světa. Historie Stavba Olympias byla objednána v roce 1985 a zahájena 27. července 1987. Na vodu byla spuštěna v srpnu 1987 a uvedena do provozu 26. srpna 1987. Olympias byla postavena v loděnici v Salamíně pod dohledem řeckého námořnictva a týmu námořních architektů a archeologů. Při její stavbě byly použity tradiční techniky a materiály, včetně dřeva, pryskyřice a plátna. Obecná charakteristika Olympias je triéra, typ starověké válečné lodi poháněné vesly a plachtami. Má výtlak 47 tun, délku 36,9 m, šířku 5,5 m a ponor 1,25 m. Pohon zajišťují dva velké čtvercové plachty a 170 veslařů. Maximální rychlost s vesly přesahuje 9 uzlů (17 km/h), trvalá rychlost s veslováním posádky po směnách je 4,0 km/h (2,5 mph) nebo 2,15 uzlů (odhad). Posádku tvoří 200 mužů, včetně 5 důstojníků (ve starověku). Výzbroj Olympias je vyzbrojena bronzovým klounem, deseti oštěpy a čtyřmi lučištníky. Služba Olympias slouží jako exponát v suchém doku a je využívána při akcích. V roce 2004 se zúčastnila olympijských her v Aténách. Olympias je důležitým příkladem experimentální archeologie a poskytuje cenné informace o konstrukci a provozu starověkých triér. Je také symbolem řeckého námořního dědictví a připomínkou bohaté historie země.
Fénická lodní expedice Fénická lodní expedice je rekonstrukcí fénické plavby ze 6. století př. n. l., kterou navrhl Philip Beale. Replika starověké fénické lodi vyplula ze Sýrie v srpnu 2008 a zamířila přes Suezský průplav, kolem mysu Dobré naděje a podél západního pobřeží Afriky, přes Gibraltarský průliv a Středozemní moře zpět do Sýrie. Cílem expedice bylo dokázat, že lodě postavené starověkými Féničany mohly odolat podmínkám podél afrického pobřeží. Expedice dorazila do Jižní Afriky v lednu 2010 a do Bejrútu v říjnu téhož roku. Loď je dvacet metrů dlouhá a byla postavena na ostrově Arwad, místě starověkého fénického městského státu nedaleko syrského pobřeží, syrským lodním tesařem Khalidem Hammoud, tradičními metodami. Cíle expedice Hlavním cílem expedice bylo dokázat, že starověké fénické lodě mohly plavit kolem Afriky. To bylo dlouho předmětem debaty mezi historiky, protože žádná archeologická evidence nepotvrdila, že by Féničané někdy obepluli Afriku. Expedice si také kladla za cíl prozkoumat starověké fénické obchodní cesty a dozvědět se více o jejich námořních technologiích. Féničané byli známí svými pokročilými lodními technikami a byli jedněmi z prvních, kdo používali vesla a plachty k pohonu svých lodí. Výsledky expedice Expedice byla úspěšná a prokázala, že starověké fénické lodě mohly plavit kolem Afriky. Loď vydržela náročné podmínky kolem afrického pobřeží a dokázala, že Féničané byli schopní mořeplavci. Expedice také poskytla nové poznatky o fénických obchodních cestách a jejich námořních technologiích. Byly nalezeny důkazy o fénických obchodních stanicích podél afrického pobřeží a expedice pomohla vytvořit mapu jejich námořních cest. Odkaz expedice Fénická lodní expedice byla významným počinem, který přispěl k našemu porozumění starověkého světa. Expedice prokázala, že Féničané byli schopní mořeplavci a že jejich lodě mohly plavit kolem Afriky. Expedice také poskytla nové poznatky o fénických obchodních cestách a jejich námořních technologiích.
Viking je replika vikingské lodi. Je to přesná kopie lodi Gokstad, která byla nalezena v Gokstadhaugenu, pohřebním pahorku z doby Vikingů v Sandefjordu v Norsku v roce 1880. Viking byl vystaven na Světové Kolumbově výstavě v Chicagu v roce 1893. Historie Viking byl postaven v loděnici Rødsverven v Sandefjordu v Norsku v roce 1893. Stavbu provedl Christen Christensen a majitelem se stala společnost Friends of the Viking Ship. Loď byla pojmenována po vikingských lodích, které byly známé svými nájezdy a průzkumnými plavbami. Viking byl původně určen k plavbě z Bergenu v Norsku do Chicaga v Illinois. Cesta trvala 29 dní a loď dorazila do Chicaga 13. června 1893. Viking byl poté vystaven na Světové Kolumbově výstavě, kde byl jednou z hlavních atrakcí. Po výstavě byl Viking zakoupen městem Ženeva ve státě Illinois. Loď byla vystavena v Good Templar Parku, kde je dodnes. Technické údaje Viking je dlouhý 78 stop (24 metrů), široký 17 stop (5,2 metru) a vysoký 6,5 stop (2 metry). Má rychlost 10 uzlů (19 km/h). Loď je poháněna 32 vesly a má plachtu o rozloze 250 čtverečních metrů. Viking je vyroben z dubového dřeva a je postaven tradičními vikingskými technikami. Loď má dlouhý kýl a vysoké boky. Paluba je otevřená a má kormidlo na zádi. Význam Viking je významnou historickou památkou. Je to jedna z mála replik vikingských lodí, která byla postavena v 19. století. Loď poskytuje cenné informace o konstrukci a plavbě vikingských lodí. Viking je také důležitou turistickou atrakcí. Každý rok navštíví loď tisíce lidí. Loď je oblíbeným místem pro školní výlety a historické reenactmenty. Viking je symbolem vikingského dědictví a kultury. Loď připomíná dobu, kdy Vikingové byli mocnými válečníky a průzkumníky. Viking je také připomínkou zručnosti a odhodlání lidí, kteří loď postavili.
Evropská asociace archeologů Evropská asociace archeologů (EAA) je nezisková členská organizace otevřená archeologům a dalším spřízněným nebo zainteresovaným jednotlivcům či subjektům v Evropě i mimo ni. Vznik a uznání EAA byla založena v roce 1994 na ustavujíím zasedání v Lublanji ve Slovinsku, kde byly formální schváleny její stanovy. Radou Evropy byla uznána v roce 1999. Členství EAA má ve své databázi přes 15 000 člene z 75 zemí. Členy mohou být členské organizace, přidružené organizace a individuální člene. Aktivity EAA každoročně pořáda konferenci (Annual Meetings) a vydává odborný časopis European Journal of Archaeology. Vydává také interní zpravodaj The European Archaeologist a dvě monografické řady (Themes in Contemporary Archaeology a Elements: The Archaeology of Europe). Sídlo Sídlem asociace je Praha v České republice.